Čas smutku II.

Na Kumogakure se vyšplhalo slunce a začlo silně pálit až se po vesnici opět vytvořila pára která tedfa dost effektivně chladila ... najednou se po celý kumo rozhlehlo dunnení a pak se ozval zvon ale ne alarmový ale mnohem tenčí ton a ten byl že se maj lidé schromážnit před budovou kageho ...

Hiromi
Vstala som z postele.
Počula som ten zvon, a rýchlo som sa prezliekla.
Nebola som hladná, a tak som rýchlo vybehla z domu.
Bežala som ku kage budove, kde som za chvíľu dorazila a čakala čo sa tu bude diať.

Likku

Zrovna jsem se vracel z mise a těšil se, že si dám šlofíka a v tu ránu jsem uslyšel svolávací zvony. Sakra, proč se musí něco dít zrovna v moment, kdy chti spát... Pomaysel jsem si a došel jsem před kage budovu.

Natsuo

Tskol som keď som zrovna prichádzal k sebe domov. Zvolávací zvon? robia si srandu? pomyslel som si a pozrel som si svoje narýchlo obviazané a ošetrené rany. Povzdychol som si a išiel som smerom ku kageho budove. Prišiel som tam a porozhliadal som sa okolo.

Josuke

Zvuk zvonů mě probudil z mého hlubokého spánku.Pomalu jsem si sedl a podíval se na moje tělo.Vstal jsem z postele a udělal jsem pár ohybů, žádnou bolest jsem necítil. Doktor mi sice říkal, že se nemám přemáhat a ležet v posteli, mě to ale nebavilo nic nedělat.Oblékl jsem se. Vzal jsem opatrně své těžké kladivo a vydal se do vesnice...

Fenris

Po domácím tréninku v posilovně a vydatném šlofíku jsem se probral do nového dne zvoněním zvonu. Nejprve jsem celý rozespalí popletl zvony a myslel si že je to další poplach a další blázen co na nás chce zaútočit, ale nakonec mi došlo že je to jen oznámení pro vesničany že se mají sejít před budovou Kage. Jak je mým zvykem nikam jsem nespěchal, před odchodem si dopřál ještě sprchu, vydatnou snídani a teprve poté zamířil k budově.

Bunzo

Po včerejším litém boji s panákem mě vzbudily zvony. Co to zase je. pomyslel jsem si, líně se protáhl, pomalu vstal, nasnídal se, převlékl se a zamířil jsem k budově kage. Ještě že to není poplašný zvon, jeden ůtok a smrt stačila řekl jsem si a dorazil před budovu kage.

Nero

Doběhl jsem domů a zavázal jsem si rány a modřiny které jsem měl po těle..potom jsem se kulhavým pohybem dopotácel před Kageho dům..

Všichni se schromáždili a přišel i daisuke který jsem měl namířeno

Seiji

Všechny 3 z klanu seiji doběhly do města a skočily na balkon kde by měl být vůdce a ten poamlu přicházel ....


Vůdce Kumogakure



Děkuji že jste se tu takhle schromáždily ve smutných hodinách ... Mám pro vás 2 informace ... Dnes proběhne pohřeb hrdiny .. jiruga Raguki .. který neštastně zemřel při utoku démona .. a druhá informace je že my jako kumogakure se budem učastnit chunninských skoušek který proběhnou velmi brzy ... takže se připravte ... a pak se vrátil k prvnímu tématu a odkašlal si ...
Hrdina Jiruga Raguki se vždy zapíše do našich vzpomínek , Jako čestný ochránce , učitel a skvěly ninja ... znal jsem ho odmala a byl to můj nejoblíbenější člen z klanu ... řekl jsem posmutněle a v davu se utichlo a všichni bedlivě pozorovaly .... takže prosím vzejme mu čest a uchovejme ho v paměti ... řekl jsem nahlas



Vůdce vesnice a 3 lidé z klanu seiji seběhly dolu po schodech a ze dveří nad sebou nesly velkou rakvy která byla černá a pomalu jí pronášely mezi lidma někteří lidé dokonce tu rakvi začly podepírat lidé pomalu následovaly skupinku lidí nesoucí rakvi a my jí zatím odnášely na louku a lidé nás nasledovaly ... na louce byly i jiné hroby a bylo jich tam ještě málo ... na menším kopečku byla železná a stříbrná vytrýna do který jsme tu rakvi položily lidé se před ní nahromadili a najednou začlo pršet ... v kumo to bylo v této době slunce ojediněle zvlášt když tam jsou 3 členové znázornující světlo .. vytrýna se zavřela nad černou rakvy a vůdce z kapsy vytáhl fotku Jirugi a umístil jí nad ní a hned přední dal černou růži .... Zbohem přítely .. řekl vůdce posmutněle a poodešel do strany a lide si vždy utrhly černou ruži ze zeme .. protože na celé louce u hrobu bylo černých růži nesčetně mnoho a vždy chodily a přikládaly růži k obelisku(hrobce)

Hiromi
Zohom, Jiruga-sama. Povedala som si smutne.
Snažila som sa neplakať, no potom som si spomenula na to že vodca hovoril niečo o chuuninských skúškach.
Chuuninské skúšky? Aspoň jedna dobrá správa za deň.

Josuke

Stál jsem opřený o kladivo na náměstí a poslouchal Raikageho. Utřel jsem si malou slzu , která mi vytekla z oka. Najednou jsem si všiml toho týpka z klanu Seiji, který mě navštívil v nemocnici.Poté jsme se všichni přesunuli na louku kde proběhnul pohřeb. Utrhl jsem jednu černou řůži, uklonil jsem se mrtvému a před jeho hrob jsem položil tu černou růži. Kladivo mi těžklo v rukách a proto jsem si sedl nedaleko pod strom, který mě chránil před kapkami deště. Náhle jsem si vzpoměl ,že Raikage mluvil o chunninských zkouškách.Moc jsem sse na ně necítil, když mě včera porazil obyčejný panák...

Daisuke

Než to vše začlo, tak jsem došel do skoro psoledního obchodu co byl otevřený a koupil zde růži, růži, která měla velmi odlišnou barvu. Byla to modrá růže a pdole legend znamená úctu a uznání. Když se lidé shromaždili u hrobu, tak jsem stál mezi nimi a kapky deště dopadaly na mé bilé vlasy a tvořily z nich rovné a uplně čisté vlasy. Najednou jsem se však rozešel k rakvy a před ní jsem se uklonil a položil mezi černé růže, svoji jasně modrou. Budete nám chybět, navždy zůstanete v našich srdcích hrdinou. Pomyslel jsem si a poté jsem udělal pár kroků dozadu mezi ostatní a smutně hleděl na rakev.

Yotsuki

Jak je mým zvykem stál jsem s kamenou tváří dál od davu a s rukama založenýma na hrudi poslouchal smuteční řeč kterou vedl vůdce vesnice. Hned jak zkončil jsem vzdal úctu padlému svým vlastním, tichým způsobem a vypařil se.
Věčnou čest vaší památce Jiruga-sama
V zápětí jsem se vytratil na své oblíbené místo pro trénink. Stále jsem ještě nebyl dost dobrý abych mohl chránit svou vesnici a to se musí změnit.

Bunzo

Stál jsem opřený o zeď a protíral si oči, když v tom začala raikageho řeč. Pomalu jsem upadal do nostalgie, po tváři mi stekla jedna nebo dvě slzy. Byl to dobrý člověk, odpočívej v pokoji Jirugo Raguki řekl jsem potichu. A poté padla zmínka o chununských zkouškách: To bude zase nuda, budem muset jít někam, pak zpátky a pokud se staneme chuniny, tak to bude jenom více práce.. Nakonec jsem se pomalu loudal za davem a jakmile jsme došli, tak jsem si stoupl nabok a tvářil se znuděně.

Likku

Ach jo, další nudnej pohřeb... Pomyslel jsem si, a to budou ještě chuninské zkoušky? To abych alespoň trochu natrénoval taijutsu, no nic, jdu na to, řekl jsem si a odkráčel na lízkou louku, kde jsem začal trénovat házení kunaiů...

Nero

Když jsem přišel na řadu tak jsem chvilku mlčky pozoroval hrob Senseie a po tvářích mi ztékaly proudy slz..ale abych nezdržoval tak jsem přistoupil k hrobu,klekl jsem si a šetrně jsem se dotkl fotky Jirugy..S velice smutným a ztrápeným pohledem jsem vstal a odstoupil jsem dozadu aby tam mohli další lidé..pořád jsem ovšem byl asi 2 metry od hrobky a nespustil jsem zní své ubrečené oči...

Mizuki

Oběvil jsem vedle nera a ruku mu dal prez rameno .. jako znameni že to bude fajn

Lidi se začly rozchazet a pak i sam vůdce prošel kolem hrobu a radcove a spol ho následovaly do jeho budovi

Nero

Přes rameno jsem se koukl na Senseie a v slzách se mi na rtech mírně vytvořil úsměv.. Vás už nesmím ztratit..

Daisuke

Je čas jít dál, nemůžeme pořád truchlit. Kde je asi Neyro-sensei? Pomyslel jsem si, při čemž jsem vyšel od pohřebiště a ještě jednou jsem se ohlédl s menším smutným úsměvem. Nevím, jaké to je ztratit někoho fakt blízkého. Už od začátku jsem byl sám, takže jsem neměl koho ztratit. A tohohle jsem vlastně ani moc neznal, ale určitě to byl silný ninja. Eh! Najednou jsem si vzpomněl na vězně, co mluvil o mém Kekkei Genkai Mohl by vědět i o mém otci. Proběhlo mi hlavou a tak už jsem se rozeběhl k vězení.
Netrvalo dlouho a stál jsem před věznicí, můj pocit byl křížený se strachem, ale zároveň nadějí. Pomalu jsem dokráčel až ke strážím. "Dobrý den, omlouvám se, že přicházim v této době, ale nutně potřebuji mluvit s jedním vězněm, tomu věřte." Řekl jsem s doufánim, že mě pustí dovnitř, jako minule.

Mizuki

Pousmál jsem se naněho ... někdy se můžeme zastavovat ... ale nyní je nejdůležitější jít dál ... a pokud chceš aby byl Jiruga na tebe pišny ... tak si utči si ty slzy .. pousmál jsem se naněho

Stráže

Stráže tě zaním radši zavedly až před jeho celu

Ichiro

Najednou tma přišel daisuke a já s páskou přez oči jsem jenom řekl .. Takže Daisuke ... ten co přemohl rudý blesk v sobě se vrátil ... zasmál jsem se

Vůdce vesnice

Je čas! aby Iwagakure přišla knám do vesnice .... řekl jsem jenom a do ruky jsem vzal kámen od Tsuchikageho a rozdrtil jsem ho v ruce

Nero

Trochu jsem se pousmál a utřel jsem si slzy... Dobře..

Daisuke

Počkal jsem až stráže odejdou, ale to už ten muž mluvil o poražení Rudého blesku, což jsem nechápal, jak to může vědět. Sakra, ví toho o mě fakt moc. Proběhlo mi hlavou, ve chvíli kdy jsem přešel k jeho cele blíže. "Co víš ještě o mém klanu?"

Ichiro

Jak jsem řekl minule .... nemám důvod ti nic říkat ... řekl posměšně a pochodoval po cele

Daisuke

Měl jsem tu chuť aktivovat Rudý blesk a vtrhnout mu do cely, kde bych ho donutil, aby mi to řekl, ale asi by mě stejně porazil. "Co mám udělat pro informace?" Zašeptal jsem.

Ichiro

Zastavil jsem se a halvou jsem se naněj otočil .... v týdle kleci jsem už dost dlouho ... chci si rozumě popovídat s vůdcem a to mezi očima bez mříží .. zařid to a uvidime