Sebevražedná mise (Aspire , chappi)

Raizo

Otče... obejmul jsem ho také a začal jsem brečet. Proč ses nám za ty 4 roky neozval ?Moje svědomí si oddechlo. Myslel jsem si, že kdybych zastavil Raiza tak by nezabil našeho otce a proto jsem cítil také vinu za smrt svého otce.

???

Nebylo jak synu.. nemohl jsem se ani přiblížit k Taki.. odpusť Brečel jsem mu na rameno a pevně sem ho objímal...

Kōkai

Nemohl jsem uvěřit, že je to opravdu on, prostě toho na mě bylo moc. V tu chvíli oba uslyšeli zařvání tygra a to už jsem ve formě tygra běžel pryč. To není možné, aby se jen tak objevil, nevim co si o tom všem mám myslet. Není to možné! Pomyslel jsem si nevěřícně

???

Hehe..a pak kdo je hloupej...Nechat tu svého bratra... hahaha Když už Kokai běžel v dálce tak mi z obvazu který jsem měl na ruce vyklouzl dlouhý železný bodec který byl úzký a ostrý jako jehla,přičemž když mě Raizo objímal tak jsem mu ho vrazil do boku..Jehla mu prošla celým břichem a zastavila se někde v druhé části trupu.. V tu chvíli Raizo mohl ucítit silnou bolest a paralizaci,tudíš necítil celé své tělo a nemohl ani mluvit..ani křičet..dokonce nemohl ani spadnout protože jsem ho pořád levou rukou "objímal"..Byl úplně bezmocný a jediné co mohl dělat - užívat bolest.. Řekni sbohem.. pošeptal jsem mu do ucha a přes jeho rameno jsem se ďábelskym úsměvem díval jak Kokai utíká pryč aniž by tušil co se stalo..

Kōkai

Běžel jsem a bratra měl za zády. Co bych dal za to, aby mi jednou otec odpustil, možná někdy jo, ale počkat! Říkám furt, že to není náš otec a přitom tam nechám vlastního bratra samotného? Proč by nám vlastní otec dával tak hloupé hádanky a ještě k tomu proč by nás tak děsil hned ze začátku? Byl by přece rád, že nás vidí nebo by mě rovnou zabil za to co jsem mu udělal. Ale hlavně, náš otec by nikdy nebrečel, na to měl svoji hrdost. Avšak proč by nás chtěl azse někdo zabít a jak by někdo mohl znát naši historii. Sice to ví hodně lidí, ale nikdo neví přesné detaily. Musím si to ujasnit, budu ho chvíli sledovat. Přemýšlel jsem a rychle se otočil, abych mohl bratra a tu osobu sledovat. Jenže najednou jsem uviděl, jak z bratrovýho těla vyčnívá jehla a krev vystříkla na zem. Sakra! Jestli mi umřeš Raizo, tak už to nezvládnu! Pomyslel jsem si a rozeběhl se až k němu. Ta osoba udělala několik kroků k nám, tudíž je teď jistě v lankovém oku. Vyskočil jsem a ve vzduchu se proměnil zase do lidské formy a popadl lanko ze země a v tu chvíli jsem si ho dal do pusy za zub a měl prsty v pečeti. "Pusť ho nebo uhoříš!" Zařval sjem pokud se to celé povedlo a v očích jsem měl strach. Nemohl jsem si dovolit, abych zavinil smrt někoho dalšího z mé rodiny.

???

Hahahahahahahaaaháááhahahahahááha Nastal dlouhý a ďábelský smích při kterém se mi z obličeje začala odlupovat kůže a po ní byla zjizvená odporná tvář nějakého starce který už spíš připomínal schnilou mrtvolu než člověka... Shořím ? Hahahaha myslíš že mě teď zabiješ tvou technikou když mám před sebou tvého bezmocného bratra ? hehehe... Zabil bys ho aby si zabil mě ? muahahahaha Řekl jsem oplzlým hlasem plným vzrušení a dlouze jsem olízl Raizovi tvář..bylo to dost odporné a Raizo se na to musel dívat protože nemohl hýbat žádnou části těla.. Jediné co ucítil, byl slizký jazyk na svojí tváři.. Všude kolem naběhla ta schnilá atmosféra a po celém okolí se znovu vytvořila hustá mlha..

Kōkai

Ten muž měl teď už jen jednu ruku volnou, protože tou druhou držel mého bratra, tudíž pečetě nemohl udělat pokud není jeden z těch, co se to naučili i s jednou rukou. Co teď? Pokud o něj přijdu, tak už nevim jak dál. Pomyslel jsem si dost vystrašeně, ale pak mě něco napadlo. Nebyl jsem žádné ořezávátko, takže fyzická síla by se našla. Proto jsem si pevně chytl lanko, kterým byla zachycena jeho noha a rychle cuknul rukou dozadu. Jelikož ten chlápek už byl starší, tak mu ty nohy, taky nemuseli tak dobře šlapat. Jak jsem zatáhl, tak by se měl smeknout a spadnout k zemi, v tu chvíli bych chytl bratra a vytrhnul ho z jeho rukou a uskočil o dost dál.

???

To že trhne lankem jsem fakt nečekal,tak mi podtrhnul nohy a já spadl na záda... v tom začal padat i Raizo směrem na mě... Ksó,hajz* !

Kōkai

Na nic jsem nečekal a hned popadl Raiza, při čemž jsem s nim uskočil pryč a ve vzduchu se proměnil na tygra. Přehánim to s tim proměňovánim, nesmim tak plýtvat chakrou. V tu cvhíli už jsem měl Raiza na zádech a co nejrychleji s nim utíkal pryč. Doufal jsem, že nebude tak rychly, když je na zemi a ještě k tomu by měli být tygři rychlejší než lidé.

???

Vrať se !! Zakřičel jsem naštvaně a rychle jsem vstával abych se mohl na ně rozeběhnout...

Běželi jste mlhou a vůbec jste nevěděli kam.. Všude kolem byly pouze stromy a hustá mlha která vám bránila ve výhledu. Raizo se pořád nemohl ani pohnout a necítil už ani svoje tělo.Asi po 3 minutách běhu jste přiběhli na kraj lesa u kterého se tyčila velká kamená "zeď" která tvořila údolí.

Kōkai

Proměnil jsem se zpět a opřel bratra o zeď, při čemž jsem mu vytáhl dlouhou jehlu z těla a doufal, že už se bude mcot hýbat. Mezitím už jsem vytáhl z kapes všechen drátek co mám a že je ho hodně, protože ho používám k jutsu a rychle ho dal dohromady a dal ho před nás, při čemž jsem ho navázal, tak že když jsem ho zavěsil za naplou větev, tak že až pustim lanko, kterym držim napnutou větev, tak se síť z ninja drátku vznese nahoru a chytne do pasti toho, kdo na ní bude stát. Byla celkem velká, takže by se do ní útočník měl chytit. "Bratře, vydrž!" Řekl jsem a čekal zda se objeví.

Chvilku bylo strašidelné ticho a ty si mohl šlyšet jen tlukot tvého srdce. V tom před tebou z mlhy vyšel prohnilý stařík připomínající chodíc mrtvolu,který už měl znovu svou hůl v ruce..

???

Zajímavé...moje Kekkei Genkai většinou vyjde bez nějakých problémů. Ale ty si pěkná mrška.. Řekl jsem a vražedně sem se na tebe podíval... Moje Kekkei Genkai se aktivovalo už tehdy když si se poprví zakousl do mé holi.. ta paralizace zapřičinila to že jsem ti nahlédl do hlavy... Řekl jsem prohnilým hlasem a když si to tak uvědomíš,mohlo tě to i vyděsit. Moje lebky se naplnili všemi tvími vzpomínkami a já nyní vím naprosto vše,co víš ty... Kōkai-san... Ušklíbl jsem se.. To ale není vše..moje Kekkei genkai spočívá v tom že pomocí myšlenek který si od nepřítele vezmu,můžu ztvarovat své tělo a tak napodobit jakkoukoliv osobu skoro do detailů. Zajímalo by mě..co tě donutilo se vrátit a zachránit tak bratra..ale nevadí... i kdyby si teď utekl..najdu si tě..a tebe i tvého bratra pomalu a bolestivě zabiju... ! Ozlíl jsem si své seschlé rty a ďábelsky jsem se úsmál.. Oteď tě budu pořád pronásledovat,stanu se tvou noční můrou! Budu ti dýchat na záda dokud neskončíš v kaluži vlastní krve !! Každou částí věty jsem udělal krok blíž ke Kōkaiovi..

Kōkai

Eh, takhle to udělal a já se divil, jaktože o nás ví všechno. Jenže když teď umí napodobit každého, koho známe, tak jsme defakto nestále v ohrožení. Musíme změnit budoucnost, o které on nic vědět nebude a my budem v bezpečí. Pomyslel jsem si a sledoval jak ke mně kráčí. Jenže to už se dostl na síť a já pustil lanko. "Zemři!" Zvolal jsem a najednou ho síť polapila a on v té síti byl jak, kdyby byl ve vajíčku. Dal jsem si část lanka do pusy, poskládal pečetě a "Katon: Ryūka no Jutsu!" Zvolal jsem a lanka začala rychle hořet. Mezitím jsem vzal bratra do náruče a běžel s nim zase pryč, aby jsme našli cestu ven.

Když si běžel pryč,mohl si zahlídnout jak tvůj ohnivý drak zasáhl starce ale ten se ve vteřině proměnil na spálené,rozpůlené prkno..mohlo ti dojít že se jedná o Kawarimi..
Stařík se opět zjevil před vámi a začal skádat vellkou sérii pečetí... Nadešel vás konec... Řek už poměrně naštvaným,podrážděným hlasem a když složil poslední pečeť a snažil se něco říct tak si mohl zahlídnout jak ho zezadu projela katana skrz na skrz... Co...to... Vykoktal a spadl na zem jako pytel brambor..byl to zásah do srdce.
Když odpadl stál tam ANBU se svím typickým modrým brněním které symbolizovalo Takigakure a masku která připomínala pumu...Ze špičky katany odkapávala zažloutlá krev která nijak nepřípominala krev člověka a odporná mlha a slizká atmosféra se vytratila už nadobro..

ANBU

Mise splněna,okamžitě se vraťte do Takigakure. Řekl jsem přísným tónem a ukázal jsem směr který vede na stezku mezi skálami vedoucí pryč z údolí Takai.

Raizo

Paralíza začala ustupovat a já konečně mohl promluvit. Promin mi to bratře. Cítil jsem, že to není náš otec , ten pocit jsem ale ignoroval, protože jsem si chtěl myslet , že to je náš otec..Pomalu jsem začal hýbat končetinama, nebyl jsem ale ještě schopný chodit. Promin bratře, málem jsem zavinil smrt nás dvou...

Kōkai

"Aspoň jsi se poučil." Řekl jsem tiše a z posledních sil se znovu přeměnil na tygra a nechal si vylést bratra na záda. Bratr si mohl všimnout, že už neběžim, tak rychle jelikož jsem unavený, ale musel jsem běžet. Běžel jsem co nejrychleji to šlo, aby jsme byli za chvíli doma. Toho ANBU jsem předtim naprosto ignoroval, protože jsem byl ještě naštvaný, že jsem kvůli vůdci málem přišel o bratra a rozhodně jsem to tak nechtěl nechat. Nehodlal jsem to jen tak zakopat pod postel, ale pořádně vůdce vyřvat.

Cesta zpátky do Takigakure proběhla bez problémů..co nevidět jste stáli před vstupem do vesnice...

// Dál už pište do vesnice