Někdo vám nevěří (Tým 1)

V tu chvíli jste v dálce uslyšeli zapraskání větví.

Masaru

Rychle sem se postavil, vytvořil sem klon(nečekaně), kterého sem tam poslal.

Najednou však z křovi vystartovala smečka kanců, pěkně naštvaných a všichni mířili na Soru a Masara.

Sora

Ležela jsem,když Masaru vystartoval,tak jsem po jednom kancovi hodila kunai,na ostatní jsem si připravila do ruky druhý kunai.

Masaru

Klon zmizel a já vzal Soru do náručí vyskočil sem na jednu větev a řekl.
Sou to jen kanci... nemusíme na ně plítvat zbraně nebo chakru.
Ale pro jistotu sem se díval okolo sebe.

Sora

Usmála jsem se,a dívala se po těch kancích.Někdo je musel vyplašit...ale kdo? Pomyslela jsem si.

Byla dobrá poznámka, že to jsou jen kanci, a proto vám zůstala veškerá chakra, ale pak jste uslyšeli další zakřupání větví, ale spíše jakoby někdo utíkal pryč, po chvilce však křupání utichnulo.

Sora

Slyšel si to? Zeptala jsem se Masara,když začalo křupání,jenže po chvilce přestalo,a už nic nebylo slyšet,než prskání ohně.

Masaru

Skvělý... takže o nás vědí....
Řekl sem a začal skákat po stromech směrem, kde byl ten zvuk.

Skákal jsi sice hrozně rychle, ale uviděl jsi jen stopy, které následně z čista jasna skončily v půlce cesty a nikde nebyly další.

Masaru

Bezva... buď taky skočil na stromy nebo umí lítat... doufám, že to první.
Řekl sem na hlas a rozhlížel se kolem.

Sora

Hm...třeba skočil,o po dál. Řekla jsem a rozhlížela jsem se po stopách.

Nic ani nikoho jste neviděli, byla velká tma a tak bylo možná lepší vrátit se k ohni.

Masaru

Bezva... asi nás sledujou
Řekl sem a přišel k ohni. Ještě sem se podíval na kompas na směr chaty.
Takže asi takhle... tahle hra mě nebaví.
Začal sem dupat na oheň a ten zhasl.
Drž se u mě a snaž se nedělat hluk.
Řekl sem Soře a vzal jí za ruku, zavřel sem oči a šel směrem k chatě... velmi pomalým krokem, soustředil sem se jen na sluch dokonce sem do uší koncentroval i trochu chakry.
Snad nevidí ve tmě.

Sora

Usmála jsem se a kývnula hlavou,pak jsem s Masarem šla potichu,ve tmě směrem k chatě.Ve tmě by nás neměli vydět. Pomyslela jsem si.

Byl to opravdu zvláštní nápad, ale fungoval, vypadalo to jakoby vás nikdo už nesledoval a dokonce jste ani v té tmě do ničeho nenarazili. Pak jste však uviděli jakési paprsky na zemi a došlo vám, že to jsou sluneční paprsky. Ale to nejdůležitější na zemi jste viděli stopy vedoucí před vás a také jste viděli jakési pozustatky plotu.

Sora

Naskakovala mi husí kůže,už vysvítá slunce,ale co ty stopy,a drátěný plot? Řekla jsem s klekla jsem si k tomu plotu.

Masaru

Obvykle bych tohle řekl dřív ale Sora mě předběhla, takže sem jen mlčel a přišel k plotu... Cestou sem se stále díval okolo sebe.

Nebyl to plot v celku, spíše jen pozustatky obalené plísní a mechem, všude byla vysoká tráva jen byla vyšlapaná úzká cestička směrem k jakési dřevěné bedně, která byla plesnivá, děravá a obrostlá mechem, ale vám došlo, že je to asi ta chatka, kterou hledáte.

Sora

To tu musí ležet nějaký ten pátek... Řekla jsem s pohledu na ty kousky plotu.

Masaru

Kazebunshin....
Řekl sem trochu nejistě a vytvořil jeden klon, ten sem poslal dolů najít ten svitek... Chtěl sem zůstat an povrchu, kdyby to byla past...

Sora

Stála jsem při Masarovi,a byla stále ve střehu,mělo by to tu být,ale určitě tu musí být pastě. Pomyslela jsme si, v tom Masaru udělal klona,který ho tam poslal.

Nic dole ani nahoře nebylo, byl to normální les, né žádný kopec nebo co. Klon šel uplně v klidu, ale v tu chvíli se proměnil ve vítr a posekal pár stonků trávy kolem sebe. A v tu ránu Masarovi přišla informace, že klon šlápl do pastě na medvědy.

(tím že šel dolů sem myslel jako pod tu chatku... přece si nám řekl, že je to pod chatou...)

Masaru

Bezva....
Řekl sem nešťasně a šel k chatce.

Pozn.: Jojo, pod chatkou jako třeba pod podlahou, tak jsem to myslel Sorry za nedorozumění.

Vy jste byli už více ostražití a tak jste si všímali velkého množství pastí všude kolem vás. Všelijaké bodáky, pasti na medvědy a všechno možné.