Druhý hrdina

Rozezněly se zvony při západu slunce a to všem řeklo, že se koná pohřeb druhého hrdiny jménem Saburo Kentiri. Sendokage seděl ve své kanceláři, protože měl práci tak se ani neukázal na pohřbu. Doufal, že poslední řeč provede některý ze Saburových přátel.
Na hřbitově byly židle a už tam stálo několik lidí v černém, bylo zvláštní, že Utakatu nikdo už dlouho neviděl.

Masaru Suikauurado

Masaru si šáhl do kapsy a vytáhl několik ryuTu máš řekl naštvaně zelináři, kterej po něm zrovna chtěl hodit meloun. Zelinář si to vzal a zmlkl Omlouvám se.... Řekl vyčerpaně a pomalu se zvedl, trochu zavrávoral ale udržel balanc. Pomalu šel směrem k hospodě, tam se posadil a nařídil 2x .... ne 6x Ramen rychle... řekl a čekal na jídlo. Jak Rameny přišli, Masaru se do nich hned pustil.

Kiteisochi

Rozhlídl se kolem sebe, chvíli nic nedělal, ale pak přišel až k tělu Tatsuyi. "To je moje tělo," podivil se a bezvládné tělo očichal. "Ale... Proč jsem tady a ne tam?" Kiteisochi... slyšíš mě? Slyším... Ale... Co se stalo? Já sám nevím... Něco je špatně... "Co přesně jsi udělala," podíval jsem se na sestru, vlastně Tatsuyovu sestru, ne, svoji sestru.

Tatsuyova sestra

Kiteisochi byl sám sebou a Tatsuya ho neovládal.... Jen se teď dokázali mezi sebou myšlenkama dorozumívat, ale Kiteisochi byl jakoby měl svoji duši.... "Jsem ti to už říkala. propojila jsem vás dva, takže Kiteisochi je zase živý plus se dokážete mezi sebou pomocí telepatie dorozumívat." Pak se rozezněly zvony. "Neměl by jsi pohřbívat svého kámoše?"

Kiteisochi

"Ale já ho necítím," odpověděl a znovu začal očuchávat bezvládné tělo na podlaze. "Co jsi mu udělala?" zavrčel a postavil se před tělo, jako by ho chtěl chránit před tou ženou. Klid Kiteisochi... Vrr... Ona tě zabila! Nic jiného jsem si ani nezasloužil... Jsem rád, že žiješ ty... Tak jsem to taky chtěl... Ale nevzala ti ona jenom půlku duše? Ano, ale ta druhá... Tu už má Shinju... Zpečetil jsem svůj osud k ní a tím ji dal půlku své duše... A teď jsem dal půl i tobě... Proto to všechno. Ale... Tohle už se nejspíš nedá vrátit... Buď rád, že žiješ... Chtěl bych tě ještě o něco požádat... Postarej se o Shinju a neudělej na tom pohřbu nějakou ostudu... A teď už tam běž. Ano... Kiteisochi sklopil hlavu a vyrazil na pohřeb.

Montaro Yuurinshi

Seděl jsem opodál na střeše domu pohřeby mě nezajímaly jako vždycky

Tatsuya -> Stál jsi uplně normálně (Nevim co to plácáš. To chceš přijít o postavu?) a normálně jsi se hýbal, duši jsi v sobě měl normálně a žil jsi dál....

Montaro -> Vedle tebe se najednou objevil Suizu a pousmál se. "Copak, taky nemáš rád pohřby?"

Montaro Yuurinshi

Uplně jsem vyskočil protože jsem se lekl toho hlasu ... Suizu-sama ?? .. zeptal jsem se tak překvapeně
Zrovna tendleco je mrtvej mi stejně jenom nadával ... řekl neutrálním hlasem

Tatsuya

Pomalu jsem se zvedl, rozhlédl jsem se kolem. "Dost mě bolí hlava," zastěžoval jsem si, když jsem si mnul spánek a čelo. "Počkat... Pořád žiju?" zarazil jsem se. Dávalo by to smysl... Vždyť mám vlastně dvě duše... Moji a toho zvířete, co se tak dlouho neozvalo... Ale kde je vlastně teď, teda? "Musím si pospíšit," řekl jsem a rychle jsem vyrazil za Kiteisochim, mezi dveřmi jsem ještě sestře poděkoval, ale pak už jsem běžel jako o závod, abych nepřišel pozdě, což se mi zřejmě už nepodaří.

Suizu

"Hm, vypadá to, že se Takashimu podařilo mě oživit a dostat mě z toho hnusného genjutsu té ženy z nějaké organizace." Podrbal jsem se na hlavě.

Mezitím několik kilometrů od Suichu

"Pohni Utakato! Vim, že máš zlomenou nohu, ale musíme oznámit Takashimu, že mise byla poloúspěšná a můžeme čekat velké problémy." Zvolal jeden ze tří jouninů m,ezi nimiž byl i Utakata Kentiri. Najednou vzduchem prosvištěl šíp a proletěl skrz hlavu toho co volal na Utakatu. jeden z jouninů složil pečetě a chytnul Utakatu a oba zmizeli. K mrtvému jouninovi došel chlápek s dlouhými vlasy a v ruce měl luk, který modře zazářil a proměnil se v medvěda. "Hm, jednoho máme. Jdem podat hlášení." Řekl muž a nasadil si kapucu, že byly vidět jen zelené oči a zmizel pryč.

Sora

Šla jsem po městě a v tu chvíly začaly zvonit zvony,co se to děje?.Pomyslela si a běžela směrem k pohřbu.

Montaro Yuurinshi

Tak to se mi ulevilo ... řekl .. že nejste zrádce

Iwashi

z bratom sme práve boli doma keď sme zvony tak som len povedal Koketsu chce sa ty tam ísť? povedal som lebo bi som išiel radšej trénovať potom som si to rozmyslel a vyrazil som tým smerom musím tam ísť je to slušnosť aj ked bol kentiri. povedal som si v duchu

Koketsu

Išiel som tam zase v čiernom a mračil som sa. Čierna sa v poslednom čase vytahuje viac ako je to dobré. Byt shinobi nieje len o podpalovaní vecí. Saburo bol s nami na misii vôbec si ho nepametám to je dosť zlé.

U pohřbu nikdo neříkal žádnou řeč jen hrála smutná hudba a rakev se pomalu spouštěla do země. Moc lidí tak nebylo, protože se všichni báli útoků na Suichu, které poslední dobou byly téměř furt.

Suizu

"No, aspoň tě zase naučim něco nového." Řekl jsem s úsměvem.

Creepy Boy

Během pohřbu někoho patrně význameného jehož jméno mi neříkalo vůbec nic jsem se dostavil k Sendokageho kanceláři. Nebylo to místo které bych si nějak zvláště oblíbil, což vzhledem k tomu že má první zkušenost s ním byla taková že mě sem přitáhli polomrtvého a v řetězech není nic zvláštního. Tak nějak nejistě, se svím Nodachi hozeným přez rameno jsem postával před kanecláří a rozmýšlel jsetli mám zaklepat a vejít nebo ne, nakonec jsem se k tomu ale přece jen odhodlal.
Tady Cre...Sanada Shin Sendokage-sama
představil jsem se a vstoupil.
Omlouvám se že jdu pozdě ale narazil jsem na nějakej pohřeb či co tak jsem se trošku zdržel.

Montaro Yuurinshi

jenom jsem se pousmál a pak jsem dodal .. Takže vlastně žádný bůch neexistuje ?? Všechny naše cíle byly vlastně lež ?

Iwashi

stál som na tom pohrebe a čakal som kedy to konečno skončí

Sendokage

Zvedl jsem hlavu a srknul si nudli do pusy. Odsunul jsem nádobu s ramenem a podíval se na toho nového. "Hm, ty budeš asi ten Scooby-Doo nebo tak nějak ne?" Zeptal jsem se tě vážně, nevěděl jsem totiž jak se ti přezdívá.

Pohřeb -> Mezitím pohřeb už začínal být u konce a všichni začali odcházet na klidnou noc do svých domů a někteří šli ještě do své práce jako vždy. Konečně to vypadalo na několik dní klidné vesnice.

Suizu

"Víš Montaro." Povzdechl jsem si. "Nejsem první vůdce, ale to jistě víš. Kdysi dávno bůh nebo něco takového s členy opravdu komunikoval, ale to byl svět ještě bez zločinců, ale od dob jisté Akatsuki lidé začali ztrácet víru a proto se na našeho boha úplně zapomnělo. Už bohužel ani nevim jak se jmenuje." Řekl jsem a pomalu se zvedl. "Asi bude čas na spánek, zítra je také den."

Montaro Yuurinshi

Celkem mně to překvapilo ale i na druhou stranu zklamalo ... Nový den nové problémi .. řekl jsem .. a pomalu jsem s eotáčel a odcházel

Creepy boy

Při Sendokageho přivítání jsem lehce sevřel naštvaně rty, ale nakonec jsem z toho vykouzlil až nepříjemně milí úsměv.
Ehm, omlouvám se pokud jsem své jméno neřekl dost hlasitě aby dolehlo až k vaším uším Sendokage-sama. Mé jméno je Sanada Shin. ne Scooby-doo ať to znamená cokoliv.
celá má věta byla pronesena s úsměvem na tváři a až nepříjemně prodchnuta zdvořilostí.

Tatsuya

Stále jsem zůstával opodál místa, kam pohřbili Sabura. Vedle mě seděl Kiteisochi a kňoural. "Byl to dobrý přítel a ninja," řekl jsem Kiteisochimu, ale nejraději bych, aby to slyšel i Saburo. Je to stále stejné... Stejně černé...

Sendokage

"No, třeba." Řekl a zasmál se. "Tak budeš v týmu 2. Tam teď umřel ten týpek." Pak ukázal na dveře, aby jsi odešel.

-> Všichni zašli do svých domovů spát a všichni se také probudili do nového krásného dne.

Montaro Yuurinshi

Probudil jsem se do celkem pěkného dne i kdžy mi to bylo ukradený ... Achjo .. novej sensei .. nato se můžu vykašlat ... řekl oblékl s eprotáhnul vyšel ven a šel k budově Yuurinshi .. snad tma něco budou mít

Masaru

Probudil se doma, byl plný sil a dokonce tělo ho už moc nebolelo, šel si dát sprchu a pak si vyčistil zuby. Při snídani se Masaru zvědavě díval z okna pěkný výhled... mám to tu rád...