Každý má své tajné plány!

Kiro “47” Suikafuurado

Kaishin předvedl své umění s kunaii. Počet letících kunaiu na nás se snížil, bylo jich opravdu pár. Kiro věděl, že Kaishin už se jim nevyhne. Pokud nás osud nedostanu vybouchneme všichni. Leda že ? pomyslel si ve zlomku vteřiny. Pouze otočil hlavu ke svému bratrovi a mrkl jedním okem. Pokud bych nás odsud dostal tak je velká šance, že se nakazím krví a tělo 39ky s ostatními vybuchne. Proto si vybral jinou možnost. Kunaie už byli velmi blízko, ale Kiro měl čas. Já jsem pouhou zbraní a katana je mým pánem. pomyslel si když odvracel hlavu od bratra a kameným obličejem pohlédl na kunaie. Udělal krok vpřed a našel si své cíle několik metru před sebou. Udělal druhý a vystřelil směrem proti kunaiům. Všechny byly poměrně blízko Kaishin mohl vidět jak díky několika půlobratům během mžiku katanou Kiro trefuje kunaie podobně na cvičišti během a vteřiny dokáže zasáhnout 3 panáky na několika místech velkou silou. i kdyby se snažil kdokoliv pohnout kunai, aby změnily směr, nic by to nemělo měnit na výsledku. Pokud vše vyšlo musel nastat výbuch a z kouře mezi onou tajemnou postavou a Kaishinem vyletěl Kiro  na stranu od všech zakrývající obličej s ohořelými rukávy a trochu popálenými rukami. Stejně tak jako se mezi kunaie dokázal dostat tak musel i rychle odskočit, rychlost díky jeho podstatě a využití chakry, byla jeho jedinou zbraní.

Muž v černém

Kiro se zběsile rozeběhl proti kunaiům a Kaishin jeden z nich odstřelil zpět na muže. Byla hloupost, aby kunai letěl přímo proti muži, protože z fyzikálního hlediska není možné, aby po přímém nárazu kunai otočil o 180 stupňů a letěl přímo zpátky na něj. Kunai letěl více do strany, takže mu výbuch nic extra neudělal. Mezitím Kiro mlátil kunaie hlava nehlava, až ho nakonec jeden z výbuchů odhodil do strany s tím, že mu popálil ruce. V ten moment se muž zasmál, protože si Kira prohlídl blíže a poznal ho. Co tu dělá? Má být mrtvý. Pomyslel si a podíval se na Kaishina, jelikož se Kiro teprve zvedal ze země. Najednou se mu opět zbarvilo oko do černa, kterým si Kaishina pořádně prohlédl. "Sbohem." A opět na něj ukázal svou rukou, kde měl zvláštní náramek, který blikl a Kaishin se rozletěl směrem dozadu, kde zády narazil do jednoho ze stromů, protože si muž všiml, jak má pod oblečením pár kunaiů a shurikenů. Pak se podíval na Kira. "47čko, ty máš být dávno mrtvý, takže dokončím to, co už mělo být dávno splněno." Řekl a zpoza zad si vytáhl kompletně černou katanou, kterou máchl ze shora směrem na Kira.

Kaishin Suikafuurado

Když viděl jak Kiro udělal první krok v před, trochu se zděsil a překvapivě sledoval jeho rychlost. Nepočítal s tím že zareaguje takto a když vyletěl z kouřového mraku s ohořelými rukávy zatnul zuby a pěst.
"Kiro! Si v pohodě?!" Vykřiknul a bedlivě čekal, až mrak opadne aby viděl jak dopadl nepřítel.
"Věděl jsem že ty lístky budou dvojsečná zbraň když je odpálím, ale že to Kiro vyřeší takhle jsem fakt nečekal.. "
Mrak ustál a muž tam stál skoro bez újmy. V tom ale jeho náramek začal opět blikat a já odletěl několik metrů dozadu. Zastavil mě až kmen stromu do kterého jsem tvrdě narazil. Díky zbroji náraz nebyl tak vážný ale i tak jsem spadl na kolena a vykašlal trochu krve.
"Co to... Ten narámek... kunaie... železo..." Pomyslel si když mu to začalo docházet a ihned si odepnul své pásky na rukách a odložil je stranou za onen strom i s váčkem co měl vzádu za pasem.
"Tak teď už proti němu vůbec nic nezmůžu... Ale odkud sakra zná mého bratra?" Vrtalo mu hlavou a složil pečeť na koncentraci chakry. Věděl že musí znovu rozběhnout tok své chakry jinak bratrovi už nepomůže. Zůstal tedy klečet na zemi, zavřel oči a pevně se soustředil. Po tváři mu ztekla kapka potu a dal veškeré úsilí aby znovu chakru rozproudil.

Kiro “47” Suikafuurado

Arghhh.... potichu zaúpěl a odendal ruce z obličeje. Pomalu se zvedal a i sním kouř z kousku ohořelých rukávů. Alespoň mám svojí chakru. vyhodnotil, protože se nenakazil krví, kterou měl na sobě bratr. Ten muž se zaměřil na něho a ošklivě ho poslal proti stromu. "Nejdříve kunaie. Teď bratr. Železo. Náramek?" vydedukoval, jelikož věděl, že jeho bratr je chodící zbrojnice a železo nebude nouze. Podíval se na svojí katanu. Sice nevím co je zač, ale pochybuji, že nebude železná.. Musím dávat pozor pomyslel si, ale tok jeho myšlenek přerušil ten muž. Oslovil mě 47ko.. Takže ... Pevně uchopil katanu, ruka ho zabolela. Klouby měl opálené, ale dlaň naštěstí byla v pořádku, protože před popálením ho zachránila katana. Muž se objevil a zaútočil ze shora. "KDO SI !?" vykřikl Kiro a sekl vzhůru katanou proti muži. Ačkoliv byl velmi hlasitý, úder měl normální sílu. To až ty další byli silnější a silnější, protože skrze něho dokázala proudit více a více chakra to se vázalo i na jeho rychlost. Zároveň dával velký pozor jestli mu nějak nepohne katanou.

Muž v černém

Kiro odrážel jeho útoky a došlo ke klasické potyčce katana na katanu. Bylo překvapivé, že měl muž stejnou rychlost úderů jako Kiro, bylo to pravděpodobně tím, že lovci jsou ve vesnicích trénováni už od malička, aby byli schopni se ninjům vyrovnat v taijutsu, ke kterému tolik nepotřebují chakru. Muž na Kirovi viděl značnou naštvanost. Po chvíli dal do katany mnohem větší sílu a Kiro si všiml, jak černá katana lehce zavibrovala a tím rozhýbala i Kirovu katanu, tudíž byl nucen ustoupit nebo by mu katana vypadla z ruky. "Už chápu proč o tebe měli takový zájem. Tvá agresivita je skutečně velkolepá." Zasmál se a poté znovu udeřil. Tentokrát se však stalo něco zvláštního. Ve chvíli, kdy ho Kiro vyblokoval, tak opět náramek zablikal a černá katana se roztříštila na několik kousků, které se zabodly do Kirovi primární ruky. Muž následně uskočil a po dalším zablikání se kousky znovu vrátily k rukojeti, kde se opět zformovaly do katany. Měl teď katanu od Kirovi krve a Kiro pocítil to samé, co cítil předtím Kaishin, že mu začíná blokace chakry v ruce, kde byl zasažen. Mezitím Kaishin zkoušel aktivovat svou chakru. Dalo mu to dost zabrat, protože to chtělo pekelnou koncentraci, kterou by mladí ninjové nezvládli, avšak on pochází z rodiny Suikafuurado, což je rodina, která umí nejlépe pracovat s chakrou, jelikož ovládají více elementů, proto najednou pocítil mravenčení v celém těle a následný příval síly, jelikož opět rozpohyboval svůj koloběh chakry.

Kokai Suikafuurado

"Stříbrný lovče? Takhle mi říkáte?" Zasmál se Kokai nad tak stupidní přezdívkou a stál proti maskovanému muži, který v ruce držel svou katanu, která byla celá od krve, jelikož už si s Kokaiem vyměnili pár úderů a zranění. Muž měl stejnou výbavu, jako muž v černém, který bojoval proti Kaishinovi a Kirovi. "Co ti mám k tomu říct? Vypráví se o tobě, že poslední, co tvé oběti vidí jsou tvé stříbrné vlasy. Každopádně to zde ukončím. Tvou rukou zemřelo už dost lovců." Zařval muž a natáhl směrem ke Kokaiovi svou dlaň, která byla otevřená. Kokai si všiml, že má muž v dlani jakýsi černý kruh - nebyla to pečeť, spíše nějaké železo/mechanismus. "Už jsi byl několikrát zasažen mou katanou, proto máš v sobě dostatek jedu." Promluvil muž a v ten moment stiskl dlaň do pěstí a Kokai se bolestí skácel k zemi.

Kiro “47” Suikafuurado

Byl to dobrý boj. Muselo se na něj i dobře dívat. Kiro byl sám překvapený, že mu lovec stačil, protože to začal být opravdu rychlejší až by se dalo říct, že by je někdo kdo vidí trochu hůře už považoval za šmouhy, točící se kolem svých zbraní. Nakonec byl však nucen uskočit, protože nepřítel nehrál úplně fér. Protočil katanu v ruce a zakroutil hlavou. Přišel další úder, který Kiro pohotově vykryl, ale jeho čepel se rozdělila na několik kousků a ty se zabodaly do jeho ruky, kterou čněl katanu. Kurv.. procedil mezi zuby a naštvaně z posledních sil máchl proti muži. Ten už na tom místě, ale nestáhl a kousky, které se Kirovi dostali do ruky se zase vrátili. Ruka mu bolestní trochu ochabla a jeho poslední úder do prázdna skončil tak, že mu katana vyletěla z ruky a dopadla pár metrů před něho. Kiro neváhal a druhou rukou si roztrhl ohořelý rukáv a nad pořezanou ránou si to pomocí jedné ruky a zubů zavázal, aby nekrvácel ještě více. Chtěl se mu nejradši do něčeho kopnout, protože to bylo poprvé co se s někým utkal a on ho takhle dostal. Chakru už necítil, ale z toho nijak špatný nebyl. Byl zvyklí, že pokud přestane bojovat nebo pustí katanu z ruky všechna jeho síla z nějakého důvodu zmizí. Pomalu kráčel ke své položené kataně a vzal jí do své druhé ruky. Ucítil pálení, jelikož na levé ruce měl popálenou i dlaň. Teď to, ale musel vydržet. Po té první, pravé, stékali potůčky krve z pořezaných ran. Na okamžik přejel pohledem po bratrovi, který se urputně soustředil v kleku, ale ihned zpátky na může, který stál před nimi. "Tak kdy to skončíš jak si tvrdil?!" zakřičel na něj Kiro. Všichni ho museli mít za klidného, skoro nemluvného. Teď jím, ale proudil adrenalin a poprvé zažil boj, který ho poměrně uspokojil. Sice zatím nevyhrál, ale konečně zkřížil katany s něčím živým. Zvedl katanu ve své levé ruce a namířil na něj špičkou. Snažil se vypadat bez emocí jakože ho nic nebolí, ale všechno se nedalo schovat a tak to jak byl pořezaný, popálený na něm bylo poměrně znát. Hlavně mu po spánku už stékal pot, protože boj byl poměrně intenzivní. "Je to něco jiného než popravit někoho, kdo se ti nemůže postavit co?!" zařval na něj s myšlenkami na tři těla poblíž nich.

Kaishin Suikafuurado

Po tváři mu ztekla další kapka potu, když v tom ucítil mravenčení a nával toho, co z něho dělalo ninju. Hlava ho trochu třeštila, ne jen z toho nárazu o strom, ale hlavně z té pekelné koncentrace a přemáhání.
"Yosh... tak to by bylo..."
Rukou si setřel pot z čela a postavil se na nohy. Viděl jak jeho bratr má problémy, nebylo divu když ten lovec hraje celou dobu proti "pravidlům", ale to se dalo čekat pokud chce dosáhnout svého výsledku. Pomalým krokem se vydal na bojiště kde před chvilkou proběhl šermířský duel na celkem vysoké úrovni. Došel až ke Kirovi vedle kterého se postavil a zatnul ruku v pěst.
"Možná si mě zbavil chakry i zbraní, ale to nic nemění na tom, že z tebe nemůžu vymlátit duši..." Řekl s klidem a úsměvem přičemž si dvěma prsty přejel po pásce na oku. Nepřítel a nejspíš ani jeho bratr nemohl vědět, že znovu obnovil svůj tok chakry. Bedlivě sledoval každý jeho pohyb aby na případný útok mohl včas zareagovat.

Muž v černém

Myslí si, že se nemohli bránit? On snad neví, co jsou oni i on zač? Pomyslel si, když mu Kiro řekl o tom, že zabíjí jen ty, kteří se nemohou bránit. Skutečnost však byla jiná. "Ty si fakt nic nepamatuješ 47čko? Nevíš, k čemu jsi byl určený? Nevíš, proč jsi zpět u své rodiny?" Zasmál se, protože mu to přišlo vážně komické a hlavně bylo teď důležité, aby ho zabil, jelikož byl de facto 47čka nepovedený produkt. Chtěl na něj zaútočit, ale to už tam přišel i Kaishin. Chtěl ho opět odhodit pryč, ale nemohl, svým okem už nezaznamenal žádné železo. Přišli na to? Pomyslel si trochu sklesle, ale pak se dotkl své černé katany oběma rukama. Následně je dotáhl a katana se rozdělila na dvě části. Poté se proti oběma rozeběhl a těsně před nimi vyskočil a máchl oběma katany, které se najednou rozprskly na několik ostrých částí a rozletěly se do všech směrů, aby se oběma těžce uhýbalo.

Kaishin Suikafuurado

Muž v černém se na nás rozeběhl s katanou která se mu rozdělila na dvě části. Kousek před námi vyskočil a katana se rozpadla na několik ostrých částí které se na nás rozletěli jako déšť z nebe. Při jeho výskoku ale Kaishin složil pár jednoduchých pečetí.
"Doton: Doroku Gaeshi!" Před námi se vztyčil hliněný štít který nebyl nijak zvlášť tlustý, takže ostré kusy se do něho zabodaly, až na některých místech špička pronikla skrz. Když štít pokryl kusy letící v této trajektorii, v rychlosti složil Kaishin několik dalších pečetí.
"Sundej ten štít!" Křikl na Kira když dodělal poslední pečetě. Tady se projevila Kaishinova naprostá důvěra vůči jeho bratrovi. Kdyby totiž neudělal to co mu Kaishin řekl, schytali by to oba dva protože se svým katonem už na nic nečekal. Sotva Kiro rozkopl polorozpadlý hliněný štít, už Kaishin zaklonil hlavu s velkou koncentrací chakry.
"Užij si tohle..."
"Katon: Karyuu-Endan!" Vykřikl hlasitě a z úst se mu vyvalil obrovský proud horkého ohně přímo na místo, kam ten lovec ze vzduchu dopadal. Bylo takřka nemožné se tomu vyhnout protože ať už padal o metr dál na jakoukoliv stranu, oheň se srazil se zemí a vznikl velký ohnivý požár který pokryl 10tky metrů mýtiny na které stáli. Vzhledem k okolí kde byli se ohni dařilo a proto se povedlo pokrýt tak velkou plochu. Kaishinův ohnivý proud z úst trval několik vteřin, takže oheň se šířil podle množství které do něho přidával. Inu, za tu dobu co lovec vyskočil a použil svou techniku, se to odehrálo celkem dost rychle.

Kiro “47” Suikafuurado

Chvilku mu to dalo na odpovědi. Musel nad něčím přemýšlet. To co řekl v něm vyvolalo zvláštní pocity. Nutilo ho to nad tím přemýšlet. Takže opravdu toho o mě ví dost. Více než já sám. Může mi toho říct více pokud ... Kaishin vedle Kira stál odhodlaný porazit našeho soupeře. Bude to těžké, ale můžeme to zvládnout. pomyslel si a katanu držel podél těla. Věděl, že další duel bez své chakry s ním nezvládne, sice by to nikdy nepřiznal, ale už by na to neměl tolik síly. Musel spoléhat na svého bratra. Muž se proti nim rozeběhl a rozdělil svojí katanu. Zasáhne nás oba! uvědomil jsem si a přepravil jsme před sebe meč. "Ta zbraň!" procedil mezi zuby a bratr ho mohl slyšet. Nevěděl co má dělat pak se, ale stalo něco co nečekal, nikdy by se jim nedokázal vyhnout, né všem. Objevil se hliněný štít, který se snažil všechny kovové projektily zachytit. Kiro nečekaně vytřeštil oči. Co to ..? byl překvapený, protože tohle nečekal, ani nevěděl, že to bratr umí. Chakra ? jeho překvapení, ale přerušila žádost, kterou Kaishin zakřičel. Trvalo to zlomek, vteřiny než Kiro pochopil. Ruce byly zraněné, ale nohy ne. Kiro kopl co největší silou do hliněného štítu, který vypadal, že se rozpadne a soupeř se za ním nacházel. Pevně stiskl katanu, že zaútočí, ale pocítil žár a proud ohně vystřelil na jejich soupeře. Nezbývalo nic jiného než být ostražitý, kdyby i přesto ten muž v černém zaútočil.

Muž v černém

Tohle ho dost zaskočilo. Nikdy neviděl, že by nějaký ninja dokázal potlačit jeho jed a znovu rozproudit chakru. Vždy to ninjům trvalo minimálně půl hodiny, ale Kaishin to zvládl během několika minut. Přeci jen jsou to bratři, podoba tam je. Ví o tom Jiro, že předtím sebral jen jednoho? Pomyslel si, když se před ním najednou rozpadla stěna a letěl na něj oheň, který ho pochopitelně zasáhl v plné síle. Oba Suikafuuradové viděli nejdříve jen jasný oheň a černý kouř, který byl tvořen kvůli tomu, že hořela mokrá půda a možná i neznámý muž. Jenže když oheň ztrácel sílu, tak uviděli klečící postavu. Postava se pomalu zvedla a odhodila rukojeti od svých katan. Pomalu pozvedl hlavu, která byla momentálně bez vlasů, protože ohořely a celý obličej byl teď hnusně popálený. Ale zbytek těla byl nepoškozen, protože byl oblečen v podivném upnutém oblečení. Ztratil původní oblečení, ale po těle měl něco upnutého a černého. Obličej muže šíleně pálil, ale nemohl to dát úplně najevo, musel pokračovat v boji. "Ah, takže ty jsi pokořil můj jed?" Zeptal se potichu, protože se mu skrz bolest těžce mluvilo. Pak se na oba upřeně podíval a chvíli se usmíval. Jak se usmíval, tak mu z pusy vytékal pramínek krve. "Zatím co vy tu se mnou bojujete, tak ten váš starší parťák pravděpodobně umírá." Zasmál se a podíval se na svůj náramek na ruce, který stiskl a v ten moment se v dálce ozval hlasitý výbuch. Věděli, že k tomu místu mířil právě jejich otec. "Tak a je to." Dodal a sundal si náramek, který směrem k nim hodil. Neletěl padáčkem, ale letěl přímo směrem ke Kirově kataně, opět si to zamířil k železu. Ve chvíli, kdy byl poblíž katany, tak vybuchl, což mělo sloužit k rozptýlení pozornosti, při které začal muž rychle utíkat pryč.

Kiro “47” Suikafuurado

"Ha!" jeho mysl vykřikla euforií, když viděla jeho nechutně spálený obličej. A udělal pár kroků stranou. "Vyhráli jsme!" řekl a lstivě se usmál. Měl z toho fakt dobrý pocit. Přešlapoval ze strany na stranu. Chtěl pokládat otázky a chtěl na ně odpovědi. Adrenalin s ním dělal divy. Umírá ? to byla řečnická otázka, která s ním nic neudělala. Jestli to zvládl bratr musí i on. Nebyl si jist co ho mohlo potkat, ale opravdu teď na něj nechtěl myslet. Doufal, že na to samé nemyslí i bratr, protože on ho nechtěl nechat odejít, potřeboval ho, aby mu pomohl chytit tohoto muže. Okem cukl na výbuch v dálce. A pak z pátky na něho. Ten muž pustil náramek, ten jakoby ožil letěl proti mě. No rozhodně mi došlo, že mi ho nedává. Udělal 2 obraty a vyhodil katanu proti tomu zařízení. Bylo mu jasné o co mu jde. Už to vzdal. "Zastav ho!!" Zařval na svého bratra naštvaně. V tu chvilku se mu vyrojila myšlenka, kterou nestačil ani promyslet. Udělal 2 rychlé kroky k 39ce a vzal ty dva zvláštní kunaie do ruky. Co nejrychleji mohl udělal kotoul blíže k tomu muži a hodil po něm jeden s kunaiů. Druhý držel v ruce a ať už bratr podnikl cokoliv snažil se utíkat za tím mužem hlava nehlava. Popřípadě hodit po něm i druhý, pokud by byl v dosahu. Třeba ty pečetě se dostanou skrze jeho brnění.

Kaishin Suikafuurado

Plameny pomalu ustály a zbyla po nich jen hromada kouře a pár plamínku na zbytků trávy. Spadl na jedno koleno a začal ztěžka dýchat.
"Eh, ten Endan mi dává zabrat, měl bych víc trénovat svou výdrž." Pomyslel si a utřel si z čela několik kapek potu. Kiro měl radost z toho že se nám naše spolupráce vyvedla, Kaishin taktéž jen zrovna nepobíral dech na to aby něco řekl. Kouř pomalu ustál a před námi se stále držel při vědomí onen muž s ošklivě popálenou tváří. Ihned mi bylo jasné že v tomhle stavu se nepokusí dál bojovat, ale mrštil po nás svůj náramek na který bratr pohotově zareagoval.
"Říkal jsem že je to hlupák, dvakrát nás na jednu věc nedostane když teď víme, jak ten náramek funguje." Řekl si sám pro sebe s úsměvem, když proti němu Kiro hodil svou katanu. Nastal další výbuch a bratr začal pohotově jednat. Ani Kaishin neměl v úmyslu po tom všem ho nechat jít i přesto že Kiro měl mnohem větší důvody k tomu ho dostihnout. Hodil po něm jeden z těch zvláštních kunaiů a vzápětí se za ním rozeběhl. Což Kai tak nějak očekával.
"Hm" Vydal ze sebe s přikývnutím když Kiro vykřikl, ať ho zastaví.
"Tohle ještě zvládnu..."
Složil tedy několik pečetí když bratr vyrazil vpřed a dlaní udeřil do země.
"Doton: Retsudo Tensho!" Ozvalo se dunění pod nohama a v místech kde utíkal ten muž se začala lámat země na několik kusů. Když se roztrhala, začala se pohybovat a některé bloky se propadali, některé zase vystoupli což vzhledem k jeho stavu byla celkem složitá opičí dráha. Kiro měl nohy v pořádku takže s jeho obratností by neměl být problém překonat tuhle překážku. Kdežto pro něho to mohlo být o zakopnutí, zvrknutí nohy, zvlášť když na takovém povrchu zničeho nic ztratí stabilitu.
"Teď bys ho měl.. dohnat." Při poslední technice se mu trochu zamotala hlava a začala ho bolet ještě víc. Svalil se tedy na zadek a odpočíval. Nechtěl se už dál přetahovat protože by mohl omdlít a to by nebylo moc dobré.

Bylo to však celé úplně jinak než si chlapci představovali. Ve chvíli, kdy se Kiro dotkl kunaie, tak se mu opět vybavila část minulosti, což ho posadilo na zadek a přestal mít jakýkoliv pojem o realitě, jen měl před očima další vzpomínku.

Kiro se v myšlenkách nacházel v černé místnosti, kde byl i v předchozí vzpomínce a opět zde viděl druhého muže s číslem 39. Byla to úplně ta samé vzpomínka, jako předtím, ale tentokrát byla jasnější. Muž už nic neříkal, jen držel Kira za ramena a cloumal s ním "Prober se!" Řval na něj a v ten moment uviděl Kiro, že jsou v cele vězení. Když se otočil, tak uviděl, že vězení bylo obrovské a v každé cele byli dva ninjové, kteří měli různá čísla na krku. Dokonce i Kiro měl číslo na krku, které tam však už v Suichu neměl. Vězení bylo obrovské a kolem jejich cely zrovna prošel samotný Jiro Kentiri a ukázal na 39ku. "Ten půjde, nesplňuje podmínky, bude zabit." Tím skončila vzpomínka a Kiro se znovu probral při čemž v dálce viděl utíkajícího muže, který přeskakoval ze strany na stranu, aby se vyhnul praskající zemi. Neměl už šanci ho dohnat.

Jenže v ten moment, kdy si Kaishin i Kiro mysleli, že je konec a už ho nedoženou, tak si všimli, jak před muže dopadl ze stromu jejich otec Kokai Suikafuurado, který byl slušně od cizí, ale i své krve. Kokai v rychlosti vymrštil 4 malé ampulky, které dopadly na každou končetinu muže a v ten moment co dopadly, tak praskly a celou končetinu muži obalil silný kus ledu. Kokai netušil, že je pro Kira tenhle muž důležitý, takže nečekal, udělal pečeť, napřáhl se rukama dozadu a následně je vymrštil proti muži, který se nemohl ani hnout a do jeho krku se zarazil velký kus ledu, což ukončilo jeho trápení. Kokai poté doběhl ke Kaishinovi a Kirovi. "Jste oba v pořádku?" Řekl vyděšeně, protože oba byli zrovna na zemi - Kaishin kvůli vyčerpání a Kiro kvůli nedávné vzpomínce.

Kiro “47” Suikafuurado

Dotkl se kunaie a jako blesk z čirého nebe se mu zjevila vzpomínka. Tentokrát silná a velmi dlouhá. "39ko.." pošeptal, ale ani nevěděl jestli jen pro sebe nebo nahlas. Prohmatal si krk a ucítil vystouplé místo. "47.." zadumal a rozhlédl se kolem. Bylo tu spoustu lidí a komplex byl obrovský. Najednou uviděl osobu, na kterou si myslel, že nikdy nezapomene, protože z něho vyzařovalo něco zvláštního. Ukázal na 39 a vyřkl verdikt. "Ne .. Ne ... Stůj..!" začal křičet Kiro a místo toho, aby pomohl 39ce už křičel na siluetu může, který utíkal. Chvilku se z toho prolnutí musel vzpamatovat a snažil se postavit, ale zatočila se mu hlava a od pokračoval po kolenou. "Stůj!" chtěl zakřičet, ale najednou uviděl bílí záblesk a ten muž se zastavil. Pevně stiskl kunai a zahodil ho na stranu. Pomalu vstal a to už uviděl Kokaie jak se k němu blíží. V dáli viděl muže na zemi. "Ne !" zakřičel, ale nechtěl tomu věřit. Třeba ještě žije! Udělal několik kroků a rozeběhl se k tomu muži ramenem musel narazit do Kokaie. "Ne !" zařval, jako kdyby mu sebrali někoho důležitého. Byl jen několik kroků od toho muže když se zastavil. Nemělo to smysl. Jeho krk byl úplně rozdrcený. "Sakra!!!" Zařval Kiro na místě. Nakonec se otočil a zamířil několika kroky zpátky ke Kokaiovi, který mohl být překvapený z reakce. "Proč ?!" dostal ze sebe a hlasitě oddechoval. Před očima se mu zjevovali poslední vzpomínky. "Mohl nám toho tolik prozradit!" Zařval skoro až zoufale. Na půli cesty ke Kokaovi se zastavil a padl na kolena. "Mohl..." už nedokončil. Pohleděl na mrtvoly za Kokaiem. Dokonce vedle Kira ležela rukojeť roztříštěné katany, která vybouchla po té co se na ní přilepilo to zařízení. "Všechno bylo zbytečný!" zvolal zoufale. Rok mu trvalo, než si konečně na něco vzpomněl a ten bude muset zase čekat dál.

Kaishin Suikafuurado

Usmál se na otce který k nám zrovna přiběhl taky potřísněný od krve.
"Kdyby si teď nebyl můj otec... Dostal by si pěknou do čumáku. A buď v klidu, ta krev není moje." Zasmál se a pomalu se vyhrabal na nohy.
"Jasně že jsme v pořádku, teda aspoň já jsem jen trochu bez chakry. Kiro je malinko zraněný. Nic to však nemění na tom, že jsem ti řekl, že to zvládneme. Byl to cenný zdroj informací jak pro Suichu, tak hlavně pro mého bratra. Zabít ho bylo to nejhloupější co si mohl udělat." Řekl upřímně a prohrábl si své nafialovělé vlasy, přičemž pomalu došel k mrtvému tělu se spálenou hlavou.
"Snažili jsme se aby přežil, ale koukám že i ty sis zabojoval." Dodal zády k otci s hlasitým oddechem a tělo mrtvého lovce si hodil přes rameno.
"Třeba v Suichu zjistíme něco co by nám mohlo pomoci." Řekl jako důvod proč se chce táhnout s tou spáleninou. Bylo mu líto bratrova zklamání. Věděl však, že tohle je jen začátek.
"Hlavu vzhůru Kiro, pomůžu ti získat pravdu. Na mě se spolehni." Dodal povzbudivě a mile se na bratra usmál.

Kokai Suikafuurado

Stalo se najednou strašně moc věcí, se kterými Kokai vůbec nepočítal. Oba jeho synové mu vytkli něco, za co nemohl. Kaishin by toho muže svým ohněm taky zabil, kdyby neměl takové vybavení, jaké měl. Nehledě na to, že Kokai nemohl tušit, že měl muž propojení se samotným Kirem a ještě k tomu by bylo hrozně riskantní vzít toho muže do tábora, protože tihle lidé měli jiné vybavení než ninjové. Mohli mít na sobě něco, co by ostatní dovedlo přímo do Suichu Kyanpu a mohli tam všichni kvůli tomuhle zemřít. Kiro měl právo toho muže vyslechnout, aby se o sobě něco dozvěděl, ale rozhodně neměl právo tímto ohrozit zbytek ninjů. Kokai však na svou obhajobu nic neřekl, věděl, že pro kluky tohle bylo první ochutnání momentálního světa a není dobré jim říkat, že tohle byla jen jedna desetina z toho, co se ninjům děje. Že ve světě existují lidé, kteří by ihned přišli do Suichu Kyanpu a všechny by pozabíjeli. Věděl, že tentokrát musí nechat kluky, aby na něj byli naštvaní, aby jim nezničil iluze o životě.

Kaishin popadl mrtvolu a táhl ji směrem zpět k táboru. Kokai se podíval na mrtvé tělo a všiml si, že na sobě nemá moc oblečení, takže asi není důvod se strachovat, že by měl na sobě nějaké zařízení, co by prozradilo jejich místo táboru. Proto kývl hlavou a vyrazil s kluky směrem k místu, kudy se opět dostanou zpět do tábora. Po cestě skoro nepromluvil, protože mu stále v hlavě šrotovala ta myšlenka, že kdysi Kira ztratili a teď mu přijde, že ho ztrácí znovu a to jen kvůli tomu, že se urputně žene za svou minulostí a nemyslí na svou přítomnost a budoucnost. Došli až k místu, kde se předtím objevili a Kokai je všechny opět přesunul do Suichu Kyanpu.

"Máte volno, s tím tělem opatrně Kaishine, lidé tu na tohle nejsou moc zvyklí. Já jdu podat hlášení Daisukemu." Řekl a podíval se na oba, při čemž si mohli všimnout, že je jeho pohled lehce zklamaný, možná i smutný. Že ho něco uvnitř žere, což bylo to, že jim nemohl říct veškerou pravdu a radši je nechal, aby si mysleli, že on je ten špatný. Poté se rozešel přímo směrem k části hradu, kde sídlí Daisuke.

Kiro “47” Suikafuurado

Vraceli se do Suichu Kyanpu. Kiro měl v hlavě spoustu myšlenek, ale jeho nálada se pomalu chladla, čím více s blížili k táboru. Doufám, že z něho něco dostaneme. pomyslel si a hleděl do země. Pak dorazili do tábora a Kokai nám dal rozchod. Jeho výraz byl trochu jiný, ale Kiro nad tím vůbec nepřemýšlel a v mysli nad tím mávl. Jenom zamyšleně přikývl. V ruce pořád držel rukojeť katany, která neměla žádnou čepel, protože byla roztříštěná při boji. Počkal až Kokai odejde a otočil se na svého bratra. "Já musím ..." mluvil zase klidně a bez emocí, jako před misí. Jako celý rok. Zvedl ruce. Jedna byla ošklivě pořezaná a byla celá od zaschlé krve a druhá byla hlavně popálená. "Nehledě na mojí zbraň...." uprostřed věty začal odcházet a pak ještě houkl. "Někam ho schovej." zvolal a odcházel pryč. Mrtví nám neutečou pověděl si když už byl dál. Musel si zařídit něco dalšího. Jeho katana byla rozbitá a on jí potřeboval vůbec k tomu, aby dokázal probudit chakru. Bez ní byl nic. Zamířil přímo do hradu a hledal lékaře, který by ho uzdravili pomocí svých dovedností

Eve Kurosu

Celé cesta do Suichu Kyanpu byla pro Eve něčím, čeho chce dosáhnout za každou cenu. Podle informací to pro ní vytváří úplně nový domov, ve kterém by mohla přežívat o něco lépe, než ve své vesnici. Byla celkem natěšená, až uvidí ninji, kteří budou stejní, jako je ona. Avšak to se dělo jenom v její mysli, na pohled ani nevypadalo, že by se do Suichu Kyanpu těšila. Po dobu dlouhého cestování Eve spotřebovala všechny zásoby jídla, vody i léků, které by ráda doplnila, protože okolí je opravdu nebezpečné a nikdy nikdo neví, na co šlápne. Trvalo dlouho, než se Eve dostala do blízkosti, ze které by mohla identifikovat polohu Suichu Kyanpu. Takže zde je to místo? Hm... . Prolítlo Eve hlavou a rozeběhla se směrem k tomu hradu. Vypadá to obrovsky. Snad mně uvítají jako jednu z nich. Pomyslela si Eve při cestě k hradu. Eve se zastavila asi 150m od brány do hradu. Hrad je hlídaný strážemi... jak nečekané. Určitě by si nenechali jen tak někoho proniknout do centrály přeživších ninjů.  Zamyslela se Eve a podnikla pár kroků kupředu. Eve nestihla ani zareagovat a bleskově se před ní objevil muž, nejspíš ninja, s dlouhými černými vlasy, nosíc rudou uniformu. "Hm?" Prolítlo jí pusou, ale v tu dobu už byla chycena pod krkem a stiskem na jejím tetování jí znemožnil jakýkoliv pohyb, protože cítila celkem ještě značnou paralyzující bolest.

Kokai Suikafuurado

Došel přímo ke kanceláři vůdce Suichu Kyanpu. Zaklepal a následně vstoupil do místnosti, kde už na něho čekal Daisuke Ryugo, který chtěl slyšet, co se svými syny Kokai objevil za velkou skálou. Kokai si sedl na židli k Daisukemu a nalil si šálek čaje, který měl Daisuke vždy připravený. "Kokaii?" Pokynul Daisuke rukou, aby se konečně něco dozvěděl. "Došli jsme tam a dostali jsme se do pasti. Na mě čekalo několik nastražených pastí, které mi zablokovaly chakru a následně mě napadl muž, který mě označil Stříbrným lovcem, pravděpodobně už jsem vyvolal o svou osobu dost zájmu, vzhledem k tomu, že mám za poslední roky na kontě 70 zabitých lovců, protože jsem se snažil najít svého syna. Mezitím na mé chlapce zaútočil jiný muž, který je nejdříve nalákal k infikovanému muži a poté se do nich pustil. Ten muž věděl, co udělali s mým synem." Odpověděl Kokai.


"Co to v tobě evokuje Kokaii?" Zeptal se Daisuke, aby si dal vše dohromady a utvrdil se v tom, co si sám myslel. "Podle mě jsou nám lidé z Konohy dost na stopě a víš, že pokud se k nám blíží Jiro, tak je blízko i Malekai." Poté se Kokai na chvíli odmlčel, při čemž se postavil a přešel k blízkému oknu, ze kterého se podíval na celou vesnici. Ve chvíli kdy v dálce uviděl blížící se ženu s rudými vlasy, což byla nepochybně Nami Suikafuurado, tak zakroutil hlavou a promluvil. "Dělila je od nás jen ta velká skála, kdybychom tam nepřišli, tak si myslím, že nás do měsíce objeví." Daisuke se na něj podíval "Zabili jste všechny? Nikdo neutekl?" Zeptal se a Kokai se lehce zasmál - nebyl to klasický smích, spíše takový zoufalý. "To ano, ale tím jsem se opět oddálil od Kira. Ten jeden muž o něm něco věděl a Kiro to chtěl zjistit. Nemohl jsem jim říct, že jsme ho zabil kvůli tomu, aby náhodou neutekl nebo nám neudělal něco ve vesnici." Kokai však zatajil jednu důležitou informaci. Zatajil to, že Kaishin vzal mrtvolu toho muže a odtáhl ji do vesnice. Pokud by tohle řekl, tak by Daisuke hned šel za jeho syny, aby mrtvolu spálili, protože nikdy nevíme, co v Konoze mají za vybavení. Kokai tohle vzal na sebe a věřil tomu, že pokud na tom mrtvém muži nic nenašli, tak ani nemá nic, co by mohlo lidem z Konohy říct, kde se nacházíme. "Musíme udělat něco s tím, že se sem blíží jednotky Konohy a případně jednotky z Kumogakure." Naznačil Daisuke, ale v ten moment do místnosti vpadla udýchaná Nami Suikafuurado.

"Ah, Nami!" Zvolal Kokai a došel k ní, aby ji obejmul. Nami obětí opětovala a pak si udýchaná sedla na zem a opřela se zády o zeď. "Je to vážné." Řekla a zakroutila hlavou, při čemž hleděla na Daisukeho. "Jak vážné?" Zeptal se jí Daisuke a bál se toho, co mu všechno řekne, protože věděl, že byla pryč přes měsíc, protože se toulala po světě a získávala informace. "Ame Kyanpu padla. Saigo je mrtvý. Malekai prý ovládá skupinku ninjů, kteří bojují po jeho boku. Jsou označeni nějakými čísly." Odpověděla a Kokai ji mezitím podal čaj, aby se napila, protože vypadala dost unaveně. Pak mu to však začalo docházet. Jeho syn Kiro se označuje nějakým číslem, ale nikde není vidět, proto dost lidí nevidí spojitosti, ale tohle je jasná spojitost. "Počkat, počkat." Zastavil se nad tím Daisuke a podíval se na Kokaie. "Tvůj syn má číslo ne?" Zeptal se, ale už dávno věděl odpověď. "Ano." Odpověděl Kokai a dál pokračoval. "Pravděpodobně to je spojené, ale můj syn si nic nepamatuje, což víš. Proto je teď důležité, aby si rychle vzpomněl." Dodal Kokai a přešel zpět na židli. "Dobře, dobře. Věřím ti Kokaii, ale musíme udělat to, co jsme dlouho plánovali. Musíme vyslat tým, který svede všechny lidi z naší stopy, aby si mysleli, že zde vůbec nic není." Odpověděl Daisuke a podíval se zpět na Nami.

"To nebude tak lehké, protože jsou všude. Všude v okolí jsou lovci, kteří nás hledají. A nejhorší na tom je, že hledají hlavně Kaita. Kaito podle všeho v poušti zranil pár lovců a jednoho hnusně pořezal se vzkazem, že se na něj těší. Malekai ho chce mrtvého a tím pádem vyslal naším směrem hromadu lovců." Nami ještě více zhoršila situaci a zakroutila hlavou. "Nevím, co budeme dělat." Dodala. Daisuke si v tu chvíli stoupl a rozložil mapu. "Fajn, než projdou kolem skály, tak máme několik dní na to, abychom něco vymysleli, takže dejte hlavy dohromady a musíme s tím něco udělat. Kokaii, zítra si vezmi do parády své syny, aby se něco přiučili a budete jednou z jednotek, která odláká lovce na druhou stranu. Nami, ty si vezmeš hlídkování a dáš nám vědět, pokud se někdo bude fakt dost blížit." Všichni kývli hlavou a pak se rozešli pryč. Kokai měl stále špatný pocit z toho, že Kaishin jednoho z nich přitáhl k hradu.

Kiro -> Maeko Suikafuurado

Ani nestihl dojít do ošetřovací části hradu a už potkal svou matku. Ta na nic nečekala a rozeběhla se přímo k němu, když viděl, že je celý od krve. "Co? Co se stalo?" Zeptala se, ale mezitím ho vedla do jejich obytné části. Odemkla dveře a vešla do velkého komplexu, kde měli jako rodina obývák, kuchyň, koupelnu a několik místností, které sloužili pro spánek Maeko, Kokaie, Kaishina i Kira. Ukázala mu, aby si sedl k jídelnímu stolu a došla pro kufřík, ze kterého vytáhla spoustu mastiček a podobných věcí, které měli pomoct s uzdravením jeho rukou. "Ach jo, začíná se ta situace ve světě zhoršovat, pokud už i vy jste vpadli do boje." Řekla a lehce se usmála, aby zlepšila atmosféru. Chovala se ke Kirovi tak, jak se k němu chovala i dříve, protože pevně věřila, že Kiro ještě není tak uzavřený, aby odmítal i svou matku. "Máš pořád noční můry?" Optala se ho, ale to ho mohlo lehce zarazit, jak by tohle mohla vědět. Vysvětlení bylo však jednoduché - je to vidět na stylu, jakým Kiro v noci spí. Jestli se převaluje, křičí ze spání nebo něco takového. Namazala mu obě ruce několika mastmi a Kiro cítil, jak se mu stahuje kůže a hojí se mu všechny rány. "Eh, a kde máš katanu?"

Eve -> Kaito Ryugo

Mladá a krásná dívka vešla na území Suichu Kyanpu. Nedošla až k hradu, protože před ním je velká věž jménem Patororu, kde hlídá vždy minimálně jeden ninja. Teď tam hlídal zrovna Kaito, který ji uviděl a ihned před ní skočil, při čemž ji chytl silně pod krkem. Bylo mu jedno, že jde o mladší dívku, prostě nechtěl nechat nic náhodě. Všiml si i jejího čísla na krku. Následně ji hodil na zem a v rychlosti na ní namířil nataženým šípem ve svém luku. Všimla si, že kolem šípu poletují rudé blesky. "Kdo jsi a odkud přicházíš?" Nataženým šípem ji dával dost najevo, aby rozhodně nic nezkoušela, protože by ihned dostala zásah. "A rozhodně se tě nebudu ptát dvakrát." Zdůraznil, aby si uvědomila, že není zrovna v jednoduché situaci.

Kiro “47” Suikafuurado

V dálce viděl osobou, kterou znal. Byla to jeho matka, žena která byla jedna z těch, kteří bojovali za to, že nehrozí žádné nebezpečí. Přiběhla k němu a bylo vidět, že má starosti. Kiro jenom pokýval hlavou a následoval svojí matku beze slova domů. Sedl si poslušně k jídelnímu stolu. A položil si ruce na stůl. Bylo to opravdu ošklivé, ale Kiro seděl v klidu. Maeko si postěžovala na situaci a zeptala se ho na několik otázek. Měl chuť právě teď vstát a utéct. Prostě utéct, pryč. Bylo to poprvé kdy byl takhle zraněný a někdo se o něj staral. Jelikož když přišel do tábora byl několik dnů v bezvědomí a ani nevěděl jak ho dali do kupy. Díval se jí do očí. Bylo to jako kdyby ztratil řeč, nevěděl co to bylo, nedokázal to popsat. Víčko u pravého oka mu trošičku tikalo jako kdyby sám se sebou bojoval. Nakonec však odvrátil hlavu a pozoroval jeho dlaně a ruce. Byla to dlouhá pauza než promluvil. "Mám." promluvil a dělal, že pozoruje ruce, ale bylo na něm vidět jak přemýšlí nad tím co vůbec řekne. "Myslel jsem, že se jich zbavím když ..." nemohl najít to správné slovo. "Budu bojovat. Budu .. zabíjet." vyslovovalo se mu to těžce. Celý rok trénoval, meditoval, kontroloval emoce a k ničemu to nevedlo. Pak si vzpomněl, jak ho ten boj nabudil. Jak ho v tu chvilku změnil. Bůh ví co by se stalo, kdyby toho muže dohnal. Kdyby si vylil svou zlost a hněv. "Našli jsme mrtvá těla. Byl tam jeden muž. Byl se mnou ve vězení. Byl starší, 39ka." pověděl a rukou mezi řečí ukázal na krk. "Měl ho vytetované na krku.". Chtěl se vypovídat, nevěděl proč, ale ten pocit. Znova se na ní koukl. A posunul si ruce na okraj stolu. "Na něco jsem si vzpomněl. Další střípek..." pak zahrabal v dlouhých kapsách pod oblečením. Vytáhl jeden kunai. Pouze jeden, protože toho, kterého se dotkl a chtěl ho hodit po tom muži, zahodil pryč. Položil ho na stůl. Byl obyčejný až na bílou pečeť na hrotu kunaie. "Vám asi řekne více." pověděl odevzdaným hlasem a posunul ho doprostřed stolu. Pak zahrabal ještě jednou. Tentokrát vytáhl rukojeť katany ze které vystupoval malý střípek. "Je zničená...." řekl a v jeho hlase byla slyšet emoce, smutek. Tuhle katanu nevěděl ani odkud vzal. Přišel s ní do suichu a byla celá od krve. Byla nejspíše jeho jediným společníkem na cestách a i přesto, že byla obyčejná pro něho byla neocenitelná, protože jenom díky ní ovládal svou chakru.

Eve Kurosu

Nebylo to moc příjemné, ale Eve vycítila, že to bude hodně zkušený ninja. Nádherné přivítání. Pomyslela si když letěla směrem na zem. Další pohled na toho ninju již blokoval jeho luk a silně natažený šíp, který se určitě nebál prolítnout celým jejím tělem. "Jsem Eve. Přicházím z daleké vesnice lidí, která pro mně není bezpečná." Řekl Eve a pak se ušklíbla. "Při cestování se vzduchem rojily informace o tom, že zde existuje hrad, ve kterém jsou převážně přeživší ninjové. Proto jsem zamířila směrem sem." Dodala celkem chladným hlasem, ale bylo jí jasný, že mlčením toho moc nevyřeší a tak mu rovnou řekla, z jakého důvodu tu je. Nepokoušela se ani nijak hnout nebo se postavit. Spíš to vypadalo, že jí je úplně jedno, že je na zemi. V očích měla hodně vážný výraz, protože celá ta cesta sem byla opravdu složitá.

Maeko Suikafuurado

Když položil dlaně na stůl, tak nevěděla, zda ho za ně má chytit, aby mu dala pocit bezpečí. Pak tak ale učinila a lehce se ho dotkla. Kiro cítil lehký chlad, protože měla matka studené ruce pravděpodobně kvůli elementu a takhle mu chladila jeho rány. "Nejde o to, abys své sny takto potlačoval. Naopak. Měl bys jim dát průchod, aby jsi jim porozuměl a třeba se ti znovu otevře další vzpomínka na historii. A co se týče tvé úlevy při vraždění? To není nic vážného, je to podmíněné i tím, že jste celý život všichni zavření zde nebo někde jinde a stále jen slýcháte o tom, že se za hranicemi vašeho poznání děje něco špatného. Všichni máte nutkání s tím vším bojovat a když se vám naskytne příležitost, tak si uvnitř ulevíte." Řekla dlouze a pak se podíval na kunai, který přinesl. "Mohu si ho na chvíli nechat? Poptám se, zda ho někdo v táboře nepoznává nebo o něm něco neví." Pak ale ukázal zničenou katanu. Maeko se popadla za tváře s vyděšeným výrazem. "Jak se to stalo?" Optala se, ale v hlavě už měla myšlenku, co teď udělá, že mu pravděpodobně ukáže něco po svém otci.

Kaito Ryugo

Slyšela o Suichu Kyanpu a podle toho sem došla? Kde se to mohla takto dozvědět? Pomyslel si a chvíli na ní ještě beze slov mířil, ale pak sklonil luk, šíp vrátil do jílce a následně si dal i luk na záda. "Nic nezkoušej." Řekl a pomalu se k ní přiblížil, při čemž se dotkl jejího čela a ona pocítila jakési mravenčení, které procházelo od čela až ke zbytku těla. Poté ji pustil a znovu odstoupil. "Cítím v tobě to, že jsi skutečně probudila chakru a nějakou dobu ji využíváš." Odpověděl ji a pak si dal ruce k sobě a složil jednoduchou pečeť, při čemž se změnily jeho oči a místo nich měl oči orlí. Chvíli stál a hleděl přímo na ní, když v tom mrknul a měl opět normální oči. V ten moment si Eve všimla, že na obloze poletuje orel, přes kterého Kaito kontroloval zda je v okolí někdo další, což nebyl. "Dobře, přišla jsi i sama, ale nemohu tě tu nechat jen tak pobíhat. Půjdeš se mnou přímo za vůdcem tábora, abychom si tě prověřili." Jenže to už v dálce Eve uviděla osobu, kterou moc dobře znala. Byla to Nami Suikafuurado, která byla tou osobou, která ji kdysi řekla o Suichu Kyanpu.

Kiro “47” Suikafuurado

Zalapal po dechu když se dotkla jeho rukou. Snažil se to skrýt, ale moc se mu to nepovedlo. Pozorně poslouchal a přemýšlel nad každým slovem.
"Vezměte si ho, třeba vám pomůže." Bylo zvláštní jak to řekl, jelikož v tom byla cítit taková odtažitost.
"Bojovali jsme s mužem, nějakým lovcem. Mohl ovládat kov, přes nějaké zařízení." zadíval se Maeko do očí. "S bratrem jsme ho porazili." zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. "Měl jsem s ním šermířský souboj.... Jediná věc ve které jsem dobrý." pak se zadíval na rukojeť. "Nakonec mě však podlím trikem přelstil a když se pak přidal bratr. Zničil mi katanu za cenu svého zařízení." Snažil se jí to vysvětlit co nejstručněji. "Chtěl jsem si obstarat novou." pověděl poměrně vážně. "Beze zbraně nic nedokážu." v tomto rozhovoru projevil více emocí než za celý rok. Nevěděl čím to bylo.

Maeko Suikafuurado

Všimla si, že ho dost překvapilo to, že se ho dotkla a zároveň ji dost děsilo to, že ji vyká, což bylo od jejího syna trochu zvláštní. Avšak vše chápala, přeci jen byl několik let mimo vesnici a bůh ví, kdo mu co dělal. Možná bylo i dobře, že si většinu věcí ani nepamatoval. Vzala si kunai a položila ho na stůl před sebou. "Co kdyby jsi poprosil svého bratra, aby tě naučil užívání jutsu? Nalezneš svou první podstatu a pak se zaměříš na nová jutsu, která ti pomohou v boji, abys nebyl příště zranitelný pokud budeš bez své katany." Navrhla mu s úsměvem a pak se zvedla od stolu. "Pojď se mnou." Řekla s lehkým mávnutím rukou na znamení, aby ji následoval. Šla směrem k zamčené místnosti, kam měli jako malí zákaz vstupu a ani teď v dospělosti se tam nedostali. Odemkla a otevřela dveře. Kiro mohl vidět spoustu truhel a krabic. Na stěnách byly různé staré mapy a zbraně. Došla k jedné z truhel, na kterou položila svou dlaň. Truhla cvakla a následně se otevřela. Najednou se vyvalila slabá modrá záře, která během vteřiny opět zmizela a místo ní uviděl Kiro krásný dlouhý meč, který lehce zářil světle modrou barvou. Maeko ho zvedla a na dlaních ho držela přímo před Kirem. "Tohle je Rothius. Je to meč, který kdysi užíval můj praděda, pak děda a následně můj otec. Můj otec neměl Kokaie, tvého otce, vůbec rád, takže mu ho nepředal a nechal mi ho se slovy, že ho jednoho dne předám jednomu ze svých potomků. Myslím si, že je vhodná doba, abys ho měl ty, vzhledem k tomu, že jsi přišel o svou katanu." Podala mu ho a čekala až si ho vezme. Poté koukla do strany, kde bylo černé kožené pouzdro. "Zde je pouzdro. Rothius je meč, který podporuje fungování chakry a zároveň ji dokáže lehce vést.  Podle mých předků je tento meč živý, pokud si sedne s uživatelem, tak k němu duševně přiroste a navzájem si porozumí, což následně spustí určité výhody, které jistě později objevíš." Dodala další vysvětlení.