Záchrana senseiů tým 2

Přímo uprostřed brány stál Satoshi Matsumoto a sledoval nebe a vlasy mu ve větru vlály.

Tatsuya

S trochu nevlídným výrazem jsem se dostavil k braně. Co je to mezi vesnicí a klanem Gojo? Proč se k sobě chovaj tak... tak... nepřátelsky. "Sensei," řekl jsem přátelským hlasem, i když můj výraz vykazoval jisté rozčílení, ale nebylo to mířeno na senseie.

Satoshi

Kývnul jsem hlavou a dal se do řeči. "Vím, že jsi z klanu Gojo a vím, že jsi asi dost zmatený, ale jedná se o život tvého senseie tak neber nějaký pohled na člený tvého klanu, oni se tě taky nebudou bát zabít."

Tatsuya

"Pokud jde o klan, tak nemám problém... Vesnice je mým domovem a oni mě tu nechali na pospas čemukoliv, co mě mohlo potkat... Pokud jde o mě, tak je beru jako zrádce a zrádci mají skončit tak, jak si zasluhují," řekl jsem rozhodně. Nechali mě tu... Odešli si a mě to nechali... Nejsem vůbec členem jejich klanu... Chvíli jsem ještě přemýšlel, ale pak jsem se zvědavě zeptal: "Vyrazíme? Teda až příjde i Shinju a Saburo," dořekl jsem zklamaně. Kde jen zas můžou bejt?

Saburo
Znuděně jsem dorazil k bráně...Dočkal jsem se pouze nějakých tupých výrazů toho týpka a Tatsuye...
No co je...
Prohodil jsem do větru a dal jsem si do pusy stéblo,které jsem žužlal...

Satoshi

"Kašlem na tu holku. V životě na ní nikdo čekat nebude a když nestojí o záchranu svého senseie, tak ať." Řekl jsem a rozeběhl se po cestě ven z vesnice.

Tatsuya

"Dobrá," řekl jsem jen a běžel jsem za novým senseiem. Má pravdu... Nikdo nikdy nebude v životě na nikoho čekat... I když... Výjimky se najdou. Začal jsem pomalu ubírat své myšlenky jiným směrem a to ke klanu. Proč mě tu nechali? Vlastně... je to jedno... Nechali mě tu a to je zásadní.

Satoshi

Po nudné cestě jsme doběhli na rozsáhlou poušť plnou různých kostí zvířat. V dálce byla vidět jakási budova, ale přez horký vzduch jsme ji viděli rozmazanou. "Držte se u sebe." Řekl jsem a vyrazil po poušti.

Tatsuya

Vůbec se mi to tu nelíbí... Ani kousek lesa... stromu... hory... "Fuj," prohlásil jsem při pohledu na poušť a Kiteisochi byl v tu chvíli nejspíš rád, protože kdyby to viděl, tak by se asi zhrozil jako já. Nemám rád, když je to tak holý... Ani kamínek... Jen písek a písek...
Držel jsem se dva kroky od senseie a přitom jsem se neustále ohlížel, jako bych cítil, že nás někdo sleduje. Něco je tu divně...

Najednou se vždy kolem nás prohnala jakási malá vlna písku jakoby pod nim něco bylo. "Držte se u sebe!" Zařval Satoshi a pohodil ofinou a dal ruce do pečetě.

Saburo
Běžel jsem vedle Ushia s tasenou katanou plně připraven na boj...
Co to vůbec je...
Řekl jsem,když se kolem cosi prohnalo...

Tatsuya

"Krtek..." prohodil jsem do větru, abych trochu odlehčil atmosféru. Ale tohle bude něco horšího... Připravil jsem se raději na případný boj, protože se k němu s největší pravděpodobností schylovalo.

Satoshi

"Stůjte!" Zařval jsem a složil pečetě a písek začal poletovat všude kolem nás a když zmizel tak před námi stál obrovský červ.

Spoiler:

"Představuji vám." Najednou obrovskému červovi z pusy vyletěl obrovský výboj blesků a zastavila to písečná zeď. "Olgoje Chorchoje, legendární písečný červ, jehož existence nebyla nikdy dokázána. Asi protože když se s nim někdo setkal tak zemřel."

Tatsuya

"To je ale pěknej pejsek," řekl jsem se s ledovým klidem, který trochu kmital pod náporem nervozity a nejistoty. Je tohle vůbec možný? Není to jen genjutsu? Ne... Je to skutečnost. Červ... Červ... Červ... Červ... Repelent? "Nemáte někdo repelent, hodně velkej repelent? Nebo alespoň ptačí kuchiyose?"

Saburo
Pravda...Slepice by se nám hodila...
Řekl jsem ironicky a vytřel si oči vodou...Potom jsem aktivoval suinatar...
Co zkusit Nebeský déšť???
Dodal jsem...

Satoshi

"Voda bleskům jen pomáhá a podívej se jak je obrovský." Řekl jsem a zvedl hlavu a podíval se na něj. V tu chvíli se ozval skoro ďábelský smích spoza Olgoje.

Saburo
A jak s ním teda máme bojovat???
Řekl jsem tupě...

Satoshi

"Ovládáte oba vodu jak už vim. Zvládáte Mizu rappu?" Zeptal sjem se a v tu chvíli na nás vyletěl blesk a já vyskočil a vypadalo to jakobych ve vzduchu zastavil, ale ve skutečnosti se pode mnou vytvořila písečná ruka, která mě udržela ve vzduchu. Nakopl jsem vás a vy odlítli dozadu a tim vás zachránil před bleskem. Najednou z poza Olgoje začala vycházet postava.

Tatsuya

"Na co nám v tomhle bude Mizu Rappa," zeptal jsem se ho a odskočil jsem ještě kousek dál. Někdo z klanu? Nejspíš.... je to nejpravděpodobnější.

Saburo
No co...Jak jsem říkal...Dokud nemáme slepici,vyhrát nemůžem...
Trucoval jsem nahlas...
Potom jsem si všiml té postavy vycházející zpoza toho červa...

Chlápek co vycházel tak měl na tváři velkou jizvu, měl dlouhý černý kabát a vlasy měl upravené do velkého pankáče. Opřel se o Olgoje a pousmál se. "To je ten Tatsuya co? Bude mi potěšením zabít šéfova syna." Dodal a Olgoj najednou spadl k zemi jakoby spal a chlápek najednou byl dvakrát tak větší, místo pusy měl obrovské tesáky, jeho pokožka změnila barvu na oranžové šupiny a za sebou švihal ocasem. "Teď jsem přebral sílu Olgoje takže sbohem." Řekl a začal skládat pečetě. "Chidori!" Ovšem nebylo normální, pokrylo mu to uplně celou ruku a bylo také značně silnější.
Rozeběhl se přímo na Tatsuyu, avšak Satoshi vběhl do rány a nakopl toho chlápka, ale ten se najendou propadl do písku a objevil přímo před tatsuyou. "Odskoč!" Zařval Satoshi a začal skládat pečetě.

Tatsuya

Nebyl na nic čas. Na pečetě, úhyb... Nedalo se nic dělat, jen riskovat ještě chvíli času, byl moc blízko. Yajuu no Ro-bu... řekl jsem si v duchu, ale nebyl čas na úplnou přeměnu, jen na zrychlení. Odskočil jsem stranou, ale když jsem dopadl, tak jsem nedopadl na nohy, ale na tlamu a to doslova. Moje snažení vyvrcholilo do reakce těla na částečnou proměnu. Mým tělem se totiž při odrazu šířila proměna jako mor z místa na místo a skončila u hlavy, kde zmizela.
Sakra... Vykašlal jsem přitom krev, která neměla svojí specifickou červenou barvu, ale byla o trochu víc tmavší. Pochybuju, že zvládnu pořádně bojovat... Ale musím se pokusit.

Chlápek se obrátil pomocí obráceného salta a ocasem plácl do země až to rozvýřilo písek. "Jak jsi se naučil splynutí se zvířetem když tě to neměl kdo učit sakra?! A kde máš zvíře?!" Zařval naštvaně a pak mu došlo, že asi zná způsob jak ho dostat z toho splynutí a proto rychle skočil k Olgojovi, aby ho chránil.

Saburo
Nikdo mě nesledoval,a tak jsem zvětšil katanu do největší možné velikosti,složil jsem pečetě na nějaké jutsu,vyskočil jsem do vzduchu a mířil jsem katanou na Olgoje,respektive na jeho hlavu,kde měl mít mozek,abych ho propíchnul...
Byl to můj plán...
Pokud tohle vyjde,ta ho dostanem...

Chlápek

Rychle jsem se otočil a otevřel čelist a vystřelil z ní elektrický šok, který ti prošel katanou a šel až do tebe. Mezitim jsem se připravil na chycení katany, když v tom mě strhl k zemi písek a Satoshi jen tiše řekl "Písečný vír!" Pod Olgojem se začal vytvářet obrovský vír a to ho dostalo do hluboké díry. "Teď tam vypusťte vodu!" Satoshi znovu složil pečetě a nad jámu vyhodil pytlíček jakéhosi písku, který praskl a spadl do jámy, kde byl Olgoj. V tu chvíli chlápek vrátil sílu Olgojoví a ten začal všude vysílat blesky a snažil se dostat z jámy, ale neměl vůbec šanci. V tu chvíli Satoshi dostal ránu pěstí a padl k zemi a nad nim stál chlápek, který do něj kopl a složil pečetě a na ruce se mu vytvořilo CHidori. "Dělejte!" Zařval Satoshi, když se snažil odkutálet od chlápka.