Hrdina opět mezi živými!

Než začne post tak na všechny apeluju, aby si to pořádně přečetli a pokud nepochopěj poprvé, tak ať si to v klidu přečtou i po druhé. Děkuji.

Každý si myslel, že ve vesnici bude zase klid a pořádek. Každý člověk ve vesnici vzpomínal na hrdinu Jira Kentiriho, o kterého přišli asi před dvouma rokama. Psali se o něm různé knihy a dokonce i vyučovalo v akademii. Dokázal totiž během jeho života hrozně moc věcí, které se jinými lidem nikdy nepovedli a to zemřel tak mladý. Byl to jeden z nejsilnějších kagů ve vesnici a každý ho uznával, kvůli své síle, ale také kvůli své dobrosrdečnosti. To on totiž před dvouma rokama společně s mocným ninjou z Iwy z klanu Sorino, porazil Samuela Kaguyu, jinak známého jako číslo 13 a vůdce organizace Haiko, která byla obzvlášť mocná. Jediné co po jeho smrti zůstalo byla hromada spisů, pomník na náměstí Suichugakure a dva jeho potomci, které má s Aiko Suikafuurado. Každý se z jeho smrti po dvou letech zmátořil a nikdo už si nemyslí, že přijde někdo mocnější než on.

Jenže někdo neztratil naději a dál v Jira Kentiriho věřil. Jmenuje se Masaru Yukisha, který v temné noci našel železnou kuličku, jejíž původ nebyl znám a ta ho vcucla a dostala ho zpátky do minulosti. Do doby kdy Jiro Kentiri společně se svým bratrem válčili proti Animal country, aby ochránili vesnici. Masaru zpočátku nevěděl o co se jedná, ale pak pochopil, kde vlastně je a co všechno může udělat. Rozhodl se pro krok, kterým si byl jistý, že zachrání Jira Kentiriho, aby žil v současnosti. Proto mu vysvětlil kdo je a řekl mu kdy a jak zemře, aby byl schopný porazit Samuela Kaguyu a zachránit sám sebe. Možná se to Masarovi povedlo a možná ne.



Najednou celou Suichugakure projela jakási průhledná vlna, která všem lidem lehce zamotala hlavu. V tu chvíli během pár vteřin roztál sníh a přestalo sněžit, při čemž vylezlo sluníčko a znovu se do vesnice vrátilo teplo a zeleň. Všechno co se mění během několika měsíců se najednou změnilo během pár vteřin. Socha Jira Kentiriho na náměstí zmizela a lidé se pomalu sešli před kopcem, na kterém Jiro umřel, jako by věděli, že něco přijde odsud. Přišli opravdu všichni. Přišel i jeho syn Yoshiro Kentiri, kterýmu bylo 20, ale to jen kvůli tomu, že sem byl poslán z budoucnosti, aby to tu zachránil, což věděl jen Masaru a Jirova manželka Aiko. V tu chvíli se Yoshiro rozplynul a lidé jen nevěřícně hleděli. Nevěděli co se to děje. Nikdo nic nechápal. Když v tu chvíli se přímo na kopni objevil masaru, který uviděl velký počet lidí. Byl tam uplně každý z vesnice, dokonce i Sendokage, který si musel sundat pásku z levého oka, aby všechno co se dělo viděl pořádně. Najednou se však nic chvíli nedělo, když v tom se z ničeho nic objevil bílý mrak, ze kterého vyšla záře přímo na ten kopec, kde se před dvouma rokama rozvířil prach mrtvého Jira. V tom všichni uviděli bělmo a nic víc. V uších uslyšely silný pískavý tón, který byl hrozně nepříjemný a takhle to bylo asi po dobu jedné minuty. Když v tom jste začali pomalu vidět černou siluetu postavy.



V tu chvíli všem spadly ústa dolů a některým se i zamotala hlava, především těm starším, protože ti už byli s tou psychikou trošku jinde. Protože poznali o koho jde.

"To je.." Ozvalo se z davu a Sendokage jen nevěřícně dodal "Jiro Kentiri." Nikdo nevěděl co si maj myslet, protože právě před sebou viděli legendu Suichugakure, která zemřela před dvouma rokama. Masarovi se tudíž podařilo přivést k životu někoho, kvůli komu brečela víc jak polovina vesnice déle jak měsíc. V ten okamžik se objevil další paprsek, který však již pokryl celou vesnici a vy jste si všimli, že domy, které byly zníčené se najednou opravily, věznice se zvětšila a bylo zde mnohem více ptáků než dříve, jelikož timhle Masaru přepsal Suichugarskou historii a tudíž i přítomnost. Bylo však divné, že když v minulosti Jiro neumřel, tak jakto že si všichni pamatujou že zemřel. Bylo to, protože přenos do přítomnosti byl tak propracovaný, že to jako by zanechalo vzpomínky, ale zároveň i živou osobu. Jiro se na všechny kolem sebe podíval a nahodil ten svůj typický úsměv. "Jsem zpátky." Řekl a v tu chvíli se lidé rozkřičeli radostí a začali ho všichni objímat.

K Jirovi přišel i nynější Sendokage Valentine Hanirushi a objal ho, byli totiž v historii spolu v týmu, když byli oba genini. "Jiro jsem rád, že jsi zpátky. Chceš předat titul kageho?" zeptal se ho Valentine, ale Jiro se jen podivně podíval a pak usmál. "Nechci, je teď tvůj a jsem si jistý, že se o vesnici staráš výborně. Jediné co mě teď zajímá je co je s Aiko a mými dvěma syny." Řekl jsem, ale v tu chvíli se skrz dav prodrala Aiko a v náručí měla Yoshira a Keika. Nemohla uvěřit svým očim, které najednou pocítily nátlak přicházejících slz. "Jiro?" Vypadlo z ní nechápavě, ale to už ji Jiro objal tak pevně jak jen to dokázal a sjela mu z jendoho oka slza, která však hned kápla na zem a další slzy nevytekly. Ikdyž už není Sendokage, tak si furt drží, takový ten postoj, že nesmí moc projevovat emoce před všema lidma. "Jsem ráda, že žiješ." Řekla Aiko a pevně ho držela. Pustila ho až když se lidi začali otáčet na Masara a všichni mu začali děkovat a říkat, že je jejich hrdina, protože dovedl do vesnice zpět to co brali skoro jako boha. Jelikož Jiro pro vesnici udělal to, co nikdo jiný dříve nedokázal.

Bylo to něco neuvěřitelného. Do světa živých se vrátil Jiro Kentiri a s nim se i opravila vesnice, protože když žil tak byla vesnice více v bezpečí a lépe ji dokázal ochránit. Každý si hned všiml dobrých následků návratu Jira Kentiriho, ale nikdo nepomyslel, že by to mohlo přinést i nějaké záporné věci. Otázka však je, co za záporné věci návrat hrdiny přineslo?

Montaro Yuurinshi

Šel jsem celou dobu se Suizem a neveděl jsem co se děje to pískání v uších a to ,že jsem opět viděl bělmo mi říkalo ,že se děje něco velkého a něco se chystá. A pak se zjevil Jiro. Jiro ? řekl jsem si sám rpo sebe nevěřícně a divil jsem se tomu co vidim ,bohužel jsem jeho smrt neviděl ,jelikož opodál mi umíral Suizu a já jsem se plně soustředil na něho a byl jsem já sám na pokraji sil. Kouknul jsem se na Suiza. Je todle vůbec možné ? Zeptal jsem se ho nevěřícně , veděl jsem že to co se stalo se opravdu stalo ,ale nechápal jsem to. Tvůj původní majitel se vrátil. řekl jsem v nitru démonovi a polknul jsem. Chtěl jsem ho jít taky pozdravit ,ale nechtěl jsem se prodírat tím davem zatím jsem vyčkával

Ararashi

Pomalu jsem se otočil od bratra a zamířil ke dveřím, uvědomoval jsem si, že mu nemohu odporovat. Otevřel jsem dveře na chodbu a vyšel najít nějakého doktora. Když jsem vylezl na chodbu a zavřel za sebou dveře, pocítil jsem takové divné mravenčení, dokonce se mi z něj mírně zamotala hlava - něco se dělo. To jsem ale ještě netušil, že nemocnice nebude ani tak klidná, jak vždy bývá. Každý, kdo mohl chodit, nebo byl zrovna mobilní, mířil z nemocnice, dokonce možná i někdo z personálu. Všichni si mezi sebou něco šuškali, ale než-li jsem stačil znovu zalézt do místnosti, dav, který se v nemocnici brzy utvořil, mne strhl sebou. Nakonec jsem to zaslechl i já. Někteří lidé totiž s tím svým šuškáním nebyli až tak opatrní. Dokonce někdo vyloženě vykřikoval slova, že se vše rychle změní. Blázni, pomyslel jsem si o nich, když mne sebou táhli v davu ven z nemocnice. Sám jsem si ale moc dobře uvědomoval, že se něco děje. Snažil jsem se ale i přesto uvolnit. Ať už se dělo cokoliv, byl jsem zrovna uprostřed hledání doktora. Dav mne ale vláčel dál a kdybych se, byť o malou píď, pokusil mu vysmeknout a prorvat se ven, nejspíš by mne zadupal jak stádo splašených bizonů. Dav mířil na kopec, ten jsem moc dobře poznával, ale cestu skrz vesnici jsem nějak nemohl poznat. Byla nějak divná, něco tu chybělo a něco tu naopak bylo víc, či v lepším stavu, než obvykle. Byl jsem u toho, když lidé znovu viděli padlého hrdinu, ale sebevětší radost jsem z toho mohl mít, měl jsem z toho divný pocit. Je to proti přírodě. Život za život, smrt za smrt. Rovnováha musí zůstat nenarušená. Základní poučka o tom, jak funguje svět bez závady. Ale v tomto případě něco chybělo - obětovaný život za život Jira Kentiriho. Pak jsem se jen oklepal, dav už mířil blíže ke svému hrdinovi a svým pomalým tempem mi již nehrozil žádnou újmou. Rychle jsem zamířil zase zpátky do nemocnice. I když jsem se chtěl pozdravit s někým, o kom bych mohl říct, že je skutečný hrdina, můj bratr již čekal dost, a nejspíš to byl právě můj bratr, kdo dobré slovo potřeboval více. Jakmile jsem se vrátil do nemocnice, hledal jsem po chodbách doktora, který v nemocnici zůstal, přinejmenším tam alespoň někdo musel zůstat - ať už byla u kopce jakákoliv sláva, stále tu muselo být několik pacientů, kteří se prostě nemohli dostat ven, např. jako můj bratr. Jakmile jsem doktora našel, pokusil jsem se mu v rychlosti vysvětlit situaci a zavést ho na pokoj za mým bratrem.

Genbu

Z kanceláře Sendokageho jsem po jeho slovech vyšel z místnosti pouze s mírným úšklebkem na tváři, nic krom typického "nashle" z mých úst nepadla. Po několika minutách jsme právě procházeli směrem k louce týmu okolo sochy Jira a v tu dobu se všechno událo, tak rychle nebo tak pomalu? Nikdo ztrátu času nepocítil, dokonce ani já sám. Jira jsem znal převážné z knížek, než od vidění, ale jeho činy by mohli každému s lehkostí vyrazit dech. Celou situaci jsem však pobral jen s radostnou tváří a dal se pomalu opět do pohybu směrem k louce, byl jsem rád, že legenda, co v budoucnosti určitě opět zachrání Suichu je živá. Nechce se mi mezi ten dav přimíchávat, radši počkám na jinou vhodnější situaci, snad se někdy objeví.. Problesklo mi v ten moment při pohledu na dav lidí, jenž se během chvilky okolo Jira objevil.

Aspire - Normálne som mal ako sa povie po slovensky ,,zimomriavky"

Simon

Páni a to je čo za techniku? To som ešte nevidel. S údivom som pozeral na Kiriu, pretože to všetko vyzeralo ako jedno veľké kúzlo. V tom si Kiria sadla, a keď prešla pred oknom zrazu sa oblok akoby rozsvietil a poriadne som nevidel na vonkajšiu prírodu. Postavil som sa a išiel som pozrieť spoza okna. Mal som otvorné ústa, keď som uvidel krásu prírody kvety, zieratá a ucítil vôňu života, ktorá sa predierala každým otvorom domu. Rýchlo som išiel otvoriť dvere a zrazu som ucítil resp. uvidel to, po čom som už dlho túžil. Všetko akoby sa zmenilo. Nerozumel som tomu, len mi zrazu do tváre praštil lúč, ktorý mieril pramo z nebies na kopec, kde už zrazu stálo niekoľko stoviek ľudí zo Suichugakure no Sato. Kirio? Nevieš čo sa to deje? Čakal som kedy sa príde pozrieť aj Kiria, a len tak som postával pri dverých a hladel na tú krásu prichádzajúcu priamo z nebies...

Epic Na to sem se celou dobu těšil

Masaru Yukisha

Dokázal sem to...Vyletělo z mích ust tiše tak že to nikdo neslyšel. Oči sem měl vykulené a ve tváři byl překvapený a zároveň šťastný výraz. Jiro ste to opravdu Vy.... Řekl sem jeho směrem.. Možná mě ani přes ten hukot neslyšel. Porozhlídl sem se okolo sebe.. šechno bylo krásnější.. mělo to pozitivní nádech... Pak mě napadlo jediné... Sora! Vykřikl sem a začal jí v tom davu zoufale hledat. Jako by to byla jediná věc v mém životě, kterou sem musel teď udělat.. Jednal sem jakoby mi bylo všechno jedno a prorážel lidi. SORO!Křičel sem v naději, že tam někde bude. Byl sem stále zoufalejší a zoufalejší. Toho, že mi všichni děkovali sem si nevšímal.

Yuu

Usmál jsem se.
Proč jsi taky myslíte, že právě my lovíme démony? řekl jsem a lehce se zasmál.
Utakata-sama. Zjistili jsme to co jsme chtěli. Myslím že se můžeme navrátit do vesnice, ale nevím jak vy. řekl jsem a podíval se na Satoshiho.

Jiro Kentiri

Bylo toho na mě moc. Každý se se mnou chtěl obejmout. Bylo to dost náročné, když bylo ve vesnici několik set lidí a každý chtěl obejmout. Ale moje trpělivost byla velká, takže jsem to všechno podstoupil a ani si nestěžoval. Přeci jen měli radost a já jim ji nechtěl kazit. Zároveň jsem měl v hlavě myšlenku, která se týkala Masara. On mi zachránil život a já mu za to něco slíbil. Aiko se na mě usmála a ustoupila, věděla že chtěj i ostatní lidé se mnou mluvit a ona mě bude mít zbytek života jen pro sebe. Byla hrozně ráda, že mě zase vidí a stále nemohla zadržet svoje slzy štěstí. Pak jsem uviděl Montara se Suizem. Suizu byl můj dlouholetý kamarád a Montara jsem znal také moc dobře. Došel jsem k nim a objal Suiza, který opětoval své objetí a pak jsme se oba zasmáli. "Heh, jak za starých dob, že ty starej sleponi." Zvolal jsem a Suizu se zasmál narážce na to, že jeho klan dřív neměl oči. "Přesně tak modroočko. Ale za ty dva roky cos tu nebyl se toho dost změnilo. Tady Montaro je jeden z nejlepších ninjů, které znám." Řekl Suizu a já se podíval na Montara. "No hlavně jsi pěkně vyrostl." Řekl jsem Montarovi a pousmál se. "Hele musim dojít za Masarem, tak se mějte a zase se někdy uvidíme." Řekl jsem a odběhl rychle k Masarovi. Suizu nečekal žádné rádoby přivítání, ale věděl, že později se oba sejdou někde u piva nebo saké. Mezitím se Suizu podíval na Montara. "Musim do nemocnice s tim ramenem. Dojdeš nahlásit kagemu, že jsme poraziuli ty dva, ale Ulquiorra zemřel?" Zeptal se Suizu a čekal. Mezitim jsem došel k Masarovi a podíval se mu do očí. "Masaru promiň, ale jak jsi mi řekl o tom nepříteli, který ji zabil, tak tam nebyl, byl tam jiný, asi následek změny historie. A ten jiný uměl jiné techniky, takže Soru zabil. Ale jinym způsobem a než zemřela tak mi stihla dát tohle." Řekl jsem ti a z kapsy vytáhl stříbrný přívěsek, na kterém bylo srdce a když jsi ho otevřel, tak jsi tam měl obrázek Sory. "Ještě jednou, je mi to moc líto Masaru." Dodal jsem smutně.

Ararashi -> Doktor

Běhal jsi po nemocnici, ale moc pracovníků tam enbylo, všichni byli venku. Ale pak jsi jednoho mladého našel. O Jirovi toho moc nevěděl, takže to ani moc extra nehrotil. Jakmile jsi mu vše řekl, tak se s tebou rozešel k tvému bratrovi, kde ho ihned začal vyšetřovat. "Cítíte tohle?" Zeptal se tvého bráchy, ale brácha jen smutně zakroutil hlavou, že to necítí. Pak jsem chytl tu nohu zase jinak a znovu ji nadzvedl a lehce zatáhl "A tohle cítíte?" zeptal jsem se, ale Arashi nic neříkal a v tu chvíli zařval bolestí. "Bolí to tady u břicha." Řekl mi a já se jen divnym pohledem podíval na Arashiho a rukou mu naznačil ať jde se mnou stranou. "Váš bratr má v noze infekci, které se nedá zřejmě zbavit a pokračuje nahoru k srdci. Budeme muset tu nohu amputovat." Řekl jsem tiše, aby to Arashi neslyšel.

Kiria

Nestihla jsem nic říct a najednou mě oslepilo bílé světlo a pak už jsme jen viděli tu krásnou přírodu bez jediné vločky sněhu. O co tu jde? Pomyslela jsem si nechápavě, při čemž jsem vyběhla za Simonem. Podívala jsem se k nebi a pak do dálky. "Něco se děje a já nemám tušení co. Jdeme se tam podívat?" Zeptala jsem se Simona a čekala na jeho rozhodnutí.

Utakata

Měl pravdu, už zde nebylo co řešit a Satoshi mu řekl asi všechno. "Ano já už byhc vyrazil zpátky. Už je čas." Řekl jsem svůj názor a Satoshi se jenom usmál. "Fajn, kdyby něco tak vás zkontaktujeme." Řekl znovu Satoshi, při čemž se otočila se svými společníky se dali na odhcod stejně tak jako my dva.

Yuu

Když jsme došli s Utakatou do vesnice, podíval jsem se na něho.
Půjdu navštívit Daruie, zatím se mějte a pozdravujte Simona. řekl jsem a rozběhl se k nemocnici.
V klidu jsem vešel dovnitř a oznámil jsem, že jdu za Daruiem Aburakoji. Vyběhl jsem do chodby, kde byl jeho pokoj, zaklepal a vstoupil jsem dovnitř.

Simon

Ja neviem, o čo tu ide? Asi zasa niekto napadol Konohu. Ale to by ľudia utekali preč a nie práve na to miesto. Zrazu prefúkol vietor a ja som pocítil krásny život a zimomriavky na svojom tele, a potom som pochopil, že všetko bude už stále dobré. Tak teda bežme sa tam pozrieť. V tom som sa rozbehol a v duchu si povedal. Snáď to nie je nejaká návnada...... Po chvíli ako sme tam prišli svetlo bolo ešte silnejšie a ľudia sa silno radovali. Radovali sa tak ako som ich v živote nikdy nevidel. Ale stále som nevedel prečo sa všetci tak radujú. Keď som sa pozrel na niekoľkých ľudí väčšina sa stále pozerala na toho Jira, ktorého meno hlásali celú dobu ako tam stáli. A počul som aj priezvisko - Kentiri. Ale prečo tá žiara z neba? A kto vlastne je ten Jiro? To bude asi niekto z klanu Kentiri odkiaľ pochádza aj Utakata. Ale toho tu nevidím. Hmmm. Stále som nechápal veľmi prečo sa všetci tak radujú. Pomyslel som si. Kirio, nevieš kto to je?...

Ararashi

Vše jsem sledoval s napětím v těle, které mi občas zaškublo obočím, když jsem viděl, že to opravdu nebude jen tak. Když mne doktor odvedl stranou, tušil jsem nejhorší. "Chápu," řekl jsem, když mi vysvětlil, o co se jedná a co se bude dít: "Ale nemohu to dopustit," pokračoval jsem: "Vše je léčitelné, dokonce i smrt, i když za cenu jiného života. Toto je jen infekce, musí být způsob, jak ji vyléčit, aniž by musela být noha amputována, prostě musí." Silně jsem odporoval návrhu na amputaci. Moc dobře jsem věděl, že bratr by se s tím smiřoval jen velice těžce, jeho sen by se tím úplně zhroutil, už by nemohl být ninjou a z toho důvodu ani kage, a já už bych se s tím nesmířil nikdy, pokud s tím mohu něco udělat a já věděl, že s tím něco udělat lze.

Darui

Vešel jsi mi do pokoje a já už z ťukání poznal, že jde jasně o tebe. Protože nikdo jiný kromě tebe a Sendokageho mě zatim nepřišel navštívit, ale tomu se nedivim. Já tu zatim nemám moc přátel, takže nikdo nemá důvod přijít. Když jsi vešel, tak jsem se usmál a podíval přímo na tebe. "To, že jsi zase tady znamená, že jsi je buďto našel a oni tě nechali žít a nebo jsi je nenašel. Takže co se stalo Yuu?" Zeptal jsem se tě a čekal neúprosně na tvoji odpověď.

Kiria

Přišlo mi to dost hloupé, že o historii Suichugakure vim víc než Simon, který je zde delší dobu. "Je to Jiro Kentiri. Dříve sendokage, který zabil vůdce organizace Haiko a tim vlastně zachránil jak Suichugakure, tak i celý svět, protože Haiko byla silná organizace. Ale tohle bys měl vědět sám Simone." Řekla jsem a zasmála se. Když v tom z dálky přišel Utakata, který si všiml Jira a nemohl uvěřit svým očím. Jiro byl totiž jeho bratranec a to, že teď žije pro něj byla jedna z nejlepších zpráv za celý den.

Arashi

Doktor z kapsy vytáhl injekční stříkačku, sundal z ní kryt a píchnul ji do té nohy, při čemž nabral krev. Pak dal injekční tříkačku proti světlu, aby lépe viděl co nabral. Uviděl klasickou krev, ale místy tam byly jakési černé tečky, byl to jasný jed. Pak se podíval znovu na Ararashiho. "Dojdu to dát pod mikroskop a za chvíli se vrátim s výsledky." Doktor byl mladý, takže ještě neztratil tu naději, kterou většinou doktoři po delšim čase ztrácí. Jelikož on ji měl, tak hodlal zkusit všechno, aby mě zachránil. Mezitím co byl doktor pryč, tak jsem se podíval na svého bráchu. "Buď v klidu bráško, pokud se něco stane, tak tu furt budu. Jen řekni vůdci klanu, že jsem ho našel. On už bude vědět o koho se jedná." Vysvětlil jsem ti.

Montaro Yuurinshi

Usmál jsem se jak se i o mě bavili. Jo vyrostl jsem. řekl jsem si sám pro sebe potichu a pak odešel,nestihl jsem se ho zeptat na otázku ,ale to jem odložil. Pak mi Suizu zdělil ,že půjde do té nemocnine. Dobře , Suizu , hned vyrážím. Brzy se uvidíme řekl jsem Suizovi a zmyzel jsem z tédle události ,a běžel jsem k budově kage ,nemohl jsem se dočkat. Zaklepal jsem na dveře ,čekal na pokyn a pak jsem chtěl vstoupit

Ararashi

"Teď tady zůstanu s tebou, ta zpráva počká," řekl jsem dost ostře. Znělo to, jako kdybych byl naštvaný, také že jsem byl, neuvědomoval jsem si, jak je pro mne bratr důležitý až do té doby, kdy jsem ho málem ztratil. Tak, jak to bývá se vším: Dokud člověk něco neztratí, neuvědomí si, jakou cenu to pro něj mělo, když to měl a bral jako samozřejmost.

Simon

Trochu ma to naštvalo, keď Kiria vedela o ňom viac ako ja. Ktovie odkiaľ je taká múdra, keď teprv prišla. Pomyslel som si. Vieš ja som mal rodinu, s ktorou som bol skoro stále odtrhnutý od spoločnosti. A veľmi sme sa nebavili z ostatnými ľuďmi. Takže pre mňa to je ako stvorenie nového života. Poriadne som sa k tomu Jirovi ani nedostal, keď tam bolo toľko ľudí. Po chvíli som uvidel Utakatu, ktorý bol z toho úplne mimo. Na tvári sa mi objavil úsmev, keď som ho uvidel šťastného. Niekomu príde niekto nový a niekto musí trpieť, že mu odišiel vlastný priateľ resp. rodina. Zamyslel som sa nad tým. Pomaly som sa otočil a spýtal sa Kirii. Kiria budeš ešte tu, pretože mal som tréning a bol so z neho dosť vyčerpaný a veľmi som sa nevyspal, tak si pôjdem ešte ľahnúť...

Sendokage

Právě jsem si sedl do své židle a otočil se na ni směrem k oknu, ze kterého jsem hleděl na právě zelenou Suichugakure. Je dobře, že jsi se vrátil Jiro, ale nevěřim tomu, že to bylo jen tak. Ten kdo dovolil Masarovi jít zpátky do minulosti musel mít nějaké plány. Nějaký plán, který tě potřebuje. Sice Jiro je velký válečník a dokáže nás všechny ochránit, ale už v sobě nemá démona a hlavně ten kdo dokáže vrátit mrtvé zase mezi živé má určitě i sílu na to ho zase zabít. Co se ještě stane? Pomyslel jsem si při pohledu na Suichugakure, ale v tom zaklepal Montaro a vešel dovnitř. "Ahoj Montaro. Co potřebuješ?" Zeptal jsem se.

Arashi

Pousmál jsem se když mi řekl, že teď bude se mnou. "Musim ti o sobě říct pravdu." Řekl jsem ti, skoro jakobych měl za chvíli umřít. "Ve skutečnosti jsem něco jako pravá ruka vůdce klanu. Tenhle titul jsem podědil po otci, který se také zavázal vůdci. Společně jsme pátrali po Rudém písku, což je jedna z nejničivějších zbraní a zároveň po synovi vůdce, který zřejmě zešílel a chce Rudý písek jen pro sebe, aby dobyl různé vesnice. Našel jsem ho, ale jeho kumpáni mě chytli a dlouho mě mučili a pak už jsi mě našel. Našel jsi mě protože jsem z psoledních sil vyslal signál do tvého podvědomí, aby jsi mě našel. Náš klan je totiž spíše senzibilovský a zároveň pro špehy, takže mám schopnosti, které mi pomáhaj se dostat do někoho hlavy a jen díky tomu jsi mě našel." Teď jsi pochopil ten sen, kdy jsi viděl tajný vchod do té místnosit, kde jsem byl.

Kiria

Hleděla jsem na Jira, protože mě fascinoval jeho obří meč na zádech. Byl podobný tomu, který mě Zabuza, ale nebyl to ten samý meč. Ten bude asi opravdu mocný. Při této myšlence jsem si pořádně nasadila čepici a otočila se směrem k Simonovi. "Jop já tady zůstanu. Teda ne, vlastně půjdu na tréninkovou louku, kde si asi zatrénuju. Potřebuju vytrénovat ruce, protože už pár dní jsem s nima nedělala rychlé posuny, takže jsem asi trošku zpomalila." Řekla jsem ti a počkala až odejdeš, při čemž poté jsem se rozeběhla na louku.

Montaro Yuurinshi

Dukladně jsem za sebou zavřel dveře ,jelikož jsem chtěl soukromý.Přistoupil jsme ke stolu a spustil jsem. Sendokgae-sama , nevím jestli jste to veděl ,ale včera jsem opustili Suichugakure se Suizem a Ulquiorrou ,abychom našly Jina a Kamereona a při nejlepším je zabili. Nachvilku jsem se odmlčel a postavil jsem se do pozoru a spustil jsem vážným hlasem. Chci nahlásit ,že Jin a Kamereon je mrtev. Ale bohužel Ulquiorra se po jejich smrti rozpustil v prach a také umřel. Chci vás požádat ,aby jste vyhlásil ,že Kamereon nebyl vrah bez duše , a po celý ten souboj nám pomáhal zabit Jina , rád bych očistil jeho jméno. řekl jsem vážně ,až se mi leskle zaleskly oči. Přesvědčil jsem ho v tom co dělá a obrátil se na naší stranu , jeho původní plán byl dostat se do Akatsuki a někoho tam zabit ,aby se proslavil ,jako DOBRÝ muž. Udělal velkou roli při zabití Jina a pak ve hněvu ho hnusně zabil Ulquiorra. završil jsem

Simon

Veľmi som Kiriu nepočúval a pomaly som išiel domov. Hmmm. Taký slávny, toľko ľudí. To fakt musí byť slávna osobnosť Suichugakure. Keď som išiel tak som si pozeral krásu Suichugakure akú som už dlho nevidel. Asi fakt platí, že keď po niečom túžiš fakt do dostaneš. Túžil som po prírode, po krásnych lúkach obsipaných kvietkami, po motýľoch lietajúcich okolo nich. Zrazu som sa zastavil a pozrel do neba a pomyslel si. Mama, otec, vy sa mi tak ako ten na tom kopci nevrátite, že? Zamyslel som a pomaly som bol už doma...

Ararashi

Pomalu jsem přešel k oknu a díval se ven. "Možná je na čase také říct pravdu, když už je dneska nějaký ten den pravdy. Popravdě, bratře, nenáviděl jsem tě," začal jsem pěkně zostra: "Vždy jsi byl přede mnou a bylo mi jasné, že ty budeš Vůdcem klanu a já si půjdu svou cestou, pak jsi se ale toho místa zřekl, umanul sis, že z tebe bude Kage anebo nějaký skvělý ninja, který se mu silně přiblíží. Nenáviděl jsem tě proto, že jsi prostě vzal moji šanci na jiný život. Na život, kdy bych nemusel neustále dělat, že mne veškeré detaily zajímají, nemusel bych být ani dokonalý, ani schopný, prostě bych byl takový, jaký bych byl. Vždy jsi byl lepší ve všem, ať už to byly boje, techniky anebo dokonce i dívky. Možná, že ti to ani nepřišlo, snažil jsem se to skrýt, potlačit to. Tu nenávist k tobě. Stále jsi byl můj bratr, a protože jsi jím i teď, je na čase to říct. Záviděl jsem ti na tolik, že mi v jednu chvíli bylo jedno, jestli zemřeš anebo budeš žít." Pak jsem se podíval na něj: "Ve skutečnosti jsem ale spíš nenáviděl všechny okolo a nejvíc sebe. Nebyl si to, kdo mi vzal mou šanci - má šance tam vždy byla, já ji jen neviděl. Ty si se možná zřekl toho, že povedeš klan, ale já to nemohl udělat, kdo by ho pak vedl? Byl jsem natolik slepý, že jsem neviděl, kolik skvělých lidí v klanu je a také to, že se stále můžeš vrátit, že stále můžeš být skvělým Vůdcem a ty jím budeš, protože... protože ať už se na to podívám jakkoliv, byl jsi vždy o krok napřed, a i kdybys měl o tu nohu přijít, Vůdcem budeš moci být stále, skvělým Vůdcem, lepším, než jaký kdy byl. Udělej pro mne ale ještě něco, než si vezmeš k srdci to, že tě tvůj bratr celou dobu nenáviděl - neodpouštěj mi. Odpouští se chyby a bláznovství, ne zaslepenost." Domluvil jsem. Všichni na mne dneska sypali svá tajemství a já to své musel také ze sebe dostat. Byl jsem docela rád, že tu nikdo jiný nebyl, protože bych to ze sebe asi jinak nedostal a bludný kruh skrývané nenávisti by pokračoval kdovíjak dlouho.

Masaru Yukisha

Vy ste to nezvládl? Podíval sem se na Jira a v mé tváři bylo vidět smutné zklamání. Takovej pohled sem na Jira ještě nikdy neudělal, protože nikdy nezklamal.. Pak sem se ale otřepal a trochu se vzchopil. To je v pořádku Jiro-san hlavní je, že jste zpátky a budete moct vychovat své malé děti.. Řekl sem a snažil sem se zakryt ten zklamaný výraz. Arigato... Řekl sem upřímě a přívěšek si vzal.. Pak sem se rozběhl směrem do vesnice, vběhl sem do první temné uličky a tam se svalil na zem... Sbalil sem se do klubíčka a začal ronit sloní slzy. Kolikrát ještě budu muset cestovat časem abych tě zachránil. Řekl sem si sám sobě promočený od slz.. Přitom sem se díval na její fotku.

Yuu

Usmál jsem se na Daruie a sedl si na postel která byla vedle jeho postele.
Stalo se toho velmi hodně. V našem týmu je Utakata a Simon, ale to hlavní je, že jsme nalezli poslední trojku, která byla velmi přátelská. řekl jsem a čekal jsem na reakci Daruie.

Sendokage

Zakroutil jsem hlavou. To co mi řeklo mi udělalo radost, ale zároveň mě nepotěšil. "Montaro, nemohu ho vyhlásit, že byl hodný. Nejde to. Zabil společně s Jinem mnoho lidí a ikdyž jeho úmysly byly dobré, tak prostě nejde přehlédnout počet zabitých lidí. Věřím, že Kamereon byl dobrý muž, ale holt si vybral špatné prostředky k dosáhnutí svého cíle." Vysvětlil jsem ti a pak se podíval do stolu. Montaro je mocný ninja. Asi brzy udělám co jsem chtěl udělat již dříve. Pomyslel jsem si. Pak jsem se na tebe znovu podíval. "Je mi to líto. A než odejdeš, tak na louce číslo 2 jsou bratři Yuurinshiové a jelikož je Suizu asi zraněn, když tu není s tebou, tak tam za nima na chvíli jdi a zabav je než tam dorazí Suizu." Oznámil jsem ti.

Arashi

Když jsi domluvil tak jsem se uchechtl. Tohle možná byla ta poslední reakce, kterou by jsi čekal. Na první pohled to uchechtnutí vypadalo, jako výsměch, jako část mé arogance, ale nebylo to tak. "Fakt si myslíš, že jsem si toho nevšiml? Jsem z části senzibil, což mám díky klanu, takže nebylo těžké pochopit tvé city. Ale nemáš se za co stydět ani za co si nadávat. Tohle je normální. Vždycky když jsou dva bratři a jeden je starší, tak ten mladší mu lehce závidí a později ho může i nenávidět. Ikdybych chtěl, tak ti nemám co odpouštět, protože tvé chování bylo klasické ohledně všech mladších bratrů. Takhle to má totiž každý mladší brácha. A jejich pocity se změní až když hrozí, že o nás starší bráchy přijdou." Usmál jsem se na tebe, ale v tom někdo vešel dovnitř. Byl to ten mladý doktor a v ruce držel papíry, při čemž se na tebe podíval a zakroutil hlavou, čimž ti došlo, že ti říká "Ne, musí přijít o nohu.". Pochopil jsem to i já a podíval se na doktora. "Proveďte to hned, ať se to nešíří dál." Řekl jsem a pak se podíval na bratra. "A ty dojdi říct vůdci, to co jsem ti řekl." Usmál jsem se, jako by se nic nedělo, ale ve skutečnosti jsem věděl, že si jedu nechat uříznout nohu.

Masaru -> Když v tu chvíli se k tobě dokutálela ta železná koule jako předtim. Nevěděl jsi o co se jedná, ale ta kulička se ti zastavila přímo před obličejem a z temné uličky za tebou přišel nějaký muž. Byl zahalený v černém plášti a kolem něj byla jakási černá aura, jako by nějaký dým. Byl to Shini, syn Jashina, ale to ty jsi nevěděl, protože jsi ho v životě neviděl. "Heh, Masaru, mladík, který zachránil Jira a navrátil ho do přítomnosti. Tak mocný a jen tak tu leží na zemi v klubíčku a brečí jako dítě." Řekl Shini tajemně a pak si před tebe kleknul, neviděl jsi mu do tváře. "Co kdybych ti řekl, že Jiro ve skutečnosti nechal Soru zemřít, aby zachránil sám sebe?" Řekl ti a čekal na tvoji reakci.

Darui

Usmál jsem se na tebe, protože jsem byl moc rád, že jsi to dokázal a hlavně mě i mile překvapilo, že k nám přiřadili Utakatu a Simona, jelikož Utakata byl jeden z mála jouninů, se kterýma se docela bavim. "Jsi šikovný brácho. A řekli ti něco podrobnějšího ohledně Shiniho a bránách?" zeptal jsem se tě. Už sis všiml, že můj hlas zní zdravěji. "Doktor mi řekl, že mě asi za dva dny již pustí, sice nebudu schopný chodit na mise, ale aspoň se účastnim vašich tréninků."

Ararashi

"Drž se," řekl jsem a odešel jsem. Cítil jsem se trochu provinile, že nemohu nic udělat, ale já skutečně nemohl nic udělat. Mohl jsem tam zůstat jako jeho opora, ale byl bych mu spíš přítěží, vzhledem k tomu, že představa, že bude bez nohy, mi roztřásla sama o sobě kolena. Zamířil jsem proto z nemocnice přímo do sídla klanu, začínal jsem se cítit jako poslíček, protože jsem nějak často cestoval mezi sídlem, nemocnicí a tak všelijak.

Montaro Yuurinshi

Pousmál jsem se nevadilo mi to co mi řekl čekal jsem to. Děkuju Sendokage-sama. řekl jsem a pak jsem se na chvilku zamyslel. Bratři Yuurinshi ? Zeptal jsem se sám sebe. Zajímavé. Půjdu rovnou tam , jenom to oznamte Suizovi ,prosím. řekl jsem a kývnul jsme hlavou na rozloučenou pak jsem se přemýstil ke dveřím a otevřel jsem , mezi dveřmi jsem se na chvilku zastavil a kouknul jsem se na Sendokageho. Nežádám vás ,aby jste řekl že byl hodný , jenom chci aby si lidé nemyslely ,že byl až tak zlý. řekl jsem a pka jsem zasebou zavřel dveře a vydal jsem se rovnou na louku

Yuu

Když se mě Darui zeptal na věci ohledně Shiniho, neváhal jsem mu to prozradit.
Satoshi, vůdce poslední trojky mi řekl, že mě chce Shini pro sebe, prý ve mě vidí silného, potencionálního vyvoleného. Prý chce totiž dát část své síly do živého ninji, která by se mi smíchala s dobrou duší a vytvořila něco mezi démonem a člověkem. Nemáme se bát, teď když ví, kde jsem, tak budou naši vesnici chránit.
A když se přiblíží někdo silnější, tak se o tom dozvíme hodně brzy. řekl jsem a usmál se na Daruie.