Zodpovědnost (Shēdo)

Shēdo

Bedlivě čekal na to, jestli bude reagovat a nakonec se i dočkal. Bylo vidět, že si uvědomuje, v jaké situaci se nechází. "Přestává mě to bavit." Pomyslel si. Pak se ale při dalším pohledu do očí usmála. Shēdo nechápavě pokrčil obočí. "Došlo jí vůbec, že nemá jazyk? Hm. Takže to nakonec bude nějaký druh testu. Hashirama a Hanzo znají všechno, co potřebují, takže to asi nemá cenu protahovat." Pomyslel si a pak se po její zakýváním chtěl postavit, ale stalo se něco, co Shēdo nedokázal popsat. Jakoby se přemístil někam jinam a hnedka zpět.  "Eh..?" Vydal ze sebe. Očima začal kroužit po místnosti a zastavil se na té dívce, která se furt usmívala. "Nevím co se semnou děje... nikdy nikdo takové problémy neměl... něco takového prostě jde úplně mimo moje chápání. Ani když začnu meditovat, tak se nedokážu dostat dál." Pomyslel si a pak se podíval na svojí ruku, která sebou proháněla mrazivý pocit. "Furt je to to samé, neustále dokola, jiné formy, teď ale slabší... ne... prostě to nejde. Moje hlava nedokáže přijít na něco, co je tak záhadné". Stále se snažil přijít na to, co se to vlastně děje, ale bohužel marně. Měl teď ale příležitost na něco přijít. Klekl si k ní, ale tentokrát blíž. Už si byl jist, že má všechny smysli pohromadě a proto hned spustil. "Takže si pamatuješ. Velmi dobře. Tím pádem si pamatuješ i podmínku, kterou jsem ti dal. Moje finální otázka tedy je: Chceš mě zabít?" Zeptal se jí a jakmile najížděl na "chceš", tak se mu oči opět zabarvili a byli zase plné vzpomínek na to, jak zabil toho stínohlava a toho staršího muže, který byl venku se svou dcerkou. Celá jeho tvář úplně zvážněla.

???

Jeho tvář úplně zvážněla a v očích se odrážela jedna vzpomínka za druhou. Přesto to s dívkou ani nehnulo nebo alespoň vypadalo, že je zdrogovaná na tolik,že si nedokáže všímat takových detailů. Dívka otevřela ústa jako kdyby chtěla promluvit. Vydala ze sebe zasténání velmi slabým hlasem. Bylo slyšet jak zachraptěla. Tak takhle to je. Pomyslela si. Není to sen. Zavřela ústa a hlasitě polkla. Stále jí mátlo, že necítila bolest. Můj jazyk. Jako kdybych v ústech měla velký kámen. Pohlédla ti do oči a zopakovala si otázku. Chceš mě zabít ? Dívka uhnula pohledem. Zabít ? Zopakovala si sama pro sebe a zpátky na tebe pohlédla. Tak přece jenom jsi to ty. Myslela jsem si to. Zhluboka se nadechla a povzdechla si. Kývla hlavou na znamení ne. Vypadala smutně, jako kdyby se smířila s tím co přijde. Kdybych ti to tak mohla ukázat. Třeba bys pochopil. Pomyslela si nakonec a pohlédla na obě spoutané ruce. Nejdříve kývla a pak rukama cukla, dávala znamení, že by se ráda zbavila provazů.

Shēdo

Dívka zachraptěla a v tu chvíli Shēdovi došlo, že asi až teď si uvědomila, že nemá jazyk. "To necítí bolest?" Zeptal se sám sebe v mysli, protože ho to hodně udivovalo. Sledoval jí a čekal na její odpověď v podobě kývání. Strašně ho zajímalo, co se bude dít. Jelikož se opět prokázaly ty jeho vidiny, tak měl tu šanci jich vidět víc a najít nějakou tu souvislost. Po tom co si povzdychla, tak mu konečně odpověděla. "Dobře." Řekl a ještě jednou si jí celou prohlédl. "Musím zjistit, jestli to má něco společného s tou holkou." Prolétlo mu hlavou a když naznačila to, že by byla ráda volná, tak vytáhl dýku a držel jí před ní v pravé ruce. "Nejspíš mi toho chceš říct mnohem víc. Jenom nedokážu dobře zatáhnout za nitku. A proto ti dám možnost mi všechno nastínit. Uvolním ti ruce a nechám ti chvilku na protáhnutí. Pak ti ruce opět svážu a půjdeme do mé skrýše. Tam ti dám papír a pero, kterým budeš psát." Řekl a přemístil se k jejím rukám. Ještě než přeřízl lanka, tak natočil hlavu a zeptal se. "Psát snad umíš, že?" .

???

Dívka kývala na souhlas a čekala, než splníš svůj slib. Promnula si ruce a celá se tak nějak oklepala. Když si přeřízl lanka tak spadl i provaz kolem těla. Uviděl si její roztrhané šaty, které byli zmačkané. Na některých místech, kde byla vidět holá kůže, byli velké modřiny. Dívka se postavila a promnula si oči. Bylo zde nepřirozené světlo, které vycházelo z plamenů kolem. Prohlédla si tě, jako kdyby tě viděla poprvé. Chvilku hýbala ústy, jako kdyby zjišťovala jak na tom je a jestli ten jzakyk má opravdu pryč nebo se jí to jenom zdá. To, že to necítila pro ní bylo matoucí. "Hm.." vydala ze sebe, aby na sebe upozornila a zamávala rukou na znamení stop a ne. Upřeně se na tebe pohlédla a zvedla ruce. Ramena měla od modřin a ruce měla celé od zaschlé krve. Pomalu začala jednu ruku natahovat, jako kdyby se tě chtěl dotknout. Bylo to jako kdyby si byl plaché zvíře, které chce zkrotit. Chvilku se na tebe prosebně dívala a pak pomalu pokračovala, aby se tě dotkla.

Shēdo

Shēdo jí celou dobu sledoval, jelikož očekával nějaký pokus o útok, nebo o útěk. Dýku držel pevně v ruce a když se začala protahovat, tak pomalu uvolňoval až dýku složil podél těla. Pohled na ní byl otřesný, jelikož bude všude roztrhaná a všude měla modrřiny. "Vypadá to, že musela utrpět neskutečně velkou bolest, když už ani necítí, že by jí bolel jazyk. Nebo už jí tu mučej nějakou dobu, kdy jí bolest přestala sama o sobě. Ks.. proč mám takový divný pocit. Proč bych jí měl litoval? Divné." Pomyslel si Shēdo. Pak na něho zamávala a Shēdo nechápal, co se mu snaží říct. "Nechce, abych jí znova spoutal?" Proletělo mu hlavou a z křesla si vzal do ruky lanko. Pak začala dělat něco divného, což Shēda celkem udivilo. Natáhla směrem na něho ruku a začala se přibližovat. Nevěděl, co se jí honí v hlavě, protože logicky má Shēdo navrch, jelikož drží v ruce dýku a ona jakoby se probudila po narkóze. "Děje se něco?" Zeptal se a nic nedělal, jenom pevně sevřel dýku a jakmile by se ho dotkla a začalo se dít něco divného, tak by jí ihned usekl ruku.

???

Trochu přikrčila hlavu a pohlédla ti do oči. Viděla, že si opatrný, ale věděla, že musí. Pomalu se rukou přibližovala a najednou se dotkla spánku. Ty si necítil nic zvláštního, ale uslyšel si hlasitý nádech, jako kdyby jí někdo sevřel hrdlo. Pocítil si jakési teplo, které ti přejíždělo po zádech až ke krku. I kdyby si něco chtěl udělat tak tě tvé tělo neposlouchalo. Ani se nehnulo. Nebyl si paralyzovaný, ale rozhodně něco bylo špatně. Bylo naprosté ticho a plameny na její tváři přestali tančit. Mohl si vidět jak po krajích plamen stojí přesně tak jak naposledy plál. Jako kdyby se zastavil čas, ale ty si stále vnímal okolí. Kdyby se na vás někdo pohlédl mohl by říct, že jste součástí dokonalého rozpoložení zachycené na plátno. Mohl sis všimnout, že se jí objevili slzy v očích a znovu hlasitě vydechla, jako kdyby jí dal někdo ránu do břicha a vymlátil z ní veškerý vzduch. Ona byla jediných pohybujícím se objektem v místnosti. Pak zavřela oči a tobě se ztemnělo před očima.

Dopadl si na zem. Nebo tak si to alespoň vnímal. Ucítil si pevnou půdu pod nohama. Nebyl si v místnosti, která vypadala jako mučírna a jediný zdroj světla byli plameny, ale opět na podivném tržišti, které si viděl předtím. Předtím to bylo na pouhou vteřinku, ale teď to bylo rozhodně silnější. Měl si pocit jako kdyby si tam opravdu stál. Mohl si se pohybovat a hýbat. Nevypadalo, že je někdo v okolí. Byla poměrně tma, takže si viděl na pár dřevěných krámků kolem sebe. Jenže najednou jeden z těch krámku vybouchl. Neucítil si nic. Pouze si viděl velkou světelnou kouli emitující na místě, kde by vozík. Jako kdyby se to tam právě teď objevila. Světelná koule se rozložila a ty si uviděl podivný živý obraz, který přenášela.

Uviděl si pracovnu muže, který tě najal. Uviděl si jeho samotného. Zogara. Seděl v křesle a vypadal nervozně. Mezi dveřmi stála dívka, kterou si poznal. Byla to ona. Dívka, která se ještě před chvíli před tebou krčila. Jenže tentokrát byla celá. Obličej měla celý potetovaný a v rukou dřímala jakési kopí. Vypadala rozhodně mnohem lépe než si jí viděl před chvílí. "Vím, že zde byl. Ještě teď ho tu cítím." Pověděla rázným a přísným hlasem, ze kterého vyzařoval respekt. Zhluboka se nadechla. Obličej měla různě pomalovaný a vypadal poměrně děsivě, nebo alespoň tak působila na Zogara, který ihned odpověděl. "Nevíš s kým si zahráváš! Radši odsuď vypadni!" Nezdál se tak klidný jako si ho znal. Dívka pomalu kráčela vpřed. Ruce si přiložila na spánek stejně jako to udělala tobě. Rozmáchla se bouchla o zem oštěpem. "Mluvte." Rozkázala a zamračila se. Po úderu něco projelo celou místností. Zogar to cítit nemohl, ale ty si to viděl. Bylo to skoro hmatatelné, jako kdyby od toho úderu projely jakési chakrové vlnky, které všechno prozkoumali, ty si to však mohl vnímat jako nějakou energii, protože si charu neznal. "Dal jsem mu cíl. Má za úkol zabít sv...." Mluvil velmi pomalu a dost nechtěně, ale jako kdyby ho něco nutilo. Jenže najednou přestal. Uviděl si jak dávka odletěla a narazila do knihovny. Někdo jí popadl zezadu a odmrštil. Ze stínů vyšel muž, kterého si znal. "Hanzo?" vyskočil z křesla Zogar a uviděl si jak si hlasitě oddechl. "A ty si kdo?" zeptal se hanzo dívky a vypadal dost překvapené, že jí tu vidí. Což moc nedávalo smysl. Měl ostrý vážný hlas. V jedné ruce dřímal truhličku, kterou si ihned poznal. Byla to tak, ve které si našel zlato. Položil jí na zem. Dívka neodpověděla a mezitím se oklepala. Pevně uchopila oštěp a připravila se. Udělala dva velmi rychlé kroky a zaútočila. Hanzo se prvnímu úderu vyhnul a druhý vykryl železným náramkem, který měl na rukou. Pak zaútočil. Byl si svědkem poměrně kvalitního zápasu. Hanzo se zkušeně vykrýval a bránil i beze zbraně. Rozdával velmi rychlé a učiněné údery. Z jeho pohybů si mohl vyčíst, že si hraje. Jako kočka s myší. V tomto případě to bylo jako lev s obyčejným hlodavcem. Dívka se velmi snažila, ale bylo hned od začátku jasné, že to nevydrží dlouho. Schytala pár silných ran, ale nevzdávala se. Byla velmi rychlá a akrobaticky zaměřená. Udělal rozštěp, aby se vyhnula Hanzově ráně a sekla ho přes hruď hrotem oštěpu. Většina rány, udělala škrábanec do brnění schovaného pod pláštěm, ale na několika místech ho zranila. "Tak dost." Vydal ze sebe po několika minutovém boji a najednou jako kdyby zrychlil o krok. Už nedal přímo ránu, ale zkušeně udeřil do svalu a dívka byla pod tlakem přinucena pustit oštěp. Druhou rukou jí chytl pod krkem a zvedl do vzduchu. "Líbíš se mi." řekl a uviděl si jeho šílený úsměv. Mrštil dívkou na druhou stranu místnosti a ta tam zůstala ležet. "No díky bohu. Jak jste to vůbec věděl, že jsem v nebezpečí." Divil se se Zogar a i přes ten nepořádek byl rád, že se tu objevil. Hanzo popošel několik kroků a postavil se doprostřed místnosti. "Senilní dědku. Nevěděl." Řekl zhnuseně a Zogar vykulil oči. Bylo to to poslední co mohl udělat, protože mu krkem projela katana. Za jeho tělem vyšla postava přímo z knihovny jako duch a zabodla katanu Zogarovi do krku. Ta postava byl sám Hanzo. Pak se rozplynula a Zogar s vykulenýma očima a katanou v krku za slabého chrčení padl na stůl mrtev. Hanzo si odplivl a pohlédl na dívku, která ležela mezi knihamy, omámená, ale měla pootevřené oči. "Připletla si se na špatné místo a ve špatný čas." Pronesl Hanzo a škodolibě se zasmál pak se k ní přesunul a klekl si. "Ale to nevadí. Já se o tebe postarám." Zasmál se. Jednou rukou jí chytl pod krkem a druhou na boku za šaty a trhl. Pak jí dal ránu a ona omdlela. V tu chvilku obraz zmizel.

Světelná koule se zabalila a zmizela. Několik vteřin si tam ještě pobyl a pak jako kdyby si dostal závrať, otočili se světy a tys najednou procitl zase v mučírně. Uslyšel si ránu, to ta dívka zapadla zpátky do křesla, jako kdyby se jí zamotala hlava. Plameny kolem šlehaly a vše vypadalo, že je zase při normále. Jenom ona vypadala dost pobledle až sis všiml, že omdlela.

???

Halo.. vstáváme.. Uslyšela dívka, ale neprobouzela se. Kdo to j... Tak co ty čub.. v mysli se jí ztvárnil šílený obličej Hanza. Vyletěla z bezvědomí a lapala po dechu. vylétla takovým způsobem, že jí sjel plášť a málem do tebe vrazila, ale zastavila se včas. Ne. Ne ... Opakovala si v hlavě a kroutila hlavou. Po chvilce se uklidnila a rozhlédla se. Pak na tebe tázavě pohlédla. Chvilku přemýšlela jako kdyby si nebyla jistá co se stalo, ale pak si to uvědomila a čekala co bude dál. Nechápu něco mě muselo vycucnout. Pomyslela si a vypadala trochu zmateně jak na tebe hleděla.

Shēdo

Ta dívka vyletěla, jakoby se probudila přímo z noční můry. Pro Shēda to bylo celkem překvapení a automaticky trochu cukl směrem dozadu. Viděla taky nějakou vizi? Prolétlo mu hlavou a když se uklidnila, tak se narovnal a hlavou nastínil na to, aby si sedla. "Taky si měla vizi? No... díky tobě jsem viděl minulost. A těžko se mi tomu věří. Dokázala by si mi ukázat více? Protože jestli to, co se odehrálo je pravda, tak se to bude muset řešit co nejrychleji." Poptal se jí a čekal, jestli ještě bude schopná mu něco ukázat.

???

Oklepala se a za vnímala. Nejdříve zakývala hlavou a pak znova. Promnula si spánky. Na to už nemám. Pomyslela si a na chvilku zavřela oči. Vypadalo to, že medituje, ale sednout si už nechtěla. Né do toho křesla, né dobrovolně. Zvedla ruku a prstem uchopila neviditelné pero a něco ve vzduchu načmárala. Nedávalo to smysl, protože to bylo gesto, že může psát. To ještě zvládnu. Měla pocit, že by chtěla všechno vyklopit, ale nemohla. Nevydala ze sebe jedinou rozumnou hlásku. Tázavě pohlédla jestli jí chápeš.

Shēdo

Do křesla si už nesedla, což celkem i pochopil. Pak začala psát do vzduchu, čímž mu dala na vědomí, že opravdu psát umí. Pousmál se a kývl hlavou. "Musí toho v sobě držet hodně..." Pomyslel si a podal jí ruku. "Máš silnou vůli. Tu jen tak nikdo nemá. Všichni by si raději přáli zemřít. To ty určitě v plánu nemáš, že?" Zeptal se, ale na její odpověď ani nečekal. "Potřes si semnou rukou a potvrď mi tak, že to všechno, co jsem viděl, bylo skutečné. Pak se posuneme dál." Řekl jí a čekal. V jeho obličeji mohlo být vidět, že to myslí vážně.

???

Odfrkla si když jí v podstatě složil kompliment. Jenom kdybys věděl. pomyslela si a poslouchala dál. Byla překvapená požadavkem, který chce. Koukla se na tebe tázavě a pohlédla ti přímo o očí. Myslí to vážně. pomyslela si a padala do zamyšleně. Není čas na pomstu. Na nenávist. Porušila jsem desítky pravidel našeho klanu, jen kvůli tomu, abych vykonala spravedlnost. Teď jde o něco většího. Všichni jsou v nebezpečí. Možná je to osud. Možná je to zkouška jako si mě tehdy učil... pomyslela si a přiložila si dva prsty na ústa, které políbila na znamení slibu. Pravou ruku dala před sebe a čekala jestli jí přijmeš.

???

Poslouchala tě bedlivě. A pak jemně kývla hlavou. Chvilku se na tebe nedůvěřivě podívala. Nikdo se nemohl divit, ani ona nevěděla co jí čeká nebo co se stane. Pak spojila ruce a natáhla je před sebe. Zamrkala a čekala až jí je svážeš. Hlasitě povzdechla jako kdyby věděla co jí čeká. To byla její psychická příprava na její hodinu herectví. Vyšli jste na chodbu a ta dívka se držela poblíž tebe. Když jste vyšli ven tak místnost za vámi zhasla a bytelné dveře se zavřeli. Pak zajela stěna a najednou vše vypadalo jako pouhá stěna. Dívka trochu vyjekla, protože se lekla, ale hned jako kdyby si to uvědomila zase přivřela oči a sklopila hlavu. Nikdo na chodbě nebyl. Procházeli jste chodbou. Písek, všude písek. Musíme být někde na poušti. Kdo by ho sem jinak ... Na chvilku se zastavila a nepokračovala. Sehnula se a spadla na kolena. Nejdříve ti mohla přijít, že spadla vyčerpáním, ale pa sis všiml jak svázanými rukami nabrala hrst písku a nechala ho proplout mezi prsty. Zasekla se. Nemáme moc času. Rychle vstala a zdrogovanou služku už moc nepřipomínala. Vypadala na půl zděšeně a na půl nabitá energii. Šťouchla do tebe, aby tě popohnala. Bylo na ní vidět, že spěchá, že by to všechno ráda urychlila. Na chodbách nebyl vůbec nikdo. To se moc často nestávalo. Nebyli zde ani služky, ani ostatní členové. Buď všichni byli v hlavním sálu nebo ve svých pokojích každopádně to vypadalo dost podivně. Vždy tu alespoň pár lidí chodilo.

???

Vypadala dost vážně a rychle za tebou kráčela. Sakra je toho tolik. Tak málo času. Ještě jednou sledovala písek do kterého se jí bořili její bosé nohy. Viděla jak otvíráš dveře od svého pokoje. Prosmýkla se kolem tebe a nevadilo jí, že se o tebe svým způsobem otřela, spěchala. Sakra. Kde něco je ? Začala štrachat u tvého stolu. Nečekala na nic, bylo vidět, že má na spěch. Ze šuplíku vyštrachala papír a namočila pero do inkoustu. Ihned začala psát. Nechala tě nahlédnout přes rameno. Musíme odsud rychle pryč. Děje se něco většího. To co si viděl. Byla pravda a jen pravda. Ti muži mají děsivé tajemství, děsivý plán. Jsme toho součástí. Spoléhali na to, že mě zabiješ. Když mě ... mučili. Řekli mi své plány, bavili se o nich a mysleli si, že je nevnímám mysleli si, že mě zabiješ, protože se budeš vinit, že kvůli tobě umřel ten muž. Jenže mám své schopnosti a způsoby jak používat chakru. Nepočítali, že se dozvíš pravdu. Musíš mi věřit. Potřebuji tvojí pomoc. Oni nejsou ti za koho je máš. Doškrábala v rychlosti a podívala se na tebe tázavě. Některé slova, byla ostře napsaná a nedali se pořádně přečíst, ale bylo to kvůli tomu, že spěchala. Také si se tam mohl setkat se slovem chakra. Vypadala velmi rozrušeně a že hrozně spěchá

???

Všimla si oblečení a dýky, ale hlavou opět pohlédla na Shēda. Trochu se podivila, když zamkl dveře. Co ? Musíme se hnout. Pomyslela si a pak ho vyslechla. Dobrá tedy. Vstala a oblékla se. Pak si zpátky sedla. Cítila se mnohem lépe a pohodlněji. Do jedné ruky vzala papír a do druhé dýku. Pozorovala jediný prostředek, kterým teď mohla komunikovat a dýku, kterou držela v ruce. I kdybych chtěla. Bylo by to k ničemu. Sama to nezvládnu zastavit. I kdybych se chtěla pomstít tak je to k ničemu. Přemýšlela a chvilku to trvalo. Pak si uslyšel cinknutí. To byla dýka, kterou položila na stůl a zaklepala. Pokusím se. řekl a oni se neohlédla. Spoléhala na to, že i on sám dodrží slib. Nic jiného jí nezbývalo. Otočila papír a pokračovala. Mají plán. Nevím o co se přesně jedná, ale ten muž, který ... Na chvilku se zasekla. Zatnula ruku v pěst a bylo vidět, že jí to rozrušilo. Musím. Přemluvila se a zhluboka se nadechla. Šel ho zabít na rozkaz toho vůdce. Slyšela jsem jak si povídají. Jak řeší co semnou bude. Ten starší muž řekl, že se o to postaráš, že mě zabiješ. On mu nevěřil, ale neprotestoval. Taky se ptal, jestli jsou ostatní připraveni. Něco se blíží. Musíme odsud pryč. Ten ... muž... on říkal, že tě zabije, pokud mě nezabiješ. Něco se chystá. Já to cítím, něco připravují. Ten písek, po kterém jsme chodili byl napuštěný chakrou. Sledují každý krok. Ví o všem. Oni vědí, že si mě nezabil. Prosím. Musíme rychle pryč. Dopsala pomalu a neměla sílu se na tebe otočit. Poslední věty se bála napsat, protože se jednalo o ní, byl si jediná možnost jak se odsud dostat. Nevěděla co má dělat. Byla naprosto v cizí moci a sama potřebovala pomoci. Matně se snažila vzpomínala, ale byla hrozně rozrušená. Nakonec si ještě vzala papír a na konec napsala. Kena.

Kena

Začala být nervozní, protože si uvědomovala, že něco není úplně v pořádku. Nepřemýšlela nad tím negativním, protože by jí to bylo k ničemu. Měla jeden cíl. Jednu možnost. Periferně si všimla si jeho ruky. Trénovala spoustu let, takže si uvědomovala co to může znamenat. Hleděla před sebe a čekala co bude dál. Neprotestovala. Ucítila jeho ruku na rameni a cukla sebou, až trochu povyskočila. To je dobré. To je dobré. Opakovala si a zhluboka dýchala, nemusel sis to uvědomit, ale měla strach, protože se jí oživovali vzpomínky toho co se dělo. Trochu jí uklidnilo, když si promluvil o chakře. To ? Podivila se. Když si se otočil a odešel štrachat do bedny tak se trochu uklidnila. Vždyť ty jí máš taky. Kdyby si se právě nehrabal v bedně, ale stále při ní uviděl by si její udivenou grimasu. Dívala se na papír, ale nevěděla co dřív napsat.Chakru, třeba bych ji mohla ukázat. Pomyslela si a zavřela oči. Nic. Najednou necítila nic. Jako kdyby jí přímo zde něco silně blokovalo. Byla strašně zmatená. Zároveň zděšená, protože nevěděla co má v plánu. Když se odsud dostaneme můžu ti vše ukázat. Pravdu o tobě. Bylo jí jasné, že to není silný argument, ale ona měla strach strach z toho co bude následovat. Najednou byl slyšel vysoký pískot a po té opět následoval hlas, který se ozval ze všech stěn a zákoutí. "Kyūsoku!" Byl to Rojinův hlas, který tě volal. Kena vyskočila a koukala všude kolem sebe.

Kena

Co to sakra bylo ? Pomyslela si, ale uklidnila se díky tvým slovům. Uviděl si její překvapený obličej, když si zmínil císařskou rodinu. Kamakura ? Co by měl mít s nimi společného ? Podivil se. Avšak poslouchala dál. Strašně moc si přála, aby mohla mluvit, aby mohla říct to co se na papír nedá napsat. Jeho slova se mu nelíbila, protože chtěl udělat přesně to co neměl. Jenže nemohla protestovat. Mohla jenom doufat, že to pro ní nějak dopadne. Když ho tak poslouchala, tak zároveň v něm viděla sama sebe. Byla tvrdohlavá, paličatá a zároveň zvědavá. To všechno se v ní snažil potlačit její děda. Teď přesně věděla proč. Chvilku kývala hlavou na nesouhlas. Nesmíš tam jít. Hleděla na něho tak upřeně, jako kdyby mu přesně toto chtěla vypálit do hlavy. Ještě se rychle otočila utrhla kus papíru. Rychle něj napsala větu. Nejsi jako oni, Shēdo. Pomyslela na větu, kterou tam napsala a papírek několikrát přehnula, chtěla, aby si to přečetl později. Zvláštní mohlo být, že znala tvé jméno. Pak ho vložila mezi prsty a natáhla ruku s otevřenou dlaní. Udělala jsem co jsem musela. Nemůžu jít za pomstou, když jsem viděla jeho minulost. pomyslela si a zavřela oči.

Kena

Měla zavřené oči, ale nic se nedělo. Nefunguje to ? Pomyslela si a otevřela oči. Uviděla jak se Shēdo zastavil. Když o vteřinu později prohlásil, že musí zmizet tak se usmála. Nebyla v tom žádná vypočítavost nebo spokojenost, byla prostě ráda, že se tak rozhodl. Shēdo odběhl a otevřel dveře. Kena ho následovala a schovala papírek, který si nakonec nechala. Děkuji. Pomyslela si a pak pozorovala jeho další kroky. Najednou vystřelil šíp, který vybouchl a zničil zeď jeho pokoje. Skrze dým se vyvalil písek. Proč to udělal ? Možná se chtěl něčeho zbavit Pomyslela si a bleskurychle se rozhlédla. Jasně Neznala to tu, ale od té chvíle co jste opustili pokoj tak cítila chakru ve všem kolem. Pevně tě vzala za ruku a rozeběhla se. Bosé nohy se jí bořili do písku, ale ona neúprosně pokračovala dál. Najednou jste uviděli dveře a Kena stále držejíc tě za ruku se rozeběhla proti nim. Zvedl se písek kolem vás a zároveň s tím se otevřeli dveře. Proběhli jste skrz. Byli zde schody a na konci nich bylo světlo. Společně jste ty schody vyběhli a pak ti pustila ruku. Keně se podlomili kolena a začala zhluboka dýchat jako kdyby se najednou dostala z nějakého vakua. Byli jste uprostřed ničeho. Vál zde silný vítr a písek létal všude kolem. Potřebuji jenom trochu více energie. Trochu času pomyslela si.

Mezitím

V hale bylo šero. Rojin seděl v křesle a po ťukával si. Písek se předním zvedl a najednou se vynořila jakási postava. Byla holohlavá a měla zvláštní černý plášť. Když se člověk podíval zblízka bylo vidět, že celé tělo je stvořeno z písku. “Utíkají.“ Oznámila postava chraplavým hlasem. Rojin se zhluboka nadechl a pohlédl kolem. Viděl spousty upřených pohledů, ale přeci jenom zde nebylo moc lidí. Všichni by asi rádi věděli co se mu teď honí hlavou. “Já jsem ti to říkal. Vždy jsem věděl, že je jiný. Nechal se zlákat první ženskou, kterou viděl. Měl si ho poslat úplně mimo dění. Stejně by nesouhlasil s plánem.“ Hanzo stál za Rojinem. ”Už jsou venku, pane!” Dodal muž co vypadal tak na 30 let, ale nedalo se to moc dobře odhadnout. Najednou se zvedli zrnka písku a a začali poletovat kolem. Všichni mohli vidět jak se najednou tvoří jaký si obraz, scenérie, toho jak to zrovna venku vypadá. Bylo to matné, ale menší osoba klečela na zemi a druhá za ní doběhla. Bylo to fascinující jak byl obraz sestaven. ”Rozkaz a jsou mrtví. Celá poušť je pod mojí mocí.” Najednou však Rojin vstal. Chvilku vypadalo jako kdyby přemýšlel. “To už je jedno. Vše je připraveno. Všem rozešlete zprávu, že mají povolení zabít.” Zařval, aby ho bylo jasně slyšet. ”Nakonec je to přeci jenom hra. Musím se připravit. Mám schůzku v císařském paláci.” Poslední věta zněla dost vypočítavě a byla provázena poměrně šíleným úsměvem. Písečný obraz se rozplynul, protože muž uznal za vhodné, že už není třeba.