Něco končí, něco začíná II.

Bylo to jako když palice udeří do gongu. Byl to nepříjemný pocit, který tě doprovázel. Rozostřoval tvé smysli a rušil tvojí pozornost. Avšak to pomalu odeznívalo, jako kdyby si tvé tělo a mysl zvykalo na novou zkušenost. Ležel si na zádech a pozvolna si přešel do spánku. Překvapivě velmi silného. Roky v úkrytu tě naučili být vždy ve střehu. Neustálé zkoušky ostražitosti ti byli vyrývány do paměti. Měl si být vždy připraven, ale upadl si do tak klidného a hlubokého spánku, že si na tyto vlastnosti zapomněl. Jednou po dlouhé době si se příjemně vyspal. "Shēdo... Shēdo.." uslyšel si hlas, který tě vytáhl z příjemného snu a klidu.

Kena Naru

"Shēdo... Shēdo.." Zvolala Kena a čekala ve vchodě to tvého úbytku. "Ach už si vzhůru." Poznamenala nepřítomně a usmívala se. Cítil si se jako kdyby si spal celé roky, celý ztuhlý s uvolněnou myslí. Bylo to příjemné a nové. "Myslela jsem, že tě už neprobudím, spící princezno." Poznamenala s úsměvem, ale myslela to ze srandy. Vypovídal o tom její upřímný úsměv. Podle celkového rozpoložení to vypadalo, že si spal mnohem více než pár hodin do úsvitu jak bylo zvykem a plánováno. "Udělej co potřebuješ, vedle je taková provizorní jeskyní koupelna. Je krátce po obědě. Na stole v hlavní místnosti najdeš nějaké jídlo." Říkala velmi klidně. Byla připravená na cestu. Byla oblečena do červené roby, která obtahovala její tělo až po krk. Přesto měla pevný opasek, který se sice moc nehodil k oblečení, ale rozhodně se hodil, protože obsahoval všelijakou výbavu. Vlasy měla zapletené do jednoho velkého copu a díky tomu všemu oblečení a vzhledu vypadala o něco starší než je. "Jo a na stole máš taky nové oblečení." Řekla a byla ráda, že na to nezapomněla. "Budu venku. Až budeš připraven tak příjď." Dokončila briefing a úsměvně pohlédla na to jak si se lámal z postele. Pak se otočila a odešla.

Pochodně byli všude rozsvícené a osvětlovali celý komplex. Když si vyšel ven bylo vidět, že je zde ještě spousta chodeb, které předtím byli zahalené ve tmě. Celkově to začalo působit jako opravdu ohromný komplex. Zajímavé bylo,že jste tu byli samy. Studánka svítila stále modře, ale díky všudy přítomnému světlu nebyla tak viditelná. Na stole bylo mléko a voda, vedle byli různé zelené listy a lesní plody. Nakonec si u uviděl čisté a složené oblečení na druhé straně. Byli to dlouhé hnědé kalhoty a černá košile bez límečku, která seděla akorát i přesto, že byla poměrně těsná. Bylo to oblečení ve kterém by se kdejaký zbohatlík nemusel stydět přijít na formální akci. Pod tím vším byl ještě vidět plášť. Byl velmi pěkný a z velmi příjemného a praktického materiálu. Měl spoustu kapes a vypadal jako ten nejlepší společník na cesty. V zimě zahřeje a díky praktičnosti se do něho dá schovat vše.

Shēdo

Shēdo měl celkem příjemný sen. Zdálo se mu o tom, že měl normální matku a normálního otce. Že ho vychovávali spolu a věnovali mu všechnu péči. Vždycky se mu promítala jedna scénka, které se neustále dokola opakovala. Shēdo si připadal šťastný. Pak ale uslyšel hlas, který ho volal. Obraz mu najednou začal mizet. Cukl se sebou a rychle se z lehu posadil. Nejdřív se koukal na své nohy a pak se podíval do dveří na Kenu. Cítil se úplně nově, jakoby se za tu noc stihl znovu narodit. "Úžasné. Cítím se... skvěle?" Pověděl si v mysli a na Kenu se také usmál. Rukou si projel přes krk a přesunul se do sedu z postele. Tiše se zachechtal a pak si protáhl celé záda. "Po dlouhé době jsem si vychutnal pořádný spánek. Člověk by ani neřekl, že se může cítit tak skvěle" Poznamenal. Když odešla, tak se celkem zlámaně postavil a rozhlédl se po pokoji. "Uhh.." Vydal ze sebe a hmátl po své tunice. Tuniku držel v ruce a vyšel ven. Do druhé ruky vzal to nové oblečení a rozešel se do té provizorní koupelny. Jakmile tam došel, tak slovo provizorní bylo opravdu vystižné. "Hm. Aspoň něco." Pomyslel si. Věci hodil na stranu a sundal si triko a kalhoty, které pohodil vedle těch čistých. Stoupl si k záklopce a posunul s ní tak, aby voda začala téct. Byla hodně osvěžující a Shēdo se tak rychle sprchl a pak záklopku opět zaklopil(?). Utřel se jedním hadrem, který vytáhl z kapsy své tuniky. Ten potom pohodil na tuniku a oblékl se do těch věcí, co mu tam nechala Kena. Když si na sebe natáhl tu košili, tak se cítil hodně divně, až mu to bylo celkem nepohodlné, jelikož na to nebyl zvyklí. Dokonce ani košili zatáhnutou za kalhoty neměl. Sebral svoje staré věci a při cestě je hodil do toho pokoje. Nový plášť si přehodil přes rameno a na malou chvilku si sedl k tomu jídlo. Rychle ho do sebe hodil a trochu se usmál. "Je to o něco lepší, jak v Řádu." Řekl si a pak se vydal směrem ven za Kenou.

Kena Naru

Vyšel si ven a první co tě zasáhlo bylo ostré sluneční světlo a studený vítr. Uviděl si před sebou obrovskou rozlehlou džungli. Všiml si si Keny sedící na špičce obrovského kamene vedle vchodu, ze kterého si vyšel. Včera večer to nebylo poznat, ale byli jste u vchodu do obrovské hory a před vámi se rozpínala džungle obrovských rozměrů. Byli jste stovky metrů nad ním. V dálce si uviděl další horu obehnanou vodopády a na druhé straně si uviděl obrovské město, rozpínající se do hory a džungle. "Jinokama." Řekla Kena potichu a její hlas zněl neutrálně. Věděla totiž, že obrovské město tě zaujme. Vždycky všechny zaujme, protože je jediné na světě. Rozhodně bylo divné, že jste se ocitli takhle vysoko. Každopádně to byl úchvatný výhled. Vypadalo to jakože máš vše na dosah. "Musíš mít spousty otázek. Jak jsme se sem dostali. Co to bylo za komplex a co se to vlastně děje." Začala a rozhlédla se. Měla na sobě černou kapuci, která jí zakrývala část tváře. Tuto část oděvu si musela obléct až na cestě ven. "Slibuji, že se vše dozvíš. Teď však máme úkol.Během tvého odpočinku jsem našla Keda. Nakonec to trvalo pouze pár dnů." Pověděla mnohem vážněji a tajemněji než předtím a seskočila z dvou metrového balvanu. Mohla se vznášet otázka co myslela těmi několika dny. Stáli jste vlastně na jakési plošině před vchode, jenže z ní nevedla žádná cesta. Pomalu se přesunula na okraj rovné plochy. Vítr hlasitě zafičel. Patami se dotýkala prázdnoty a pod ní se tyčila stovky metrů velká propast. Natáhla ruku. "Zjistíme co znamenají tvé vize a zjistíme jak ti vrátit chakru." Řekla vážně a rozevřela dlaň. "Až se mě dotkneš. Nebude cesty zpět. Nebudeme moci se vrátit zpátky a změnit svá rozhodnutí. Muž za, kterým jdeme je lovec. Prastarý Samuraj, který loví členy zlatého řádu. Má jich na kontě desítky. Vždy nosí několik nejcennějších dýk stále u sebe jako varování a trofej. Může nás zabít, může nám pomoci. Rozhodně je to žijící legenda a ta by mohla vědět o chrámu Satore. Pokud udělám krok dozadu zemřu. Stejně tak to bude na naší cestě. Dotkni se mě až budeš připraven." Zakončila v klidu a plášť jí zavál pod silou větru. Stále stála patami ve vzduchu a držela se pouze špičkami, půlkou bot.

Shēdo

Shēdo si zaclonil oči rukou, protože všude bylo šero a náhle takové světlo se snášelo celkem špatně. Rozhlédl se a celkem ho zarazilo to, kde vůbec jsou. "Už mě nemůže nic překvapit, že?" Pomyslel si a ušklebil se. Kena upozornila na to velké město, které bylo krásně vidět a vydávalo takový divný pocit. "Jinokama" Zopakoval si v mysli. "Mě už nic nepře..." nedořekl a pak se zarazil, když vyslovila to, že to trvalo "pouze" pár dnů. "Heeeh? Jak dlouho jsem spal?" Zeptal se trošičku zmateně a při tom pokrčil obočí. Když popošla až k hraně plochy, tak se sebou trochu cukl, ale pak se zase hodil do pohody. Měl takový ten starostlivý reflex, kdy si myslel, že by mohla spadnout dolů. Po tom, co řekla, Shēdo pokroutil hlavou do stran a popošel k ní. "Je mi jedno, jestli to je nějaký samurajský veterán. Jestli nám může pomoci, budiž. Já tedy už nemám co ztratit. Už jsme v tom, blbost se teď tomu otočit zády." Prohlásil. Položil jí ruku na rameno a trošičku se usmál.

Kena Naru

Jenom němě hleděla a poslouchala čas na odpovědi vypršel. Usmála se a podívala se ti do očí. Pak pohnula rukou a chytla tě za ruku. "Uvolni se."

Sotva to dořekla zatočil se celý svět. Jako kdyby se smrskl do malé kuličky a ty si se do ní snažil vletět. Nestál si nohama nad zemí. Viděl si jenom rozmazané šmouhy Kena "letěla" vedle tebe. Její tvář se roztahovala a zužovala viděl si jak je v jednu chvilku tvé tělo nabylo placatého tvaru, ale přitom si nic necítil kromě toho jak se ti točila hlava. Najednou si ucítil pevnou půdu pod nohama a všechno se kolem zastavilo. Žaludek se ti houpal a měl si pocit, že to už nevydržíš. Po pár vteřinách se ti srovnala rovnováha a ty si se mohl rozhlédnout. Stál si na hlíně a zem byla teplá. Bylo to jiné teplo než teplo od slunečních paprsků, protože když si vzhlédl uviděl si hustou štiplavou kouřovou clonu. Všude kolem tebe byli trosky domů. Hořel oheň a něco zde nechutně páchlo. Vzduch byl těžší a nasáklí pachem. Bylo to jako kdyby někdo uchopil celé město a otočil ho naruby. Vypadalo to jako nějaká apokalypsa. Uprostřed trosek bylo něco zvláštního. Byla to obrovská hromada z dřeva a kamene, ze zborcených domů, bylo to poměrně dost daleko, ale na jeho vrcholku si něco zahlédl. Zpoza horizontu se vynořila obrovská černá vlčí hlava s křišťálovými uhlíky, které zářili, místo očí. Uslyšel si nepříjemné zavrčení, které i na desítky metru podivně vibrovalo tvým tělem. Pak se všechno rozplynulo a zatmělo se ti před očima.

".... je to normální. Ještě nikomu se to nepovedlo." Uslyšel si známý hlas a když si otevřel oči zjistil si, že tě Kena podepírá, aby si nespadl. "Už jsme tady. Všechno v pohodě?" Zeptala se a pomohla se ti postavit na nohy. Byli jste na okraji vysekaného palouku, který se nacházel uprostřed lesa a vy jste se nacházeli mezi stromy. Vzduch se ti zdál jako dřív. "Tamhle." Ukázala se zdviženým na malou chaloupku, ze které se kouřilo. "Tam bydlí. Připraven?" Zeptala se a zatvářila se vážně. Kena neměla tušení co se stane a na očích jí bylo vidět jak je opatrná.

Shēdo

Shēdo byl jak na kolotoči, ale na takovým tím na který nikdo nechce. Neustále přikrčoval oči a když pocítil, že na něčem stojí, tak si chytl hlavu, jinak by mu asi někam ulítla. "Nikdy jsem si nemyslel, že přemístění je taková věda. Očividně to tak neplatí na ty, kteří na to jsou zvyklí." Pomyslel si a když s těží uhlídal žaludek od jeho vyprázdění, tak se rozhlédl. Ještě se mu trochu točil svět, ale už to bylo mnohem lepší. Když si myslel, že už všechno bylo ok, tak ten pocit nahradil štiplavý smrad. "Kam jsme se to dostali?!" Zeptal se trochu překvapeně navýšeným hlasem a začal analyzovat skoro každou trosku, která byla v okolí. Jeho pozornost si ale vzala hlava vlka. "To má být ten lovec?" Pomyslel si a rukou si zakryl nos a pusu před tím hnusem co tu vlál ve vzduchu. Jakmile se Shēda dotkli vibrace, tak pokrčil pravé oko. "Když si to tak shrnu, tohle musí být další iluze, nebo vize. Budu ale již moc bojovat? Kdy to hodlá opět skončit?" Zamýšlel se a čekal až ty vibrace ustoupí, ale to se nestalo. Shēdo se vrátil zpátky za Kenou a zorvna doslýchával její větu. Hnedka svoje tělo zapřel vlastní silou a postavil se. "Ty vize začínají být častější a častější." Řekl si pod nos a potom kývl hlavou. "Snad bude doma." Prohodil vtipně a znovu kývl hlavou. Věděl, že to má brát vážně, ale zároveň také věřil ve svojí sílu, kdyby musel bojoval.

Kena Naru

Další vize ? pomyslela si, ale to už jste pomalu vykročili na palouk. Byla opravdu celá napjatá a na prohozený vtip nijak nezareagovala. Brala to jako odpověď na to zda si připraven. Šla normální chůzí, ale kdyby mohla tak by se nejraději rozeběhla, aby to měla za sebou. Pomalu jste se blížili ke dveřím a najednou jste uslyšeli zarachtání zpoza dveří, ty se rozletěli a ze stínu chaloupky se vynořil obrovský muž. Na hlavě mě pevnou pasku s rozšklebeným obličejem a rohy. Jediné co se dalo zachytit byli červené rudé oči, které svítili jako 2 zbloudilé tečky ve tmě. Ten muž měl na sobě jenom část zbroje. Jeho pravé rameno bylo pokryto nárameníky a vykládanými pláty. V pravé ruce, přes kterou byla natažená železná rukavice svíral meč, který byl zatažen v dřevěném krytu. V středu těla se nacházel obrovský řezanec, který rozděloval jeho zbroj nerovnou stranou. Levé rameno a celá ruka byla odkrytá. Byla to ohromná ruka, který odpovídala síle jeho paží. Kůže měla tmavou barvu a přes ní se točilo několik řezných rán, které byli zalepené fialovou barvou, jako kdyby je někdo chtěl zakrýt. Jeho kalhoty byli po stranách vykládané pláty, jinak to vypadalo na velmi silnou kůži, která končila v kovových holinách. Muž se krčila přes to, že byl opravdu ohromný tak vypadal poměrně zesláble, neměl pevné držení těla a hlasitě vydechoval. "Kdo jste?! A co chcete!" řekl ostře muž a jeho hlas rezonoval. Nebyl lidský hlas leda, že by byl nějak poškozený. Hleděl přímo na tebe. Ty červené oči jako kdyby tě propalovali. Kena pomalu promluvila jako první. "Jsm.." Muž neprodleně vztyčil ruku a napřáhl jí směrem ke Keně, ta se okamžitě zarazila a zklopila zrak k zemi. "Chci to slyšet od něho. Přišli jste mě snad zabít? Copak zlatému řádu nestačí, že svrhli císaře ? Kolik nohsledů na mě ještě pošlou." Rezonující hlas zněl trochu zoufale a byla v něm cítit únava, jako kdyby při každém slově trpěl.

Shēdo

Následoval Kenu a byl neustále ve střehu. Připadal si, jakoby dávno vkročil na území nepřítele. Když se tak blížili, tak neustále přidával a přidával na pozornosti. Jakmile velká hora rozrazila dveře, tak natáhl ruku před Kenu a udělal krok před ní. Ten člověk vypadal hrozně, jakoby bojoval od rána do večera bez odpočinku. Shēdo hnedka zaregistroval, že má potíže, nebo, že se necítí vůbec dobře. Ta mluva a dokonce i vystoupení, které by očekával rozhodně jiné. "Ten muž... vypadá, jakoby umíral" Pomyslel si. Kena se chtěla pustit do řeči, ale ten muž jí odsekl od slova. Jeho upřímený pohled na Shēda dával najevo, že z něho něco cítí. Něco, co po sobě stále nese stopu Zlatého řádu. Jeho pohled nebyl moc příjemný, ale Shēdo se s tím dokázal poprat, jelikož mu oplatil svůj nehezký pohled. Jakmile dořekl poslední větu, tak Shēdo pokrčil obočí, jelikož to byla celkem zajímavá informace. "Takže se moje předtucha vyplnila." Řekl si pod nos. "Řád svrhl císaře? Takže celá ta operace je o tom vzít kontrolu nad celým ostrovem?" Zamyslel se a podíval se na Kenu a pak na toho muže. "Kdybych Vás chtěl zabít, tak už vaše duše putuje na místo, kam sluneční paprsky nedosáhnou." Řekl s klidným hlasem a hned po tom pokračoval. "Bude teď těžké vysvětlovat aktuální situaci, ale můžu říct, že tu nejsme od toho se Vás zbavit. Spíš naopak. Potřebujeme pomocnou ruku." Pak se na něho podíval vážným pohledem a čekal, co z něho vypadne. Z taktického hlediska bojovat by bylo pro něho velké nevýhoda, ale takový člověk, jako byl on, musí mít vlastní rozum.

Kedo

Muž se zastavil. Zhluboka se nadechl a přepadl dopředu. Rychle uchopil rukojeť katany a konec dřevěného krytu zabodl do země, aby se opředl a pomalu položil koleno na zem. Pohrdavě odfrkl a levou rukou s otevřenou dlaní pomalu máchl ze strany na stranu. Celá krajina kolem vás se změnila. Žádný krásný palouk s chaloupkou zalité slunečním světlem. Chaloupka zůstala, jenom byla špinavá od prachu. Povrch pod vámi a všude kolem se měnil na bahnitý a vodnatý. Byly zde malé díry po výbuchu, ze kterého vycházel kouř. Ucítili jste štiplavý zápach krve a kouře. Všude kolem vás leželo asi 15 mrtvol. Rozseté po celém prostoru. Některé těla byli rozdrcené, některé nehybně leželi. Všude kolem byli zabodnuté meče, zlaté dýky a katany. Bylo to hotové bojiště. Kena zalapala po dechu a dala si dlaně přes ústa. Kedo se zhluboka nadechl a zachrčel. "Vím, že si jeden z nich, ale nemáš svojí dýku." Řekl a v jeho hlase zněla jistota. "Mluv!" vykřikl.

Shēdo

Změna prostředí byla celkem nečekaná, ale Shēdo nějakým způsobem předpokládal, že něco takového nevyřeší nad šálkem čaje. "Takže tady je jeho pohřebiště členů Zlatého řádu?" Pomyslel si když se rozhlížel. Pro Kenu to byl neskutečný pohled, pro Shēda to bylo něco, co se dalo skousnout. Postavil se před Kenu a při tom na ní lehce mrkl. Pak se otočil na toho muže a kývl hlavou. "Býval jsem jeden z nich. Jenže osud mě poslal jinačí cestou. Tou správnou cestou, jelikož to tak cítím i já." Řekl a podíval se na svojí ruku, kterou během chvilky sevřel v pěst. Svůj pohled opět přesunul na toho muže. "Na dlouhé příběhy asi zvědavý nebudete, tak to urychlím. Můj původ je z Císařské rodiny, bohužel kvůli tomu, jak jsou všichni rozcapení, jsem jenom pouhý bastard, který dostal šanci ve Zlatém řádě. Připravoval jsem se dlouhá léta na to, být někdo, kdo za peníze zabije kohokoliv. Ze začátku mi to přišlo hodně cool, ale po prvním kontraktu jsem začínal mít vize. Vize, které se dají charakterizovat jako pohledy do minulosti, blízké přítomnosti a budoucnosti. Celé to je ale zahalené v temnotě, bolesti, trápení a nekonečné prázdnotě." Řekl a pak udělal krok vedle. "A právě proto tady semnou je ona. Dokázala mi ukázat tu správnou cestu a drží mě, abych nepropad do těch vizí natolik, aby se mi něco stalo, nebo někomu." Dodal a malinko pokývnul na Kenu. Pak se otočil a povzdychl si. "Nevím přesně co se děje na ostrově, ale Řád učinil velký krok kupředu. Všechny zběhlé, kteří nesouhlasili s jejich plánem, zabijí. Což znamená, že si přijdou i pro mě. A podle informací Vy jste zrovna naše jediná naděje, jak to zastavit, nebo aspoň s tím něco udělat." Dořekl a doufal, že ho aspoň trochu pochopí. Shēdo nebyl moc řečník, ale Kena mu s její přítomností hodně pomáhala.

Kedo

"Nikdo ještě nezběhl z řádu." Řekl ostře zprva, ale ani se nehnul. Jeho mohutná hruď do sebe pomalu nasávala vzduch a zhluboka unaveně vydechovala. Bylo vidět, že pozorně naslouchá. Nechal tě domluvit a pak se opřel o svojí katanu, která byla v dřevěném krytu. Postavil se zpátky na nohy a znovu si mohl spatřit červené oči pod jeho maskou. "Dokážeš věci, které nikdo jiný nedokázal. Vidíš věci, které nikdo nevidí. S mečem si obratný a lukem dokážeš vystřelit přesně na libovolnou vzdálenost. V životě se ti nikdy nic nestalo. Jako kdyby se ti vše vyhýbalo. Jako kdyby i ti největší sráčové, se ti báli zkřivit jen vlas. Nemáš nepřátele. Ona si myslí, že to v tobě je chakra, ale věří příliš svým očím a hlavě. Ne Shēdo. Máš jenom špetku těch genů od těch nafoukanců z Císařské rodiny. Ale tvá síla." Na chvilku se usmál, ale to pod maskou nebylo vidět. "Můžu ti zaručil, že nemáš ani špetku té jejich chakry, jak jí lidé rádi nazývají." V jeho hlase se objevila energie, která tam předtím nebyla. Mluvil s takovou jistotou a lhostejností zároveň. Znal tvé jméno aniž by se ptal. Uslyšel si jak Kena nervozně za tebou přešlapovala a sama z toho byla překvapená. "Ó synu, měl bys vidět co dokážeš kdyby tě ona nedržela. Kdyby tě o to nepřipravila." Zakýval hlavou a zavřel oči jako kdyby si to představoval. Usmíval se, ale to pod rozšklebenou maskou nebylo stále vidět. "Pověz. Ve svých vizích si viděl vlka, že ? Přijde na to, jestli si sním viděl pannu, protože konec světa se blíží." zakončil znatelně uvolněnějším hlasem.

Shēdo

Shēdo čekal na to, jestli i on něco řekne a jestli se jim rozhodne pomoci. Když si vyslechl jeho slova, tak hlavu otočil na Kenu a pak zase zpátky. "Myslel jsem si, že to ještě víc zamotané být nemůže, ale mýlil jsem se." Pomyslel si. Bylo na něm vidět, že všechno co řekl mu prochází hlavou a snaží se to nějak pobrat. V něčem mu ani nerozuměl, ale dokázal si to domyslet a snažil se vycházet z toho, co přesně řekl. "Nemám nepřátele?" Řekl tichým hlasem, který k tomu znázorňoval trochu sarkasmu. Jakmile ten muž dopovídal, tak byl celkem překvapen, jak ho nazval. Nedávalo mu to smysl a tak to bral jako jeho styl vyjadřování, kdy většinou tak starší říkají mladým. "Nemám v sobě ani špetku té jejich chakry, co tedy? Co by to mělo být, když mě toho údajně zbavila? Chakra? Ono jich je víc?" Zeptal se. Pak se zamyslel se zavřenýma očima a kývnul. "Jenom vlka. Na nic jiného si nepamatuju." Dodal a pak otevřel oči. "Konec světa? Řád nemůže mít takovou sílu na to zničit celý svět." Řekl nejistě. Hlavou se mu hnalo spoustu myšlenek, kdy každá narážela do sebe a ty pak vytvořily další myšlenku. Dokonce začal přemýšlet opět nad tím, co se vlastně všechno stalo v chrámu.

Kedo

"Tvá přítelkyně." Řekl klidně a odkazoval na to koho myslel, když zmiňoval o připravení tě o chakru. Uslyšel si hlasité zakašlání a pak tě Kena obešla a stoupla si před tebe. "Viděla jsem jeho chakru. Jeho sílu, jak jím proudí. Cítila jsem jí když se mě dotkl." Vysvětlovala a v její hlase zněla absolutní jistota. Kedo se ani nehnul. Chvilku to vypadalo jako kdyby si hrál se slovy, která řekla. "Řád ? Proč by řád ničil celý svět ?" Byli to řečnické otázky. "Řád přinesl chaos. Zatoužili po moci a chopili se jí. Císařská rodina je mrtvá. Klan Shira padl. Naru jsou oslabeni." Uslyšel si jak Kena zalapala po dechu, jako kdyby si něco uvědomila. Divoce se rozhlížela a pak se jí podlomili kolena. "Dědo?! Théro!" Šeptla potichu, ale rázně. Kedo sešel dva shody, které byli u prahu dveří. "Všechny klany padnou. Chrámy budou dobyty. Pilíře zničeni. Všechno bude ztraceno kvůli lidské chamtivosti." Jeho hlas byl o něco hlubší než předtím. "Věříte svým očím a své hlavě." Dokončil a pustil meč. Dřevěné pouzdro dopadlo na zem. Kedo se sehnul a rukou na které bylo brnění se dotkl země. Pocítili jste podivnou auru a pak se objevilo červené světélko zpoza ruky samuraie. Jeho celé tělo se tak podivně hýbalo. Světlo nebylo tolik intenzivní, ale přišlo ti, jako kdyby něco ze země utíkalo, nenápadný proud. Koruny stromů zašustěli a přivalil se velký vítr. Rozvířil bojiště a zvedl nepříjemný prach. Tělo samuraje tak sebou podivně hýbalo až sis všiml jak podivný energie, který byla těžko spatřitelná projížděla po jeho ruce a místo tmavé poraněné kůže se objevovala zdravá bez jizev. Zvedl hlavu a zaměřil si vás jasně červenými oči. Najednou se však změnili do modrých. Pak se postavil a červené světélko zmizelo. "Existují věci, o kterých nemáte zdání. Věci, které byli téměř zapomenuti společně s klanem Satore." Vysvětlil naprosto jiným hlasem. Příjemným na poslech a zdravím. Pak si sejmul rozšklebenou masku a zahodil jí. "Přišli jste akorát včas. Brzy se tu objeví další vrahové zlatého řádu." Usoudil s jistotou v hlase a podíval se na Kenu, která ještě trochu vzlykala. Kývl na ní jako kdyby jí tím měl dát odvahu.

Shēdo

Shēdo se hnedka zarazil u jeho prvních slov. "Přítelkyně? O čem to sakra mluví?" Pomyslel si a nadále ho poslouchal. Jeho slova měli pro Shēda velkou hodnotu, ale to on nevěděl. Jakmile přišla na scénu Kena, tak jen mlčky pozoroval a skládal si to v hlavě do kupy. Nové informace Kenu strhli až k zemi. Na to Shēdo nijak zatím nereagoval, ale v podvědomí mu to bylo líto. "Přítelkyni? Nemám přítelkyni, o čem to vůbec všechno je? Jak může získat někdo moc tím, že vyplení svět či co? Když se něco takového stane, tak tu zůstanou jen ti blázni, kteří se stejně nakonec ukoušou mezi sebou." Řekl a pohledem naznačil, že chce vysvětlení na úplně všechno, co se dalo více rozvinout. Ten muž potom použil nějakou sílu, která mu pomohla zregenerovat jeho tělo. Bylo to hodně zvláštní, jelikož Kena provedla něco podobného, ale s vodou. "Klan Satore? Kde jsem jenom slyšel to slovo..." Zamyslel se Shēdo a pak mu proletěl blesk mozkem. "Jasný, Chrám Satore." Řekl si pod nos a kývnul hlavou. "Měl jsem vizi, kdy temnota zmiňuje Chrám Satore. Určitě to bude mít nějaké spojení." Řekl mu a připravil si luk. Což naznačilo, že je připraven bojovat.

Kedo

"Nejsou z vašeho světa." Řekl rázně, jako kdyby to mělo odpovědět na všechno. Rozhlédl se a na tváří se mu objevila znepokojivá grimasa. "Musíme se dostat do chrámu Satore dříve než oni. Více vám povím a..." Zarazil se a rychle sebral dřevné pouzdro s dlouhou katanou a vodorovně ho nastavil před sebe. Uslyšel si zasvištění zpoza lesa a uviděl si jak na Keda letělo několik shurikenů. Ty se však zastavili těsně před starým samurajem, kolem jehož dřeveného krytu se objevila průhledná bariera bránící shurikenům proniknout dále. "Jsou tady. Procedil mezi zuby a připevnil si pouzdro k opasku.

Zpoza lesa vyšla jedna postava. Byla obklopená stínem a skoro se nedala zahlédnout, ale jak vešla na palouk tak stín zmizel. Byla to Akane Nara. V ruce dřímala malou kudlu, kterou držela čepelí vzhůru za zápěstím. "Kasagi..., straka." vyslovil Kedo znechuceně. Moc dobře si tu ženy znal. Sice se objevila pouze několikrát v sídle, ale všichni jí znali. Byla zástupkyní Rojina. "Akane ?" Hlas zněl slabě a tázavě a vycházel z úst Keny. Ta jí jenom oblétla pohledem a po té co si všechny zúčastněné prohlédla její pohled zůstal na tobě. Bylo vidět, že je překvapená, ale nejevila zájem. "Dva cíle na jednom místě? To je, ale štěstí." procedila přes černou maskou před tváře. "Drž se dál štěně, jdu si pro toho dědka a pak tě dopravíme k Rojinovi." Její hlas zněl klidně a vážně. Pak luskla prsty a zpoza lesa ze všech stran i několik metrů za vámi vyšli jednotky zlatého řádu. Bojovníci a žoldáci. Kolem dokola celého palouku jich bylo asi 20. Všichni zahaleni do žlutých masek. Jen jeden z nich, který se objevil po bohu Akany jí měl červenou.

Shēdo

Když jednorázně odpověděl, tak Shēdo trochu pokrčil obočí. Bylo hnedka vidět, že mu vůbec nerozumí. Celkem se mu ani nechtělo věřit, že by zde mohli být síly, které přišly z jiného světa. Po jeho další větě si začal trochu myslet, že je to cvok. Chrám Satore byl vypleněn. Teda aspoň takhle mu byla sdělena informace. Pravdou bylo, že Shēdo tomu byl nějakým způsobem nucen věřit. Ani jednou ale nepomyslel na to, že by to mohlo být jinak. Co když chrám Satore opravdu ještě existuje? Nebo aspoň jeho trošky, či katakomby? Zamyslel se hluboko v mysli. Hned co Kedo zastavil shurikeny, tak se Shēdo otočil a ze zad si sundal luk. Vedoucí útoku byla přesně ta žena, o které si každý povídal. Reakce Keny ho celkem udivila. Něco mu říkalo, že se ty dvě znají. To ale teď nebylo jeho prioritou. Udělal krok dopředu a druhou rukou si vytáhl jeden šíp. "Semnou... to dělá 3 cíle". Řekl a když je obklíčili, tak pravou nohu trochu posunul dozadu a hlavou naklonil do strani. "Asi si budeme muset probojovat cestu ven." Řekl směrem dozadu na Keda.