Sebestřednost není na místě, Hledání bojového ducha - Tým 1

Jin

Poškrábal jsem se na hlavě, vůbec jsem to nechápal, ale rozhodl jsem se to nechat plavat. Já už ani nevim na co bych se chtěl zeptat. Nějak mě to Renelskede zaskočilo. Zasmál jsem se a otevřel oči Ty se chceš na něco zeptat?

Reineko

"Pokud mi budeš něco chtít říct, tak mi to řekneš," řekla mile a pak začala zpívat.

Jin

Když řekla tamto tak jsem se jen usmál a pak začala zpívat a to jsem nečekal, ale zpívala dobře a tak jsem se zvedl a s úsměvem na tváři se zvedl a kráčel skrz les. Zpíváš hezky. Řekl jsem ji a dál ji poslouchal.

Reineko

"Hai..." řekla neutrálně, zřejmě ji slova Jina rozesmutněla, ale nedávala to znát.


Malý Monokéros

Od Eimi se klidně pohladit nechal, ale jakmile se ho pokusil dotknout Midori, tak se mu zakousl do ruky a pak začal utíkat do lesa. Midoriho ruka se pomalu začala ztrácet, jako by ji snad snědl, ale mizela postupně.

Midori

Doufal jsem, že se ho dotknu, ale v tu chvíli mě kousl a odběhl a já už jsem málem vybuchl zlostí, ale pak jsem si všiml jak se mi ztrácí ruka. "Co, co se to děje?" Zakoktal jsem.

Jin

Zaposlouchal jsem se do slov té písničky a najednou jsem si něco uvědomil. Pomalu mi docházelo co to asi Renelskede je.

Reineko

"Vlastně, měla bych otázku," řekla a přestala zpívat. "Nakolik si vážíš svého života?" zeptala se, nevědíc sama, co tím skutečně myslí, ale ta otázka ji trápila.

Jin

Zamyslel jsem si. "Jediný lidi pro koho bych objetoval život je bratr a ty Reineko." Řekl jsem upřímně a dál pokračoval.

Reineko

"Ach, ano," řekla šťastně, ale zároveň ustaraně, protože by to měla být ona, kdo se obětuje pro svého pána. "Zdá se mi to, nebo nás už nějakou chvíli někdo sleduje?" zeptala jsem se Jina.


Malý Monokéros

Utíkal lesem za písní, kterou slyšel a začal sledovat její zdroj, tedy Jina, už ho nějakou chvíli sledoval, jen o sobě nedával znát, avšak, jeho přítomnost v Jinovi budila pocit nejistoty.

Jin

Zamyslel jsem si a pak jsem přikývnul hlavou a spoza zad vytáhnul svůj oboustranný meč a protočil si ho na prstě a pak ho pevně chytl a stoupl si do bojového postavení. "Kdo tu je?" Zvolal jsem.

Malý Monokéros

Vyskočil ze křoví a s respektem sledoval Jina. Nejspíš se nebál té zbraně, kterou Jin svíral, dokonce se začal i pomalu přibližovat.

Jin

Prudce jsem se otočil za zvukem toho křoví a uviděl ho a pak si všiml jak se přibližuje. Jak poznám jestli mi chce ublížit Reineko? Pomyslel jsem si a nespouštěl ho z očí.

Reineko

"Neublíží ti, pokud ty nebudeš chtít ublížit jemu... Jako ublížení se ale počítá i to, že se ho pokusíš dotknout, aniž by ti to povolil nebo aniž bys byl panna," zasmála se, nejspíš při představě, že je Jin panna.


Malý Monokéros

Pomalu se nadále přibližoval k Jinovi, avšak, pět kroků od něj najednou zastavil a čekal, nejspíš to byl čas pro to, aby se hnul i Jin.

Eimi
Čo sa to deje?! Trochu som zakričala, no potom som dobehla rýchlo za Midorim.
Možno, keby že ho nájdeme znovu, mohol by to nejako vyliečiť. Dodala som a čakala.

Jin

Meč jsem si dal na záda a kývnul jsem na Reinekčinu odpověď a začal se pomalu přibližovat k jednorožci "Nechci ti ublížit." Šeptal jsem.

Malý Monokéros

Stál klidně a čekal, až dojde Jin až k němu. Nastavil hlavu k němu a Reineko jen řekla: "No tak, pohlaď ho... "

Jin

Váhal jsem, protože jsem bál, že ho vyplašim, ale pak to svolila i Reineko a tak jsem se snažil ho rukou pohladit.

Malý Monokéros

Vydal ze sebe spokojené zavrnění velice podobné tomu kočičímu a nechal se klidně hladit, když v tom začal být neklidný a mírně se třást. Zřejmě se něčeho bál a to něco nebylo daleko.

Eimi
Haló. Si tu niekde? Kričala som ako som len mohla.
Ako je na tom tvoja ruka? Spýtala som sa Midoriho.

Midori

Podíval jsem se na to co zbylo z mé ruky a viděl, jak ta prázdnota postupuje. "Furt to postupuje."

Jin

Přestal jsem s hlazením a podíval se na něj. "Co se děje? Čeho se tak bojíš?" Zeptal jsem se ho, protože mi bylo jasné, že mě už se nebojí.

Midoriho ruka stále mizela, už i zbytek paže byl skoro pryč. Naštěstí, těsně pod ramenem mizení přestalo a místo toho začala mizet i ruka druhá. Jestli to takhle půjde dál, tak brzy dojde i na nohy a neradno si s tím zahrávat, když je u nohou i jeden z těch větších či menších pokladů či chlouby muže.


Malý Monokéros

Začal se třást, zřejmě strachy z něčeho, co už mu skoro dýchalo na záda. Bylo to kousek, ale kde. Vítr zafoukal a listy se rozechvěly a zašuměly. Chvíli se nic nedělo, když v tu samou chvíli, kdy se cítili Jin a Monokéros v suchu a nějakém nebezpečí, pocítili pocit mokra a nepokoje. Ať se stalo cokoliv, tak teď stáli ve vodě. Reineko neodpovídala, jako by ani nemohla a Monokéros se zdál být kamenný, jako kus skály. Pocit mokra vystřídal silný pocit chladna a Monokéros "znovu ožil" v tu stejnou chvíli, kdy se dal do pohybu, se také dal na útěk. Jin za sebou mohl cítit jen blížící se zdroj chladu, který jako by ho požíral zevnitř.

Midori

Sakra co se to děje?! Pomyslel jsem si a podíval se na Eimi. "Musíme ho rychle najít." Řekl jsem a rozeběhl se hledat jednorožce.

Jin

Nevěděl jsem co se to děje. Dneska toho na mě bylo totiž opravdu moc. Najednou jsem však uviděl jak monokéros utíká a tak jsem neváhal a vytáhnul meč a prudce se otočil a sevřel pevněji meč s úmyslem bránit se.

Eimi
Prikývla som.
A to rýchlo. Dodala a pridala som aby som ho našla.
Sakra! Pomyslela som si a ďalej hľadala.

Malý Monokéros

Ani se neohlížel a nadále běžel jako o život, nevnímal ani cestu před sebou, a tak zaklopýtal a upadl. Udělal několik kotrmelců, než se zastavil. Bohužel se jeho dráha střetla s dráhou Midoriho a Monokérův roh se Midorimu zabodl mezi sedací a stydkou kost. Celkem bolestivá a hluboká rána. Naneštěstí nebo naštěstí, jak se to veme. Začal roh s krví reagovat a krev stekla skrz propleteniny v rohu až k hřívě, která zrudla, stejně jako ohon. Od jednorožce a Midoriho se začala šířit červeno-bílá záře, a když ustala, tak tam zůstal Monokéros s rudou hřívou a ohonem. A naštěstí celý Midori, ale bylo to jen jeho tělo. Jeho duše zůstala v těle Monokéra, které bohužel není uzpůsobeno v takové věku k řeči a v těle Midoriho byl zase Monokéros, který se dal ihned na útěk.



???

Ať už to bylo cokoliv, tak to nevypadalo zrovna přítulně. Velké černé drápy a tesáky. Vlčí tlama, ale křídla padlého anděla. Chodíc po dvou a zahalen v plášti. Kdo nebo co to bylo nevěděla ani Reineko, která nedokázala vydat ani hlásku. Ten někdo nebo něco pozvedl ruku a druhou taktéž, dal je k sobě a pak zase od sebe a tím si vytvořil černou kosu. Kosou prozatím jen pohrozil Jinovi, ale nejspíše by se s ním v boji nepáral.

Jin

Začal jsem pomalounku ustupovat, protože jsem věděl, že tohle nebude jako boj s nějakym genínem. Pomalu jsem šlapal dozadu a furt se koukal té příšeře na ruce i na hlavu. Nijak jsem nedělal prudké pohyby, abych tu věc nerozlobil. "Nechceme problémy, jen jsme zde na misi." Snažil jsem se mu to vysvětlit.

Midori

"Ah!" Zařval jsem bolestí, ale pak jsem začal vidět jinak, jakoby jsem viděl sám sebe a najednou mi to došlo. Já jsem v něm a on je ve mně?! Pak se však mé tělo rozeběhlo a já hned za ním.

Pozn.: Napiš mi na ICQ, chci se na něco zeptat.

Eimi
Dobehla som k Midorimu.
Midori, si v poriadku? Midori! Kričala som na neho.
Čo sa to tu deje? Stále som sa čudovala.