Rozloučení

Masao Karuto

Až na to že já nepronásledoval dámu ale pouhého zloděje...řekl jsem naštvaně a otočil se ktobě. Udělal jsem dva kroky k tobě takže jsem byl ještě v bezpečné zóně od tebe. Přidřepl jsem si a podíval se ti do očí. Nehledě na to že slušnost muže i ženy spočívá v tom že nikdy, opakuji nikdy a to vážně nikdy neudeří jiného muže do jistého místa,tudíž dokud se budeš chovat jako malý rozmazlený spratek tak s tebou budu i tak zacházet...řekl jsem jí přímo do čí. Nechtěl jsem přistoupit na její hru. Postavil jsem se a udělal zase dva kroky zpátky. A věř mi že zatím jsem s tebou zacházel velmi slušně protože jsem tě vnímal jako dámu... Ale pokud mi neodpovíš na několik otázek tak budu nucený přejít k základnímu mučení...řekl jsem bez náznaku toho že bych blafoval. Neblafoval jsem. Skutečně jsem se naučil základní ,,vyjednávací" techniky od svého otce.

Sana

Vytřeštila jsem na něho uči při slvoěch mučení .. nečekala jsem ,že pomě tak vyjede ... ale já jsem si nechala svůj tvrdý výraz ... Jmenuju se Sana .. řekla jsem mírumilovně ... Jestli chceš vysvětlit to co jsem udělala .. tak mě musíš rozvázat ... jelikož mě to frustruje .. řekla jsem celkem uraženě ...

Masao Karuto

Nevím za koho mě Sano máš ale já nejsem tak blbej...Rozvážu tě a ty utečeš...Nevím s kým jsi už jednala ale pokud jsi s někým takhle už jednala a on ti uvěřil tak musel být pořádně blbej...Řekni mi jediný důvod proč by jsi neutekla poté co bych tě rozvázal Sano...řekl jsem. Na někoho z klanu Karuto použít takovouhle starou fintu. To bylo jako snažit se chytit rybu na souši.

Sana

Nadzvedla jsem obočí a hlasitě vydechla .. Máš pravdu promin ... jenom ... já nevím ... Potřebovala jsem ukrást ty šperky pro naší rodinu ,aby jsme si mohly nakoupit jidlo ...chtěla jsem jen uživi naší rodinu ... řekla jsem celkem lítostivě a na mém obličeji byl opravdu vidět lítostný pohled .. Jsem jen obyčejná zlodějka .. řekla lítostivě a vykoulila na tebe ty svě nádherné fialové oči

Masao Karuto

Hluboce jsem si povzdechl a aniž by si toho Sana všimla tak už měla rozvázané nohy. Možná jsem opravdu jen blbec jak mi tvrdí otec...řekl jsem a na okamžik jsem se zahleděl do nebe a zmáčkl pěst tak silně že mi málem praskly žíly na ruce....A možná jsem i naivní...Možná se dám snadno obelhát...Možná jsem jen další ubohý Gennin...A pokud mi lžeš tak se mi určitě vysměješ do tváře až tu nebudu. Ale jedno vím jistě...Jestli budeš ještě krást tak neskončíš nejlépe...Měla by ses začít živit poctivě, pomáhat v nějakém krámku nebo se stát ninjou...Pro tebe by to nebyl problém...Ale co já o tobě a tvých problémech vím...řekl jsem a karta se vrátila do původní podoby a já se k tobě otočil zády a ledabylým krokem jsem začal odcházet. Neboj se,nic neřeknu...řekl jsem a jedou rukou jsem se poškrabal na zátylku a potom jsem si obě ruce strčil do kapes. Tušil jsem že lže ale gentlamnství má přednost před intuicí.

Sana

Ted se naše role tak trochu obrátili .. Počkej .. zakřičela jsem na toho odcházejícího a pomalu jsem k němu doběhla ... Řekl si mi ,že jsi z toho klanu Karuto ,ale neznám tvé jméno .. řekla jsem přívětivě a valila jsem na tebe své nádherné fialové oči , taky jsem už neměla roužku a ty si si mohl všimnout malé nervozity ,která se projevovala semknutí rtů do uzké linky

Masao Karuto

Mé jméno je Masao...Masao Karuto...řekl jsem a doufám že není jedna z těch co zná klan tak důkladně aby věděla že jsem syn Vůdce. Potom by jsem vypadal pouze jako další rozmazlený flákač co si hraje na frajera. A to jsem rozhodně nebyl. Pomalu jsem se k tobě otočil a s rukama za hlavoujsem se ti koukl do očí.

Sana

He ... vykouzlila pěkný usměv a oči se jí rozzářili jako kdyby rozlouskla tu největší hádanku .. Ty si ten ... na chvilku si se mohl bát co z toho výjde ... Z toho klanu co ovláda karty že ? ... završila to překvapeně ,ale tucha kdo vlastně si vůbec neměla bylo vidět ,že se v takovýdlech vrstvách nepohybuje .. Toje užasný ... řekla a začla si tě prohlížet jako kdyby něco hledala .. nejspíše tvoje karty

Masao Karuto

Byl jsem dost nervózní když začala mluvit ale potom co domluvila tak mi po hlavě sjela anime kapka.[o]na co proboha myslí...Už jednou jsem jí říkal že jsem z klanu Karuto...[/i]řekl jsem si v duchu a mile se na ni usmál. Vyndal jsem z pouzdra na karty 2 karty- jednu shurikenovou a jednu hákovou. Podal jsem jí je. Nejspíš hledáš tohle....Klidně si je prohlédni...řekl jsem a usmál se. Kdyby s nimi chtěla utéct tak mám ještě jednu náhradní hákovou kartu.

Aiko Namikaze

Vbehla som za Daisukem od chodby a posledný krát sa pozrela smerom k Horagakure. Otvor sa za nami zatvoril. Posledný pohľad nebol pekný, aj z diaľky bolo vidieť zničenú dedinu. Sklonila som hlavu a pozrela na Daisukeho, ktorý mi podával Minatov kunai a tak som si ho vzala a stisla v ruke.
Gomenasai... že som nebola dosť silná, Minato-sama... povzdychla som si, zastrčila kunai do puzdra a pomaly sa vybrala za Daisukem. Držala som sa pri ňom čo najbližšie, keďže mám menšiu klaustrofóbiu a v hlave sa mi premietali spomienky na všetko čo som prežila aj v Hore aj predtým v Konohe. Bolo mi do plaču, no slzy som potlačila. Už som plakať nechcela. Snažila som sa myslieť pozitívne- som s Daisukem... Snáď ma prijmú do Kumo...
Konečne sme prišli až na koniec tunelu, musela som prižmúriť oči, keďže sme vyšli na svetlo a z tej tmy naň neboli moje oči zvyknuté. Pred nami sa rozprestierala Kumogakure v svojej plnej kráse.
Arigatou Gozaimasu, Daisuke-kun... za všetko... povedala som potichu a keď ma pustil. Keď začal pomaly kráčať ku Kumo, chytila som ho za ruku a mierne sa začervenala. Bola to taká automatická reakcia- teraz som už nemala nikoho, okrem neho...

Daisuke Shiritsu

Chvíli mě děsilo, že mě chytla za ruku, ale pak jsem se pousmál a s radostí ji dál za ruku držel. "Nemáš za co děkovat, pro tebe bych si došel až na konec světa. To, že jsem za tebou šel zrovna v tenhle okamžik nebyla náhoda, asi jsme se měli na chuuninských zkouškách kdysi potkat, tomu věř Aiko." Řekl jsem ti a pousmál jsem se. Prošli jsme kolem stráží a já na ně kývnul hlavou, při čemž viděli moji čelenku se znakem Kumogakure. Vypadalo to, že jsem šťastný, ale v hlavě mě ubíjel ten pocit, že nevim co je s mym dědou. S mym jediným příbuznym, o kterém vim. Dědo, prosim tě vrať se mi sem. Pomyslel jsem si a podíval se k nebi. Nemůžeš mi vzít dalšího, kdo je mi blízký. Nemůžeš! Říkal jsem směrem k bohovi, na kterého však nevěřim. "Aiko, asi budeš muset dojít za Raikagem do kanceláře." Řekl jsem ti a ukázal na velkou budovu, která byla od nás vzdálená tak 10 minut chůze.

Aiko

Usmiala som sa na Daisukeho no keď sme vchádzali do dediny môj výraz zvážnel. Tiež som tak trocha vycítila, že Daisuke nieje v skutočnosti taký šťastný ako sa tvári. Aj ja som stále myslela na Ichira. Teraz tam bojoval namiesto mňa... Ak ešte stále bojoval. V lepšom prípade už možno porazil tých dvoch chlapov a utiekol, nasledoval mňa a Daisukeho do Kumo. Na tú horšiu variantu som radšej myslieť nechcela.
Pozrela som na budovu na ktorú ukazoval Daisuke.
Hm... Hai, Daisuke... ale... čo mu mám povedať? spýtala som sa a stisla mu ruku.
Už o tom vedia, že? povedala som skôr sklesnuto pre seba a sklonila hlavu.

Ichiro -> Někde u pobřeží

Dai ... Daisuke .. řekl jsem si pro sebe a pomalu jsem otevíral oči ,ale viděl jsem rozmazaně něco mě přimělo se probudit a byl to Daisukeho hlas ... Zamžoural jsem očima ... oběvil jsem se na pobřeží poblíž jeskyně kudy před pár desítkami minut vstoupil Daisuke ... Ležel jsem dehydratován a dost vážně zraněn na okraji moře a souše každa klidná vlna do mě trošku narazila a to mě probouzelo víc a víc .. měl jsem celý promočený , ta okřídlená bestie byla už pryč a naražel i do mě silný ledový vítr od moře .. pomalu jsem vstal a promnul jsem si spánkem .. zjistil jsem ,že na levo mam krvavý flek ... Ten mě teda zřídil ... řekl jsem si unaveně ... a pomalu jsem se škrábal na nohy rozhlédnul jsem se a zjistil ,že jsem u jeskyně ... Chytré Raikage ... řekl jsem si štastně a pomalu jsem se mžoural ke vchodu

Daisuke

"No hele vědí, že je Horagakure zničená, ale nevědí, že jsi sem přišla, ale dojdi tam a řekni jim, že jsi jedna z mála co v Hoře přežili a že jsem tě sem přivedl já, tak jestli by jsi se sem mohla přestěhovat a bydlet u mě a dědy." Řekl jsem ti a při slovech o dědovi mi trošku přeskočil hlas strachem, že už dědu nikdy neuvidim. Před pár lety bych ještě věřil, že přežil, ale poslední dobou kolem mě lidé umírali pořád, takže už jsem na život moc nevěřil. Zároveň mě také zevnitř níčil Rudý blesk, který do mě neustále šil, abych ho pustil na svobodu, avšak má vůle je silnější. "Aiko, musim tě pustit, protože musim dotáhnout jednu věc k jednomu vodopádu, který je když půjdeš tudy, vyjdeš bránou a pak lesní cestičkou, tak na ten vodopád narazíš a tam budu já, tak tam za mnou pak přijď." Řekl jsem ti s ukazováčkem, který směřoval k dalekému lesu a pak pustil její ruku a následně se rozešel domů.

Aiko

A-ako povieš... povedala som trocha zamyslene a pozrela sa smerom k budove. Keď Daisuke pomaly odkráčal, vybrala som sa k nej. Mala som dosť zmiešané pocity. Stále som myslela na svoj tým a na ostatných ktorých som poznala z Hory, alebo ešte z Konohy... Prechádzala som cez ulicou Kumogakure, schytala som pár udivených pohľadov no nakoniec som sa konečne dopratala až k Raikageho budove. Neisto som vošla dnu a prešla až k dverám od jeho kancelárie. Zdvihla som ruku, ktorá sa mi od nervozity triasla a zaklopala som na dvere.

Raikage

Zprvu si uslyšela tlumené zvuky asi 3 lidí pak se otevřely dveře a kolem tebe beze slova vznešeně prošla žena a menší kluk ve tvém věku .který měl meče kolem pasu a i na zádech ... Raikage si tě všiml .. Pojd dále .. řekl celkem rozzušeně ... možná si tušila proč je tak špatný a nebo možná ne ... byl špatný kvuly Ichirovi .. ještě se nevrátil ...

Daisuke

Dneska konečně ukáži, co jsem celou tu dobu ve sklepě dělal. Neyro sensei ode dneška už na vás nikdo nezapomene. Pomyslel jsem si a dal na vozík něco velkého, co bylo zabalené v bílém plášti. S těží jjsem to vytlačil po schodech nahoru a následně i ven do ulic. Nikdo si toho moc nevšímal, jelikož sia si mysleli, že se třeba stěhuji, ale bylo to něco jiného. Dovezl jsem to za půl hodiny k vodopádu, kde mě Neyro naučil ovládnout první stupeň Rudého bleska. Kouknul jsem se na sochu Killer beeho a Naruta. Bylo zde ještě mnoho místa a tak jsem strhnul plášť a pod nim byla velká socha Neyra, která byla hodně detailně udělaná. Proto mi trvala výroba té sochy tak dlouho. Posunul jsme ji vedle Killer beeho a pak se na ni usmál. "Měl jsem vás rád sensei, tomu věřte." Řekl jsem a sedl si k vodě, při čemž jsem přemýšlel, co je s mym dědou. Hodlal jsem za nim vyrazit, ale nebyl jsem toho schopen, jelikož ta cesta je docela náročná.

Aiko

Letmým pohľadom som prešla osoby vychádzajúce z Raikageho kancelárie a na koniec som pozrela na neho samotného. Zopla som ruky a pomaly vošla do jeho kancelárie. Ešte raz som sa obzrela za tou ženou a chlapcom a potom som pozrela Raikagemu do očí.
Dobrý deň, Raikage-sama... Som Aiko Namikaze... Prišla som s Daisukem z Horagakure a on ma poslal sem za vami. Už asi o jej zničení viete, však...? pozrela som do zeme a potom opäť naňho. Tušila som že je rozrušený kvôli niečomu, čo sa toho týka...

Raikage

Uhm ... koukal jsme překvapeně na Aiko jako na zjevení anděla ... Z Horagakure no Sato ? ... vydal jsem ze sebe překvapeně a strašně rychle jsem vyskočil .mohlo jí to polekat .... Ano o tom zničením vím ,ví to už celý svět , nechal jsem to rozhlásit na Kage sněmu .. řekl jsem pyšně ,že jsem se toho ujal ... Zpravu prý poslal Ichiro ... Ichiro Shiritsu .. není tu sváma ? .. řekl jsem celkem polekaně jelikož jsem o jeho příchodě neveděl

Sana

Ano ano .. řekla jsem překvapeně a půjčila jsem si tu kartu .. do detailu jsem si jí prohížela ... a lehce jsem se jí dotýkala ,abych sní něco neudělala a pak jsem jí vrátila ... Můj Děda říkával ,že vy v klanu Karuto jste vzdálený příbuzný ... řekla uspěchaně .. Prý můj rod také dříve bojoval s Kartami jako vy .. řekla jsem a to tě mohlo celkem dost vykolejit už jenom ,proto že si se nedávno dozveděl ,že je prý nákejch 5 klanů

Mizuki Seiji

Za Daisukem se ozvalo šustění trávy a pomalé kroky ... Je pěkná .. řekl jsem asi 5 metrů za Daisukem. Mohlo ho to vylekat či vykolejit ,když se otočil spatřil mě .. Mizukiho ,kterému nedávno zachárnil život když padal z velké výšky , kdy měl celé rozervané hrdlo od boje s Akatsuki ,vypadal jsem stejně až na stále neuzdravenou hrud a velkou jizvu od klíční kosti až po pánev ... jenomže to nebyla jediná výchylka , když se Daisuke pořádně zakoukal už jsem neměl zlatavou barvu očí .. tentokrát jsem měl Světlo modrou jako ten nejčisčí safír a také měl bělejší a chladnou kůži jako kdyby se mu sluníčko vyhýbalo

Daisuke

Koukal jsem na sochu a v tu chvíli jsem uslyšel zvuky za sebou. Na nic jsem nečekal a vytáhl ze štítu na zádech katanu, při čemž rudá stuha na její rukojetí zavlála ve větru. Prudce jsem se otočil a namířil černou katanu na nově příchozího. Ale když jsem poznal tu tvář, kteoru jsem kdysi zachránil, tak jsem katanu rychle zase zasunul do štítu a nasadil nevinný úsměv. Podrbal jsem se na hlavě a pak se znovu podíval na sochu. "Díky, je to můj bývalý sensei, byl pro mě skoro jako otcem. Sochu si zasloužil." Řekl jsem popravdě a pak se znovu podíval na Mizukiho. Je nějaký jiný, ikdyž po té době jsem možná zapomněl na jeho podobu. Proběhlo mi v hlavě.

Mizuki Seiji

Přístoupil jsem k němu blíž a dal jsem mu ruku na rameno a to Daisuke musel náhle ucítit chlad po celém rameni a u srdce mohlo ho to vystrašit či vyděsit . Pomalu jsem se kouknul na melé jezírko pod vodopádem .. Barva vody byla rudá jako krev , krev Nuramona tedy Neyra ... Stal se strážcem ... řekl jsem potichu a lehce jsem přivřel své anomální oči ... veděl jsem ,že to nemůže daisuke pochopit a tak jsem pokračoval ... Před pár hodinama mi Ryu .. pomalu si odkašlal .. Raikage-sama sdělil ,že Akatsuki se spojili s Démony a snaží se otevřít brány .... jednou z bran je tento vodopád ... Brána Zesnulích .. tak jak se mu říká .. řekl jsem Daisukemu narovinu ... Neyro se stal jejím strážcem ,proto nyní jeho krev plave jezírku .. je tu uvezněn a nemůže dostat klidu ... řekl jse mu tiše a pevně jsem ho zmáčkl za to rameno jako opora a on ucítil tu zimu ,která ze mě sápe ,mohl si všimnout ,že mu říkám Neyro i když jeho pravé jméno bylo Nuramon jak se Daisuke dozveděl ... Daisuke si mohl vzpomenout jak Nuramon jako duch vstoupil do toho vodopádu a voda se zbarvila..

Daisuke

Sakra jaktože je tak chladný? Když jsem ho minule zachránil tak mi přišel uplně jiný. Proběhlo mi hlavou a sledoval to jezírko. Začal mi říkat něco o branách, což jsem chvíli nechápal, ale pak mi to došlo. To samé bylo i v Hoře! Došlo mi to a vše to do sebe zapadalo. "Nemůže najít klid, to mi chcete říct, že ještě není tam kde má být? I potom co zažil tak hrozný boj?" Řekl jsem trošku vyděšeně a díval se na jeho sochu. "Jak nebo kdo mu může pomoct?" Zeptal jsem se hned a nedočkavě čekal na odpověď.

Mizuki Seiji

Soucitně jsem povzdechl . Ano bohužel Daisuke řekl jsem a pak jsem dodal . Ještě neni tam kde by měl být ,stále je tu mezi námi uvezněn , nevíme jak mu můžeme pomoct, prozatím ne ,ale začínáme na tom pracovat naše povinost je "zavřít" tudle bránu .. řekl jsem vážně a soucitně ,přičem jsem stebe sundal ruku a tobe se do ramene vžilo teplo a byl to pěkný pocit . Ale at se stane cokoliv byl si Neyrův nejlepší a nejoblíbenější žák i když ještě teoreticky neni mrtev. řekl jsem mu vážně ,ale svých slov jsem hned potom litoval .. Chudák , neměl by takhle mladý trpět ... řekl jsem si pro sebe .. Daisukeho mohly napadat různe závěry a třeba i to ,že jeho sensei je někdy v vodopádě živý a nebo mrtvý

Daisuke

Řekl mi, že vlastně Neyro ještě žije a mě v tu chvíli dohonila myšlenka Co když ho mohu ještě nějak zachránit? Ve chvíli kdy mě tahle myšlenka dohonila, tak jsem se rozeběhl, skrz jezírko a proskočil jsem přímo tim vodopádem. Doufal jsem, že za tim vodopádem něco bude, abych se nepraštil o nějakou skálu. Byl jsem teď plný naděje, že bych ho mohl ještě nějak zachránit a klíč k té záchraně je v tom vodopádu.

MAsao KAruto

Vzal jsem si od ní kartu zpět a schoval ji. No..něco málo jsem o tom slyšel taky...Ale teď pokud mě omluvíš tak mám něco v plánu...Tak se měj možná se ještě setkáme...A už nekraď...ušklíbl jsem se a rozběhl jsem se směrem do vesnice. Nakonec jsem doběhl až k budově Kageho. Dveře byli zavřené a vevnitř jsem slyšel matně kageho jak na někoho mluví. Doufal jsem že nebudu rušit. Zaklepal jsem a čekal.