Hadí cesta (Natsuki)

Kaze

Mluvil jsem s dívkou z toho jejich spolku a to tam přišla Natsuki, pozdravil jsem tu dívku ze spolku, že už odcházíme a zvedl se. "Ahoj Natsuki, ano jsme v pořádku a ty prý také." řekl jsem při čemž jsme šli po cestě ohraničené svíčkami. "Poletíme zase na tom mym netopýrovi." Řekl jsem ji a došli jsme až k němu. "Jo a o tomhle nikomu ani muk. Jasný?" Řekl jsem ji a čekal až naskočí na netopýra.

Natsuki Yoake

Počúvala som ho len tak námatkovo, mala som totiž dosť nad čím premýšľať ale prikývla som na to že rozumiem a naskočila som na toho jeho netopiera, už som sa tam cítila istejšie než prvý krát no stále to nebolo ako mať zem pod nohami.

Kaze

Letěli jsme už mnohem pomaleji, jelikož jsem si dával pozor, aby nás zase někdo nepřekvapil, jako minule. "Za chvíli jsme doma. Nikomu o dnešku ani muk." Řekl jsem ji tiše a z dálky jsme už viděli bílý sních.

Natsuki Yoake

Tentokrát som ho počula zreteľne no ani mi to nemusel hovoriť, určite by som to nikomu nepovedala a tak som iba prikývla a čakala som kedy dorazíme do dediny.

Pomalu jsme přistáli před vesnici. Pokračování ve hře.