Šance pro získání nových zkušeností

Taka Sorino

My si tiež radi hrajeme. povstali sme a očami si prezreli zranenie. Bola to iba menšia popálenina. z mojich očí sršala nenávisť a hnev, spojená v dokonalom súlade žltej a čiernej.
uvedomili sme si, že tá bariera vykrije všetko, teda aspon Taka. Vlkovi to boli úplne jedno.
okolo nás bolo vyvolaných obrovské množstvo zbraní, ktoré zaplnili dosť velké uzemie (ihlice, výbušné lístky s kunaimi, kunaie, shurikeny, srandovné kosáky)
všetky boli v jednom momente odpálené na učna.

Nikko

Doton... zamyslel som sa.
S lukom to teda asi nepôjde... založil som luk na pôvodné miesto a počkal kým stena zmizne.
Budem s ním musieť bojovať nablízko.... rozbehol som sa ku klonovi a pokúsil som sa udrieť ho päsťou, aj keď som vedel, že veľké šance nemám...

Shinnai

Vyskočila som nad neho a napriahla som ruky aj s Fuuma Shurikenom nad hlavu.
Držala som ho pevne oboma rukami a čo najsilnejšie sekla po klonovi.
Snažila som sa to urobiť čo najrýchlejšie.
Musím ho poraziť tak, aby som minula čo najmenej chakry...potom pomôcť ostatným a bude problém aj s Takom... kútikom oka som zašla smerom kde bol on s učňom aby som skontrolovala ako je na tom.

Anko

Vytáhla jsem dva kunaie a hodila je proti těm tvejm.Všechnx jsem je vyblokovala a to už jsem měla v ruce šest jehlic.Všechny jsem je hodila do toho dýmu co tě obklopoval a takhle jsem hodila z každé ruky devět jehlic.(jako vždycky tři po sobě) Létaly na tebe ze tří stran takže si je nomhl určitě vyblokovat.V ruce se mi oběvil jeden sakurový lístek a já ho pevně stiskla.Musím získat víc času abych načerpala chakru na finální útok. řekla jsem si v hlavě a pokračovala v útoku.Vytáhl jsem šest shurikenů a skrčila se.Hodila jsem nejdřív tři nad zemí tak v úrovni tvých kotníků a potom se otočila na špičce a další hodila ze spoda směrem k tvému hrudníku.To už ale byli ty jehlice v kouři takže je to nemohlo srazit.

Renji Hagane

Bolo na čase opäť zasiahnuť, lenže už mi neostávalo veľa chakry a moja ruka sa vracala do normálu a kouton z nej opadal. Musel som rýchlo niečo vymyslieť. Odrazu tu niekto zadymil a ja som sa vyrútil do toho dymu, kde som vytvoril klon, ktorý by mal zadržať techniku, o ktorú sa ten šmejd pokúsi a ja na neho zaútočím zo zálohy kunaimi. Bude to síce zúfalý pokus, ale dúfam, že aspoň teraz výjde.

Akira Turaki

Tak tohle nevyšlo...
Problesklo mi hlavou.
Chceš, aby tento svět skončil? Aby byla tato vesnice zničena? Aby zemřeli všichni tví přátelé? Tak si musíš vzpomenout kdo jsi byl dříve a vrátit se k tomu.
Začala jsem zase.

Učeň

Musím se dostat na dení světlo, tady sem slabej.
Pomyslel sem si a skočil do vzduchu, čimž sem se vyhnul zbraním. Jedna katana se mi zabodla do stehna.Vytáhl sem jí a udělal nenávistný pohled na Taku. Udělal sem pečetě a celý strop se začal rozevírat. Všichni uviděli slunce a bariéra zmizela... Klony s nimi.
Zdaleka neznáte schopnosti klanu Reizei!
Vykřikl sem a z oblohy začal padat meteoritický déšť přímo na vás.

Idate

Naštvaně sem odhodil klády a vykřikl.
Nejde to snažil sem se celé dny na něco vzpomenout!
Sedl sem si na pařez a snažil se uklidnit...
Omlouvám se.
Zdálo se, že sem díky té Sendokagove technice stratil nervy... Byl sem nestabilní.

Taka Sorino & Wolf

Pozreli sme sa priamo do svetla a okamžite ich sklopili a ušli z priameho svetla.
Svetielko nie, slniečko nie.. vykrikovali sme a vypálili na neho dalšiu salvu zbraní a zároven vyvolali 3 klonou z temnej chakry. Mizu bushin no jutsu vykríkli sme a 3 klony sa rozbehli na neho. Nemali presný tvar ako Taka, sotva boli rovnaké symetrie. Ale dôležitá bola ich farba. Boli celý čierny a miesto tváre mali iba hladkú tvár bez výčnelkou, iba krátky pahyl na nose.. Pravý Taka uskočil jedným obrovským skokom meteoritu, ale jeden z klonou nemal také štastie. Kamen ho zasiahol a rozplasol po zemi.
Ostatné dve vyskočili do strán a urobili dalšie salvi, aj ked o trocha slabšie. Nemal únikovú cest a aj tá hore bola dosť náročná.

Areya Isugumi

Těžko říct, co se ve vesnici dělo. Já jsem měla dost práce se svým tréninkem. Trénovala jsem na plácku velice vzdáleném od vesnice, nedolhalo sem nic, dokonce ani zvuky zvonů nebo čehokoliv. Seděla jsem na kmeni a koncentrovala se. Soustřeďovala jsem se čistě na svou duši a souznění s přírodou. Byla jsem tam tak už velice dlouho, jestli mě kdokoliv sledoval, musel si myslet, že jsem tam snad usnula. Ale ani to nemohlo vydržet věčně. Nakonec jsem se postavila, otevřela oči a zhluboka se nadechla. Přesunula jsem se na volné prostranství, zavřela oči a zkoušela údery do prázdna.

Akira

Nečekala jsem a bodla jsem Idateho kunaiem do ruky.
Díky tomuhle si vzpomeneš.
Dodala jsem skoro šíleným hlasem a bodla ho znovu, tentokrát do paže. Mohlo to být hodně bolestivé.

Učeň

Všechny salvy jsem odrazil jednou Dotonovou vlnou, která smetla tebe i tvé klony. Teď si byl zahrabaný pod zemí. Mohl si se sice hýbat ale pomalu.

Idate

Když mě bodla tak sem reflexivně uskočil dozadu.
Co to děláš?
Řekl sem podrážděne. Když mě bodla do paže jen sem bolestivě zakřičel a svou pravou rukou sem tě velikou sílou odhodil do boku asi o 10 metrů dál... Nevěřil sem, že sem tak silnej.
Co se to semnou děje.

Hele jenom technická...Jak na nás padali meteority když jsme byli v bariéře???

Anko

Podle všeho se meteority zničili o tu baréru a dovnitř vniklo světlo jak vyběhli ven.
Tak jo!Jelikož mě už nudíš tak to s tebou skoncuju! řekla jsem znuděně a rozeběhla se do dýmu.Předpokládala jsem sice že ten klon bude už tuhej a nikde tam nebude díky mejm kunaium ale člověk nikdy neví!

Dee Daichuki

Doma jsem si připravil pár sér, od každého Ačka 3, sebral jsem svou katanu, kunaie a vyrazil jsem ven. Co se to tu dnes sakra děje?! zašeptal jsem když jsem vyšel ven. Došel jsem až na kraj a šel jsem ještě dál hlouběji do lesa, když jsem došel na jakési místo, kde nějaká potrhlá holka seděla na kameni a vůbec se nehýbala. Potichu jsem došel až k ní a chvíly jsem na ní civěl, potom jsem do ní šťouchl prstem a zeptal se jí: Jsi v pořádku?

Btw. Areya teď cvičí údery do prázdna, takže přibližovat se k ní není zrovna nejlepší nápad x)

Areya

Zrovna jsem mířila směrem, kterým někdo přicházel, zastavila jsem pěst těsně před obličejem toho holobrátka. Otevřela jsem oči. "Člověk," řekla jsem hlasem, který vyjadřoval nezájem o jeho přítomnost. Podívala jsem se do očí toho holobrátka a věnovala mu svůj nejnevraživější pohled. "Instantní zlo, jen zlé skutky." Odsekla jsem, když se mě zeptal, zda-li nejsem v pořádku. Než však stačil otevřít svá nechutná ústa, vrátila jsem paži do pozice připravit a znovu s ní zaútočila do "prázdna", tentokrát byl v cestě ale Deeův obličej.

Učeň bariéru zrušil (Klony zmizely byl tam už jen origoš)

Dee Daichuki

Když ta podivná holka řekla cosi o nějakém instantním zlu, pochyboval jsem o jejím duševním zdraví, ten její pohled se mi vůbec nelíbil. Když na mě zaútočila, mohl jsem se bránit, ale přece se tu nebudu prát s holkou. Schytal jsem pěknou ránu do obličeje. Jinak jsi v pořádku? zeptal jsem se jí v klidu a otřel jsem si ze rtů krev.

Anko

Když byli klony pryč vyskočila jsem nahoru za učněm a sledovala jak tam bojují.Moje chakra se obnovola pomalu a já se strašně nudila.Zývla jsem si a posadila se na zem.

už sa nechceš hrať že?

Taka Sorino

Premýšlal som nad slovným spojeným na náhrobku "nech ty je zem lahká". Pff, dakujem pekne, nech si to aspon raz skúsia. Ležal som pod masou kamenia a zeme a tažko oddychoval. Celé moje telo bolo napjaté a úplne bez citu. Démon mi už prežral dosť síli, duševnej i fyzickej. Alvaš vdaka tomu získal ešte vetšiu kontrolu.. Huráá, týmto ma nedostaneš. Muhaha. Stačí ked sa prekúšem na slobodu. povedal démon dosť bez zmyslu a začal kusať pevninu..

Areya

"Víc neříct?" Těžko říct jestli jsem mu položila otázku anebo jen tak přemýšlela nahlas. Viděla jsem však, že mi nehodlá jen tak dát pokoj. Krev je sice pěkná věc, ale otravný člověk. "Ty odejít, jinak já ublížit." Řekla jsem nevraživě a připravila se uštědřit narušiteli další ránu.

Dee Daichuki

"Česky nemluvit?" zeptal jsem se jí z úšklebkem a byl jsem připraven se bránit jejímu útoku. S úsměvem na tváři jsem čekal co udělá, začínalo mě to docela bavit, stejně jsem do teď neměl co na práci, tak jsem si řekl, že se s ní trošku pobavím.

Areya

Znovu jsem se mu podívala do očí. V mých očích se zrcadlil nezájem, avšak udělala jsem něco, co by nečekal ani ten největší ecchi fanatik. Jen jsem chytila Deeho za ruce a přitáhla ho k sobě. Ačkoliv nijak pevně, nedávala jsem mu šanci na únik, komu by se také chtělo, když mělo dojít na to nejlepší. Lehce jsem našpulila rty a začala se těmi svými přibližovat k těm jeho. V ten okamžik, kdy by měl být zaujat úplně něčím jiným, než-li agresí jsem však zaútočila já. Prudkým švihem jsem zamířila kolenem Deeovi do rozkroku. Za ty roky mezi lidmi jsem se naučila mnohé, obzvlášť o jejich hrabivosti a chtíči. "Lidé jsou nestvůry," zašeptala jsem tiše.

Dee Daichuki

Ta holka se na mě zase podívala těma svýma hroznýma očima, když ke mě vztáhla své ruce, nejdříve jsem sebou trochu trhl, když mě ale přitáhla k sobě a měla při tom našpulené rty, byl jsem zmatený, nic méně jsem se nebránil. Byla to krásná dívčina, tak proč bych se také bránil, když najednou jsem schytal strašnou ránu do slabin. Chytl jsem se za rozkrok a svíjel jsem se na zemi. "Nic, lepšíh tam nemáš?" řekl jsem pištivým hlasem. A zvedl jsem se opět na nohy, tentokrát jsem si už od ní držel větší odstup a v rucejsem svíral připravenou injekci naplněnou jedním ze svých sér. Po pravdě jsem nečekal, že jedno z nich budu muset použít už dnes.

Areya

"Stačí, když odejdeš." Prohlásila jsem. Stále jsem to byla já, kdo tu byl první a stále jsem se nehodlala zodpovídat tomu člověku, co si jen tak přikráčel. Když jsem ale již jasně viděla, že čím více se ho snažím dostat pryč, tím více tady chce zůstat, rozhodla jsem se, že tentokrát to budu já, kdo se stáhne do ústraní. Najednou jsem se dala na útěk, neočekávala jsem, že by mně se svým "handicapem" stíhal.

Dee Daichuki

"Heh, to byla ale divná holka, ale měla páru to musim uznat..."zamumlal jsem si pro sebe když zmizela v křovinách. Potom jsem se jen uvelebil na pěkné místečko do mechupod velkým statným dubem, o který jsem se opřel a užíval jsem si krásného dne. Po chvíly mi klesly víčka a já jsem usnul. Zhruba tak za hodinku jsem se zase probudil, čerstvý a odpočatý, kochal jsem si v té ničím nerušené pohodě, jen jsem poslouchal jak ve větru šumí listí a pozoroval jsem jak mraky plují po nebi.

Areya

Asi po hodině a čtvrt jsem si konečně našla nové místo. Bylo to blízko vody na okraji lesa. Vlastně jsem už ani netušila, jak daleko od vesnice jsem. Byla jsem si vědoma, že jestli se vzdálím až příliš, lidé mě zase chytí. Vůbec se mi ta představa nelíbila, ale protože jsem stále poznávala krajinu, ve které jsem se nacházela, tušila jsem, že stále je to na území Iwy. Došla jsem až k vodě a sedla si pod strom. Oblečení, které jsem měla na sobě, jsem si sundala, kromě spodního prádla připomínajícího noční košilku a kalhotky. Boty i s oblečením jsem položila pod strom a přiblížila se k vodě. Začala jsem si v ní máčet nohy a sledovat vítr, který si pohrával nejenom s listy, ale posouval i mraky na obloze, stejně tak jako z nich vytvářel zajímavé obrazce.

Učeň

Co dělá ta blbka? To si v polovině souboje sedne a pozoruje nás?
Pomyslel sem si naštvaně a v ruce vytvořil malý kámen. Hodil sem jí ho do hlavy, níc vážného jen bolestivého, aby se probudila.
Když taka vyletěl z hlíny a měl jí plnou pusu tak si mohl všimnout, jak sem zadýchaný... Měl sme už chakru jen na pár technik.
Musím ho zabít... Nebudu se s ním sr*t zabiju ho jedinou technikou.
Pomyslel sem si a začal skládat pečetě. Z nebe vyletěl ostrý paprsek světla.... Nebylo možné semu vyhnout a zásah byl smrtelný.