Šance pro získání nových zkušeností

Anko

Když mě trefil kámen tak jsem vyskočila na nohy.Tos přehnal! zařvala sem a vyskočila za tebou.Mávla jsem rukou a sakurové lístky vytvořili katanu.Vzala jsem jí do ruky a hodila po tobě.Katana se těsně před tebou rozprskla a ty si neviděl kde sem.Já mezi tím poskládala pečetě.Fuuton:sakura senbon zašeptala sem a vylétlo na tebe dvacet jehlic ze sakurovejch lístků.

Taka Sorino

Ked som sa dostal z hlbiny pekla, inak zvanej zem, vyplul som kúsok zeminy z úst. Hmm, chutná ako kura povedali sme naraz a uvideli, ako tomu slabochovi steká pot po tváry. Hm, pečia sa vo vlastnej štave..Mnamka. povedali sme, plný energie, mysliac si, že technika takého slobocha nám neublíži, vyštartovali sme rovno na neho, presne do dráhy streli. haha, mesooo.

Shinnai

Vyhýbala som sa meteoritom a popritom som sa snažila dostať k Takovi lebo to vypadalo, že s prestáva ovládať.
Keď som sa k nemu dostala už naňho mieril ten lúč a on sa rozbehol oproti nemu.
Do pekla to je vážne idiot! povzdychla som si a rozbehla sa naňho.
Skočila som po ňom aby som ho odsotila mimo dosah lúča a dopadla som naňho.
Hah minule spadol on na mňa, teraz ja naňho... uškrnula som sa.

Dee Daichuki

Začínal jsem se docela nudit, ve vesnici se stále něco dělo a já jsem neměl co na práci. Jen tak sem ležel v trávě a přemýšlel jsem co budu dělat. "Hmm, to je nuda, co kdybych tak zkusil něco nakreslit?" napadlo mě. Šel jsem tedy domů, vešel jsem dovnitř a tam jsem spatřil stát svého staršího bratra. "Čau, brácho, prosimtě, nevíš kde jsou ty štětce a barvy?" zeptal jsem se ho. Podíval se na mě pohledem, jako kdyby mi snad přeskočilo a nedůvěřivým hlasem povídá: No, jsou na půdě, ty jdeš něco kreslit?" Usmál jsem se na něj a povídám: "Jo, jdu díky." Bratr nevěřícně zakroutil hlavou a odebral se k sobě do pokoje. Já jsem se vydal na půdu, vyhrabal jsem tam nějaké štětce a barvy a kus prázdného svitku. "Tak, dáme se do toho." přemýšlel jsem nahlas, chopil jsem se barev a štětce a směle jsem začal malovat. Moje ruka jezdila ladně po papíře jako bych byl pravý mistr. (xDD) Asi za 10 minut jsem své božské dílo dokončil. Byla to nádhera, nakreslil jsem předchozího Tsuchikageho, když byl ještě mladý, moje dílo se mi moc líbilo a hned jsem se běžel pochlubit bráchovi. Hele, brácha, to koukáš co?" chvástal jsem se a před obličej jsem mu strčil pergamen. Zbláznil si se? To vypadá jak od tříletýho děcka, který to nakreslilo nohama." vysmíval se mi bratr. "Tsss, nedokážeš ocenit pravé umění." stál jsem si za svým názorem. Raději jsem se uklidil do svého pokoje a začal jsem si míchat nějaká séra.

Spoiler:

Taka Sorino

Ked sa ku mne blížila Shinnai a snažila sa ma zachrániť, bol som už dávno plne ovládaný vlkom. Taka by sa tej strele vyhol, ale vlk, pri svojom egu nedokázal uveriť, že ho niekto dokáže zraniť. Vlk zacítil, ako sa do Takovho tela niečo obtrelo. Len máchol rukov a nadludskou silkou ju odhodil dosť silno a daleko, aby nebola schopná sa k nemu dovtedy opäť dostaviť. už iba pár sekúnd do stresu.

Akira

To je ta síla, která tě musí popohánět k nenávisti.
Řekla jsem, když jsem ladně dopadla na nohy a hodila po Idatem další kunai. Chtěla jsem ho vyprovokovat.

Učen

Kdy už si konečně uvědomíte, že nemáte šanci. Ste jen geninové, žádné vaše "teď sem se naštvala" vám nepomůže.
Řekl sem posměšně, ukázal sem rukou a tebe zaplavilo zelené světlo ty ses nemohla hýbat (Anko) jen si viděla a cítila co se děje... Pohyb si ale udělat nemohla. To na mě ale spadla Shinnai, což se nečekal. Rychle sem jí odhodil... nic silného jen tak o dva metry dál.


Dee - Popřemýšlím, zda ti ten AC dám, protože by si bez toho AC určitě nezačal jen tak malovat

Idate

Kunaie sem reflexivně vykryl, nevěděl sem, kde se ta rychlost ve mě vzala.
Nebudu ti ubližovat.

Areya Isugumi

Když jsem si vody užila dost - nemluvě o tom, že se mi voda dostala nejenom na nohy. Oblékla jsem se znovu do věcí. Nebyly zrovna příjemné, ale alespoň na mě lidi tolik nekoukali, jako když jsem po vesnici pobíhala jen tak. Rozhodla jsem se, že se vrátím zase na místo, kde jsem trénovala. Nepočítala jsem s tím, že by tam ještě ten kluk mohl být a tak jsem zamířila přímo tam. Podle očekávání tam samozřejmě nikdo nebyl a tak jsem se vrátila ke svému tréninku taijutsu.

Anko

Cítila jsem všechno okolo a viděla jen zelené světlo.Nemohla jsem se ani hnout.Ne že by mi to vadilo jelikož jsem si alespoň mohla odpočinout a nemusela bojovat.Dík chlape. Boj je stejně nuda. řekla jsem a zavřela oči.Po chvíli jsem usnula.

Srote: Miin char vyletel na mna a moj char čaká, kým ho priškváriš k zem
Ked si to prečítaš, tak to zmaž

Renji Hagane

Moja frustrácia už nepoznala hraníc. Do posledného útoku som investoval svoju ostatnú chakru a nemalo to žiadny efekt. Taka a Shinnai ho už aj tak dosť zamestnávali a ja som potreboval aspoň na pár sekúnd pauzu a analýzu situácie.

Učeň

Najednou začala má ruka zase zeleně zářit, tentokrát to překvapilo i mě.
Nezbývá mi moc času.
Ještě se uvidíme ..... Mistře....
Podíval sem se na Tsuchikageho, který byl bez ruky uvězněný v bariéře. Učeň stratil chvíli koncentraci a to se mu vymstilo, za ním se objevil tsuchikage a loktem ho trefil do zad. Učen odletěl pár desítek metrů a pleskl sebou o zeď.
Vážně sis myslel, že mě tam uvězníš na delší dobu?
Řekl Tsuchikage a zavazoval si levou ruku... tedy co z ní zbylo skusem svého oblečení. Tsuchikage, co byl v bariéře se rozpadl na kousky kamenů....
Ještě není konec...
Vykašlal sem krev. Udělal sem pečetě a v oblaku kouře sem zmizel... Objevil sem se v temné jeskyni.. asi někde ve vesmíru... Neměl sem ale levou paži. Zdálo se, že sem neměl dost chakry na to abych přemístil artefakt....


Tsuchikage

Stál sem tam jen tak.... naštvaný, zoufalý, že sem nevyužil šanci...
V minulosti sem udělal mnoho chyb... Tahle byla asi největší... Měl sem to v jeho očích vidět už dřív... Ale bléhově sem si myslel, že jeho duši spasím...
Bariéra se rozpadla a obrovské jádro, které jí pohánělo zhaslo....
Vraťte se všichni k tomu, co normálně děláte...
Řekl sem mírně sklamaně....
Bariéra teď bude pár týdnů mimo provoz, ale na to, abyste mohli ven se pořád musíte ptát mě.
Pomalým krokem sem šel do budovi Kage... Neměl sem už žádnou chakru, tak sem jednoduše kráčel... Ti co budou odcházet mě potkají cestou ven.... Byl sem teď jak bez duše.

Srote...Teraz nechápem čo so mnou..tak ma tvoja strela zasiahla alebo nie?
A inač som stále v mode, takže vlk

Renji Hagane

Bolo po bitke. Tsuchikage to ukončil "ráznym" lakťom. Už mi bolo jasné, s kým sme mali tú česť. Bol to ďalší nepriateľ našej drahej Iwagakure. Niekedy sa sám seba pýtam, prečo má Iwa toľko nepriateľov. Je to asi minulosť, ktorá nás stále doháňa. Snažíme sa zabudnúť na svoje chyby v minulosti, ale tie tu stále zostávajú. Postavil som sa a rozhodol som sa odísť z jaskyne. A čo iné mi ostávalo?
"Hádam by sme mali vypadnúť." doložil som.

Ehm ehm šrote zapoměl jsi na mě

Moroshi Maitre

Byl jsem pořád v bezvědomí od té doby co jsem se pokusil dostat do té jeskyně ve které zmizel učeň. Od té doby už jsem byl b limbu a pořád jsem byl. Neměl jsem ani nejmenší tušení co se kolem mě děje. Hlavní teď pro mě bylo sníst ten 500 kg važící ramen o kterém se mi zdálo.(hodláš mě už probudit šrote nebo jsem šípková růženka? )

Šrote ty nám nějak zapomínáš psát detaili...

Anko

Pokud byl ten učeň pryč tak se ta bariéra ve které jsem byla asi rozpustila.Vstala jsem tedy a odešla domů.Když jsem tam došla tak jsem si jen lehla a usnula.Neměla sem chuť nic dělat....

Areya Isugumi

Můj program mě začal pomalu, ale jistě nudit. Co teď? Bez senseie stejně nic moc nezlepším - ach jo! Sedla jsem si na vyvrácený kmen a chvíli jen přemýšlela, co teď jako budu dělat. Když jsem dostala nápad, rovnou jsem vyrazila na místo určení - Nemocnice Iwagakure no Sato. Když jsem tam přišla, měli všichni dost napilno - bod pro mě. Náhodně jsem otevřela jeden pokoj. Byl prázdný, až na dvě postele, stolek mezi nimi a závěs, který zakrýval postel u okna. Odhrnula jsem závěs a nikdo tam nebyl. Svlékla jsem se do spodního prádla, oblečení schovala do stolku, vlezla do postele a zatáhla závěs. Mohla jsem si takhle dovolit pěkného šlofíka, protože nikdo přece nebude budit nemocného.