Návštěva Iwagakure (mise pro Trojku a Čtyřku)

Čtyřka

"Nemohu, prolil jsem příliš mnoho krve... Pro mne už není spasení... Nezasloužím si jej." řekl jsem mu a moje oči se změnily, již na nich bylo jasné opovrhování životem, touha po tom to teď a tady ukončit, rukou někoho, koho bych mohl nazvat přítelem. "Prosím, můj drahý příteli, dál se neptej a bodni, bodni do srdce, aby to bylo rychlé a mému svědomí's ulevil."

Saburo
Ne...To není správný...Je jedno, co jsi provedl...Začni znova od začátku...Každý si zaslouží druhou šanci...
Řekl jsem neústupně...Rozhodně jsem ho nechtěl zabít...

Saburo
Promiň Aidame...Nechtěl jsem to udělat...Aspoň ne takhle...
Řekl jsem a vytáhl kunai...
Promiň mi to...Příteli...
Řekl jsem a bodl směrem na Aidamovo srdce...

Čtyřka

Když si bodl, ucítil jsem chlad, to jak tvé ruce až po ramena obalil krystal, který se nedal zničit ani navýšením chakry. "Promiň mi, příteli, ale moje poslání ještě neskončilo... Neznič ten krystal a to, co jsi mi teď zapůjčil ti vrátím. Pak mě budeš moci zabít nebo přijmout jako přítele," řekl jsem mu, když jsem měl v ruce jeho ucho v krystalu. Místo ucha tam měl Saburo také krystal, ani nepocítil bolest, nechtěl jsem, aby ji cítil někdo, koho jsem mohl považovat za přítele. "Teď se s tebou loučím, ale doufám, že se znovu shledáme a pokud možno jako skuteční přátelé," řekl jsem mu, než jsem použil svitek a i s jeho uchem jsem zmizel. Saburo si mohl všimnout, že ten, s kým mluvil, byl jen krystal, který vyrůstal ze stěny bariéry. Když jsem zmizel, tak bariéra pomalu začala mizet, ale Saburo se nemohl hnout, byla to pojistka, aby ho Trojka neviděl živého.

Saburo
Pěkně jsem to zhnojil...
Bylo to poslední, co jsem si pomyslel...


Trojka
Bezva...Je čas se vrátit...
Řekl jsem si a vyběhl jsem z vesnice velkou rychlostí a dohnal jsem Čtyřku...
Tak co...Jak se ti líbila návštěva Iwy za památkami???
Řekl jsem ironicky...

Čtyřka

Slova Trojky jsem ignoroval. "Je na čase je použít," řekl jsem mu a roztáhl jsem svitek. Potřísnil jsem ho svojí krví a složil pečetě. V tu chvíli jsem zmizel neznámo kam i se svitkem a Saburovým uchem v krystalu.

Renji Hagane

Nemohol som nič robiť. Stál som tam ako primrazený a sledoval som, ako Osami sťahuje pod zem. Skočil som za ňou, zaryl som svoju ruku do bahna a nahmatal som tú jej.
Mám ťa!
Pomyslel som si. Bola celá zablatená, keď som ju vytiahol. Silno som ju objal.
Vďaka bohu žiješ!
Vyronil som pár horkých sĺz šťastia. Nechýbalo veľa a mohol som stratiť to, čo som sotva získal.

Osami
Nič som nevnímala.
Bola som dosť nízko.
No zrazu ma Renji vytiahol.
Ďakujem, povedala a vykašlala som trochu bahna.

Renji Hagane

Dal som ti predsa sľub. Si v poriadku?
Spýtal som sa jej starostlivo.

Osami
S-.... nedopovie.
Odpadne do bezvedomia...

Meiko

Když se ke mě vrátila včela tak jsem tam poslala asi 10 včel najednou,ty létali všude možně. Protože jedna včela nedokáže pozbýrat tolik informací,hmmm..... jenom si zabručela v mysli.

Renji Hagane

Odnesiem ju tentokrát do nemocnice. Uvedomím si, že sme mali šťastie, že sme to prežili. Medik ju okamžite vezme do izby. O chvíľu vyšla sestrička.
Bude v poriadku. Museli sme z nej vyčerpať trochu hliny ale inak je len trochu unavená. Necháme si ju tu cez noc na pozorovanie.
Dobre teda. Možem ju vidieť?
Potrebuje teraz spať. Asi to nebude teraz potrebné.
Vybral som sa teda domov.

P.S.: presúvam sa do povodnej miestnosti

Meiko

Když se ke mě včely vrátily s informacema,tak jsem se dozvěděla že už je po boji. A nějaký kluk s dívkou kteří utíkaly nejspíš do nemocnice. Jsem teda přišla pozdě no.... nevadí,je i hodně věcí na práci... pomyslela si a šla směrem k nemocnici.