Sebevražedná mise (Aspire , chappi)

....

Kōkai

Běžel jsem až za brány vesnice a já pořád nic neříkal, při čemž jsem jen přemýšlel v mé tygří formě. Nevěděl jsem totiž co si mám asi myslet o téhle opravdu nebezpečné misi. Asi se nás chce zbavit, protože jsme odpad. Pomyslel jsem si a běžel ve své formě k tomu místu, při čemž jsem měl bratra na svých zádech.

Raizo Hayashi

Cítiš něco ?zeptal jsem se bratra a díval se po okolí. Je tu nějaký klid , moc se mi to nelíbí. Ruku jsemměl na jílci meče, byl jsem kdykoliv ho vytáhnout a bránit se.

Kōkai

Nereagoval jsem na něj, což znamenalo, že zatim nic necítim (To až napíše Nero). Bylo jasné, že si musíme dávat pozor, tudíž jsem se hlavou otáčel do stran, aby na nás nikdo nezaútočil ze strany. Na bratrovy bylo, aby hlídal hlavně naše záda. Možná se s tebou brzy setkám, otče. Budeš mi moct odpustit? Pomyslel jsem si za rychlého běhu.

Čím více jste se blížili k údolí Takai,tím více jakoby se obloha zatemňovala,jakoby život mizel z okolí a jakoby vyprchalo všechno dobro co na světe exisuje.

Raizo Hayashi

Nelíbí se mi to.Pořád cítím , jako by nás někdo z povzdálí sledoval. Je tu ticho, žádné stopy. Jak máme najít ty bandity ? ptal jsem se sám sebe a pozoroval okolí.

Kōkai

Tiše jsem běžel, dalo by se říct, že jsem se pomalu už i smířil s tim, že dneska zemřu a bylo mi to jedno, jelikož jsem si myslel, že si to všechno zasloužim. Já tu klidně umřu, ale bratr musí přežít. Pomyslel jsem si za běhu a snažil se pomocí tygřího sluchu poslouchat okolí.

Raizo Hayashi

Stále nedokážu pochopit proč nám dal takovou misi.Vždyt je to mise minimálně třídy C ne-li ještě vyšší.Přemýšlel jsem o tom stále dokola.

Doběhli jste k úzké stezce která vedla skálou a byla úzká přibližně půl metru.. Před vchodem byla zabodlá cedule s nápisem "Údolí Takai - Vstup na vlastní nebezpečí" a všude kolem se povalovali lidské kosti a kusy hadrů. Ze stezky která vedla mezi vysokými jeskyněmi se valil vítr strachu který sebou nesl pach krve a bolesti.

Kōkai

Nechal jsem ze sebe slézt bratra, protože by jsme se tam asi nevešli, takže jsem se proměnil zpět do své lidské formy. "Fajn, tak jdeme." Řekl jsem tiše, přičemž jsem ač se strachem, vkročil do úzké stezky, jelikož nám nic jiného nezbývalo. Tady jsem nikdy nebyl, možná sem patřím za to co jsem provedl. Pomyslel jsem si trochu smutněji, jak už u mě bylo zvykem.

Raizo

Nelíbí se mi to. Něco mi tu nahání husí kůži.Cítíš to taky ? zeptal jsem se bratra a šel jsem opatrně za ním. Občas jsem se podíval za sebe, cítil jsem , jako kdyby nás něco pořád pozorovalo.

Čím dál jste šli tím víc jakoby se stěny mezi vysokými skalami zužovali takže jste museli jít skoro na bok aby jste se vešli..všude kolem se ozývalo hruzostrašné krkavčí skřehotání a občas se z vrchu skály odlomil malý kámen který svím dopadem vás mohl vyděsit...Raizo už ani neviděl konec za sebou,byli jste docela daleko ale stezka pokračovala. Pach krve byl čím dál silnější a když Kokai udělal další krok tak jeho noha prošlápnula žebra na hrudním koši která se válela přímo před vámi.I tohle vás mohlo viděsit protože kromě hrudního koše se tam válelo spousta kostí...Lebky,kosti z rukou a semtam i nějaký hadr který páchnul po krvi.Nebe které jste viděli spíše jen jako světlou říčku nad vašemi hlavami zahalila ďábelská bílošedá mlha která spíše připomínala dech démona..Vyvalil se ze směru proti vám vítr který nahnal mlhu i kolem vás..Když byl zahalen poslední kousek oblohy nastala opravdu hororová atmosféra a vy jste se mohli cítit jako v pravém pekle.

Kōkai

S klidem ve tváři jsem kráčel skrz skálu a šlapal na různé kosti, které mě vždycky trochu vyděsily, avšak děšení přestávalo a strach pominul, jelikož se kolem nás vynula mlha, která připomínala peklo nebo konec života. Tak nakonec stejně budu potrestán. Pomyslel jsem si trošku vyděšeně. Na modlení je už asi pozdě, mé hříchy z minulosti budou právě spočítány. Zrovna moc nadějí jsem si nedával, jediné co mě drželo ještě v klidu bylo to, že za mnou kráčí můj bratr.

Raizo

Pokl jsem hrůzou a díval se kolem sebe. Tak jestli existuje pekl tak jsme do něj právě vstoupili. Začínám si myslet , že se nás chtěl kage zbavit , však ty víš za co , řekl jsem smutně a opatrně našlapoval.neměl jsem moc rád zvuk praskajících kostí, měl jsem z toho husí kůži.

Došli jste pomalu na konec ztezky a vyšli jste "ze skal" přímo na okraj nějakého lesa..Les byl kolem dokola uzavřen skálami které připomínali velkou kamenou zeď.Když jste se podívali na hustý les který se tyčil přímo před vámi bylo vám jasné že jste na místě,že jste právě vkročili na údolí Takai. Všude bylo hrobové ticho a bílá mlha která nebyla zas tolik hustá ale bylo jí všude dost.Pár metrů před prvními stromy který les tvořili,byla zabodlá dřevěná cedule do které bylo něco vyryto..nejspíš kunaiem.
SEŘMEZ A ŠEDJEV

Kōkai

Kráčeli jsme dlouhou dobu, za tuhle dobu by to mohlo hodně lidí zvdát, ale my jsme to s bratrem zvládli, takže jsme se blížili čím dál víc k našemu cíly. Jenže to už byl před náma les, který opravdu naháněl hrůzu. "Raizo, trénovali jsme dlouho, ale přišel čas, kdy se nás budou chtít zbavit. Ukážeme jim, že naše hříchy dokážeme zneutralizovat." Řekl jsem mu, když jsem spatřil tu ceduli, na které bylo napsáno něco divného. Nedávalo mi to smysl, takže jsem se tim dál nezabíral a kráčel skrz les.

Raizo

Počkej ... zakřičel jsem na bratra a díval se stále na tu ceduli.Najednou mi to došlo a já na prázdno polkl. Přečti si to od konce...myslíš, že to napsali ti nukeninové ?

Kōkai

Pomalu jsem se vrátil a koukl na ceduli. "Vejdeš a zemřeš jo?" Řekl jsem tiše a chvíli váhal zda jít nebo ne, ale nakonec jsem udělal několik kroků směrem do lesa. "Pokud bůh chce abych zemřel, tak umřu a pokud nechce, tak z lesa opět vyjdu živý." Při těchto slovech jsem šel do lesa.

Když jste šli lesem působil na vás chlad a temnota kterou jste ještě nikdy nezažili.Všude kolem se povalovali kostry a kusy hadrů,bylo hrobové ticho a jediné co se svámi pohybovalo,byla mlha která vás doprovázela už od skal.Když vtom se z mlhy vyřítil nějaký ninja celý obvázaný že mu nešlo vidět ani do obličeje a v ruce měl hůl kolem které byli na provázku připevněné lidské lebky. Kromě obvazů které mu pokrývali celé tělo,na sobě neměl takřka žádný kus oblečení,až na pár roztrhaných hadrů...
Kdo jste..? Zeptal se chraplavým stařeckým hlasem přes obvaz a kolem se prohnal zkažený vítr co rozhoupal lebky na jeho holi.Když lebky o sebe "cinkali" ve větru,mohlo vám to v tu chvíli nahnat až husí kůži.

Kōkai

Když přiběhl ten chlápek, tak jsem sebou trhnul do ochranné pozice a z kapsy vytáhl nůž s ninja lankem, abych byl připraven na obranu. "My jsme ninjové z Takigakure, kdo jsi ty?" Zvolal sjem na něj a čekal, že nám něco také řekne. Nešel jsem blíž ani dál, jen jsem tam stál v obranné póze.

Raizo

Náhle se objevil nějaký ninja, měl jsem z něho husí kůži. Instinktivně jsem uchopil jílec meče, byl jsem připraven bránit sebe i svého bratra. Čekal jsem , až odpoví na Kokaiovu otázku ten záhadný ninja.

???

Ninjové z Takigakure ? Co tu pohledáváte ? Zasípal jsem temným hlasem a udělal jsem knim krok blíž..

Kōkai

Pousmál jsem a jen na něj dál hleděl. "Buď máte blbý sluch nebo jste naprostý ignorant. Neptal sjem se snad kdo jste vy?" Řekl jsem mu narovinu a nikam neustupoval, jen se soustředil na jeho pohyby.

???

Je snad důležité,abys věděl kdo jsem ?... Spíš by tě mělo zajímat jak se odsud dostaneš živý.. Řekl jsem a ďábelsky jsem se pod obvazem usmál... Ale..zabíjet takový ubožáky jako sou ninjové z Taki je až příliš velká nuda.. proto vám dám nabídku... Znovu jsem knim udělal krok a opřel jsem se o hůl.. A abys neřekl..moje odpověd zní..Já jsem..tvůj život...a tvá smrt.. Při posledních slovech se zvedl vítr a mlha zahalila cestu kudy jste přišli.

Raizo

Nenávidím, když někdo mluví v hádánkách, brblal jsem si pod nosem.Jakou pro nás máte nabídku ? zeptal jsem se zvědavě starce a nespouštěl z něj oči.