Sebestřednost není na místě, Hledání bojového ducha - Tým 1

Reineko

"To já bohužel netuším... Monokéros má ale mnoho schopností, o kterých se ostatním duchům může pouze zdát," řekla. "Několik málo legend o něm koluje i mezi námi, ale všechny se opírají o jeden fakt a to o jeho nevinnost... Zřejmě ho polapí jenom panna," zasmála se.

Jin

Když to dořekla tak jsem se zastavil a začal jsem kašlat, protože mi zaskočil vzduch. Eh, cože? Zvolal jsem na ní. Ale tak ty jsi, eh. No tamto prostě ne? Pomyslel jsem si a trošku se začervenal, což se mi stalo poprvé v životě.

Reineko

"No... Jestli myslíš panna, tak... Jak to jenom říct... Prakticky vzato stále jsem panna, ale dlouho jí nebudu... Do procesu splynutí duší zbývá jen málo času, může to být dnes, zítra... Za měsíc..." řekla trochu nejistě, protože netušila, co by si mohl Jin pod tím procesem představit, když tím vlastně příjde o své panenství.

Jin

Znovu jsem zrudnul, vykulil oči a mé výčko na pravém oku se začlo trošku hýbat, dostával jsem do něj tiky, protože jsem nevěřil tomu co jsem slyšel. Co to je ten proces splynutí duší? A přece jen, když jsi ještě panna tak by tě mohl poslechnout ne? Pomyslel jsem si a čekal co si pro mě Reineko zase přichystá, protože to co mi říkala mi docela dávalo zabrat.

Reineko

"Ach... Jinak... Ty jsi muž a já jsem žena, kočka. Já jsem panna a ty jsi tentononc panic... Když se spojí do jednoho, nemůže už být panna pannou, protože to prostě nejde... Chápeš to takhle?" zeptala se pro jistotu, jestli to Jin pochopil.

Jin

Zase jsem se zastavil a chvíli stál, ale teď mi spadla i čelist. To jakože mi dva spolu budem dělat tamto? Zeptal jsem se jí a pak mě napadla myšlenka, jak by to asi dopadlo, kdybych schytal třeba klučičího slona.

Reineko

"Jak jako tamto?" zeptala se nechápavě. Jin už by si konečně mohl uvědomit jisté rozdíly mezi Reikai a Sekai. Pokud Reineko neřekl, o co se přesně jednalo, tak mohla jen těžko určit, jak se tomu říká nebo co to je a porozumět tomu jak z duchovního, tak tělesného hlediska.

Jin

Plácl jsem se do čela a pak jsem se odhodlal. Myslim to co se dělá, aby vznikly děti. Nedokázal jsem to slovo říct, asi jsem se moc styděl.

Reineko

"To jak se dělají děti?" zeptala se nechápavě. "Duchové se nerodí, ti se prostě jenom objevují... Nemyslíš snad normální děti, že ne?" zeptala se vážně. "Na takové věci máme oba času dost... Neříkám tím nic určitého, jen, že zrovna teď to není nejlepší téma..."

Jin

"Uff!" Zvolal jsem s neuvěřitelně hlasitym výdechem. Takže se spojíme jen jakoby dušema? Pomyslel jsem si.

Reineko

"Ano, jenom dušemi... Teď se to může zdát jako silné spojení, ale stále není... Problém u tohoto spojení je, že to má duše příjde o ... to... a Monokéros je duchovní stvoření, takže to cítí z duše... Tělesně však budu naprosto v pořádku," řekla a Jin mohl cítit, že se něco mění, něco uvnitř něj.

Jin

Zrychlil jsem do kroku, aby jsme ho stihli najít. Co se to děje? Pokud se tedy spojíme tak už nemáme šanci Monokérosovi pomoct. A já bych neřekl, že s nim mají nějaké dobré plány, protože přece jen takovýho ducha by měli nechat volného. Pomyslel jsem si a vzpomněl si na Monokérose a přemýšlel o tom co asi všechno dokáže.

Reineko

"Uklidni se a sedni si... Monokéros k tobě příjde sám..." řekla jsem Jinovi. "Monokéros je plaché a nevinné zvíře... Nemůžeš ho chytit, on tebe musí vyhledat, proto ho ani Zouto nenašel."

Jin

Kývnul jsem hlavou a posadil se. Chvíli jsem nevěděl co mám dělat a furt se vrtěl, ale pak mě napadlo chvíli relaxovat a zavřel jsem oči a vyčkával. Víš Reineko, dozvěděl jsem se, že mohu mít více duchů, ale kdybych nezískal druhého tak bych mohl ztratit tebe a to nechci, takže jsem se rozhodl, že budeš můj jediný duch, kterého budu mít. Řekl jsem ji.

Reineko

"Ano, to je pravda, ale třeba nakonec budeš chtít změnu. Někdy se stává, že ninja svého ducha vymění," řekla celkem v klidu, zřejmě tím chtěla jen podpořit Jina, ale pomalu ale jistě již před sebou ztráceli jisté bariéry a to hlavně v hlase. Už z hlasu mohli pomalu oba rozeznávat, jak se cítí.



Malý Monokéros

Nestávalo se často, aby někoho pozoroval zrovna Monokéros, ale tentokráte se to stalo. Jeden malý Monokéros sledoval Jina, který seděl na louce.


Malý Monokéros

Něco se začalo třít o Eiminu dlaň. Byl to malý koník s rohem, který se o ní třel svou stříbrnou hřívou na krku.

Jin

Furt jsem měl oči zavřené a poslouchal ji. Nikdy bych tě nevyměnil. Jsi nejlepší duch, kterého jsem kdy mohl mít. Pomyslel jsem si, aby to Reineko slyšela. Doufám, že ani ty nebudeš chtít změnu. Řekl jsem s úsměvem na tváři.

Reineko

"Jak bych mohla," řekla sladce, pro někoho jako je Jin to však mohlo být až příliš sladké. Bylo to jako fondán s nugátem v mléčné čokoládě a v cukrové polevě. Pro někoho akorát, pro někoho sladké a pro někoho Boží muka plná sladké neřesti. "Teď, když máme chvíli čas... Chtěl by jsi se mě na něco zeptat? Zeptej se na cokoliv a já ti bez vytáček řeknu úplnou pravdu, ne, že by to jindy bylo jinak, ale některé otázky bych zodpovídat neměla, ale teď máš příležitost..."

Jin

Ten hlas mě trošku zarazil, ale nějak jsem to zkousnul. "No." Vypadlo ze mě. Chtěl bych se zeptat na dvě věci. Jedna je spíše osobní a druhá je taková o všech duchách. No, je možnost, abych pomocí nějakého jutsu dokázal, že se zhmotníš a budeš vypadat tak jak jsi vypadala ve svém světě, ale budeš stát normálně v mém světě vedle mě? A druhá, ta osobní. Docela mě zajímá co ke mně cítíš, protože ty si to asi ve mně vyčteš co já cítím k tobě, ale já v tobě zatim ještě ne. Řekl jsem ji a vyčkával co na to řekne.

Eimi
Neveriacky som pozerala na Monokérosa.
Nechcela som ho odstrašiť, a tak som radšej mlčala a pozerala na neho.
Keď ho máme, čo teraz? Sensei sa o tom nezmienil. Rozmýšľala som v mysli.

Reineko

"Je možné, že takové jutsu existuje, ale... Jak už jsem ti říkala na začátku, tak jsem hodně mladá a to hodně, duchové totiž žijí velmi dlouho, déle než si lidé dokáží představit, proto jsou mé znalosti i přesto, že v duchovním světě myšlenky existují jako knihy a vzpomínky jako knihovny, nemám až tak rozsáhlé znalosti o jutsu..." odpověděla na první otázku, ale když měla odpovědět na druhou, mohl Jin cítit, že se snad i Reineko klepe, zřejmě jí ta otázka nebyla až tak příjemná, ale začala se třást, až když začalo mluvit o tom, že ona si v něm čte a on v ní ne. "Ne, to není pravda... Mám sice silnější pouto k tobě, než ty ke mě, ale je to přirozené. Nemůžu si v tobě ale číst jako v otevřené knize, to nejde... I duchovní svět zná pravidla a je celkem diskrétní, takže se některé osobní myšlenky ani nedozvím, ale k věci. Cítím k tobě renelskede," řekla, ale její poslední slova zatřel nějaký šum, ale i přesto Jin uslyšel ta slova, ale nerozuměl jim.

Midori

Všiml jsem si toho koně jak se otírá o Eimi a trošku ve mně cuklo. Co teď s nim sakra? Pomyslel jsem si a natáhl k němu ruku. "Ahoj." Řekl jsem.

Jin

Poslouchal jsem ji důkladně a snažil se pochopit vše co říká a dařilo se mi. Když mluvila o tom čtení v sobě tak jsem se jen pousmál, ale náhle přešla k věci a chtěla říct co ke mně cítí, ale něco to překazilo, nějaký šum. Co to bylo? Místo toho posledního slova jsem uslyšel jakýsi šum nebo co. Slyšela jsi to taky Reineko? Pomyslel jsem si a rozhlížel se kolem.

Reineko

"Ne, řekla jsem Renelskede," usmála se, tentokrát už to bylo celkem jasné a čisté, ale co je to to údajné: "Renelskede?"

Jin

Nechápal jsem to a divně koukal do přírody. A co to je to Renelskede? Pomyslel jsem si a doufal, že mi to už konečně vysvětlí.

Reineko

"Renelskede... Nevím, jak to nazýváte ve vašem jazyce, pro nás je to Renelskede, spojení slova Ren a Elskede," vysvětlila jsem nevysvětlitelné tak, že to Jin stejně pochopit nejspíš nemohl. "Jednou to pochopíš..." řekla mírným a šťastným hlasem.

Eimi
Po chvíli som sa odvážila a druhou rukou som Monokérosa pohladila.
Dúfam že nekúše. Zaškerila som sa.