Nová síla (Aspire a Ček)

Byl jeden z nejtropičtějších dnů v historii vesnice Kusagakure a zrovna v tento den se měli sejít dva doposud neznámí lidstvu, ninjové. Nikdo nečekal, že zrovna v Travnaté vesnici se odehraje schůze dvouch silných ninjů a proto si všichni v klidu posedávali v nejlepší hospodě vesnice a dál v klidu popíjeli.

Itsuki Hotaka

Kráčel jsem s kapucí na hlavě přez tropickou Kusagakure, kde všichni chodili v kraťasech a třeba jenom v plavkách, ale já šel v bílym plášti s kapucí na hlavě a vůbec jsem se nepotil, jakoby mi teplo dělalo dobře. Došel jsem až k hospodě a pomalu vešel dovnitř.

Iraki
Seděl jsem v koutě ve tmě, se svou klasickou maskou, zcela zahalen tmou a ve tmavých hadrech...
Čekal jsem na toho šaška, kterej mě měl navštívit...

Itsuki Hotaka

Najednou jsem se objevil před Irakim, uplně potichu, jako kdybych vůbec nedělal kroky. Sedl jsem si na židli proti němu a sundal si kapucu a svůj dlouhý cop si hodil přez rameno. V tu chvíli ke mně přišel hospodský a chtěl mi dát pití, ale já jen máchl rukou, aby to zase odnesl. Což pro něj bylo opravdu nepochopitelné, protože mu zatim nikdo neodmítl pití v tomto neuvěřitelném vedru.

Iraki
Seděl jsem potichu naproti němu a pozoroval jsem ho přes dva otvory v ANBU masce...
Já jsem měl cosi k pití, ale se slámkou, abych nemusel sundávat masku...

Itsuki Hotaka

Trošku jsem očekával, že začne mluvit první, ale nedočkal jsem se toho a tak jsem promluvil já. "Tak jsem slyšel, že se chceš přidat, ale značně o tobě pochybuji." Pak jsem ho jen sledoval.

Iraki
Hlasitě...Opravdu hlasitě jsem se začal smát...
To ste na tom tak špatně, že potřebujete mé služby??
Řekl jsem s úsměvem...

Itsuki Hotaka

Podíval jsem se na něj vážným pohledem a pak jsem se jen arogantně pousmál. "Právě naopak, báli jsme se, že by jste nám to tam pohoršil." Řekl jsem a zvedl se od stolu s úmyslem odejít.

Iraki
Tak proč tady skuhráš o pomoc?
Řekl jsem ještě arogantněji...
zatím jsem byl v klidu a seděl jsem na místě...

Itsuki Hotaka

Jen jsem se zády k němu pousmál, protože se mi líbilo jak si vymýšlí. "Nechápu jak jsi z mé úvodní věty poznal, že mi tebe žádáme o pomoc." Pak jsem se otočil k němu. "Dobře, zvopakuji ti moji větu a pokud v ní najdeš něco o tom, že tě prosíme o pomoc, tak si před tebe kleknu a budu se k tobě klanět." Uchechtl jsem se a pak se na něj podíval. "Řekl jsem přesně toto. Tak jsem slyšel, že se chceš přidat, ale značně o tobě pochybuji." Pak jsem čekal na to, jak v tom najde, že jsme ho my žádali o pomoc.

Iraki
Pouze amatéři by za mnou šli...Když jsem se k vám chtěl přidat, tak jsem trochu čekal, že mi pošlete místo, kam mám jít...A ne žádný zdlouhavý, nudný a zbytečný pohovory...V mé kultuře je něco takového známka slabosti a zbabělosti, přičemž žádáte o pomoc...
Setřel jsem ho profsionálně a ani jsem se nehnul...

Itsuki Hotaka

"Vaše kultura mi je naprosto ukradená. Pokud vim tak jsme vám dali adrsu tohoto místa a vy jste sem přišel. Co vy víte, třeba jsou tihle všichni naši členi a vy jste teď v pasti. Nehrajte si tu na chytrého, když očividně jste oproti mně naprosto levej." Řekl jsem a otočil se opět k němu zády a pak jsem jen dodal. "Omlouvám se, ale blbce jako jste vy neberem." Následně jsem odešel ze dveří ven.

Iraki
Pokud by to tak bylo, tak byste neodešel...
Řekl jsem všímavě...
Já si na chytrýho nehraju...Nemůžu za to, že když mě přijdete prosit o pomoc, a já vám to prokouknu, tak vy se musíte hned urazit...Lepšího, než jsem já už nenajdete...
Řekl jsem klidně, ale pod maskou byl na mé tváři úsměv...

Itsuki Hotaka

Bylo jasné, že Iraki se naprosto mýlí, protože jsem to myslel vážně a jeho pomoc jsme nepotřebovali, protože nás je dost, ale jelikož on bude asi arogantní tak si myslel opak a mně to bylo jedno, protože už jsem byl venku. V tu chvíli se hospoda rozpadla a zbyla po ní jen hromada trosek a mrtvých těl. Iraki musel mít štěstí, aby přežil, protože nic takového tušit nemohl.

Iraki
Štěstí jsem měl dneska na rozdávání, a tak jsem to přežil, navíc jsem ještě dokázal použít jedno jutsu, než to spadlo...
To nebylo hezké...
Ozvalo se za Itsukim...
Potom jsem se objevil přímo za ním...

Itsuki Hotaka

Ve chvíli kdy se za mnou objevil jsem udělal ladný pohyb loktem dozadu, ale uplně nenápadně, ale v tu chvíli Irakiho odhodil silný vítr, čemuž se nemohl nijak ubránit. Já se pak hned otočil. "Hm, zase takový ubožák nebudeš, když jsi přežil pád budovy." Řekl jsem a sledoval ho svýma očima.

Iraki
Naštěstí pro mě za mnou nic nebylo, a já jsem mu opět zmizel před očima...
Ještě v letu jsem zmizel...

Itsuki Hotaka

Najednou se mé oči během chvíle změnily a já jsem se prudce otočil, chytl zneviditelněného Irakiho pod krkem a hodil s nim o zem až zem praskla a pak jsem stál nad nim a jen jsem se arogantně usmíval.

Iraki
Byl jsem opravdu hodně zaskočen...
No i přesto jsem složil pečeť a kolem nás zafoukal vítr...
Potom jsem se v klidu zvednul na nohy...

Itsuki Hotaka

Stál jsem naproti němu v klidu a čekal co řekne nebo co udělá to jeho jutsu. Najednou se mé oči změnily zpět do normálu.

Iraki
Poskládal jsem pár pečetí a kolem Itsukeho začal hořet oheň, byl v ohnivém kruhu...
Potom se na nebi utvořilo pár mraků, ze kterých vyšlehly blesky, přímo na Itsukiho...

Itsuki Hotaka

Když se objevil oheň tak jsem se pousmál a pak najednou i blesky. Jen jsem si sedl do tureckého sedu, dal ruce do pečetě a najednou se kolem mě vytvořila modrá aura, která když uhodil blesk tak ho vcucla a oheň také. Poté jsem vztal, opět s jinými oči a došel k Irakimu. "Pořád si myslíš, že my potřebujeme tvoji pomoc." V tu chvíli jsem nastavil ruku a vytvořila se mi v ní jakási modrá koule, podobná Rasenganu, ale Rasengan to nebyl. Tou koulí jsem bouchnul Irakiho do břicha a on najednou pocítil silný tlak a najednou se rozletěl proti své vůli do zadu a napálil to do kamených trosek, pokud se tomu teda nějak nevyhl, což je velice nepravděpodobné, protože ikdyby se zneviditelnil tak bych ho vycítil.

Iraki
Když do mě údeřil tou modrou koulí, tak to se mnou ani nehlo...
Naopak já jsem napřáhl rukou a dal jsem mu ránu pěstí do obličeje, až odletěl celkem dost dozadu...
Pokud se chtěl té ráně vyhnout, tak mu to nešlo, a ani nemohl...

Itsuki Hotaka

V tu chvíli pravý Iraki co na mně právě prováděl genjutsu dostal ránu do zad tou samou koulí co byla v tom genjutsu a teprve teď odletěl přímo do trosek hospody a já došel až k němu. "Pořád si myslíš, že my potřebujeme pomoct?" Řekl jsem a čekal na jeho reakce.

Iraki
Te´d už chvíli trvalo, než jsem se zvedl...
Potom jsem poskládal tři pečetě...
Kolem mě jakoby provál vítr, ale byla to spíše taková větrná stěna, která se nemilosrdně hrnula směrem k Itsukimu a měla u něj napáchat něco špatného, když bude mít štěstí, tak to přežije...

Itsuki Hotaka

Najednou Iraki uviděl jak mé oči zmodraly a těsně přede mnou se ta větrná zeď zastavila a za mnou se zvedl silný vítr, který obrovskou silou narazil do stěny, která chvíli držela, ale pak se rozplinula a silný vítr pokračoval na Irakiho, pak se mé oči změnily na rudé a v tu chvíli se silný vítr proměnil na oheň a Irakiho to mělo neuvěřitelně sešlehnout. Na rozjezd je docela dobrý, ale to co umim dál už mu neukážu, viděl toho už dost. Pomyslel jsem si a mé oči opět zbělali, jako jsem je měl normálně.