Čas to napravit

Po menší válce se kumogakure zotavovala ze strát a i ze zničení půlky vesnice, a tak začal týden oprav
Každej klan přiložil ruku k dílu a za ten týden se nic nedělo .. Genninové byly radši skontrolování v nemocnici a některý znich byly na místě propuštění , a někteří tam pár dnů zůstaly , cvičení genninů bylo pozastaveno a Vůdce vesnice nebyl celý týden k mání mezi lidma se povídalo že tráví čas bavení se stím vězněm který zautočil na naší vesnici ... zatím správce přebýral vedení nad Kumogakure a docházela mu trpělivost že se neozval ani jeden Kage po domluvě brzo to chtěl začít řešit ... genninům taky bylo řečeno že brzy nastoupí spátky do týmu

Nero

Když jsem vyšel z nemocnice hnedka jsem běžel na cvičiště. Když jsem tam přiběhl vzal jsem si meč do ruky a postavil se před dřevěnýho panáka. Sice by nejspíš lidé chtěli abych pomohl s opravami alena to nemám čas...musím zesílit. Meč mi v ruce zrudnul a runy na něm se červeně rozsvítili..skočil jsem a s otočkou jsem rozpůlil panáka vejpůl.

Pošta

Do okna vůdce vesnice vletěl jakýsi železný holub, který proletěl skrz sklo, které se roztříštilo a holub na zem pustil jakýsi medailon u kterého byl dopis.

Daisuke

Byl jsem na tom po boji špatně, a proto si mě v nemocnici nechali, ale nyní mi bylo řečeno, že mohu odejít. Na nic jsem nečekal, sundal si obvazy, oblékl se a vyšel ven z nemocnice. Hned se ke mně dostala zpráva, že se vůdce baví s tim zabijákem a tak ve mně trošku cuklo a hned jsem se otočil na patě směrem ke věznici.
Netrvalo dlouho a došel jsem tam, na zádech jsem měl své tři katany a došel jsem k věznici, kde jsem doufal, že už budou nějaké stráže. Doufám, že ten chlap o mém Kekkei Genkai bude něco vědět. Pomyslel jsem si nadějně.

Správce

Podezíravě se kouknul na amulet a pak na dopis .. pomalu ho vzal a rozbalil .. a začal číst ...

Daisuke -> Ne že tam byly jenom stráže hned ve vchodě to hlídaly 2 lidi a hned pod schodama bylo asi 6 lidi naproti sobě který stály v řadách .. a možná bylo i něco dál .. ale to si nemohl vidět protože tam už byl strop

Pošta

V dopisu stálo "Dobrý den, vůdce Kumogakure. Suichugakure vám dává "pro" ke stání se jednou z nejsilnějších vesnic a zde vám dáváme jako dar Sanbi no Isonade tří ocasého."

Daisuke

Podíval jsem se na stráže a pak jsem promluvil. "Žádám vás o vstup k cele toho co nedávno zaútočil na Kumogakure, má zřejmě informace o mé kekkei Genkai a potřebuji to vědět." Řekl jsem upřímě a čekal.

Karadin

Po nejakom čase som nevedel vôbec, kde som. Utekal som do nemocnice či tam nie je otec alebo mama so sestrou. Vstúpil som dnu a hľadal doktorku či nevie o rodičoch.

Nero

Shinéé !!!!! Křičel jsem a přitom jsem různýma skokama a pohyba rozsekával všechny panáky na malé kousky.. po tváři mi tekl pot a už mě začala pálit dlaň z koncetrování ohnivé chakry..přesto jsem pokračoval.

Správce

3. ocasí jo ? .. hmm .. zabručel .. Konečně nějaká síla .. to se bue hodit .. pak to oznámím Ryuovi . řekl pyšně a strčil to do šuplíku

Karadin -> Doktorka tě poslal do nejvyššího patra kde to sloužilo jako vojenská nemocnice

Daisuke -> Ted tě tam nemůžem pustit .. řekl jeden znuděne a pak druhej dodal .. Si stejně jenom genin .. jeto trestanej půjde třeba na popravu .. řekl neutrálně a opřel se o zed

Daisuke

Když řekl genin tak jsem jen sklopil hlavu a zatnul dlaně do pěsti a konečky mých vlasů zrudly, ale rudé značky na těle se ještě neobjevily. "Teď jsem jen genin, to mi ale nebere právo jít za vězněm. Jsem totiž budoucí Raikage, tomu věřte!" Řekl jsem sebevědomě a zvedl hlavu. Pust mě! Zabijeme je! Ozýval se Rudý blesk v mé hlavě, ale já ho dokázal potlačit.

Daisuke ->Jak myslíš .. řekl a zasmál se

Daisuke

Nevěděl jsem co tim myslí a tak jsem prostě šel směrem dovnitř.

Karadin

Doutekal som na najvyššie poschodie aj, keď poriadne som nevedel, kde je tak som to nejako našiel. Prosím vás neviete niketo, kde je tu moja mama Samuna No Minera a môj otec Mike No Minera?

Nero

Na cvičišti jsem už rozsekal přes 20 trénovacích panáků.. To nestačí..! Přiběhl jsem k objemnému stromu a začal jsem do něj sekat velkýma ranama..zpočátku opadávala jen kůra.

Daisuke -> Procházel si kolem těch 6. ti stráží a najednou si uslišel výkřik slova .. A DOST ! zakřičel to bud vůdce a nebo neznámi ty si však neviděl kdo .. pak vůdce naštvaně otevřel dveře nebo spíš snima třísknul jako kdyby je chtěl vylomit a odcházel a prošel kolem tebe jako stín


Karadin -> Měly by bít nakonci chodby pokoj 153 .. řekla it doktorka s usměvem

Nero -> najednou na tebe promluvila postava ve stínu která ležela na stromě .. Yare Yare .. co tě tak žere ?? řekla a pak zavál vítr a větev s eprohnula a ty si uviděl že to je tvůj sensei .. který pravděpodobně na stromě spal

Nero

Žere mě to že jsem tak slabej !! Takhle se svému otci nemůžu vyrovnat. Zasekl jsem meč do stromu a sklopil hlavu.

Po boji

Po preventivní návštěvě nemocnice, kde mi setejně řekli že mi nic není, jsem se zamířil domů prospat, následné volné chvíle jsem pak trávil tréninkem svého taijutsu a technik. Jen mě mrzelo že většina mého týmu je indisponovaná a nemůžu trénovat s nima. Jak by určitě řekl můj otec, sparing je nejlepší forma tréninku.

Daisuke

Když někdo zařval tak jsem sebou cukl, protože jsem se docela lekl, ale pak mi došlo, že za sebou mám asi 8 stráží a nemám se čeho bát, a tak jsem kráčel dál. Když v tom kolem mě prošel velký vůdce a já se zastavil a sledoval ho. Co ho asi tak naštvalo? Pomyslel jsem si a došel k té cele u které jsem se zastavil a sledoval chlapa. "Eh, jste to vy? Mé jméno je Daisuke Shiritsu a chci, aby jste mi řekl vše co víte o mé Kekkei Genkai." Řekl jsem na rovinu.

Yotsuki

Po krátké rozcvičce jsem začal s tréninkem své nové techniky. Nejprve jsem si našel opravdu velký několik tun vážící balvan, načež jsem začal trénovat jeho rozvíjení údery otevřené dlaně z vrchu. Využíval jsem při tom koncentrace Raitonu do útočící ruky ke zvíšení síly a rychlosti úderu. Nebo jsem spíše chtěl, samotná koncentrace mi zrovna moc nešla a tak jsem se zaměřil raději nejprve na ni.

Ichiro

Ležel jsem opřený o zed s rukama podel těla a pásou přez oči ... Daisuke ? .... a co jako ,to jméno neznám .. řekl .. Tak ten co má rudej blesk zamnou přišel .. řekl jsem si v hlavě .. Co bych ti oněm měl říct ? ... nic ti oněm neřeknu ... jenom něco za něco
.. řekl jsme mu vklidu potichu


Nero -> chce to čas ... nic nelze uspěchat .. řekl v klidu a seskočil k němu .. brzo opět budem tým a tam tě něco neučim .. řekl jako kdyby to bylo extrémě tajné .. chtěl mu zvednout náladu

Daisuke

Bylo mi jasné, že blufuje a tak jsem nepřestal a začal zase mluvit. "Co za to budete chtít? Ale nepustim vás, za to mi to nestojí." Řekl jsem a vyčkával, jak na to zareaguje.

Nero

A co by jste mě chtěl učit když ovládáte Raiton ? Nijak se můj výraz v tváři nezměnil a koukl jsem mu do očí.

Karadin

Rozbehol som sa k pokoju č. 153. Otvoril som dvere. Mama? otec?

Ichiro

Při boji jsem stratil píštalu ... kdžy mi jí donešeš tak ti řeknu kdo jsem a co to máš .. řekl celkem skor nemožnej ukol

Nero -> Jsem tvůj sensei .. uvidíš .. řekl v klidua kývnul naněj hlavou

Karadin ->Otec seděl na postely zjistilo se že měl vnitřní zraněni a popáleniny ,ale vypadalo to tka že se připravuje k odchodu a matka u něj stála

Karadin

Zasmial som sa a utekal som k rodičom. Obejmul som najprv mamu a potom otca. Som rád, že vás vidím. Sadol som si k otcovi na posteľ a spýtal sa ho. Otec, čo sa vo vesnici stalo?

Daisuke

Už můj hlas neslyšel a z toho mohl pochopit, že jdu najít píšťalku, samozřejmě jsem neměl v úmyslu, píšťalku mu dávat, protože by to mohlo ohrozit obyvatele vesnice. Rychle jsem běžel na místo, kde se odehrával boj a zde jsem se pak zastavil a začal hledat tu píšťalku co po mně chtěl. Věděl jsem, že ji asi nenajdu, protože to není lehké, ale za pokus to stálo.