Zodpovědnost (Shēdo)

Kena

Nechala se vzít do náruče. Důvod proč tak padla, byl ten, že pocítila obrovský nával chakry, který byl dole v komplexu hodně tlumený. Avšak stejně potřebovala trochu regenerace, takže toho i kvůli tomu využila. Jenom chvilku. Můžu nás dostat pryč. Pomyslela si a položila mu ruce kolem krku. Všimla si jich už předtím, ale teď si je mohla prohlédnout z blízka. Ty tečky jenom potvrzují mojí teorii. Pomyslela si na chvilku zavřela oči. Pokračoval si v chůzi a písečná bouře kolem neustávala. Bylo to velmi nepříjemné a cítil si něco zvláštního ve vzduchu kolem. To jenom potvrzovalo jakékoliv spekulace, že je ta bouře dost podezřela. Po chvilku otevřela oči, Kena sebou cukla a pustila se tě. Čekala až jí položíš. Automaticky si srovnala a vyklepala robu, ale nemělo to cenu. Bouře byla tak prudká, že jste hend byli zasypáni pískem. Zvedla napřímený ukazováček a vážně na tebe pohlédla. Odstoupila pár kroku a pak spojila ruce. Najednou začala tvořit jakési znaky, pomocí dlaní a prstů. Pak hlasitě tleskla a rozpažila ruce, roztáhla prsty a pak se to stalo. Zdálo se to jako kdyby začala vibrovat, ale najednou z ní vyšli jakésy větrné vlny, které byli okamžitě cítit. Tlak a síla se zvětšovala až si najednou pocítil, že vás písek neobtěžuje. Kolem vás asi s 5 metrovým poloměrem byla jakási bílá průhledná bariera. která pomalu rotovala a uvnitř ní, kolem vás, se nehlo jediné zrnko písku. Za to za průhlednou barierou bylo hotové peklo, protože se písek kupil všude kolem a snažil se probít barieru. "Hahaha" Uslyšel si radostný smích. Stála tam stále rozpažená a celá zářila úsměvem. Konečně. Konečně. Bylo na ní poznat, že je šťastná, že odvrátila tu bouři a že použila chakru. Pomalu připažovala a koncentrovala se. Neprostupná vzduchová bariera se kolem vás užila, ale také se začala deformovat a vytvářet cestu směrem dopředu. Kena kývala hlavou, aby si jí následoval. Otočila se zády a pomalu našlapovala po izolované cestě. Bariera se s ní zároveň posouvala. Jak dorazíme do lesa, budeme v bezpečí. Konstatovala a doufala, že jí následuješ, protože se za sebe nekoukala a projít tou barierou by asi nedopadlo dobře.

Kena

Kráčeli jste poklidně, zatímco za barierou bylo hotová apokalypsa. Kena se usmívala. Ještě kousek a budeme venku. Pomyslela si. Cítila méně a méně chakry. Myslela jsem, že je to nemožné, ale přece to cítím. Všechna ta chakra kolem nás. Přemýšlela nad celou situací. Trvalo to jen chvilku a na povrchu se nacházelo stále méně a méně písku. Kena spojila ruce a otočila se. Bylo to ve chvilku, kdy došlápla na trávu a to samé si udělal i ty. Bariéra se zpoza vás pomalu rozpadala a soustředila do posledního bodu. Kai! Pak Kena prudce roztáhla a síla bariery odrazila poslední přávaly písku, které se na vás blížili. Kena se na tebe letmo podívala a trochu se usmála. Prošla kolem a dotkla se stromu. Nacházeli jste se v Jinokamské jungli. Zhluboka se nadechla jako kdyby se právě probrala z hlubokého spánku a povzdechla. Celkově to tu působilo velmi zvláštně. Byla to totiž ta jungle do kterého tě předtím vedl Drago, ještě něco dalšího měla ta chvíle společného. Jak se totiž po rozprášení bariery ukázalo tak slunce pomalu zapadalo. Rekky by mě mohla přesunout, mohla bych hned zmizet. Musím vyhledat studnu. Jenže... Otočila se a pohlédla na tebe a zatvářila se dost soustředěně. Jako kdyby něco přemítala. Došel až sem semnou a poslechl mě. Dlužím mu vysvětlení, ale to mu bez jazyku nedám. Půjdeme tam tedy společně. Navíc ho nemůžu nechat samotného. není to bezepčné Mohlo to být k zbláznění nebo podivné, když tě takovou dobu pozorovala jako kdyby v tobě četla. Ale nejdříve. Narovnala se a usmála se. Mohlo to být zvláštní, ale krvavé šrámy byli vyléčený a odřená kůže z tváře zmizela. Dalo by se říct, že jako kdyby se od té doby co se dostala do lesa a dotkla se toho stromu vyléčila. Tedy aspoň povrchové a malé zranění. Její tvář vypadala mnohem krásněji a ona sama vypadala jako kdyby nabrala spoustu energie. Celkově z ní byla cítit jakási síla, která byla hmatatelná všude kolem. Udělala několik kroků blíže tobě a ze země sebrala kámen. Očima sjela na tvůj pas. Hleděla přímo na tvé pouzdro, tedy tam kde se nacházelo.To místo naznačila přesně kamenem. Pak se rozpřáhla a zahodila ho. Bylo jasné co po tobě chce. Zahodit a zbavit se zlaté dýky. Zkřížila ruce na hrudi a čekala.

Kena

Pozorovala ho, aby jí neunikl žádný pohyb, nebyl to však nějaký podezíravý pohled. Nemohla si však být jistá, že s ní bude souhlasit Prošel kolem ní a blížil se ke stromu. Kena se neotočila, protože v dáli viděla siluetu postavy. Byla přikrčená na jedné z dun, které byly velmi daleko, takže to vypadalo spíše jako černá skvrna, ale nějaký obrys postavy to mělo. Shēdo to neviděl, protože stál zády u stromu. Uslyšela tlumený zvuk a otočila se za ním. Prohlédla si dýku zabodnutou ve stromě. Dobrá. Pomyslela si a než se úplně otočila ještě jednou pohlédla na poušť ze které přišli. Postava už tam nebyla. Dýka zůstala zabodnutá ve stromě a nic se nedělo. Kena kolem tebe prošla a dotkla se tvého ramene na které trochu poklepala. Tak můžeme. Pomyslela si a vydala se vstříc do jungle. Bylo vidět, že je velmi sebejistá a rozhodně nepřipomínala tu slabou holku, která byla po traumatu. Slunce pomalu zapadlo a jungli zalila tma. Pohyb v jungli v noci byl v podstatě jeden druh sebevraždy, ale teď to bylo jiné než s Dragem. Kena byla naprosto úplně v klidu a pokračovala dál. Jako kdyby věděla, že jsou v naprostém bezpečí. Sem tam se ozvali podivné zvuky. Bylo to vyčerpávající a náročné, neboť opět nebylo vidět ani na krok, ale pokud si se držel přímo za Kenou tak si mohl vidět jak se pohybuje a jak překračuje případné popadané stromy nebo různé keře. Terén byl tak náročný, že se dalo pomalu divit jak to Drago tak rychle dokázal překonat. Už tam budeme. Kena se zastavila. Před vámi se tyčili dlouhé liány a spousta keřů. Vypadalo to, jako kdyby se to místo snažilo být za každou cenu neprostupné. Kena se dotkla dlaní pevného místa v keři a ty si uviděl modré světélko, které vycházelo zpoza dlaně. Na pár vteřin se ozval šustiví zvuk a keře se rozestoupili. Prošli jste kolem a zapadli jste do naprosté temnoty. To bylo však na chvilku, protože se najednou ozvalo zažehnutí a rozsvítilo se 5 pochodní. Byli jste v jeskyni, která vypadala jako nějaký úkryt. Když si se otočil tak si neviděl nic jiného než stěnu z kamene, jako kdyby jste jí prošli, nebo se tam záhadným způsobem objevila. Kena pokračovala chodbou a kolem vás se rozsvěcovali pochodně. Nenacházeli se tu dveře, ale bylo zde naprosté ticho. Slyšet byli jenom vaše kroky a zažehnutí pochodní. Došli jste do kulaté místnosti, která byla vidět už z dlouhé chodby. Byla zde jakási modrá studna, která vyzařovala světlo, které stačilo na to, aby osvítilo celou místnost. Byl zde i stůl a spousta laviček. Bylo to jakési malé jeskyní náměstíčko. Kena ti pokynula ať si sedneš na jednu z laviček nebo ke stolu. Konečně! Zaradovala se a ty si mohl vidět jak se usmívá. Odešla do jedné z místností a hned na to se vrátila. Byla převlečená v kimonu. Nechala tě na místě a jenom přesla po místnosti ke studně. Naklonila se a vytáhla malou mušli se kterou si nabrala vodu, ta stále modře zářila a vypadala velmi neobyčejně. Kena se napila a po několika vteřinách při kterých vypadala jako kdyby byla znehybněná se postavila a sedla si naproti tobě. Na jejích dlaních i rukách si celkově neviděl už žádné zranění. Vše bylo vyléčené.

Kena

Všimla se tvého pohledu a čekala co z tebe vypadne. Zmínil její jazyk a ona nahlas povzdechla. Pak se, ale usmála. "Není to pouhá voda." Řekla a vyplázla jazyk. Usmála se a pak pokračovala. "Jde jenom o to kdo jí používá, Shēdo" Dokončila už vážněji a zakončila větu tvým jménem. Celé to mohlo být překvapení, ale ona neotálela a mluvila dál. "Děkuji ti. Myslela jsem, že je semnou konec. Když jsem byla uvnitř tak jsem měla pocit, že jsem na všechno zapomněla. Vymazali paměť, tedy alespoň dočastně." Zhluboka se nadechla. "Neznají mé pouto, nelze se mi hrabat v hlavě. Nevědí čeho jsem schopná. Ten stařík něco tušil, ale ten druhý ho furt přesvědčoval, že je to v pohodě...." Pak jako kdyby na něco zapomněla. Podala ti ruku přes stůl. "Kena Naru." Řekla a usmála se.

Kena Naru

Zajímavé. pomyslela si. Ona sama se s ním oční kontakt držet snažila, ale bylo to náročné. "Už se tak stalo. Možná vypadám jako křehotinka, můj děda mi to furt opakoval, ale díky mému poutu jsem zároveň někým jiným." Začala a ujala se slova. Tušila, že nejspíše budeš chtít nějaké informace nebo vůbec co se to děje. "Když jsem byla zavřená dole v podzemí tak jsem se tak cítila. Opuštěná, bezmocná, unavená a ztracená. Ani já sama jsem nevěděla kdo jsem, ale tušila jsem kdo si ty. Ať si to zamýšlel jakkoliv byl jsi pro mě jako maják ve tmě. V tu chvilku kdy jsem vyšla na povrch všechno přestalo působit. Procitla jsem a pochopila co se děje." Vysvětlovala a různě si tak pohrávala ve vzduchu dlaněmi jako kdyby se snažila něco zformulovat. "A to samé i ty. Víš dokážu vidět do lidí, ale nikdy jsem nedokázala předat svou vzpomínku. Když jsem se tě tehdy dotkla, chtěla jsem tě poznat. Znát tvé slabiny a zjistit více informací. Jenže.." Bylo to poprvé co uhnula pohledem, jako kdyby něco na té vedlejší stěně hledala. Jenže to byla obyčejná reakce na špatnou vzpomínku. "Bylo to jako nějaký obraný mechanismus. Tvůj vlastní. Bylo to jako kdyby si do mě mentálně vstoupil. Jako kdyby černá ruka obalila mojí duši a snažila se mi jí vytrhnout z těla. Ty si viděl mojí nejsilnější nejhorší vzpomínku a já..." Na chvilku se odmlčela, ale pak ti pohlédla do oči, i kdyby se se jí vyhnul. "Já viděla tvojí nejkrásnější. Prostě si mi jí podsunul. Ať už chtěně nebo podvědomě. Neměla jsem na výběr." Měla vlhké oči.

Kena Naru

Byla překvapená jak to vzal. Poslouchala ho a hltala každé jeho slovo. Sama nebyla připravená, že docílí takového obratu. Nyní tě chápu dědo. Chápu proč si mě podvědomě zastavil. Pomyslela si a dál ho poslouchala. Nemohla myslel na své problémy, když jí zde otvíral svou duši. Věděla, že mu neřekla všechno. Nebylo to, protože by nechtěla, ale protože toho je hodně a taky se bála, co udělá až zjistí co řád plánoval a co zjistila. Na jeho slib nic neříkala. Věděla, že si toho musí urovnat v hlavě hodně a tak mu nechávala všechen prostor. Byla poměrně povolná. Objetí mu opětovala. Když se během toho zeptal na svou nejkrásnější vzpomínku tak jen zavřela oči. Usmála se nad jeho poslední větou, ale věděla, že to tak není. Věděla také, že mu to teď nemůže říct. Věděla, že by tím mnohé změnila a ona ho teď potřebovala. "Doufám, že mi odpustíš, ale nemohu ti to říct. Prosím nenuť mě k tomu. Přijde chvíle, kdy ti to ráda povím, ale teď. Teď potřebuji, aby si zde byl semnou.." Promluvila nebo spíše mu to zašeptala do ucha a pak se odtáhla. "..když jsem ti psala, že ti můžu ukázat pravdu. Tak jsem nelhala, ale všechno má svůj čas. Prozatím ti ukážu dveře do tvého nitra." Zakončila a uchopila tě za ruku. Byla to tak, kde se objevili dvě malé černé tečky. Pohladila ti hřbet ruky a pak rychle vstala a ladně odcupitala na druhou stranu místnosti. "Uchop svůj luk a připrav se ke střelbě." Řekla nakonec.

Kena Naru

"Tref se do všeho do čeho řeknu." Nemusel si čekat dlouho. Máchla rukou a nakonec si vedle Keny uviděl černý míček."Míček." Zvolala. Byl malý, ale pro tebe to byl stále snadný cíl. Šíp vyletěl z tetivy a proděravěl ho. Pak máchla rukou znovu. Objevilo se jich několik a ty si mohl předvést rychlost své střelby. Míčky se vznášeli těsně pod úrovní krku. Dokázal si zasáhnout všechny. Po tolika letech tréningu ti to nedělalo problém. Pak se jich objevilo pět a různě se pohybovali v prostoru. To už bylo náročnější, ale přesto si to zvládl. Trajektorie se pohybovala v určitém vzorci, který se dal snadno odhadnout nebo spíše ti to tak přišlo. Ať už svým talentem nebo tréningem, dokázal si zasáhnout cíl. Rozhodně to v tobě něco probouzeloa ať už to byla kapka adrenalinu nebo zábavy z nějaké výzvy. Kena se potutelně usmívala. Byla fascinovaná rychlostí, kterou si dokázal vytáhnout šíp a vypálit. Ruce měla tentokrát za zády. Přesto, že nebylo na co střílet. "Příprav se." Řekla a udělal krok do strany a stála přesně před zdí do které byli zabodány šípy s míčky. "Teď jsem cíl já. Pal." Řekla rázně a už se neusmívala. Měla stále ruce za zády a očekávala, že na ní vystřelíš.

Shēdo

Pro Shēda to byl něco jako tréning. Mohl si tak opět zopakovat svojí rychlost a přesnost ve střelbě. Bylo to pro něho až moc lehké, což se celkem dalo i předpokládat. Shēdo si byl vědom svého talentu natolik, že zde nebylo nic, co by mu to dokázalo vyvrátit. Předvedl tak perfektní výkon i když se mu míčky pohybovaly. Dokázal úplně odhalit jejich trajektorii a nahlédnout tak i víc do jejich algoritmu, kterým se pohybovaly. Vypadalo to, jakoby mu v očích létalo neskutečné množství výpočtů, které kalkulujou všechny možné varianty trajektorie a okolního dění na tom určitém bodě. Dělo se to tak strašně rychle, že Shēdo měl okamžité reakce. Má to být zkouška? Zeptal se své duše a jakmile mu sdělila, že se má připravit, tak natáhl šíp a upnul na ní pohled. Celkem ho zarazilo, že cíl je teď ona. Shēdo hned nevystřelil, jakoby by to udělal ve většině případů. Něco mu bránilo. "Musím..." Řekl si pod nos a pustil šíp. V té rychlosti ještě hbitě ukazováčkem šťouchnul do výběžku na šípu, který ihned nabral rotaci. Bylo to něco, co chtěl Shēdo zkusit již dříve, ale nebyl si jist, jestli to bude fungovat. "Nevím, co máš v plánu, ale doufám, že si tím jsi na sto procent jistá." Prolétlo mu hlavou.

Kena Naru

Šíp se podivně zakolísal a vyletěl z tětivy. Byla to necelá vteřina, která za normální situace uběhla mezi vypuštěním šípu a nárazem do stěny, v tomto případě tedy do Keny. Šíp vyletěl tak jak měl. Najednou si pocítil nával, který mířil ze žaludku do hlavy. Nebylo to fyzické, ale bylo to něco co působilo mentálně. Poznával si známou pachuť síly, kterou si pocítil během svých posledních nevysvětlitelných situací. Na chvilku se ti zatemnilo před očima jako kdyby někdo rychle rozsvítil a zhasl. Před tebou stála stále Kena a ty si stále držel luk, ale šíp, který si vystřelil a byl zahnutý tak stál na místě. Přišlo ti jako kdyby se okolní světla ztlumila nebo ty si přimhouřil oči. Vypadalo to jako kdyby se zastavil čas, ale přesto si se mohl hýbat, jenže to i Kena, která udělala krok do strany a přitom šíp stále levitoval, nevypadala, že je tím rozrušená. "Shedo? Slyšíš mě?" Ptala se, přesto se však blíže nepohnula. Stála stále vedle trajektorie šípu a měla ustaraný výraz. Ty si poslouchal její hlas, který prořezával temnotu co se mentálně i fyzicky tvořila kolem tebe. Cítil si jako kdyby se něco začalo tlačit do tvé hlavy, bolestivé to nebylo, ale bylo to velmi nepříjmené. Celé tvé tělo bylo obaléné jakou si černou aurou, která kmitala kolem tebe, těsně u kůže a těla. Jako kdyby si byl ve skoro průsvitném tmavém obalu. "Ale ale." Promluvil ostrý hlas, který si poznával ze svého prvního "snu", tehdy si to byl ty sám nyní to byl stín, který se zformoval přímo za Kenou, jako kdyby jí chtěl pohltit zezadu a mluvil jí přes rameno. "Shedo je všechno v pohodě?" Zeptala se svým starostlivým hlasem Kena, který stále stála 2 kroky před tebou. Vypadalo to, že vidí pouze tebe jak se necítíš dobře. "Pšššššt. Ona o nás neví." Ozval se řezavý hlas, který vytvořil vstyčený prst, před něčím čemu by se dalo říkat ústa. "Ona neví, že se blíží smrt!" Řekl stín a objevili se dvě teatrální ruce, které jako kdyby chtěli obejmout Kenu.

Shēdo

Shēda hodně zajímalo co má v plánu, jelikož mu to přišlo trochu divné. Věřil ale, že to všechno má nějaký smysl. Jediná věc, co neměla smysl, byla ta, která se odehrála po chvilce. Už zase? Ks..  Proletělo mu hlavou. Bylo to nepříjemné až otravné. Zatemnění, které Shēdovi úplně zastavilo okolní dění, bylo hodne nečekané, ale to nejhorší teprve mělo přijít. Shēdo celkově nevypadal dobře, ale začínal si zvykat. Všechno okolo bylo zastavené, jen on a Kena se mohli hýbat. Bylo to jiné než předtím, ale stále to bylo tolik zmatené. Kena ho oslovila, ale Shēdo nereagoval. Zvedl ruku a třema prstama si podepřel čelo. Začínal cítit něco opravdu divného. "Co to má znamenat?" Řekl si pod nos a jakmile ho začala obalovat černá aura, tak ruce pokrčil a složil je lehce podél těla. Pak je trochu zvedl a prohlédl si svoje dlaně. "Co se děje?" Řekl už trochu více nahlas a jakmile uslyšel ten hlas, který si moc dobře pamatoval, tak upnul svůj pohled přímo na Kenu. Neodpovídal a přemýšlel co dělat. Mohl se hýbat, Kena očividně taky, což bylo celkem plus. Pak ten stín zmínil, že o nich neví. Shēdo se nad tím hluboce zamyslel a jeho pohled začínal nabírat na vážnosti. O "nás?" Je jich víc?. Bylo to hodně zavádějící, ale Shēdo se snažil uvažovat co nejbezpečněji. Chtěl udělal krok kupředu a něco udělat, ale jakmile zmínil, že neví, že se blíží smrt, tak vykulil oči a zatnul zuby. "To se nestane!" Řekl ostrým hlasem a rychle se snažil chytit Kenu za ruku a dostat si jí za svoje záda.

Kena Naru a ???

Vypadal poměrně zmateně. Co se to děje ? Je snad v nějakým transu ? Pomyslela si a udělal krok v tobě. Najednou si jí chytl a přitáhl sis jí za sebe. "Uh." Vydala za sebe překvapeně a zmatené se rozhlédla.

Stín zatáhl ruce a rozesmál se. "Nás, Shēdo. Nás je více. Ty si naší součástí tak jako my tvojí!" Řekl hlas tajemně a rozpřáhl ruce. Bylo jasné, že slyší tvé myšlenky. Na konci jeho rukou se začali tvořit další černé stíny, které se postupně tvarovali do obrysu lidského těla. Ty opět roztáhli své ruce a na jejich konci se tvarovali další stíny dokud pomalu nezahlcovali celou místnost. Oči se ti pomalu zavírali a přepadávala tě únava. Viděl si všude samý temný stín a aura kolem tebe zesílila natolik, který si pomalu neviděl. Poslední co si viděl, než si upadl do bezvědomí bylo, jak ten hlavní stín co mluvil se do tebe přetvořil. Bylo to podobné jako tehdy po té co si zabil toho člověka. Tentokrát si měl černé oči jako démon a šílený úsměv od ucha k uchu. "Brzy. Brzy Shedo. Chrám Satore padne a ty s ním!" Řekl a pak se obraz úplně zatemněl.

Otevřel si oči a spatřil si obličej Keny. Ležel si na zemi a hrozně tě bolela hlava. Zjistil si, že hlavu máš v jejím klíně a to by vysvětlovalo i to proč má obličej vzhůru nohama. "Shēdo si v pořádku ?" Začala ,a v hlase byla slyšet starost, ale i vina. Cítil si její teplý dotyk na spánkách. Když si se rozhlédl byl si v místnosti, kde před chvílí, ale na místě, kde stál stín i míčky, které si předtím trefil byla obyčejná holá zeď. "Moc se ti omlouvám. Odpusť Shēdo!" Začala a pokud si se pokusil vstát tak ti pomohla.

Shēdo

Shēdo zatnul zuby a vydal ze sebe takový divný zvuk povzdychnutí. "Co... co si sakra zač?" Zeptal se celekm naštvaným tónem, jelikož mu to začínalo lézt na nervy. Nebyl ani moc schopný nad tím nějak přemýšlet. Tušil, že se opět jedná o nějakou vidinu nebo iluzi. A to hlavní, že to musí mít opravdu něco společného s Kenou. Jakmile se začala množit všude okolo, tak Shēdo udělal malinký krůček dozadu a ruku natáhl tak, aby pokryl Kenu. Shēdo už pomalu neviděl nic, ale jeho pozornost si vzal ten hlavní stín, který nabral jeho podobu. "Co po mě chceč?!" Vyhrkl ze sebe a jeho poslední slova nebral moc vážně, ale bylo mu jasné, že se k něčemu schyluje. Shēdo opět nabral vědomí až na klíně Keny. Hnedka se dotkl třeba prstama své hlavy a pomalu otevřel oči. Ze začátku viděl trochu rozmazaně, ale po pár sekundách už viděl tvář Keny. Ta si o něho začala dělat starost. Bylo to celé strašně zmatené, ale byl rád, že se Keně nic nestalo. Zatím trpěl na tyhle iluze jen on. Rukou si projel po spánku až mu ruka sjela úplně podél těla. Naklonil hlavu do strany a prohlédl si zeď. To potvrzovalo jeho teorii. Pak hlavu otočil zpátky, aby viděl Kenu. Trochu si povzdychl a při tom zavřel oči. "Jsem v pořádku. Nemusíš se vinit. Hmp?" Řekl a jemně se usmál. Zakončení věty mělo naznačit něco ve stylu "ok?". Shēdo se pomalu s její pomocí postavil a ještě jednou se rozhlédl po místnosti. "Chrám Satore..." Řekl tichým hlasem a v mysli si představoval to, co se stalo. Jednoduše to teď nemohl vyhnat z hlavy.

Kena Naru

Na chvilku přivřela oči. "Promiň. Slíbila jsem ti, že ti ukážu dveře do tvého nitra, ale ..." Přivřela oči a zatlačila poslední slzy. "..během našeho doteku jsem tě dostala do iluze. Oklamala jsem tě pomocí chakry, abych vyvolala reakci v tvém těle. Nechala jsem tě střílet z luku, protože to je činnost u které sám používáš chakru, nevědomě, ale používáš jenže..."   Věděla, že ta lehčí část je za ní. Odhrnula ti pramen vlasu a pak pomalu vstala a pomohla i tobě. "Nezvládla jsem to. Už jsem si myslela, že jsem se spletla. Necítila jsem nic. Nikdy jsem neviděl a člověka co by tak dokonale skryl tvou chakru a pak to přišlo. Jako blesk z čistého nebe. Ta síla mě málem pohltila. Nemohla jsem to ko..." To už nevydržela. Vypadalo to jako kdyby jí to vysálo kus životní síly. Hlavu položila do dlaní a plakala. V tuto chvilku zase připomínala mladou dívku, která strach. Nakonec udělala krok k tobě a položila ti svou hlavu na rameno. Doufala, že to přijmeš i přesto, že nezvládla situaci. Trvalo to chvilku, kdy to ze sebe musela dostat. Jako kdyby musela načerpat sílu. Odtáhla se a utřela si slzy. "Satore ?" Opakovala potichu. "Kdo si to slyšel ? Chrám Satore neexistuje už sto let." Řekla už o něco klidněji a pak pokynula, aby se vrátili na lavici ke stolu. Věděla, že pro dnešek je konec experimentům.

Shēdo

Pro Shēda to bylo hodně zajímavé, jelikož si někdy nemyslel, že používá chakru při střelbě z luku. Vždycky si myslel, že to je prostě nějaký dar, který mu umožňuje mít tak trochu nadliské schopnosti. Trochu zvedl ruku a podíval se na ní. "Používám chakru při střelbě z luku? Jak? Co když jenom díky té chakře mám takové problémy?" Pomyslel si a pak ruku sevřel v pěst. "Ať to je cokoliv. Někdo musel na mojí chakru nastražit nějaký ochranný mechanismus, který se automaticky spustí při kontaktu s jinou chakrou. Ale proč všechno to okolo? Co to všechno má společného s tím, že buď vidím minulost, přítomnost... a bojím se vůbec pomyslet nad tím, že bych mohl vidět budoucnost." Prolétlo mu ještě hlavou. Jakmile dokončila druhou část, tak začala brečet. "Huh?" Vydal ze sebe. Když měla svojí hlavu na jeho rameni, tak jí jemně pohladil po vlasech a trochu přivřel oči. "Skrýt mojí chakru... co když se ostatní v Řádu báli toho, že bych probudil plnou sílu s chakrou a takhle si mě pojistili? Kvůli tomu Kena málem... Kss.. je to nebezpečné." Zamyslel se a když se konečně vzchopila, tak řekla větu, kterou raději Shēdo ani nechtěl slyšet. "Sto let? Je možné, že Chrám Satore byl přestavěn, nebo obnoven někým, kdo se tam usídlil? Jelikož..." Nedořekl a podíval se přímo do jejích očí. "Viděl jsem stíny, temnotu, bolest. Nedokážu říct, jestli to byla pravda, ale zatím všechno co se stalo v těch iluzích, byla pravda. Ty stíny... zmínili, že Chrám Satore padne. A s ním i já..." Opět nedořekl a jeho hlas nabral trochu na starosti. "... s tebou." Dořekl a trochu si povzdychl. Sedl si na lavici a zamyšleně dal ruce na stůl. "Jsem rád, že jsi v pořádku. Něco je uvnitř mě, že? Něco... co nedokážu popsat, ale brání ti to proniknout hlouběji." Zapolemizoval.

Kena Naru

Chvilku přemýšlela jako kdyby zpracovávala informace. Uklidnila se a položila ruce na stůl. "Klan Satore byl jeden z prvních, které postihla velká pohroma..." Řekla a dala ruku v pěst. Zhluboka se nadechla, protože věděla, že toto bude dlouhý příběh. "Každý na tomto ostrově má v sobě sílu používat chakru. Děláme to každý den a ani si to neuvědomujeme. Ti, kteří to věděli dříve, vládly. Velké rodiny se proměňovali do klanů a budovali naší historii. Jeden z nich byl Klan Satore. Tehdy existovali chrámy. Chrámy budovali rodiny... tedy klany. Klany, které byli odhodlané, že rozlousknou záhadu chakry. Energie, kterou dokázali pociťovat. Někteří věřili ve víru a někteří v hrubou sílu. Moji předci věřili v sílu  matky přírody. Klan Kamakura v bohy elementů. Každý někoho uctíval a každý si vytvářel své modly. Puoze několik chrámů přežilo zub času. Nás, klanu Nara. Po té Chrám Kamakura, ze kterého je tvořen střed císařského paláce. Chrám Shira, ale ten byl obstaven zdmi a stal se z něho hrad. Ty však znáš ještě jeden, Chrám Utaki. Vyrostl si v něm. Je to skrýš Zlatého řádu. Tedy to co z něho zbylo. Kdysi to byl ohromný chrám připomínající palác. Teď jsou to trosky a podzemní chodby. Nicméně ve zdech je stále cítit chakra. Lze je ovládat. Klan Utaki věřil ve fyzickou sílu. Je to dlouhý historie. Nicméně, Chrám Satore." Chvilku se zamyslela jako kdyby hledala ta správná slova. "Každý klan zanechal poselství. O každém lze najít informace, ale Chrám Satore je.... řekněme nedosažitelné místo. Neexistuje o něm žádná písemnost. Jenom babské povídačky. Prý nikdy neexistovalo, tedy v našem fyzickém světě. Prý za to co provedli byl Chrám rozebrán do posledního kamene, vymazán z ostrova. Spálili se všechny písemnosti a členové prý byli loveni jako divá zvěř." Pak pozvedla ramena. "Ale kdo ví. Jsou to jenom babské povídačky." Pak se však zamyslela a pohlédla ti do očí. "Jenže všechno to má takový zvláštní nádech. Nevěřím, že je to náhoda. Věřím tomu co si viděl." Nechala ti prostor na otázky. "Možná mám nápad, ale nemusí se ti líbit." Řekla popravdě a čekala.

Shēdo

Pro Shēda to byl velký přísun informací, ale stále to nebylo to, po čem pátral. Spíš ho zarazilo to, že to místo je kompletně pryč. Bylo hodně těžké pomyslet na to, že ta určitá věc v iluzi mluvila zrovna o něčem takovém. "Jakou to vůbec má spojitost? Jestli chrám Satore byl rozebrán a úplně vymazán z ostrova, tak to znamená, že ty iluze musí mít nějakou spojitost s tím, co se stalo v minulosti. Byla by celkem strašidelná představa, že bych byl někdo reinkarnovaný a s tím si s sebou vzal různé úryvky vzpomínek a temnotu těch, kteří mě neměli rády. Pff... Myslím na blbosti. I kdyby to byly nějaké povídačky nebo ne... něco se děje... vím to." Pomyslel si a zamyšleně koukal na Kenu. "Jediná věc, jak se dozvědět víc je... ta, který se nejvíce obávám. Musím se opět dostat do té iluze a získat více informací, že?" Zeptal se, jelikož mu přišlo, že to samé má na mysli Kena. Avšak to prohodil takovým nejistým hlasem.

Kena Naru

Nechala mi chvilku pro sebe, aby mohl přemýšlet. Sama dedukovala a dávala dohromady všechny informace, které měla. Hleděla směrem ke zdi kam původně Shēdo střílel šípy. Děda by věděl, ale na to teď nemáme čas. Jestli se má stát něco hrozného tak musíme riskovat. Uslyšela jak Shēdo promluvil o té iluzi. "Ne Shēdo. Tohohle tě ušetříme. Myslím, že to na tobě zanechalo následky. Necítím z tebe žádnou chakru. Je to jiné, jako kdyby se rozplynula. Myslím si, že chvilku potrvá než jí načerpáš znovu." Pak se na chvilku zarazila. Věděla co to ještě znamená, ale bála se to říct nahlas. Chtěla ho ušetřit utrpení, ale nevěděla jak to podat. "Vyhledáme jednoho muže. Jmenuje se Kedo, ale teď si pojďme lehnout. Vyrazíme za několik hodin a spánek se po dnešku hodí." Řekla a vstala od stolu. "Ty dveře napravo tě dostanou do pokoje pro hosty. Buď tu jako.." na chvilku se zamyslela. ".doma." Ještě jednou se na tebe usmála a vydala na druhou stranu do dlouhé tmavé chodby. Než její tělo zmizelo do stínu tak se ještě zastavila, ale neotočila se. "Na chvilku odlož luk a šípy. Musíš odpočívat." Řekla nakonec ať už to mohlo znamenat cokoliv. Pak zmizela ve stínu a nastalo hrobové ticho. Uviděl si jak pochodně pomalu přestávají plápolat a místnost se ponořovala do modrého šera. Jediné světlo, které tím pádem i samo vytvářelo bylo modré jezírko. Pokud si chtěl vystřelit či si vyzkoušet luk. Cítil si jak to není ono. Když si zamířil pocítil si desítky i těch nejmenších rušivých elementů, které tě nenechali soustředit a čím více si je snažil odhánět tím více to bylo otravné a vytáčelo tě to. Bylo jasné, že dnešní noci si o něco přišel. O něco o čem si nevěděl, že v tobě bylo. Pohánělo tvůj talent, ale věděl si, že ti to chybí.

Shēdo

Shēdo si neustále prohlížel svojí ruku a v klidu poslouchal. Viděl, že se mu ruka trochu třepe, ale nevěděl proč. Bylo mu to divné, jelikož se mu nikdy předtím takhle ruku neklepala. Na všechno jí odkýval souhlasem a také se postavil. "Dobře. Snad se už trochu posuneme kupředu." Řekl a když zmizela ve stínu, tak se jen pousmál. Doma... Proletělo mu hlavou a když se prudce otočil, tak pocítil, že se mu lehce zamotala hlava a všechno okolo bylo takové pomalé, jakoby jeho zrak nedokázal posílat do mozku informace včas. Ihned rozkročil nohy aby náhodou neupadl. Podíval se směrem na to jezírko a natáhl ruku. Ukazováček vztyčil směrem nahoru a viděl, jak nedokázal držel pozici. Co.. co se to děje? Tohle je ta slabina těch, co používají chakru... už jsem nad tím jednou přemýšlel. Jakmile někomu dojde chakra, je bezmocný. Otázkou je. Moje schopnosti závisí na chakře? Od kdy... vždycky jsem si myslel, že to je něco vyjímečného. Pomyslel si a ruku sevřel v pěst. Ani se už o nic nepokoušel a rozešel se do toho pokoje pro hosty. Nebylo to nic moc útulného, ale furt lepší, než spát na zemi. Odhrnul deku, která po místnosti rozvířila prach. Matrace byla čistá a Shēdo si sundal tuniku a položil jí na kraj postele. Lehce se natáhl a ruku si položil na čelo. Zavřel oči a snažil se soustředit a trochu si zameditovat. Nešlo to ale tak jako vždy. Furt si připadal, že ho něco ruší. Povzdychl si a otočil se hlavou ke zdi. Jestli to je tak, tak tím pádem musím nabrat chakru zpět. Zamyslel se a i když zavřel oči, tak si vůbec nepřipadal, že by mohl usnout. Furt měl strašně divný pocit. Takový pocit, jakoby mu někdo omámil mozek a ten mu neustále vnucoval to, že se má cítit rozhozený, nevolný a podrážděný. Shēdovi došlo, že to tak nejspíš nepůjde a tak si opět lehl na záda a ruku si natáhl přes čelo. Koukal do stropu a čekal, jestli ty pocity odezní.