Záchrana senseiů Tým 1

U zdi brány se opíral Izumi Masurano a na zádech měl přichycené dvě katany. Stál tam jakoy se nic nestálo a z pusy mu trčelo stéblo nějaké trávy.

Koketsu

Prišiel som k bráne prvý. Takže mám všetko a ten Gojo alebo aký klan to vážne schytá. Usmejem sa. Dobrý deň. Pozdravil som Izumiho.

Iwashi

prišiel som hneď za bratom
Zdravím povedal som a mierne som sa uklonil
teraz je najdôležitejšie dostať senseiov živých nespať do dediny rozmýšľal som

Montaro

Vstal jsem a přišel k bráně ještě jsem si někdy projížel rukou po krku kůli tomu nákopu ...

Izumi Masurano

"Fajn jsme všichni. Jsem Izumi Masurano." Řekl jsem a aktivoval na svém levém oku Whimitar. "Fajn, jdeme." Dodal jsem a otočil se a vyrazil do lesa.

Iwashi

Jeho oko je zvláštne povedal som si a išiel som za ním do toho lesa

Montaro

bežel vedle To deme pro senseiku jo ?? .. řekl jsem jak když jsem to neřekl
Až jí najdu tak jí zabiju ... na tváři se mu oběvil širokej usměc

Koketsu

Tak sensei čakajte my tých z Gojo klanu naučíme.Škaredo som sa usmial a išiel som za ním. Toto je úplne zbytočná námaha. Zmlkni a už nefrfli Nanabi.

Izumi

"Ano jdeme pro vaši senseiku." Řekl jsem a ještě zrychlil, ale můj běh nebyl skoro slyšet.

Iwashi

bežal som hneď za ním ale bol som o dosť hlučnejší
Takže to vyzerá že vie kam mám isť .povedal som si v duchu

Montaro

A za jak dlouho tam budem ?? ... nemam na tydle "Mise" zrovna vyhrzený čas .. řekl znuděně ...

Koketsu

Bežal som za kapitánom. Asi vie kam ísť ale aj ja by som to rád vedel.

Izumi

"Jakobys měl něco důležitějšího na práci Montaro. Každý den jen chodíš jak tělo bez duše a namachrovaně po vesnici s tim, že si myslíš jak jsi nejlepší a přitom jsi před chvílí dostal jak malé děcko od ženské ve formě opice. Tohle není mise, ale pomoc. Nikdo tě nenutí ít s námi." Řekl jsem mu tiše.

Montaro

že mně nikdo nenutí ?? .. byste se divil .. zrovna kůli Aiko tu nejsem ... a navím já nechodim namachrovaně po vesnici chodím normálně ... a vás jsem nikdy nepotkal a ani nechci .. takže laskavě zmlkněte vůbec mně neznáte ... a že jsem dostal jak male decko ? chcete mně rozesmát jednou mě kopla a co ?? .. nic ... odseknul jsem mu

Izumi

"Ani jsi nepostřehl jak tě kopla. Jsi jen ubožák co má silné řeči." Usmál jsem se arogantně a dál běžel. Z dálky byla vidět jakási jeskyně.

Iwashi

usmial som sa nad tým čo povedal Kapitán
presne to vystihol povedal som si v duchu
potom som uvidel tie jaskyne Kapitán-Izumi to je to miesto kde sa skrývajú ? spýtal som
bolo my jasné že je to ich skrýš ale bol som zvedavý akí ma plán kapitán

Montaro

Nic jsem neříkal ... zastavil jsem ... dobře .. řekl a zmyzel jim z okolí ... jako kdyby se vypařil

Koketsu

No teraz zmizol aj Montaro ale to až tak nevadí. Otočil som sa na kapitána a čakal na odpoved. Ak sú to tie jaskyne tak ich zachvílu rozbijeme a zachránime senseiku.

Izumi

"Idiot." Řekl jsem když Montaro odešel a začal skládat pečetě a pak dál před sebe ruku a tiše řekl. "Světlo: Poslední naděje!" Z ruky mi vyšlo obrovské světlo jako nějaká silná baterka. "Fajn, jdeme." Řekl jsem a pomalu šel do jeskyně.

Iwashi

Išiel som za Kapitánom a v ruke som mal svoju palicu
to to bude sranda povedal som si v duchu

Koketsu

Vau to je čo odkial vie používať svetlo. Otvoril som prekvapene ústa a išiel za kapitánom. Hádam nebudú tý z gojo klanu rýchly. Lebo by sa nedali tak ľahko podpáliť čo myslíš ty Nanabi. Opýtal som sa ho. No v prvom prípade nesúhlasím s touto misiou ale keď už tak konečne stebou ohladom ohňa súhlasím. O dakujem si milý. Ignoroval som nanabiho poznámku o misii.

Montaro

číhal jsem dáil před jeskyní a čekal až se vrátí i s Aiko abych ji mohl zabít .. když mně pověřil i Vůdce ... tak to udělám

Izumi

Vešli jsme do jeskyně a najednou se vchod zavalil mohutnym kamenem a objevil se na něm pečeť. "Hm, pečeť zapudění. Asi nechtějí, aby jsme odešli." Usmál jsem se a kráčel chodbou, která yb byla ve skutečnosti temná a vlhká, ale světlo z mé ruky nám dávalo dobrý informace o okolí. Jediné co jsme slyšeli byl pískot netopýrů.

Iwashi

keď zavalil ten kameň začal som byť trocha nervózni ale potom som sa ukludnil a išiel som pomali delej za kapitánom

Koketsu

Oni nebudú mať kadiaľ ujsť keď budú horieť. Povedal som z dost zlým úsmevom. Taký prístup sa mi lúbi.