Zodpovědnost (Shēdo)

Muž stále klečel a povídal si se svojí dcerou. Usmíval se a byl rád, že jí vidí. Nikdy by nepomyslel, že by to mohla být poslední slova co řekne. Holčička k tobě byla otočená zády, ale nejspíše se smála. "Daii." Zvolala žena, která se k té dvojici přibližovala. Muž na ní otočil hlavu a usmál se. Pak se ještě jednou koukl na dceru, ale vytřeštil oči. Viděl jak se v dáli něco zablýsklo. Bylo to přímo za jeho holčičkou. Nestihl nijak zareagovat. O půl vteřiny později zjistil, že je to šíp. Viděl jenom černou siluetu, která proletěla mezi domem a mlýnem. Šíp, který nabral pěknou rotaci odrážel měsíční svit. Byla slyšet tlumená rána a několik vteřin klid. Uslyšel si zoufalí výkřik a řev, který nemohl snad být ani lidský. Muž už nevstal. převalil se a spadl. "Tatíííííí." Křičela holčička, ale měla zavřené oči. Ani se nehnula. Nechápala. Strach jí poručil ztuhnout a mozek poslechl. Viděl si jak žena padá k zemi a natahuje ruce. Pak si dopadl. na zem. Zapadl si za jeden z domů. Něco tebou projelo. Byl to zvláštní pocit. Jako kdyby každá tvoje buňka v těle zavibrovala. Všechno se najednou ztratilo ve tmě a už ti nepřipadalo, že padáš. Ucítil si mokrou měkkou věc, která ti přejela po tváři. Když si se probral ucítil si závan větru z nozder Draka, který jak se zdálo ti olízl celou tvář. Když viděl jak si se probral tak čumákem do tebe postrčil a zafrkal. Zjistil si, že ležíš na zemi pár metrů za domem. Muselo to být tvoje dopadové místo. Řev ani křik si už neslyšel. Bylo hrobové ticho.

Shēdo

Shēdovo vystoupení bylo exelentní a svůj cíl trefil na jedničku. Můj úkol je u konce. Tvoje noční můry započínají. Řekl si v hlavě, když dolítával a sledoval tu malou holčičku. Dopadl za barák, kde chtěl nahlídnout na situaci. Začal přemýšlet nad tím, jestli jeho rodina nebude mít v jeho privilegiích nějakou účast. Avšak než se nad tím stihl hluboce zamyslet a dojít tak k rozhodnutí, tak ním projel pocit, který pocítil za svůj život úplně poprvé. Huh? Proletělo mu hlavou a pak se všechno vytratilo do někam. Bylo to hodně divné. Působilo to hlavně, jako životní zkouška. Taková, kdy je člověk neutrální a teprve si vybere stranu. Zkouška, která do budoucna člověka změní. Shēdo pocítil mokrost na jeho tváři, což ho hned probudilo. Rukou si projel po tváři a hned se podíval, co se stalo. Drago tam stál a šťouchal do něho, jakoby se opravdu něco stalo. Co se to právě stalo? Proč vůbec ležím? Ehh.. co? Zmatenost létajíc Shēdovi v hlavě ho dělala opravdu znepokojivého, avšak to nebylo nic, co by ho nějak vyvrátilo. Koukl se na roh domu a jeho uši nezaznamenávali nic. Křik, pláč, prostě nic. Shēdo rychle vyskočil na nohy a poklepal Draga po krku. Ihned se přilepil k rohu baráku. Jedním okem nakoukl za roh, aby zjistil, co se vlastně stalo. Jeho zabitím si byl 100% jist, ale furt měl pocit, že ještě musí něco udělat. Mohli by to být ty myšlenky, které si proháněl hlavou, než se stala ta divná věc.

Rozhodl si se nakouknout za roh budovy. Vidět místo, které předtím obýval muž s dcerou a manželkou. Byla stále tma a strašlivé ticho. Skoro to až bylo divné. Když si pohlédl směrem k místu vraždy tak se nic zvláštního neviděl. To samo o sobě bylo velmi divné, protože tam nebyla žádné krev, osoba, šíp nic. "Brána... brána..." Slyšel si jako kdyby zašuměli listy a do toho se zvedl vítr, jenže to znělo jako nějaký hlas, který se prohnal kolem tebe. Bylo to mrazivé a chladné až ti z toho mohla naskočit husí kůže. "Křup" Uslyšel si křupnutí. Bylo to nalevo od tebe. Přesně z místa kde byl mlýn a ty si se odrazil. Uviděl si siluetu postavy. Bylo celá zahalená v černém plášti. Bylo na ní něco divného. Byla průsvitná. I přes tmu bylo vidět, jak je celá poloprůhledná a našedivělá. Ta osoba si do jedné ruky vzala luk. Vyběhla proti zdi a pomohla si rukou. Nakonec se odrazila, natáhla se pro šíp a uložila ho do luku. Najednou se ve vzduchu zastavila, jako kdyby se zastavil čas. "Šshh. Potichu. Přichází smrt." Pověděl klidný hlas, který se ozval ze směru kde byl původně muž jehož si zastřelil. Stála tam malá holčička a přední se skláněl muž, scéna byla stejná. Jenže obě postavy byli průhledné a když si se podíval na muže, který předtím promluvil tak si poznal sám sebe. "Šshh už to bude." Uklidňoval holčičku a zvedl hlavu. Podíval se ti přímo do očí. Byl si to ty sám, ten který utěšoval holčičku a mluvil k tobě. Nalevo od tebe šedý přízrak byl stále zamrznutý ve vzduchu. "Je čas." Zeptalo se tvé druhé já a vstalo od holčičky, ta jakoby také byla zamrzlá v čase. Pohlédla na muže vedle tebe, který měl v tětivě natažený šíp od jehož hrotu se odráželo bílé měsíční světlo. "Čas zemřít." Řekl a tvé průhledné já k tobě natáhlo ruku, aniž by se na tebe podívalo, protože stále sledovalo hrot šípu. Najednou se ti udělalo blbě od žaludku jako kdyby tě někdo chytl za tvoje vnitřnosti a chtěl je vytáhnout. Tvoje mysl vyletěla z tvého těla a narazila do průsvitného já, jako kdyby jí předtím přitáhl, ale teď už si to byl ty sám. Ty si najednou viděl stát před sebou holčičku a v dáli si viděl stříbrný šíp, který na tebe mířil. "Paf.." Uslyšel si opět ten všudy přítomný mrazivý hlas a pocítil si náhlé zoufalství, protože si se nemohl hnout a šíp opustil tětivu. Začal rotovat a odrážet měsíční světlo. Pocítil si i bezmoc, protože jakkoliv sis chtěl vzpomenou najednou si nic nepamatoval, jako kdyby o byl dlouhý sen co tě pohltil. Nevěděl si proč tam stojíš, ale viděl si jak k tobě zpomaleně letí šíp. "Neeeeeeeee." Ozval se jekot hlasem malé holčičky, která ale však byla stále zastavená v čase. "Musíš ... musíš to překonat.." Byl to neznámí hlas, staršího muže, který si nikdy neslyšel. Jako kdyby se ti ozýval v hlavě, ale zároveň stál někde poblíž tebe. Hrot ti mířil přímo do oka a když už si neviděl nic jiného než hrot a měl tě probodnout....

"Klap klap ....  klap klap." Uslyšel si rytmické cinkání a probral si se na Dragovi. Zjistil si, že si v sedle a Drago pomalu pochoduje zarostlou loukou. Takovou, kterou jste přecházeli když jste mířili do země klanu Shira.

Shēdo

Všude byla velká tma a neuvěřitelné ticho. Muselo být slyšet úplně všechno, co se jenom šustlo. Jakmile Shēdo nakoukl, tak přesně na místě jeho zabití, nic nebylo. "Nechápu..." Proletělo mu hlavou. Díky zvednutí vítru, který v takovém tichu byl krásně slyšet, Shēdo také uslyšel hlas. Hlas zmínil bránu, což Shēda trochu zmátlo, jelikož žádnou bránou nepřijel. "Tak tohle je šílené". Pomyslel si a sundal si kapuci. Bylo to pro něho opravdu matoucí, navíc ani netušil, co se vlastně vůbec děje. Shēdo si připadal, jakoby ho někdo vyhodil úplně do prázdné vesnice, kde nikdo nežije a v okolí jsou akorát nějací duchové. Nedokázal si to nijak vysvětlit. Na paměti ale měl to, že svůj cíl zasáhl, takže tak i tak svůj úkol splnil. Chtěl se otočit a naskočit na Draga, ale pak si všiml siluety, která kopírovala přesně to, co Shēdo provedl. Tím mu docvaklo, že to musel být on. "Eeeh...? Vůbec nemám ponětí co se děje, ale vypadám cool" Řekl si v mysli. Celkem mu to i vykouzlilo úsměv, ale úsměv nahradilo zjištění, že se ta silueta zastavila ve vzduchu. Shēdo otevřel ústa a vykulil oči. "Tak tohle nežeru. Tady se děje něco ku*evsky zvláštního." Pomyslel si po tom, co uslyšel ten hlas. Ta scéna, kterou provedl se opakovala a Shēdo jí viděl z jiného pohledu. Jen tak ho napadlo, že by to mohla být jeho schopnost, která by mu umožnila vždycky analyzovat svůj boj a popřípadě vychytat některí chybky. Pak se opět ozval hlas, který uklidňoval tu holčičku. Shēdo si všiml, že najednou slyší to, co oni říkají, což předtím nebyl schopný doslechnout. "To tu holčičku celou dobu připravoval na to, až ho zabiju? On to věděl? Co to je.. za k. eh?". Shēdovi to nedávalo smysl. Jakmile se ale ta siluate podívala na Shēda, tak se sám viděl. To bylo hodně děsivé, ale Shēdo pokrčil obočí a pak hlavou otočil na siluetu, která prováděla Shēdovo kombo. "Hm. Hm... Hmmm... Tady se asi něco solidně pos*alo." Nechápavě mu proletělo očima. Pak už přicházel ten čas, kdy šíp vyletí a zabodne samo Shēda. Furt otáčel hlavou do stran, aby věděl, jak to dopadne, protože se stalo už tolik šíleností, že by ani nebylo překvapení, kdyby se to nějak zvrtlo. Když ta silueta Shēda natáhla ruku, tak se pravý Shēdo cítil jako na jatkách. "No ... ty... vole" Létalo mu hlavou a pak se stalo něco, co se nedalo normálně popsat. Stalo se nějaký vžum vžim a Shēdova mysl vylétla do té Shēdovi siluety. Shēdo byl opět v jiné pozici a tentokrát viděl tu holčičku a svůj šíp. "......" Shēdo něměl slov a jenom čekal, co se bude dít. Ozval se hlas a šíp letěl. Shēdo se nemohl pohnout a v tu dobu jeho tělo začalo produkovat strašně moc akcí, které chtělo udělat, ale nemohlo, což Shēdo vnímal, jako totální bezmoc, která vedla k hlubokému zoufalství. Chtěl použít svůj trik, kterým by chytil šíp, ale nemohl jelikož se mu během chvilky vygumoval mozek. Shēdo neměl páru vo co go, ale jediné co z toho pochopil bylo to, že je v hajzlu. Stále se nemohl pohnout, což mu opět nahnalo neskutečnou bezmoc, která ho hezky užírala. Holčička začala křičet , ale nic se nehýbalo. "....." Shēdo neměl opět slova na to, aby si něco zamumlav v hlavě, protože absolutně nechápal. Opět se ozval hlas, který ho pobízel k tomu, aby to překonal. "K čertu s tebou, kdo vůbec jsi?!" Zakřičel s potížema. Hrot letěl a už byl tak blízko Shēda, že jeho zornička se roztáhla a viděla jen menší záblesk a jinak černotu. "Eeeghh" Vydal ze sebe.

Pak se ale něco stalo a Shēdo slyšel realné a normální cválání koně. Shēdo se sebou trhnul a rozhlížel se do všech stran. Osahal Draga, aby se ujistil, že je reálný a pak si prohramal obličej a projel si i oko, kterým viděl šíp. "Tak tohle jsem nežral. Jestli to byl sen, tak byl kurňa realistickej." Řekl a zhluboka dýchal. Drago si to cválel po louce pryč. Shēdo se otočil a snažil se zjistit, jestli vůbec tam někdo je a jestli aspoň zahlédne svojí oběť.

Otočil si se, ale kolem tebe byli dlouhé zarostlé lány, ale v dáli si viděl velké hraniční kameny, které si předtím míjel. Pokud sis pamatoval počet šípů, kterýma disponuješ, tak si mohl zjistit, že ti opravdu jeden chybí. Drago zafrkal trochu povyskočil, jako kdyby věděl na co myslíš. Těžko si představit jak to, že si se ocitl v jeho sedle, ale kolem Draga samotného bylo záhad spousty. Ještě jednou zafrkal a rozjel se rychleji, protože věděl, že už si při vědomí, takže se udržíš. Věděl jak přesně jede. Mířil do města pro tvoji odměnu. Cesta utekla rychle, mnohem rychleji než předtím. Mohlo to být hlavně kvůli tvému zmatení. Prvním rychlým krokem Draga si pocítil podobný pocit jako tehdy když si letěl od stěny. Jen nebyl tak intenzivní. Držel si se Dragovi srsti a pokud ses chtěl pustit tak to nešlo. Ze Dragovi srsti pomalu vyšlehl ocásek černé energie, který ti obalil ruce. Vše se najednou změnilo jako lusknutím prstu. To co však zůstalo stejné bylo, že Drago začal uhánět jako vítr. Byl stejně rychlí jako vždy, jenže místo sluncem zalitého okolí si viděl jak všechno kolem bylo našedivělé a tmavé, jako kdyby najednou zapadlo slunce a pokud si pohlédl směrem, kde bylo ještě před vteřinou. Viděl si pouze černý kolos, který kdyby možná býval sluncem. Teď však zeje temnotou. Drakovi šlehali plameny z očí. Ruce si měl stále na jeho srsti. Hýbat si se mohl, ale rukama to nešlo. Když si pohlédl na cestu po které Drago uhání tak byla šedivé jako kdyby byla z prachu, který každým dopadem se rozvířil kolem vás. Bylo to jako kdyby jste uháněli ve vyhaslém peklu, plného prachu. "Musíš to překonat..musíš překonat sám sebe." uslyšel si mrazivý, hladový hlas, který zněl jako struna, která brousí kus dřeva. Najednou si uviděl jak před vámi končí cesta  pokračuje až za několik metrů. Drago se zapřel a vyskočil. Ze zpod tě něco osvítilo a tys poznal, že je to žhnoucí láva. Najednou Drago dopadl a tvé ruce se trhnutím pustili jeho hřívy. Najednou se všechno rozsvítilo, jako kdyby si se vrátil zpátky. Stále jste uháněli, tentokrát po hliněné cestě a žádné plameny z Dragových očí nešlehali. Celé okolí zalévalo slunce a klasy na louce vedle, byli zdravé a silné. Když si se otočil tak si uviděl tekoucí říčku, která křížila cestu. Přesně tu Drago musel přeskakovat. Před tebou se rýsovalo město, ve kterém si získal zakázku. Pokud si se držel oprátky, tak vše bylo v normálu. Všiml sis jen dvou černých malých teček, které si měl po jedné na obou hřbetech rukou přímo uprostřed. Pokud jsi nechal Draga jet až do města, tak po té zpomalil a zastavil se u tobě známého obchodu. Cedule na dveřích byla otočená na "Zavřeno", ale dveře byli trochu pootevřené.

Shēdo

Shēdo působyl celkem zmateně, ale hodně rychle se otrkal. Prošáhl si toulec, čimž si potvrdil to, že jeho cíl opravdu musel sejmout. "Hm, takže se povedlo." Pomyslel si. Shēdo ani moc neřešil, že se probudil na Dragově hřbetu. Byl hlavně rád, že se dostal z toho snu, nebo co to mělo být. Drago si to běžel zpátky do města a Shēdo si při cestě povzdychoval. Pak ale zase pocítil to, co už cítit nechtěl. Nemohl se pustit jeho srsti, což bylo hodně otravné. "Co to je?" Proletělo mu hlavou při pohledu na tu černotu, která mu látalo kolem rukou. Všechno okolo, stejně jako cesta, bylo šedé. "Na to musím jinak". Řekl si v mysli a zavřel oči. Snažil se soustředit a meditovat. Opět k němu promluvil nějaký hlas a Shēdo měl neustále zavřené oči. Snažil se to ignorovat a zbavit se tak blbého pocitu. Shēdo pocítil, že Drago vyskočil a také pocítil, že něco pod ním se doslova vaří. Pokrčil oko a viděl lávu. "Šílenost..." Řekl si v mysli. Když už byli na druhé straně, tak Shēdo byl zase normální a celé okolí opět ožilo. "Fungovalo to? Hm. Začíná to být víc a víc zajímavější." Pomyslel si. Ruce sundal z Draga a chytl otěž. Když tak provedl, tak ho zarazili tečky na rukou. "C...co to je?" Zeptal se sám sebe a raději se na to přestal koukat a opět chytl otěže. Drago jel až do město, což Shēdovi jenom vyhovovalo. Po nějaké době se Drago zastavil už u toho obchodu, kde si převzal contract. Seskočil z Draga a vrhnul se přímo do budovy. Rozhlídl se a doufal, že zahlédne toho dědka.

Shedo vběhl do místnosti. Dveře byly trochu pootevřené, takže se v podstatě otevřeli sami. Místnost byla prázdná takže si obchodníka nezahlédl. Dveře do soukromé pracovny, kam tě předtím zavedl byli otevřené. Bylo tu strašně zvláštní ticho což nevěstilo nic dobrého nebo si obchodník prostě odskočil a nechal otevřeno. Nic nebylo zamčené jako kdyby tu někdo něco hledal. Na pultu, kde si obchodníka předtím viděl poprvé byla malá truhlice. Jako kdyby tam na něco čekala. Zároveň si se, ale mohl porozhlédnout v jeho pracovně po informacích, pokud by si se odvážil, nebo měl zájem. Truhla byla ručně řezaná a spojovaná ze dřeva. Nevypadala bytelně, ale taky s ní asi nikdo moc nemanipuloval.

Shēdo

V budově bylo ticho a prázdno. Dokonce i speciální dveře byli otevřené. Celé to působilo hodně zvláštně, jakoby si čirou náhodou někdo najal stejnou službu. Nebo to mohla být jenom náhoda. Navíc to nebyl Shēdův byznys. Přišel si jenom pro odměnu, kterou čekal v té truhlici, která byla na pultu tak hezky nachystaná. Pak už totiž bude Shēdovi jedno, co se s ostatníma stana. Očima zakroutil do všech stran a rozešel se k té truhle. Vytáhl si šíp a jemně do ní šťouchl. "Jen taková opatrnost. Četl jsem, že v různých mýtech i takové truhlice pojídali lidi. Vtipné" Proletělo mu hlavou a pevně čekal, že tam bude jeho odměna.

Shēdo na to šel velmi chytře a opatrně. Otevřel šípem bednu a v ní našel slibované peníze. Byli v malém pytlíku, která stačilo utáhnout a sebrat, jenže několik zlatých mincí bylo poskvrněno krví. Nebyla zaschlá, tudíž musela být čerstvá. Kolem tebe bylo stále neskutečné ticho, ale nikdo nebyl v dohledu. Nikde jinde v místnosti krev nebyla, toho by sis už všiml předtím.

Shēdo

Jakmile otevřel tu truhlici, tak čekal nějaké šílené překvapení, ale tomu tak nebylo. Vzal měšec do ruky a koukl se do něho. Mince tam ten starý páprda nechal, ale trošičku poskvrněné. Shēdo se očima rozhlédl do obou stran a pak si měšec i s penězma strčil do pouzdra. "Je to jenom hra..." Řekl si sarkasticky pod nos a chystal se odejít ven z toho domu.

Shēdo nic neprozkoumal a chystal se odejít. Nakonec nic mu nebránilo. Ubránil se své zvědavosti a pochybnostem. Drago se otočil tvým směrem a popošel, aby si mohl naskočit. Když si se dotkl jeho hřívy tentokrát tak se nic nestalo. Drago zafrkal a otočil se směrem, kterým jste před tím přijeli. Nejdříve klusal a čekal až se uvelebíš, nebo až schováš bedničku do vaků, nebo si jí jinak zajistíš. Pak se pořádně rozeběhl a vystřelil pryč z města. Den se chýlil ke konci a ty si uháněl mezi loukami. Před tebou už byla známá jungle. Drago najednou zařehtal a zatřepal hlavou, přišlo ti jako kdyby se rozeběhl ještě rychleji. Dýka, kterou si dostal od řádu, najednou začala svítit černou barvou a po chvilce se zní vynořila jaká si černá mlha, která tě obklopila. Vlasy a věci se ti zvedli, protože jste se ocitli v jakémsi černém kruhovém víru, který kolem vás rotoval. Drago běžel dál, i když nic neviděl. Najednou něco zašustilo a zavalil tě písek. Celá černá mlha, která ve velké rychlosti lítala kolem tebe se najednou proměnila v písek zasypala tě. Drago najednou stál a celý se rozklepal, aby ze sebe setřásl písek. Když si opět otevřel oči tak si uviděl, že společně s Dragem stojíte na písku a kolem vás je na zemi jakýsi betonový kruh. "Zvládl si to.." uslyšel si starostlivý hlas. Hlas si znal, ale nikdy si ho neslyšel znít tak starostlivě. Hashirama stál několik metrů vedle tebe, mimo betonový kruh. Poznal si, že kolem tebe jsou trosky hradu, který se nacházel nad úkrytem a základnou zlatého řádu. Byl si přesně tam, odkud si započal svojí cestu. "Co se tam stalo?" Zeptal se Hashirama už vážnějším hlasem a vkročil do kruhu, kde uchopil uzdu Draga. Nemusel si v vědět, co tím myslel.

Shēdo

Drago uháněl domů a po cestě měl Shēdo čas na přemýšlení o tom, co se mu vůbec stalo. "Je možné, že řlověk, co nikoho nikdy nezabil, prožije takové terno, jako já? Na sen to bylo moc realné, ale jinak si to nedokážu vysvětlit. Musí za tím být něco víc. Něco, co mi buď někdo neřekl, nebo to je úplně neznámé." Po svém zamyslení se rozhlédl a kupodivu mu ta cesta celkem rychle utekla. Už byli u známé jungle, kde Drago přidal na tempu. "Možná bych mohl po..." ani si nedořekl a už se začalo opět dít něco divného. Dýka se rozzářila černě a vytvořila kolem nich vír. "A je to tu zas." Řekl si pod nos. Jenže tentokrát to bylo jiné a Shēdo se mohl hýbat, což mu přišlo divné, ale za to to bylo lepší, než předtím. "Tak co se přijde tentokrát". Pomyslel si. Jakmile ho zasypal písek, tak čekal až to pomine se zavřenýma očima. Drago se začínal otřásat jako první a Shēdo se divně. zaksychtil. Byl to výraz, který naznačoval to, že něco takového nečekal. Stáhl si kapuci a setřesl tak písek pryč. Pak promluvil již známý hlas a Shēdo chvilku nevěřil, ale vypadalo to o hodně realněji, než ty jeho stavy. "Takže jsme u trosek? Co se vůbec stalo?" Zeptal se sám sebe a na jeho otázku odpověděl. "Mělo se něco stát? Cíl je mrtev, odměnu mám. Kontrakt je tímto splněn."  Řekl a vytáhl z pouzdra zlaťáky.

Hashirama

Chvilku se na tebe díval, jako kdyby si spadl z nebe a přejel pohledem přes zlaťáky. Vypadal, jako kdyby ti vůbec nerozuměl, ale pak zase zvážněl a nahodil všední výraz. "Zogar. Někdo ho zabil. A my to rozhodně nebyli. V jednu chvilku jsem si říkal, jestli si to nebyl ty, ale nesedělo to... Pak se ještě jednou kouknul na zlaťáky. ..musel si tedy od něho převzít peníze, než zemřel. Už si byl mimo dosah. Dobrá dobrá" Poslední věty si spíše mluvil pro sebe. Natáhl ruku a vzal zlaťáky, ty schoval pod dlouhý tmavý kabát. Pevněji podržel uzdu a nechal tě sesednout. "Tak pojď. Musíme toho hodně probrat." Pověděl tajemněji a vyrazil ke schodišti, které vedlo do trosek.

Shēdo

Hashirama zmínil to, že Zogara někdo zabil, což podle popisu té budovy jasně sedělo. Nebyl to ale Shēdův problém. "Dědek si hrál hru, ve které prohrál." Pomyslel si a čekal, co ještě řekne. Trochu i počítal s tím, že by ho mohl obvinit, ale musel vědět, že Shēdo by z toho měl úplný prd. Pak si něco mumlal pro sebe a Shēdo jenom pokrčil obočí. "Nevím co se tam stalo. Když jsem tam přišel, tak to už bylo v takovém jakože "vyloupeném" stavu. Ten děda byl sice dobrý obchodník, ale hrál hru, kterou bohužel prohrál. Ještě před odchodem jsem ho varoval, že taková hra vůbec není hra." Řekl a pak jenom odkýval jeho poslední větu. Sesednul z Draga a podíval se do dálky. "Ty zlaťáky bych si ale ještě pořádně prohlédl. Nějak mi to smrdí, když ti někdo naservíruje zlaťáky přímo pod nos a při tom je nejspíš už asi mrtvej." Dodal.

Hashirama

Nenápadně se usmál, ale to Shedo nezahlédl, protože byl za ním. "Zogar nebyl jen obchodník. To byla zástěrka. Polovina našeho bohatství pochází od něho. Neznám nikoho, kdo by si na něho dovolil o to je to divnější." Nebylo to otázka, nevypadalo, že by Hashirama chtěl vědět odpověď, možná jí dokonce i věděl. Dveře do úkrytu zaskřípali a zrnka písku se pod náhlím průvanem sunula dovnitř. "Znal jsem ho 30 let." Řekl a jeho hlas byl stále poněkud jiný. Na může, o kterém se povídá, že zabil svoji ženu a nemluvě, mluvil velmi klidně a přátelsky, i když mu nejspíše něco vadilo. Najednou udeřil do cihlové stěny, ze které opadl písek. Ta se pomalu začala otvírat. Nikdy předtím si to neviděl. Byly tam železné dveře, které otevřel. Hashirama pokynul ať jdeš dovnitř a tvářil se neutrálně. Nic si neviděl. Byla to hluboká tma. Když si vešel tak pokračoval za tebou a zabouchl železné dveře, které zabránili posledním paprskům pronikout dovnitř. Hashirama se napřáhl a hodil truhlici do dálky. Dřevěná bednička najednou vzplanula a vytvořila jakou si letící pochodeň, která však neosvítila nic. Dalo by se to skoro nazvat hmatatelnou temnotou. Neviděl si ani své dlaně, když si se podíval. Divné bylo, že z ohořelé bedničky nevyletěli zlaťáky a ani nic necinkalo. Najednou jako kdyby někdo přecvakl se všude rozhořeli ohniště, pochodně a rámy na stěnách. Celá místnost se najednou rozsvítila a ty si konečně spatřil kde si. A hlavně koho si spatřil.

Byla to jaká si mučírna, místo které si nikdy předtím neviděl a ani o tom neslyšel. Byla velmi dlouhá. Před tebou asi 5 metrů seděla svázaná žena, nebo spíše dívka s rozthanými šaty. Byla svázaná ke křeslu, do kterého by si nikdo asi dobrovolně nesedl. Všude měl různé kovové nástavce na bodce, které leželi všude kolem poházené. Kolem hlavy měla s malým odstupem něco co připomínalo trnitou korunu, ale všechny bodáky měl zranit vězně, jenom když si pohnul. Měla potrhanou kůži na tváři a krupičky krve podél. Ústa měla zavázaná, ale byl viděl malý potůček krve, který tekl z obou koutků už byl zaschlí. Mohla tu být několik hodin a pořádně zřízená. Vedle křesla stál jeden muž. Byl to Hanzo. Prstem přejížděl po zraněné tváři té dívky a šíleně se usmíval. Když tě ta dívka viděla tak se jí znatelně užili zorničky a zpozorněla, ale nemohla se ani hnout. Stařec ti položil ruku na ramenou a pevně stiskl, což si mohlo projevit bolestí, pomalu přitom popošel vedle tebe. „Představíš nám svojí kamarádku?“ Zeptal se a znechucené pohlédl na zřízenou dívku. V jeho hlase byla odpor a zlost, neznělo to tak jako předtím. "Protože ona tě očividně zná." Dodal a v jeho hlase zazněl rozsudek, který neznamenal nic dobrého.

Shēdo

Poslouchal hashiramu a při tom hleděl do země. Něco takového o něm nevěděl a kdyby jo, tak by se snad i pokusil sehnat nějaký důkazy na toho, kdo to mohl udělat. Divně se zatvářil a pak, když dodal, že ho znal 30 let, tak to muselo být hodně dlouhé přátelství. "To je mi líto." Řekl a pak se na něho podíval. "Kdybych to věděl, tak bych to lépe prozkoumal a třeba bych i našel nějaké vodítko, které by nám řeklo víc." Dodal. Shēdo s Hashiramou si to kráčeli do nějakého průchodu za stěnou. "Tady se ukrívá bohatství?" Pomyslel si. Shēdo vešel dovnitř a při zavření už nebylo nic vidět. Bylo to, jako přijít o zrak. Shēdo zavřel oči a nechal pracovat uši, uslyšel přecvak a hned otevřel oči. To už místnost byla osvětlené a znázornila mučírnu, ve které právě někdo byl mučen. "Budu tahat informace z té holky?"Proletělo mu hlavou a pohled na tu dívku byl celkem nechutný, ale nic, co by Shēdovi nevadilo. Pozoroval jí a když se na něho podívala ona, tak doslova zareagovala, jakoby Shēda někde viděla, nebo dokonce znala. "Znám tu holku? Nikde ani nikdy jsem jí neviděl..." Bloumal v mysli. Stařec mu pak hodně pevně stiskl rameno a Shēdo ho trochu pokroutil. Nevěděl co si o tom má myslet, ale nechal to být. Pak spustil, že chce představit jeho kamarádku. Shēdo pokrčil překvapeně obočí a upnul na ní pohled. Pak ještě dodal, že ona ho očividně zná, což Shēdo absolutně nechápal. "Zná? Eh? Co? Je možné, že mě viděla při mé akci? A stihla sem dojet rychleji, než já? A proč by sem vůbec chodila sama?.. Ks.. co se tu vůbec děje?" Chvilku si kladl otázky a bezeslov popošel k té dívce a klekl si kní. Chytl jí za bradu a podíval se jí do očí. Snažil se jí rozeznat, ale marně. Pustil jí a udělal pár kroků dozadu. "Nedokážu představit někoho, koho neznám. Ale dle pohledu v očích tu je kvůli pomstě." Řekl a pak se podíval na Hashiramu vážným pohledem. To mu moc nevydrželo a vytasil luk s šípem, který vystřelil dostatečně rychle, aby dokázal té dívce sejmout pramínek vlasů, aniž by někdo stihl pořádně zareagovat. "Jestli tvrdíš, že mně znáš. Odkuď? Pro moje dobro jsem tento úkryt do dalekých cest nikdy neopustil. Až na můj první kontrakt... Měla bys mluvit, jestli nechceš, aby ti proletěl šíp hlavou, stejně, jako jednomu bezmocnému šavlozubému stínohlavovy" Řekl a čekal reakci. Schválně položil takový dialog, aby popřípadě spustil její vztek.

Hashirama

Hashirama se stále mračil a čekal. Shēdova slova ho nepotěšili. Najednou vyndal šíp a vystřelil. Dívka se ani nehnula. Pouze jako kdyby přepnula. do jiného stavu. Měla stále vykulené oči s zúženými zorničky. Buď to na ní neudělalo žádný dojem nebo zatím bylo něco jiného. Očima už nepozorovala ani tebe jako spíše jenom a pouze tvůj směr. Pohled jako kdyby ztrácel veškerý život a navíc se leskl, netrvalo dlouho a po tvářích jí sjížděli slzy, jenže nevydala ani hlásku. Hanzo pohlédl na šíp, který byl zaseklí v křesle vedle její hlavy. Najednou se zasmál. "No to je dobrý! Na otázky je už pozdě. Všechno nám už ře.." Hashirama zvedl ruku a Hanzo i hned přestal. Věděl o co mu jde. Bylo moc brzy. "Řeknu vám jeden příběh o nebojácném lvíčeti a spravedlivém lvovi." Začal Hashirama a odkašlal si.

Dívka stále nezměnila ani směr pohledu. Byla úplně mimo a nikdo se nemohl divit, mohlo jí být tak 17 a todle musel být hotový horor. "Jednou chtělo osamostatněné lvíče navštívit svojí rodinu, ale když dorazilo k jejich jeskyni zhrozilo se. Vidělo všude krev, známky boje, ale žádná těla. Nejdříve mělo strach, ale pak uvidělo krvavé stopy, které mířili druhým směrem. Lvíče je nikdy předtím nevidělo, ale i tak se po nich vydalo. Doufalo, že tam najde svoje rodiče a zjistí co se stalo, co způsobilo krvavou lázeň" Hashirama se pomalými kroky blížil k přivázané dívce a bedlivě ji sledoval. "Óoo, naše nebojácné lvíče. Odvážné, ale hloupé. Následovalo krvavé stopy, dnem i nocí, bez odpočinku a jídla. Nepomýšlelo co se může stát. Co najde na konci své cesty. Každým nášlapem však bylo odvážnější, odhodlanější. Bylo to v noci, kdy lvíče uslyšelo podivný chrapot vycházející zpoza křoví. Opatrně nahlédlo a zděsilo se, zhrozilo a strnulo. Byl tam lev, který ležel a spal, vedle krvavých stop, které následovala, nepatřili jemu, ale to lvíče tolik neviděsilo jako těla obou rodičů, rozsápané opodál. Bylo tak zděšené, zmatené." Protáhl a to už se nacházel za děsivým křeslem, ke kterému byla dívka připoutaná. Hanzo mezitím ustoupil, aby uvolnil starci cestu. Hashirama položil obě ruce na ramena dívky, které mělo rukávy naprosto roztrhané. "Zocelilo své smysli. Nastražilo uši a přikrčilo se. Raf" Dokončil Hashirama a pevně stiskl divčiny ramena. "Starý lev neměl šanci. Spal a nevnímal. Nebojácné lvíče mu rozsápalo krk. Proměnilo se ve smrtící bestii poháněnou pomstou a žalem. Krev tekla a stříkala. Lvíče pohlédlo do mrtvých očích starého lva a nenašlo útěchu." Poslední větu pronesl velmi ostrým tonem. "Zašustělo křoví a najednou se objevil statný spravedlivý lev. Jeho stopy byli krvavé a tlama rudá. Nejdříve vycenil zuby a pak se přesunul se k lvíčeti, které bylo bezmocné. Přesto, že byl spravedlivý lev jednou tak větší, bylo na něm vidět, že ještě nedávno byl i on sám lvíče snažící se dospět. Lev se zastavil. Věděl, že to on zabil rodiče lvíčeti, ne starý lev. Věděl, že to on může za to, že jeho kolega zemřel. Nedal si totiž pozor. Neskryl stopy a nakonec za to někdo zaplatil." Rázně dodal poslední slova a pak dal ruce podél těla. "Spravedlivý lev si tedy musel vybrat a já už zapomněl jak to skončilo." Řekl už neutrálně. Když vyprávěl příběh, který něco měl symbolizovat tak měnil hlasy, grimasy jako správný vypravěč, který poutá děti do příběhu, ale poslední věta zněla znechucené a suše. Zvedl pravou ruku a rozvázal pásku, kterou měla dívka přes pusu. Páska spadla a dívka se ani nehnula. Měla pootevřenou pusu a dýchala. Kolem úst měla zaschlou krev a pak si pochopil. Neměla jazyk. Někdo jí ho musel vyříznou. "My už všechno víme. Řekla to ať už ochotně nebo neochotně." pověděl nezaujatě a mířil k východu. Hanzo za ním. "Buď dokonči svojí práci nebo si jí nech. Mě je to jedno." Řekl mrazivím hlasem, ve kterém nebylo špetky citu a odešel z místnosti. Za tebou se ozvalo hlasité zabouchnutí a ty si se ocitl sám s tou dívkou v místnosti. Ucítil si jak se jí pohnuli zorničky a pohlédli ti přímo do očí. Bylo vidět, že to je vše na co se právě teď zmůže.

Shēdo

Bylo divné, že to s ní nic neudělalo. "Asi už je úplně v hajzlu." Pomyslel si. Jakmile promluvil Hanzo, že už jim všechno řekla, tak se trochu pofrknul. Zajímalo ho ještě víc, proč tu vůbec je. Pravou ruku natáhl dle těla i s lukem. Levou ruku taktéž natáhl dle těla, ale měl jí stlačenou v pěst. Když Hashirama začal vyprávět příběh, tak se díval na tu dívku a přemýšlel. "Do čeho si se to zapletla? Každý, kdo má aspoň trochu rozumu, se nevydá naproti řádu. To je prostě šílenost... možná, že jsem jí dal důvod. Důvod, který jí donutil přijít až sem. Že bych se trefil?". Jakmile Hashirama dokončil ten příběh, tak Shēdo jen nemluvně stál. Vyprávět příběhy uměl, to se mu muselo nechat, ale nelíbilo se mu, jakým tónem ho vyprávěl. Už od začátku, co sem vešel, tak to vypadá, jakoby za všechno mohl on a ostatní jsou jenom fakt mega naštvaný. Z příběhu si hlavně Shēdo vzal to, že to má něco společného s něco, jako lvama. A hned první ho napadli ti stínohlavové. "Zajímavé. Takže ta holka má něco společného s těma bestiema? Tím, že jsem zabil jejich vůdce, tak jsem donutil tuto dívku přijít až sem? Co si sakra vůbec myslela? Pff... řád má svoje pravidla, ale nejspíš bych nikdy nechtěl, aby takovádle dívka trpěla." Zamyšleně koukal na tu dívku a pak když sundal pásku, tak viděl, že nemá jazyk. "Hm. Tak co s ní mám dělat? Chcete po mě, abych jí zabil? Bez problému. Tímhle jsem si prošel už tolikrát..." Řekl celkem arogantně a pak si doposlech Hashiramu. Jeho slova si pevně udržel na paměti a když odešli, tak delší dobu nic neříkal a jen se na ní díval. Mohla se mu jen díval do očí a modlit se, aby jí nezabil. "Takže je to na mě. Rozhodnou její osud." Pomyslel si a luk si dal na záda. Popošel k ní a když byl tak metr od ní, tak si klekl a podíval se na ní, přičemž si i sundal roušku. "Budu ti klást otázky. A ty budeš kývat, jestli ano, nebo ne. Oni mi to, co si jim řekla, nejspíš neřeknou. A já bych strašně rád věděl, za co tě tak zlinčovali. Mohu rozhodnout tvůj osud. Buď nebudeš spolupracovat a ukončím tak tvůj život, nebo mi odkýveš pár otázek a umožním ti na tomto světě být déle." Řekl a trochu se pousmál. Bylo na něm vidět, že to bere celkem přátelsky. "Moje první otázka je: Máš něco společného s těma bestiema, které se prohání v lese s jejich schopností zmizet do stínu? Říká se jim stínohlavové." Dodal a čekal, jestli bude spolupracovat.

???

Tma ? Světlo ? Tma ? Světlo ? Opakovala si a sledovala muže, kluka co na ní mluvil. Ani si nevšimla, že se tu ocitli sami. Nevnímala nic jiného než jen směr kam se dívala. Ten kluk se najednou přiblížil. Co ? Tma ? Nechápala, proč se přibližuje. Co tu vlastně dělám ? Pomyslela si a prázdným pohledem sledovala jak si kluk sundal roušku. Kývat ? Proč ? trochu pohnula hlavou, aby nemusela hýbat očima, ale podvědomě jí něco zastavilo. Podvědomě věděla, že se nesmí ani hnout, protože jinak bude zle. Mrkla a zhluboka vydechla. Mohlo to vypadat jakože, přemýšlí. Stíno...hlav ?  Stínohlav ? Rekky ? Kdo že to je ? To mi něco říká. Přemýšlela a oči se jí začali naplňovat malou jiskrou. Už to skoro nevypadalo, ale najednou sis všiml malého pohybu hlavy, tentokrát jako ano. Kdo to je ? Kdo jsem já ? Ptala se pomalu sama sebe. Popravdě necítila skoro nic. Nevěděla vůbec nic. Všechno bylo tak strašně zamlžené.

Shēdo


Shēdo čekal na to, jestli bude reagovat, ale nějakou tu chvilku jí to trvalo. Pro Shēda to vypadalo, jakoby se teprve pořádně probírala z toho mučení. "Hm. Nakonec to bude složitější, než jsem si myslel. Možná jí taky něco dali... nějakou látku." Zapřemýšlel Shēdo. Pak si všiml toho, že zahýbala hlavou a to byl dobrý signál. "Velmi dobře. Nedokážu si ani představit, co všechno museli udělat pro to, aby z tebe dostali nějaké informace, ale muselo to obsahovat něco, co tě dostalo do úplného nestavu." Vydedukoval Shēdo a poslední část věty řekl takovým tišším tónem. "Dobrá tedy. Další moje otázka: Šla si sem jenom kvůli tomu, že si prahnula po pomstě?" Zeptal se jí.

???

Udělat ? Zeptala se sama pro sebe. Měla pocit jako kdyby mluvil a nikdo jí neslyšel. Pomsta ? Rekky ? Poprvé s tebou přerušila zrak a sklopila oči, jako kdyby si potřebovala něco uvědomit. Tma. Tma. Ne. Rekky ne. Proč pomsta ? Nechápala co myslí. Jizva země. pomyslela si a zavřela oči. Chvilku se nic nedělo a najednou se zavřenýma očima zakývala hlavou na znamení ne. Otevřela oči a ty byli trochu živější. Byla tam o něco větší jiskra života. Ještě jednou zakývala na znamení ne, tentokrát už to nebylo tak nenápadné jako předešlé pokusy. Můžu ukázat světlo. Ozvalo se jí v hlavě. Měla pocit, že o vyslovila, ale něco jí nehrálo.

Shēdo

Komunikace s ní jí dodávala trochu síly, což bylo pro Shēda dobře. "Chce to čas. Musí se dostat z toho šoku." Proletělo mu hlavou. Pak zavřela oči a po chvilce je znovu otevřela. Shēdo hnedka viděl, že se její stav lepší a tentokrát taky zareagovala dvakrát. "Takže si je jistá tím, že sem nešla pro pomstu. Zajímavé." Zamyslel se. Pak vytáhl z opasku dýku, a chvilku jí držel v pravé ruce. Mohlo to vypadat, jakoby jí chtěl něco udělat. Avšak to tak nebylo. Shēdo se zvedl a popošel na kraj toho křesla. Odřízl lanko a sundal jí tu ozubenou korunku. Tu hodil někam vedle křesla a opět si krekl před ní. "Takhle to bude lepší." Řekl a podíval se jí opět do očí. "Je to divné. Jak se sem dostala, když si sem nešla pro pomstu?" Zapřemýšlel trošku a pak jí položil další otázku. "Přišli si pro tebe? Byla si cílem řádu? Kývni na každou otázku." Jakmile položil otázky, tak si schoval dýku do pouzda u opasku.

???

Ani se nehnula. Dýky si ani nevšimla a i kdyby tak by toho nejspíše nebyla ani schopná. Chvilku si tě prohlížela. Plameny ti tančili po tváři a totéž si dalo říct o ní. Ne světlo, ale oheň. Pomalinku začínala vnímat okolí. Co to vůbec dělá ? Kdo to je ? Co tu vlastně dělám? Ptala se sama sebe znvoa aniž by si všimla, kde vůbec sedí. Všechny jejich myšlenky, byli ale hned utlumené. Řád ? Uslyšel si jak se zhluboka nadechla, ale poklidně vydechla. Dvakrát zakývala na znamení ne. Pak najednou sebou cukla jako kdyby jí projela husí kůže. Chtěla totiž pohnout rukou, ale nevěděla, že jí má pevně svázanou k židli. Na chvilku se zasekla, ale ničeho si nevšimla. Naklonila hlavu, přimhouřila oči jako kdyby tušila nějakou neplechu a pozorně tě sledovala, jako kdyby v tobě četla, všiml sis, že má modrozelené oči, jako kdyby takovou barvu chytili teprve teď. Slzy na tvářích už zaschli a v tu chvilku vypadala velmi přirozeně a odhodlaně. Vypadalo to jako kdyby listovala velkou kroniku tvého života a každou vteřinou dostávala informace. Mohlo to být nepříjemné.

Shēdo

Ta dívka začala vyzařovat více života, což Shēdo potřeboval. Když mu odkývala na jeho otázky tak se trochu zamyslel. "Zajímavé. Co tady tím pádem dělá?" Začínal být celkem zmatený, protože mu to nedávalo smysl. Taky neměl jistotu, že mu kýve pravdu. Když jí tak sledoval, tak si hlavně všiml toho, že už byla více při smyslech a vyzařuje ještě víc života. "Vítej zpátky". Řekl a na krátký moment odvrátil zrak z jejich očí na její tělo. Po pár sekundách navrátil pohled na její obličej a všiml si určité změny. "Takže to vypadá, že už je opravdu při všech smyslech." Pomyslel si. Pozorně ho sledovala a Shēdo pozorně sledoval jí. Kdyby v místnosti byl ještě někdo, tak by si musel myslet, že to jsou blázni. Po minutce ale zavřel oči a postavil se. Chvilku takhle stál a jakmile se dostatečně soustředil, tak se dostal do svého meditačního "módu". Netrvalo to dlouho a oči otevřel s tím, že se ihned zamyslel "Je pravda, že mi může lhát. I když nemusí. Jenom si opravdu nedokážu vydedukovat to, proč tu je. Moje mysl prostě dál nedosáhne" Bylo na něm vidět, že je hodně zamyšlený. Opět si klekl a znovu jí pohlédl do očí. Ty jeho teď byli krásně čisté, jakoby se dokázal zbavit všeho, co stihl udělat. "Už si při plném vědomí. Super." Řekl a očima poukázal na její svázané ruce. "Nevím, co do tebe dali, ale něco mi říká, že v jiných stavech mi neodkýveš to, co potřebuju vědět, správně. Proto se chci ujistit. Pamatuješ si otázky, které jsem ti položil?" Zeptal se a čekal.

???

Dívka tě pozorovala velmi bedlivě a pečlivě. Hlavou se jí mihotali zmatené obrázky, ale ještě k ním nedokázala přiřadit místo a čas. Nejhorší bylo, že stále nic necítíla, nebyla si vědoma ničeho co se děje. Necítila, že přišla o jazyk. Necítila, že má ruce svázané. Sehnula hlavu a uviděla v jakém stavu je. Hruď měla přivázanou k opěrce lanem stejně tak jako ruce ke křeslu. Nepřipadalo jí to divné a to bylo pro ní ještě více matoucí. Vzpomínky.. Má moc.. Pomalu se rozpomínala. Divné otázky, ale chtěl abych kývala. Pomyslela si. Začínala nabírat plné vědomí, ale žádný vjem. Když si dořekl svou otázku tak ti opět pohlédla do očí. A najednou se stalo něco co si možná nemusel čekat. Koutky se jí zvedli a ona se usmívala. Je to jenom hra. Sen. Vždyť chtěl, abych kývala a nemluvila. Kdo to vůbec je ? Pomyslela si a s úsměvem, který byl v kontrastu vůči zaschlé krvi a jizev poměrně děsivý, zakývala hlavou na souhlas. Najednou si něco pocítil. Malý obraz se ti mihl před očima. Na malinkou vteřinku si nestál v místnosti, ale na nějakém tržišti, které ti něco připomínalo. Bylo zřejmé, že bylo opuštěné, nikoho si tam na ten malý moment neviděl. Uviděl si jak se ti dívka stále kouká do očí a usmívá se. Bylo to hned po té co ti kývla hlavou. Na spáncích si pocítil malinký tlak a podivné mrazení prolétlo tělem jako tehdy, kdy si měl ty divné vidiny a slyšel ten hlas. Jak rychle to přišlo tak to i odešlo.