Nová Kapitola ; Autor : Život

Na kumogakure se krásně svítilo a u brány nové hrdiny přivítal sám Raikage měl na sobě svůj Kage klobouk a byl zahalen ve své kápi ,tak aby zakryl své jizvy. Viděl vás v dálce ,když jste byly asi 20 metrů daleko.

Daisuke

Šel jsem vedle Aiko, nebyl jsem nijak zníčený, protože vlastně ten boj probíhal spíše v mé mysli než v realitě. Věděl jsem, že tohle byl jeden z velkých úspěchů Kumogakure, ale místo toho, abych bojoval po boku Mizukiho, tak jsem bojoval se svym dvojčetem. Ale ten boj mi něco dal, věděl jsem, že můj otec je v Akatsuki a měl jsem nyní chuť ho vyhledat, ale to mi zakazoval můj rozum. Dále jsem furt přemýšlel, jak je to teď s Rudym bleskem, jestli jsem furt na prvnim stupni a nebo už jsem dokonce na druhym. Ale největší zmatek v hlavě mi dělal Neyro. Jenže to jsem teď nemohl řešit, teď jsem musel přemýšlet co dál a hlavně, že se musim zdokonalit v boji, protože nejsem tak dobrý, jak jsem vždy myslel.

Masao Karuto

Celou cestu jsem přemýšlel co vlastně moje fuutonové karty dělají. Otec mi je prostě dal, během boje jsem je neotestoval..Nechtěl jsem riskovat že dělají něco co jsem nechtěl aby dělali. Musel jsem počkat až budu ve vesnici a potom jsem musel jít na tréninkovou louku abych si ty karty vyzkoušel. Byl jsem dost unavený a znuděný. Ne že bych neměl rád takové dny ale měl jsem docela hlad. Ale nemohl jsem nic alespoň prozatím dělat tak jsem jen čekal až dorazíme do vesnice. Obloha modrá, tráva zelená, dobrý halucinace ještě nemám...opakoval jsem si každým 10 krokem.

Aiko

Kráčala som popri Daisukem, veľmi som nevnímala okolie. Nemohla som zabudnúť čo sa stalo ešte pred niekoľkými hodinami, absolvovala som dva veľké boje za sebou a ten prvý sa mi stále premietal pred očami. Všetci sú preč, nikoho z nich už neuvidím. Tak ľahko na nich nezabudnem... Pozrela som na Daisukeho, videla som že s ním niečo je ale nechcela som sa pýtať... Keby chcel, povedal by mi toho viac... Možno povie, ale nútiť ho nebudem. Pozrela som smerom smerom k Raikagemu a nasledovali zvyšok skupinky.

Raikage

Všichni jste došly ,až k bráně Kumogakure. A já vás tam přivítal s usměvem na tváři. "Vítej te zpátky." Řekl jsem a stále jsem měl usměv na tváři. Kolem mě proběhlo pár mediků a ty si převzali Mizukiho do péče. Kouknul jsem se na Krvavou trojku. "Děkuji ,že jste dodrželi starý pakt." Řekl jsem s uctou a vděkem , všichni mlčeli ,ale himashi promluvil. "Rádo se stalo, je to přeci naše povinost." Řekl Himashi a pak se významě kouknul na Masaa což mohlo znamenat jedno a to to ,že se sním chystá brzy setkat. Pak krvavá trojka odešla a pohled Raikageho skočil na 3 bojovníky a to na Aiko ,Masaa a Daisukeho. "Pojd te zamnou." Řekl jsem a pak jsem se otočil a zamířil do ulic a předpokládal jsem ,že pujdou zamnou. "Vesnici jste prokázali velkou službu , službu jakou prokazují hrdinové. Neutekli jste z boje a zůstali jste ,až dokonce." Řekl jsem pyšně a šel jsem dál. "Z každého boje se něco přiučíme , najdeme svoje slabé ,ale i silné stránky. A někdy nás čeká v boji velké překvapení." Řekl jsem už trochu tajemněji a poslední věta byla mířena na Daisukeho a ten jediný veděl co myslí. "Aiko přišla si teprve nedávno a vesnici si už ted prokázala velkou službu. Ukázala si ,že i Konohagakure byla velkou vesnici i přesto ,že jí přemohli. Mužeš být pyšná na svůj původ." Řekl jsem taktéž hrdě a právě jsme procházeli náměstím ,kde každý uhýbal Raikagemu z cesty a s usměvem se naněj koukali a pak když vás uviděli za ním tak se na vás taktéž usmívali. "Lidé si dokážou zapomatovat tváře hrdinů a jeho činy , dokážou věřit těm silnějším. V kumogakure byla známá svou Horkorevností a bojechtivostí. To ,ale umřelo s minulou Kumogakure. Nyní stát se hrdinou neznamená dělat velké činy v boji ,ale ukázat lidem cestu a směr ,kterým by se měli udávat." Dal jsem si malý odpočinek a pak jsem pokračoval přímo za náměstím. "Kumogakure má málo hrdinů , ale má mnoho oddaných ninjů. Budoucnost bude postavena na ninjách a lidech jako jste vy. Třeba právě vy jednou povedete Kumogakure do rozkvětu a slávy." Řekl jsem bez jakéhokoliv sarkazmu nebo ironie myslel jsem to smrtelně vážně. "Já už jsem starý a brzo další mladý ninja po mě převezme tento klobou. A stále nemám svého nástupce." Řekl jsem s hrdostí ,ale to bylo trochu mimo téma. To už jsme se ocitli před budovou Kage a já jsem se k vám otočil. "Doufám ,že ve vaší cestě budete pokračovat a nezměníte svoje postavení. Kumogakure potřebuje lidi jako jste VY!" řekl jsem a tím jsem ukončil naší cestu. "Nyní můžete jít a kdokoliv se můžete zastavit." Řekl jsem nakonec a pak jsem se otočil a pomalu jsem vstoupil do budovy.

Daisuke

Kráčel jsem vedle nás tří po cestě za Raikagem, při čemž jsem stále přemýšlel o tom co se stalo. Chtěl jsem si s někym promluvit, ale nikdo by to asi nechápal a hlavně jsem to neměl nikomu říkat - slíbil jsem to senseiovi. Poslouchal jsem kageho slova, která jsem si ukládal do paměti a líbilo se mi, co řekl Aiko, protože to pro ni mohlo být příjemné přijetí do vesnice. Mě samotnému se líbilo, že si i myslí, že by jeden z nás mohl mít i někdy v budoucnu potenciál stát se kagem Kumogakure, což byl vždy můj velký sen. Ale nyní se mé myšlenky změnily, mohl za to boj s mym nenarozeným dvojčetem, který mi řekl, že můj otec je v Akatsuki a zároveň to, že kdysi dávno někdo nějak proklel náš klan, aby se vždy rodili jen jedináčci a matky pak umíraly. Nikdy jsem nebyl pomstychtivá osoba, avšak jsem měl jakési nutkání dozvědět se o tom sporu více, protože o mém klanu skoro nic nevím a to mě mrzí. Nosim v sobě černého pasažéra, kterého ani nevim na jaké úrovni ovládám a jak silný může být. Takže musim najít někoho, kdo má velké spojení s klanem a vše mi řekne po pravdě. Vim, že můj děda někde je, ale nevím kde a asi ho jen tak nenajdu, protože mě nenechaj ho hledat a hlavně by mi stejně neřekl pravdu, jelikož pravda je někdy dost krutá a možná můj klan nemusí být uplně tak nevinný jak si myslím. Když Raikage začal zacházet, tak jsem mu dal rychle nohu do dveří a vešel dovnitř. Očním kontaktem jsem na Aiko naznačil, že to bude jen chvíle, ať klidně počká. Ale asi by bylo lepší kdyby si zkusila projít vesnici, aby věděla kde je.
Vešel jsem k Raikagemu se slovy "Omlouvám se, že k vám tak vtrhávám, ale je to dost naléhavá záležitost, kterou potřebuji vyřešit." Poté jsem se jen lehce pousmál a pokračoval s mluvením. "Jde o můj klan. Spíše nyní o mého dědu. Je asi jedinný, kdo mi může vysvětlit Rudého bleska a jeho schopnosti a zároveň prozradil něco o naši klanové minulosti. Nevim kde je a musim ho najít." Řekl jsem mu a čekal na jeho reakci.

Raikage

Nevadilo mi ,že mi takhle vlezl do kanceláře i když to bylo celkem dost neformální ,ale svoje chování ospravedlnil a já to pochopil , sednul jsem si za svůj stůl a usmál jsem se naněj. "Ichiro. Dorazil do vesnice akorád když jsem vás poslal k bráně." Řekl jsem a pak jsem si hlasitě oddechl. "Málem zemřel , byl natom dost špatně. V Kumogakure potkal jednoho z Jashinových synů a svedl sním souboj. Musím říct ,že Ichiro je stále ve formě. Byl jsem u toho souboje. A zachránil jsem mu život. Nyní je ve vesnici v nemocnici. Pořád chce odejít a najít tě ,ale jeh ostav to zatím nedovoluje. Najdeš ho tam doktoři ti poví zbytek." Řekl jsem si a tobě mohla bejt zvláštní ta část ,že jsem u toho byl jelikož v tu cvilku si se semnou bavil a já vás posílal k bráně , usmál jsem se abych přerušil napětí. Daisuke už nejspíš odcházel za dědou ,ale pak jsem si ještě v zpoměl ,že mu chci něco říct. "Jo a Daisuke , Jak dopadl plán?" Zeptal jsem se ho vážně a už jsem se neusmíval. Muselo ho napadnou co myslím něco co ví jen on.

Masao Karuto

Alespoň mám nad čím přemýšlet...řekl jsem potichu když Daisuke a Raikage zmizeli v budově a já se vydal směrem k tréninkové louce. Sice jsem věděl že bych měl trénovat ale místo toho jsem si lehl pod strom a díval se na oblohu. Místy přemýšlel nad slovy Raikageho ale po většinu času jsem sledoval oblohu. Čekal jsem že se něco stane, Cokoliv, klidně něco sebemenšího hlavně že něco. Ale celý den se flákat pro mě taky nebylo k zahození.

Daisuke

Řekl mi, že můj děda je ve vesnici a že žije. Byla to nepopsatelná úleva a já nevěděl, jak zareagovat. Zase to byl takový ten příjemný pocit, který se mi stal naposledy, když jsem uviděl Aiko v napůl zníčené Horagakure. "Děkuji Raikage-sama." Řekl jsem a chtěl odejít, ale to už se tajemně zeptal na ten plán a já si vzpomněl na Neyrova slova. Jak o tom ví? Pomyslel jsem si a opět se otočil k Raikagemu čelem. "Neyro vzkazuje, že plán dopadl dobře." Dál jsem nic neřekl a jen tak tam stál, čekal jsem, že mi něco raikage asi řekne.

Masao Karuto -> v Podstatě se opravdu nic nedělo , právě se udál velký boj a všichni se zotavovaly a vesničani se radovali. Měl si zatím volnost.

Raikage

Usmál jsem se když mi to oznámil. "Nuramone , Nuramone .. dobrá práce." Zabrumlal jsem si pro sebe a pak jsem si ještě vzpoměl ,že Daisuke je pořád tady. "Už nic hochu, Určitě budeš chtít jít za Ichirem tak tě nebudu déle zdržovat." řekl jsem mu a usmál jsem se pak jsem se zabořil do papírů a do okna mi akorád přiletěl holub s poštou

Daisuke

Pousmál jsem se na Raikageho. "Děkuju za vyslyšení." Řekl jsem a s těmito slovy za sebou zavřel dveře od jeho kanceláře. Před jeho kanceláří jsem ještě chvíli stál a dalo by se říct, že jsem přemýšlel. Takže zachránil mého dědu? Ale jak jen to udělal? Vždyť nikdo nevěděl, že jdeme do Horagakure. Mezi těma dvouma bude fakt nějaký hlubší vztah a nějaká společná minulost. Jen doufám, že ta minulost není nijak špatná. Pomyslel jsem si, při čemž jsem se rozešel ven z budovy a rozhlédl se venku, zda tam je Aiko.

Aiko

Pousmiala som sa po tom, čo mi Raikage povedal. Potom sa však pobral dnu do budovy a Daisuke za ním, jeho pohľadom mi naznačil že to potrvá len chvíľku, ja som aj tak nemala ani potuchy, čo tu teraz budem robiť. Preto som vyskočila na jednu z budov a porozhliadla sa po dedine.
Ja som na svoj pôvod hrdá, dattebayo! pozrela som sa do neba a spomenula si na Isaneho.
Hádali sme sa kto z nás bude väčší hrdina pre Konohu... Si to ty, zomrel si v boji pri jej ochrane... Konečne budem musieť odsunúť svoju tvrdohlavosť... uškrnula som sa. Už nikdy to nebude tak ako predtým, tie hádky ma bavili... Je však koniec, ako som pozerala na Kumogakure- bolo to tu o dosť iné... V Konohe/Hore som poznala takmer všetkých, tu poznám asi len Daisukeho...
Snáď si tu nejak zvyknem... povzdychla som si a pozrela smerom ku Kage budove, z ktorej práve vyšiel Daisuke a obzeral sa okolo seba, asi ma hľadal a tak som zoskočila z budovy a mlčky podišla k nemu. Usmiala som sa, aj keď som vlastne ani nevedela prečo. Bola som proste šťastná že mám aspoň jeho, aspoň nejaký zmysel prečo žiť.

Daisuke

Hledal jsem Aiko, ale vypadalo to, že odešla když v tom dopadla vedle mě a já sebou lehce cukl, jak jsem to nečekal, ale pak mé leknutí vystřídal mírný úsměv. natáhl jsem pravou ruku do strany, chytl ji za její rameno ze strany a přitáhl si ji k boku a pomalu jsem s ní vyrazil směrem k nemocnici. "Jsem rád, že jsi tu." Řekl jsem ti a pak ti prstem ukázal jakýsi malý domek, který měl na střeše něco jako malý prostor, na kterém rostl malý stromek. "Támhle bydlím a jestli chceš, tak tam také můžeš bydlet." Řekl jsem ti, ale to nebylo všechno co jsem ti chtěl říct. "A můj děda to přežil. Je momentálně v nemocnici a jdu za ním. Chceš jít se mnou Aiko?" Zeptal jsem se tě tiše.

Aiko

Pozrela som sa smerom ktorým Daisuke ukázal.
Fuuha... stromček na streche... zaujímavé... uškrnula som sa a pozrela na Daisukeho.
Tak, ak ti to nebude vadiť a nebudem ti prekážať... povedala som neisto a pozrela sa do zeme pretože som sa opäť mierne červenala.
Eeeto... rada s tebou pôjdem, aj jemu sa ešte musím poďakovať... odpovedala som na tvoj návrh a pozrela sa pred seba, išla som však o niečo pomalšie pretože som bola dezorientovaná, nepoznala som to tu.

Daisuke

Když řekla, že klidně u mě bude bydlet, tak jsem se pousmál. Konečně nebude můj dům tak prázdný, jako byl vždy když jsem tam byl jen já. Pomyslel jsem si docela šťastně, jelikož celý můj život je jedna tragédie za druhou a stále se dozvídám různé skutečnosti, které mi komplikují život. Konečně se začalo svítit na lepší časy, teda aspoň jsem si to myslel. Ale zase co by byl můj život, kdybych nezažíval různé zvraty a nebyl obětí různých intrik, přeci jen to je to co mě dělá tim čím jsem a mohu být za to rád. Teď mám již jen jednu prioritu a tou je nalést svého otce a zjistit proč mě opustil a jestli neví něco o ostatních členech klanu. Pocítil jsem záchvat a chuť poznat víc lidí z klanu Shiritsu. Jenže to už jsme s Aiko došli do nemocnice, při čemž jsem ji cestou ukazoval různé obchody, aby věděla kam si má chodit pro různé věci. "Jsme v nemocnici, takže za chvíli konečně uvidím svého dědu. Myslim trochu dopředu, nepůjdeme si pak zatrénovat někam? Přijde mi, že jsem dlouho netrénoval nějaké jutsu a připadám si takový slabší." Zasmál jsem se a pak už se ptal sestřičky, kde bych našel svého dědu. (Budu počítat s tim, že mi to řekla, aby se to netáhlo) Ihned poté jsme s Aiko zamířili přímo směrem k tomu pokoji, kam nás poslala a já se podíval na Aiko a se svym klasickym mírným úsměvem vkročil do pokoje a podržel Aiko dveře a pak za ní zavřel.

(Jop, jop to ja tiež vždy robím )

Aiko

Pozorne som prezerala obchody ktoré mi ukazoval a snažila som sa ich zapamätať.
No, tak tréning by sa hodil aj mne... pousmiala som sa nad Daisukeho otázkou.
Hodil? Priam ho potrebujem, nejaké nové jutsu by sa naozaj zišlo... Naposledy som začala s Rasenganom a to bolo ešte v Konohe... uff... v mysli som sa chytala za hlavu, je pravda že v Hore som nemala príliš času na tréning... Boli skúšky a krátko na to boje... Zo zamyslenia ma prebral príchod do nemocnice. Daisuke sa hneď pýtal na izbu kde je Ichiro, ja som ho len poslušne a mlčky nasledovala tam kam nám sestra ukázala. Daisuke mi podržal dvere, usmiala som sa naňho a vošla dnu a posunula sa o kúsok ďalej od dverí aby mohol vojsť aj on.

Ichiro

Zrovna jsem seděl na postely zády k Daisukemu a Aiko měl jsem lehce obvázanou hlavu a zbytek těla také trochu. Vypadal jsem celkem zříceně a pak jsem se otočil a uviděl jsem Daisukeho . Oči se mi rozzářili usměvem ,když jsme ho viděl a křečovitě jsem vstal z postele a ušel pár kroků knim a snažil jsem se ho obějmout. "Jsem tak rád ,že jste v pořádku!" řekl jsem svým milím tonem.

Daisuke

Trošku mě vyděsilo, jak vypadá můj děda, protože už to není žádný mladík, který by mohl stále bojovat, takže tohle bylo na mé oči trochu moc. Jenže to už se snažil i postavit, ale tomu jsem zabránil rychlým krokem k němu a nechal se obejmout u postele, aby se nemusel zvedat na nohy. "Taky jsem rád, že jsi v pořádku. Nechápu kdo tě takhle zřídil." Řekl jsem. Schválně jsem se neptal na jméno toho, kdo to udělal, jelikož vim, že bych ho šel hledat, abych ho za to potrestal, ale pokud zmohl takto mého dědu, tak se mnou by si jen pohrával. "Aiko už byla přijata do vesnice, takže si myslim, že svítá na lepší časy, ale uvidíme no." Řekl jsem a usmál se na Aiko.

Aiko

Úsmev som Daisukemu opätovala a potom pozrela na Ichira.
Sate, Ichiro-san... Chcem sa vám poďakovať za záchranu... mierne som sa uklonila a pozrela do zeme.
Chjo... ale aj tak, keby som mohla ochrániť ostatných z dediny... Som slabá... A neschopná, zaslúžila by som si smrť... ale som šťastná že je tu aspoň Daisuke...dattebayo! pomyslela som si trocha sklesnuto ale navonok som sa naďalej tvárila šťastne.

Masao Karuto

Po chvíli nudění jsem vstal a odešel dál od stromu. Vzal jsem do ruky fuutonovou kartu a začal do ní soustředit chakru. Pokud by se nic nestalo tak by jsem ji hodil po stromě a pokud by se ani poté nic nestalo tak bych si zase lehl a flákal se. Hrozně jsem se nudil, Byl jsem unavený ale spát se mi moc nechtělo. Byl to takový mezistav mezi spánkem a nudou.

Ichiro

Máchnul jsem rukou ,jakože to není důležité , tedy to kdo mě tak zřídil. "Opravdu ?" řekl jsem na Aičino přijetí. A kouknul jsem se na ní , po té jsem se usmál. "To nic , Aiko. Byl jsem rád ,že bohu pomoci , navíc pro Daisukeho si důležitá." řekl jsem a pousmál jsem se

Masao -> Stalo se , právě když si zapřemýšlel nad kartou a koncentroval si doní chakru tak těsně než si jí hodil najednou z karty vstřelil proud větru , který lehce řiznul do stromu. A karta ve tvé ruce se proměnila v prach.

Daisuke

Trošku jsem se začervenal, když řekl, že je pro mě důležitá. Jenže pak jsem se jen zasmál a podíval se na dědu. "Aiko sice nevěděla proč sem za tebou přesně jdu, ale mám k tobě prosbu. Aiko je sice dobrá, ale neumí moc jutsu, nemohl by jsi ji učit, jako jsi kdysi učil mě? Já teď nepotřebuju trénink od tebe, protože jsem si na něco vzpomněl." Řekl jsem a čekal na reakci jak Aiko tak i dědy.

Aiko

Ehmm... pozrela som sa do zeme a troška znervóznela, keď povedal že som pre Daisukeho dôležitá, ale potešilo ma to a tak som pozrela na Daisukeho a ten už prišiel s návrhom, že by ma mohol Ichiro trénovať.
Eeto.. To by sa mi hodilo... Teda, ak si na mňa nájdete čas Ichiro-san... zamyslela som sa a vrhla naňho prosebný pohľad.

Ichiro

"Dobře" řekl jsem a usmál jsem se a pak jsem se otočil na Aiko. "Aiko,počkáš prosím tě , před nemocnicí ? Dostanu se odsud asi tak za hodinku , tak si tě tam vyzvědnu dobře ? Potřebuju si jenom o něčem promluvit s Daisukem." řekl jsem a počkal jsem ,až odejte a pak jsem se kouknul na Daisukeho. "Tak co potřebuješ vedět ?" řekl jsem celkem vážným tonem a můj usměv zmyzel , veděl jsem ,že potřebuje něco důležitého.

Daisuke

Také jsem vyčkal až Aiko na chvíli odejde a pak jsem se podíval na dědu a chvíli se zamyslel. Mám hodně otázek, ale nemohu ho všim zatěžovat. V tom jsem se odhodlal položit jednu z mých otázek. "Víš, že jsem měl mít bratra? Předpokládám, že ano, protože víš téměř vše. Na naši rodinu byla kdysi uvržena kletba, kdy matka při porodu zemře a umře i sourozenec, pokud se má narodit. Jak víš, tak je tu teď Aiko, ve vztazích se moc nevyznám, ale mám ji moc rád a tak si myslim, že by jsme mohli spolu někdy i být, takže chci najít pozůstalé klanu, který nás takhle proklel a vše chci vrátit do normálu. Jenže nevím vůbec nic. Ale ještě mám jednu otázku, která se týká mého otce. Nevíš, jak ho vyhledat?" Zeptal jsem se tě tiše a klidně.