Čas smutku II.

Neyro

Já nejsem jedinej ... usmál jsem se na tebe .. je tu i víc lidi ... ale ty to na sobě nedaj znát .. řekl jsme mu mile

Daisuke

Otřel sjem si rychle slzy. "Vždyť mě tu ani skoro nikdo nezná, jsem i vůdci na obtíž, když mi nechtěl nic říct, ale já jim dokážu jednoho dne, že jsem silný ninja a zasloužim si uznání, tomu věřte!" Zvolal jsem s nadějí.

Neyro

Vůdce by ti něco řekl ... ale ty si odběhl pryč .. a tak skočil zamnou ... on má k tobě zvláštní vztah kvůly ichirovi .. řekl ti pravdivě

Najednou se ozvaly zvony a hned zanima byl slyšet hlas jak všechny svolává před bránu a za 30 minut vyrážíme do suichugakure kde se budou konat skoušky

Hiromi
Rýchlo som sa rozbehla domou a tam som sa zbalila do suichugakure.
Potom som vybehla z domu a rýchlo som si to namierila k bráne.

Nero

Když jsem zaslechl zvony a nějaký hlas který svolává lidi před bránu tak jsem bez váhání svižným krokem zamířil před bránu..Chtěl jsem mít Chuuninské zkoušky už za sebou.... Musím zesílit..trénink je pro mě momentálně nejpřednější.. Zamyšleně jsem se díval za chůze pod nohy a lidé po mě házeli pohledy alá "Kdo to je? Co je zač ?" ..Lidé si toto šeptali protože byli překvapeni z mojí pečetě jinchuurikyho kterou mám na bříše a ještě ktomu mám své břicho odhalené tudíš to všichni hned spatřili...
Bylo mi jedno co si myslí..ať si mě klidně nenávidí..pro mě jsou teď důležitější věci než oblíbenost ve vesnici..

Likku

Ach, konečně si dojdu pro porážku... pomyslel jsem si pesimisticky a položil nedojedené rýžové kuličky na stůl, ahoj mami, řekl jsem, aníïž bych cokoli vysvětloval a odešel jsem k bráně...

Likku -> Po cestě k bráně se před tebou objevil bílý obláček který když zmizel,objevil se tvůj sensei...

Kiyoshi Yuichi

Tak co? Jak se cítíš ?.. Řekl jsem neutrálním tónem jak jsem měl ve zvyku a koukl jsem na něj přes masku...

Likku

No, ani nevím, spíš pesimisticky, řekl jsem mu s "na mě nezvyklou" upřímností. Goukakyu zatím neumím na použitelný úrovni, tak spolíhám spíš na genjutsu a taijutsu...

Kiyoshi Yuichi

Sotva to Likku dořekl a už jsem mu dal silný pohlavek.. Co to meleš ?! Trošku jsem zvýšil hlas.. Jestli si tohle budeš říkat tak je jasný že se ti Goukakyu nepovede..věř si sakra ! Takovýhle fňukání od svího žáka nechci slyšet ! Úroveň tvojí síly..tvího...jak ty tvrdíš... umění.. je pouze a jen ve tvém sebevědomí..pokud si nebudeš věřit nikdy ničeho nedosáhneš..Jednou si můj žák a vzpomeň si na má pravidla ! Tak přestaň zpochybňovat svoje schopnosti a pořádně jim to natři! Ukaž jim sílu shinobiho z oblačné vesnice ! Zakřičel jsem trošku povzbudivě ačkoli to u mě nebylo moc ve zvyku..vkládal jsem do něj ale i do Natsua veliké naděje..

Likku

Posmál jsem se na svého senseie, dobře velmistře, natřu jim to, ve jménu Kumo a také ve svém vlastním, řekl jsem docela energicky, ale pak jsem se uklidnil. Ale zase nesmím bejt sebevědomej přehnaně, nebo nalítnu do první sebevražedný mise co uvidím...

Kiyoshi Yuichi

S úsměvem přes masku jsem Likkuovi položil ruku na rameno.. Víra...je to co tě vždycky udrží na nohách..pokud neztratíš víru v sebe..nikdy tě nepřítel neporazí..ani kdyby chtěl. To si zapamatuj....raději mít větší seběvědomí..než nemít žádné..Věř v sebe..ve své činy,ve své rozhodnutí ve vše co uděláš..nejen že si za vše neseš zodpovědnost..ale i to několikrát ovlivní tvé zdraví nebo dokonce i život... Rukou jsem ho "podrbal" ve vlasech a kolem se zvedl vítr... Snad mě nezklameš....

Bunzo

Pomalu jsem odcházel z pohřbu, nikam jsem nespěchal a díval se na nebe. Mohl bych si někde najít pěkné místo, natáhnout se a dívat se na mraky. Poté mi zakručelo v břiše. Ale nejdřív se musím stavit na nějaké jídlo. a pomalu jsem se začal ploužit k ramenu.

Likku

Měl jsem radost, protože jsem ze senseie cítil důvěru. Víra bude asi stačit, ne, bude určitě stačit! vyhrkl jsem ze sebe a chtěl jsem ještě něco říct a pak jsem se zase uklidnil a nasadil pragmatický pohled. Víra je výborná, ale spiš než na sebe spoléhám na přátele, na rodinu a na celou vesnici. Řekl jsem a sensei mohl z mého tónu poznat jistý náznak přetvářky. Děkuji moc, sensei, nezklamu vás.

Daisuke

"Možná ke mně má zvláštní vztah, ale to neznamená, že mi bude tajit něco o mém klanu a rodině. Nic takového si nezasloužim, tomu věřte." Řekl jsem, při čemž se rozezněly zvony. "Eh, to už jsou na řadě zkoušky, sensei Neyro?"

Kiyoshi Yuichi

To doufám... Odpověděl jsem na jeho poslední slova a opět jsem zmizel v obláčku..

Neyro

Víš Vůdce tě vlastně před tvoji rodinou chrání ... řekl ti na rovinu a pak jenom kývnul hlavou jako souhlas

Daisuke

Chrání mě? To je můj klan tak děsivý? Pomyslel jsem si docela vyděšeně a podíval se na senseie. "Tak dobře no." Dodal jsem a otočil se. "Asi bych měl jít tam, kde se zvoní. Tak zatím naschle a děkuju." Zasmál jsem se a vyrazil.

Neyro

Mávnul jsem mu když odcházel a sebral jsem si štít a pomalu jsem s dobrým pocitem odešel za vůdcem

Všichni genninové se už schromáždily a Kiyoshi dostal nečekaně jako vybranej dozor nad geninama povoleni se všema se přemístit do suichu

--- uhm .. do suichu se teprve vydáte a to budete psát ulně jinam to vás nero navede