Rozloučení

Bylo to tu temný včerejší den se zapíše do dějit Kumogakure jako černá skrvna po utoku Akatsuki člena Takahira vesnice čelila další hrozbě a to tomu že Akatsuki se opravdu vrátilo a hned zabodovalo. Nyní byly i ty nejméně přesvědčení a nevěřící ze suichu že to byl jakom podfuk .. i tihle s e na vlastní kůži přesvědčili že Akatsuki je větší hrozbou než předtím.

V ten samý den , V noci

Spustil se velký déšt a doktoři odnesly Nera na Jipku druhý tým doktorů si okamžitě přišel pro Mizukiho kterýho léčila Aimi a když skončila se svoji technikou padla vyčerpáním bez známky života na zem všichni se kním přiběhly a pomáhaly doktorům aby to stihly včas poté byly všichni převezeni na pokoje Jipky vedle nera. Všichni se koukali po Daisukem a každou chvilku mu někdo gratuloval a nebo mu děkoval zato co udělal .. Zachránil hrdinu ..
Vesničené se vrátili z ukrytu a někteří už musely svůj žvot opět začít na novo. Daisuke byl převezen do nemocnice nebo spíše s doprovodem jednoho z jouninů.

Druhý den

A začlo to dnešek měl být den smutku .. Některé lidi byly zase bez obydlý ... Všechny provázel smutek za Neyra kterého přinesl Ichiro v noci a taky i za Mizukiho aby se pořádně uzdravil ... Vtom se rozbušili zvony že Raikage svolává lid ke své budově
Daisuke nebyl zase tak natom vážně špatně rány mu obvázaly a lehce oléčili a pak ho pusitli stím že jeslti ho to bdue hodně bolet at příjde ale ted řeší 3 Akutní případy ...
Nero byl stále v bezvědomí ale už se lehce probíral cítil jak je čistý uvnitř a byl přikryt pláštěm mizukiho
Ostatní si udělaly krátkou zastávku v nemocnici a byly hned puštěni byl tam celkem mazec

Nero

Pomalu jsem otevřel oči a cítil jsem pohodlí a konečně klid.. ..Mizuki-sensei.. Řekl jsem si v duchu když jsem si na něj vzpoměl a pomalu jsem se posadil. Tělo jsem měl těžké a dost mě bolela hlava.. To co se včera stalo....Sanbi... Říkal jsem si sám pro sebe a dotkl jsem se břicha kde už sem neměl pečeť jinchuurikyho. Lidé mě za včerejšek budou nenávidět.. Sklamal jsem a nedokázal jsem v sobě udržet démona Řekl jsem dost pesimisticky a koukl jsem se na své dlaně.. Alespoň jsem mohl ještě spatřit Jirugu-sensei Zatnul jsem ruku v pěst a podíval jsem se na zkrvavělou róbu od Mizukiho.. Obětoval se pro mě..obětoval se pro vesnici.. Mistře..

Daisuke

Nevěřícně jsem hleděl na lidi co mi děkovali, nikdy jsem tenhle pocit nezažil, takže mi to hrnulo slzy do očí, že ve mě někdo věří. Jenže to už jsem byl odveden do nemocnice, kde se o mě dobře postarali, ale já stejně radši ještě zůstal přes noc v nemocnici.
Nečekal jsem až na ráno, ale vstal asi ve 4, kdy jsem přišel do pokoje Nera a jen se podíval jak spí. Je silný, zřejmě teď zažívá to co já. Ale můj sensei zemřel a už ho zřejmě nikdy neuvidím. S touto myšlenkou jsem u něj zavřel dveře, při čemž jsem odešel z nemocnice pryč.
Netrvalo dlouho a už jsem byl doma. Bylo asi 5 ráno a já hned šel do sklepa, kde jsem měl několik kamenů, docela velkých. Vzal jsem svůj meč, dal do něj raiton a začal kus kamene různě ořezávat, což jsem dělal asi 3 hodiny, takže mi to sebralo docela dost chakry. Jenže to už se ozval zvuk zvonů a já okamžitě zastrčil meč a se štítem na zádech vyšel směrem k setkání.

Nero

Už mě nebavilo pořád ležet a proto když začali bít zvony tak jsem pomalu vstal z postele a dopotácel jsem se ke skříni kde jsem měl své oblečení.. Oblíkl jsem se ale obvazy na svém těle jsem si nesundával.Byl jsem obvázaný celkem slušně.. Obě ruce,nohy,břicho,hruď a čelo.. Pořád mě dost bolela hlava ale z toho nemocničního smradu jsem nachvilku musel na vzduch.. Hodil jsem meč na záda a pod paždí jsem si vzal Mizukiho rouchu načež jsem se vydal ven z nemocnice. Nohy se mi pletly a trochu se mi motala hlava takže jsem šel trošku jak opilí a podepíral jsem se o vše co bylo po ruce.. Otče...mistře..... Projelo mi hlavou a já došel k malé řece která poskytovala pitnou vodu vesnici..
Když jsem se kní dopotácel spadl jsem u ní na kolena a chytl se za bolavou hlavu.. Jsem tak slabý... nic nedokázal jsem ani za pomocí Sanbiho odrazit útok Akatsuki,místo abych pomohl tak jsem ohrozil celou vesnici.. Po tváři mi ztekla slza a já křečovitě zavřel oči.. Proč ?!.. Udeřil jsem pěstí do vody a ta mě následovně celá postříkala..nachvilku zakryla mé slzy a mě v hlavě probíhalo jen to jak moc jsem slabí. Pomalu jsem do ruky uchopil Mizuki roucho a začal jsem zněj smívat jeho krev tou křišťálovou vodou z řeky.. Roucho když bylo čisté nechal jsem ho chvilku uschnout na slunci a mezitím jsem jen lehce ležel v trávě a pozoroval nebe..Akatsuki....Yutaka... tak vysoké cíle a já sem na tak nízké úrovni.. Dokážu vůbec splnit svůj smysl života ? Ptal jsem se sám sebe do větru který mi přecházel po těle.

Hiromi
Iba som sedela na posteli.
Nepoznala som toho muža čo umrel, no bolo mi ľúto že som mu nedokázala pomôcť.
To som až taká slabá? Hovorila som si dokola.

Yotsuki

Po mírně řečeno nedokončeném tréninku jsem se vrátil do rozbořené vesnice a pokusil se zjistit co přesně se tu vlastně stalo. Během toho jsem také pomáhal lidem jak jen to šlo.

Akimatsu Michidori

Prechádzala som sa po dedine, mala som sklonenú hlavu.
Premýšlala som nad tým, čo sa stalo.
Všetci mali plno práce, chcela som pomôcť ale pochybovala som, že by o mňa niekto stál...
Mhm... pôjdem pomôcť radšej domov... mama to sama nezvládne... Mikatsu je malý... povzdychla som si.
Prestala som úplne vnímať okolie a po chvíľke som si uvedomila, že kráčam zlým smerom.
Pred sebou som uvidela postavu, ktorá ležala na tráve blízko rieky.
Ihneď som ju spoznala- bol to ten Jinchuuriki...
Huh....? trošku som zrýchlila tempo krokov a o chvíľu som bola len pár metrov od neho.
Vtedy som zastala a prezrela som si ho.
Nemal by byť v nemocnici..?

Nero

Mraky nademnou pluli jako listy leknínů po křišťálové vodě a já nevnímal nic jiného než šum větru a vody.. Hlavou mi běželi tisíce myšlenek a hlava mě bolela víc a víc.. Ztratil jsem otce,mistra a teď mého nynějšího senseie.. proč mě svět připravuje o to nejdražší,proč mi svět bere to co nejvíc na životě miluji. Dělám něco špatně ? Možná je špatné to,že jsem tolik slabí.Nedokázal jsem zastavit člena akatsuki ani za pomocí démona.. Když mi v hlavě proletěli poslední slova zatnul jsem ruku v pěst a znovu se mi po tváři vyřítily slzy... Jiruga-sensei vě mě věřil,vkládal do mě veškeré naděje a já ho..zklamal..Vesnice bojovala pro mě...aby mě ochránila a já místo toho abych se jim nějak odvděčil jsem jen ztížil situaci a dokonce jsem zapříčil smrt svého senseie... Ruka v pěsti se mi začala klepat a já rychle vyskočil na kolena a uděřil jsem do vody která se znovu rozlítla na okolí.. ..Nedopustím abych zemřel jako ničema co nic nedokázal a kvůli kterému zemřeli skvělí ninjové pro nic za nic ..Klečel jsem a díval se na svůj odraz v řece a slzy na mém, teď už rozčíleném výrazu ztékali do vody a já pomalu pozvedl hlavu přičemž jsem se podíval se před sebe..
V tu chvíli už jsem naprosto jasně věděl co udělám,bylo mi jasné co udělat musím! Mé cíle jakoby se proměnili na vzpomínku která se mi vytratila z hlavy a mé vlastnosti,mozek,chování-jakoby jsem se znovu narodil. Jako bych byl v rázu jiný člověk.. Nyní...pomstím vše zač pro mě tato vesnice obětovala.. Ozvalo se mi v hlavě hlasem plným pomsty,odhodlání a bohužel i...zatemnění..
Uchopil jsem Mizukiho,krásně vyčištěnou róbu,na záda jsem si připnul svůj meč a v rychlosti jsem se rozeběhl přes řeku k mému domu... Dívku jenž mě předtím pozorovala jsem úplně ignoroval a běžel jsem co mi nohy stačili.. Slzy z mého obličeje se vytratili a já byl v rázu "Nový Nero"

Lide se pomalu schromaždovali před budovou kageho byl to velký plac který byl udupaný pod tíhou sanbiho .. Lidé měly sklopenou hlavu pod některýma se schovval smutek ale pod většinou se vířil vztek který nechtěl pominout .. Pak se znovu rozzezvonil zvon a na balkonu se otevřely mohutné dveře a do nich vstupoval raikage .. měl po obličeji černé skrvny , jedna začínala po straně na rtech a zabrala si celou jeho tvář druhá zase čelo a od čela kolem druhé strany tváře se táhla až k nosu mohlo zato technika ochranující kumo ... raikage vešel a lid povznesl hlavy a nastalo velké ticho ...



Mizuki , Aimi a Doktorka

Za dveřma -> Za dveřma pokoje vedla Doktorka s Aimi hlasitý rozhovor o budoucnosti Mizukiho .. Už nemůže na dále pokračovat ve svých službách !! .. řekla doslova naštvaně doktorka na Aimi a ta se naštvala .. Ale může !! .. rázně odpoveděla a vytáhla ledově modrý kamínek kolem kterého lítala chakra .. Co to má jako být ?! ... řekla doktorka lehce překvapeně a zaskočene ... Jeto jeden z nejvzácnějších artefaktů na zemi .. Když jsme byly malý našly jsme ten kámen v chrámě s posvátnou knihou ... Jeto Hérakuum .. podle legend jeto dračí srdce ,,,, řekla jsem klidně ... a pak jsem dodala .. Prosím ... Dejte mu místo srdce .. stačí když mu umístite Hérakuum na jeho srdce pak se to přispůsobý jeho síle a metabolismu ... řekla jsem jí prosebně a Doktorka nesouhlasně pozvedla ruce a nastavila dlan .. Aimi jí dala Hérakuum a pak ustoupila odedveří a doktorka v klidu prošla
O moment později -> Ležel jsem na stole tak klidně bez povšimnutí po celém mém hrudniku se sápala krev ven .. doktorka akorád rozřezávala hrud aby mi umístila nějakou věcičku do mě .. nevěděl jsem o co jde byl jsem u toho při vědomí ale byl jsem tak slabý a omámený že jsem to pomlau ani necítil .. pomalu jsem cítichl chlad jak se blíží víc a víc keme .. Doufám že to není Hérakuum .. řekl jsem tužebně nechtěla jsem aby tadle věcička byla spotřebována namě pak jsem ucítil mráz a celej jsem ztuhnul do křeče doktorka se zakrvácenýma rukavičkama a Hérakeem v ruce rocházela zkr mou hrud a pokládala Hérakuum na mé srdce .. Máte skvělou kolegyni .. řekla doktorka se slzami v očích .. byla neštastná z toho že jí pod ukama umírá hrdina kterýho všichni chtěj , všichni znaj a ted se naskytla možnost ho zachránit .. byly to slzy štěstí .. Doktorka pak položila Hérakuum na srdce mizukiho a vzdálila se ... Najednou mě chytla velká křeč a jí cítil chlad a bolest na srdce jako kdyby mi něco rozežíralo duši a já cítil jak se topím v chladném moři který mě pohlcuje .. pomalu jsem zavíral oči ...



Raikage

Sledoval jsem utrápené pohledy lidí , naštvané výrazi a rozplakané děti které v takovýdlech letech neměly zažit válku ... Vážený lide ... začal hrdě raikage ... Minulou noc jsme stratili píchu a čest v našich srdcích ... řekl jsem jim neutrálně ... Ale ! .. Opět jsme vytvořili silnější pouto mezi námi .. Pouto které nám jednou pomůže zničit lidi jako je Akatsuki nebo někdo jiný .. Lidi co si nevážej života a prodaj ho silným vojevůdcům ... Co znich dělaj jenom panáky a roboty na plnění rozkazů .. zakřičel jsem hrdě .. Možná nás udeřili silně do našich srdcích!!! .. Možná pokořily píchu Kumogakure !! ... Kříčel jsme na lidi kteří pomalu zvedaly své hlavy a hleděly na raikageho nebo na nebe .... Ale nepokořili nás .. Nezničili naše životy ... Dokažme jak je Kumogakure silná vesnice ... Pochovejme mrtve a padle hrdiny v klidu a míru ... Dokažme že čím víc nás ničej .. Tím víc nás posilujou .. Pěstujou vnás sílu která je pak zničí ... křičel jsem hrdě na lidi aby to slyšela celá kumogakure ... a pak jsem upřel pohled na lid ... Minulou noc jsme poznaly nové a budoucí hrdiny ... jejich jména znáte .... Třeba Daisuke Shiritsu ! .. Zachránil člověka který nám je všem drauhý .. který už zachránil naši vesnici jednou .. I Daisuke musel prožít smrt nejbližších ... křičel jsem dál odhodlaně na lidi .. Máme tu i slibné geniny a Chuunini .. třeba Josuke Takuro a Bunzo Abiru .. kteří se vrhly na člena Akatsuki za naší vesnici a chtěly jí ochránit ... Nebo Nero Kuchiki ! .. zakřičel jsem hrdě na všechny a davem to zašmnělo .. I ten se snažil pomoct nám všem .. snažil se a chtěl dokázat ,že se nemusíme bát bojovat proti takovým lotrům .. i on musel projit přez smrt svého senseie a je pořád silný .. Chtěl toho člena Akatsuki dostat sám ,aby nehrožoval jako Jinchuuriky naše životy .. aby neumíraly další lidé .. i to je hrdinství ! .. Zakřičel jsem a lidé se začly usmívat a jásat a halvně se začly rozhlížet kde by mohly ty zminované osoby najít ... Hiromi Seiji a Fuuka Likku se také snažili zasměstnat a přemoct člena akatsuki .. Akimatsu Michidori i tato dívka se snažila pomoct už zminovaným osobám a zachránit je ... .. Všechny ty to lidé .. Obyčejní lidé nestrácely naději ... Bojovaly za kumogakure ... za svoji vlast .. vykřikl jsem to všedchno a zalapal jsem po dechu ... Proč je tedy nepopořit .. nedodat jim naděli a vůly že vně věříme .. Vždyt jeto to další silná generace která je silná .. čestná a hodná .. !!! Dokřičel jsem na lidi a nebe se pomalu začlo roztrhávat a pršet přestalo ..

Yotsuki

Nikdy jsem nebyl na nějaké velké oslavy a proslovy plné patosu a velkých slov jsem vyloženě nesnášel a proto jsem se akce na náměstí vůbec neúčastnil. Místo toho jsem zamířil na své oblíbené tréninkové místo poblíž lesa a snažil se podle svitku dokončit svou novou techniku.

Kiyoshi Yuichi

Hm.. Ozvalo se ze mě chladným tónem bez emocí a pomalu sem přistoupil na balkoně vedle Raikageho.. Nějaké rozkazy ? Řekl sem vážným hlasem a čekal na pokyny..

Nero

Doběhl jsem domu a doslova vyrazil dveře z pantu..Matka byla na proslově Raikageho takže bylo vše v pořádku. Doběhl jsem do svého pokoje a vzal si nějaký větší batoh který jsem si zatím položil na postel.Otevřel sem skříň a vytáhl všechno spodní prádlo a ponožky (v Narutovi se nosí pořád stejné oblečení takže trika a kalhoty žádný nemám ) Nabral jsem si všechno do batohu a přihodil ktomu i kartáček,pastu a vše potřebné.Seběhl sem dolů do kuchyně a vzal si i nějaké jídlo které se dá jíst i za nějakou dobu.. Pořádně jsem vším napěchoval batoh a navrh jsem si sebou zabalil Mizukiho roucho a když jsem byl vším vybaven tak s chladným pohledem jsem vyšel z domu a mířil jsem přímo k hlavní bráně..

Raikage

Lehce jsem se pousmál ... Jenom zabezpeči obranu .. Udělej pečet pěti živlů kolem vesnice ... vem si tam koho chceš .. nechci tu žádný vetřelce,experiment není hotov .. tobě mohu věřit .. uděláš to pořádně .. řekl jsem potichounku aby to slyšel jeno on i já jsem mluvil chladnějším tonem který vůbec neodpovídal tonu který jsem předchvilkou použil na lidi

Stráž

Bežel keme náký chlapec .... vyšel jsem ze své budky .. byla lehká mlha ... Copak tu chceš? .. zvolal jsem na něho když byl blíže

Daisuke - Ramaru super příspěvek

Seděl jsem na jedné střeše vzdálené budovy, při čemž jsem poslouchal slova našeho kageho, který všem zvedl náladu a mně zvedl i sebevědomí. Má pravdu, Akatsuki nám vzala naše milované, ale nevzala nám naše duše. Pomalu jsem pozvedl hlavu k nebi při čemž mi z oka vytekla slza. "Toto je poslední slza sensei Neyro, už nikdy nebudu brečet a chovat se jako dítě, je čas chovat se jako pravý shinobi. Mé přání už je jen jedno a to je vybudovat pro celý shinobi svět nekonečný mír a toho dosáhnu jen, když budu silný! Já toho dosáhnu, tomu věřte!" Říkal jsem směrem k nebi a rukou držel přívěsek od Aiko z Konohy. První co udělám bude, že jednoho dne najdu toho šmejda co mi zabil senseie a pošlu ho do pekel! Pomyslel jsem si odhodlaně. Nějak moc silná slova chlapečku! Nemyslíš? Ozval se v mé mysly Rudý blesk. Ty buď ticho a radši mi jen dávej sílu, na nic jiného mi nejsi. Odpověděl jsem Růdému blesku, ale v tu chvíli se mi zbarvila do ruda ruky a chytla se za okap střechy, při čemž trhnula a já padal k zemi. Co se to sakra děje?! Pomyslel jsem si a v tu chvíli jsem sebou prásknul o zem. Nebyla to zase taková výška, abych si něco zlomil, jen asi mírné modřiny. To abys věděl, že nejsem jen síla v tobě! Pomalu tě ovládnu a pak budeš ty ten co bude uzavřený!

Nero

S chladným pohledem jsem procházel kolem stráže. Opouštím vesnici jako slabí a bezvýnamný bývalý jinchuuriky který sklamal celou vesnici.. Řekl jsem tichým tónem ale pak větu dokončil ..ale vrátím se jako silný a mocný ninja který napraví všechny chyby a který zbaví vesnici všeho zla a utrpení..které jsem doposud způsobil Řekl jsem mu hlasem plným odhodlání a síly.. ačkoli byl první a poslední ským jsem se rozloučil přál jsem si,aby si na mě jednou vzpoměl až se vrátím.. Mlčky jsem pak prošel bránou vesnice..
Ve chvíli kdy jsem prošel bránou se zamnou vytvořila bariéra kterou udělal Kiyoshi na rozkaz Raikageho..
Mizuki-sensei,Jiruga-sensei... vše co uničím bude za vaši pomstu,za vaši krev kterou ste pro mě prolili..a za vše co jste pro mě udělali... Říkal jsem si v hlavě a silně jsem zatnul pěst.. Stíny stromů mi tvořili temnou a dlouhou cestu která se tyčila předemnou.. Mé kroky zanechávali stopy v půdě která mi doposud byla domovem.. Silně jsem si uvědomoval že sem opustil všechny mi blízké a dokonce i matku která ani neměla tušení že zrovna odcházím.Po tváři mi stékali poslední kapky slz a já s chladným pohledem kráčel do dáli.. Daisuke,Yotsuki..neměl jsem tu čest vás poznat ale doufám že se ještě někdy uvidíme..a doufám že se stanete silnými..tak jako já. Vzpoměl si na kamarády skterými jsem se seznámil na chuuniských zkouškách a mé tělo pomalu mizelo ve větru...
A tak jsem opustil vesnici a stal se ze mě Nukenin....

Kiyoshi Yuichi

Vaše přání je mi rozkazem.. Řekl jsem chladným hlasem a ve vteřině jsem zmizel jako duch..

o 5 minut později

Objevil jsem se v jednom skrytém domu v Kumogakure který tvořil takzvané "útočiště" pro ANBU. Bylo jich tam spousta a já se zjevil přímo mezi nimi uprostřed mísnosti.ANBU spozornili nebezpečí ale během vteřiny byli zase klidní když zjistili že jde o Kiyoshiho.
Bez nějakého přivítání jsem v rychlosti spustil tak jak sem měl ve zvyku.
Chci ihned 5 ANBU s rozdílnými elementy.Katon,Fuuton,Raiton,Doton a Suiton.. Když jsem pomalu jmenoval tak ke mě vždy přiskočil jeden ANBU až se jich tam schromáždilo všech pět.
Mávnul jsem rukou a já i snimi jsem zmizel jako zlomek sekundy..

o další 3 minuty později

ANBU se rozmístili po okrajích vesnice a všichni složili pečetě dle mích rozkazů. Během chvilky se kolem vesnice vytvořila bariéra a já se objevil znovu vedle Raikageho a mlčky jsem kývnul na splnění jeho rozkazu.

Daisuke

Trvalo to celkem dlouho, ale v mém sklepě už se z velkého kamene konečně začala rýsovat jakási postava. Konečně už to taky nějak vypadá. Pomyslel jsem si s úsměvem na tváři, při čemž jsem si otřel pot z čela. Myslim si, že už konečně můžu jít i trénovat a tuhle práci dokončim zase zítra. Znovu jsem si pomyslel při čemž jsem vyšel z domu a zamířil si to přímo k jedné z louk.

Ichiro

Daisuke došel na jednu z luk a já už tam na něho čekal .. seděl jsem uprostřed louky na jediném strromu co tam byl .. do strany mi plál bílo-rudý plášt a já jsem se osmíval měl jsem drlouhé rudé vlasy a vypadal jsem staře ..

Stráž

Vykuleně jsem naněj zíral .. znal jsem ho .. aspon z povídaní .. byl to bývalí jinchuuriky ... P-počkej řekl jsem celkem překvapeně ale to už kolem mě prošel a potáhla se bariera .. nenechám tě nikam jit ! ... řekl jsem a udělal jsem pečet a proletěl jsem zaním barierou a chytnul ho za rameno .. Si stále ninja vesnice a já tě nemůžu nechat nikam odejít ,ne v tédle dobe .. řekl jsem a pevně jsem ho držel za rameno

Nero

Nemůžu tu zůstat..smiřte se stím.A čím dříve to pochopíte tím to pro vás bude lepší.. Řekl jsem neutrálním hlasem a jeho ruku jsem si z ramena pomalu sundal... Nechci vám ublížit.. Sayonara.. Dodal jsem a pomalu jsem pokračoval v chůzi..

Stráž

Dobře .. řekl a tebe mohlo překvapit že souhlasí ... Ale počítej stím že venku budeš dlouho .. řekl jsem a udělal jsem 4 pečetě pak jsem asi 5 krokama zajel za barieru a tys mohl vidět jak jsem udeřil do zeme .. Technika podzemního vzkazu ... řekl jsem potichu a zeme zmodrala ale to už si kumogakure neviděl protože se bariera zbarvila jak duha a se zneviditelnila celá kumo

Ryuu

Chvilku jsem se procházel po vesnici a už se chystal podívat do kanceláře vůdce, nicméně jsem měl ještě hodně práce se svým novým dílem, byla to moje vlastní soška, kterou jsem chtěl dát vůdci, abych si trochu šplhnul. Trvalo mi to dost dlouho, ale byl jsem se svým dílem plně spokojenej, poté jsem konečně došel do kanceláře a otevřel dveře se slovy: Dobrej den, přišel jsem si pro zařazení do týmu. Snad udělám dojem, na tenhle den jsem se připravoval tak dlouho...

Yotsuki

Po několika hodinách se mi konečně podařilo dokončit tu techniku a zvládnout ji tak že už jsem ji dokázal používat dle své vůle a ne jen šťastnou náhodou. S lehkým úsměvem jsem tedy vyrazil zpět do vesnice se trošku najíst a možná s někým hodit řeč.

Daisuke

Nevěděl jsem, že tam bude Ichiro, takže mě to dost polekalo a mé vlasy se opět lehce zbarvily do ruda. "Co mi sakra furt chcete?!" Zařval jsem na něj naštvaně.

Ichiro

Daisuke .... řekl jsem a pak jsem zmyzel zaprášilo se podemnou a já jsem se oběvil předním , tys mohl vidět červenou zaři jak letěla zamnou ale vzápětí zmyzela moje vlasy zářili stejně rudě jako jeho i s očima .. ale todle nebyla rudá barva vzteku ale síly a ovladatelnosti ... položil jsem mu ruku na vlasy a ty zničeho nic začly bejt normální a už nebyly rudé ... Rudý blesk uvnitř tebe cétil jak ho něco zastrašuje či otlačuje .. Prosím .... řekl jsem vlídně náš výškový rozdíl byl celkem vysoký ... Prožil , zažil si toho hodně .. ale nechmě splnit roly kterou mi život dal ... řekl jsem a pak jsem spustil .. ve vězení jsem vypadal jinak .. byl jsem asi o 30 let mladší ... zato mohly moje KG který vyprchaly .. Kage mluvil pravdu byl jsem hrozný , krutý ... Ale v něčem pravdu neměl a to votm že jsem dostal rudý blesk neprávem ... řekl jsem potichu a pomalu a pak jsem jen završil .. Jmenuju se Ichiro Shiritsu , a jsem tvůj dědeček Daisuke .. řekl jsem vlídně tím jak jsem mu dla ruku do vlasy částěčně utlačovaly rudýho bleska a stavěly barieru mezu ním a Daisukem ... Daisuke to zaítm nemohl moc vycítit ale Rudý blesk jo

Raikage

Akorád jsem odcházel z balkonu a to už někdo klepal .. Toje nával řekl jsem ale to už osoba vstoupila a uviděla jak naní upřelo zraky asi 10 Jounu a Anbu + pár lidí z rady ... všichni zíraly jak vstoupil Ryuu hend po proslovu a Raikage si mezitím sedl .. Uhm ... povzdechnul jsem přepracovanosti a pak jsem jen dodal .. Týmy budou rozděleny až se vesnice dá více do pořádku a uklidní se ... ale neboj brzy budou ... řekl jsem a vytáhnul jsem štosy papíru a Anbu a Jouninové pomalu odcházely klem Ryuua pryč

Yotsuki

Po jídle jsem se jen tak z nudy(neměl jsem moc co na práci) procházel po vesnici. Pokud sem i nepodařilo nikoho zajímavého najít, sedl jsem si někam do stínu a začal důkladněji studovat ten svitek co jsem dostal od neznámého.

Ryuu

Sakra, jdu asi dost nevhod... Pomyslel jsem si a sklopil havu dolů. Omlouvám se, přijde tedy později. Pak jsem se otočil a vyšech společně s ostatními ven a potom domů. Doma jsem si sedl na židli a vyplivl z úst trochu lávy, kterou jsem hned ve vzduchu začal modelovat do sošky raikageho, protože jsem si dělal sošky všech důležitých lidí, které jsem kdy poznal.