Rozloučení

Daisuke

Nenechal bych si jen tak sáhnout na vlasy, ale on v sobě měl něco co mi dávalo jakousi jistotu. Jenže v tom řekl něco co jsem v životě nečekal. Ichiro byl pro mě hnusný člověk, který ubližoval lidem ve vesnici a najednou je to můj děda. "Eh, ty jsi celou tu dobu! Celou tu dlouhou dobu věděl, že jsi můj děda a neřekl jsi mi to?!" Zařval jsem naštvaně. většinou bych měl zase rudé vlasy, ale už se tak moc nezbarvovaly. Pust mě na něj! Řval Rudý blesk, ale ikdyž jsme měl zlost, tak na mě už tak lehce nemohl. Ty šmejde! Řval na mě, ale i na Ichira.

Ichiro Shiritsu

Dal jsem ruku z jeho vlasu a kleknul jsem si předním na kolena .. moje rudé dlouhé vlasy se táhly pod ramena a muje spodní část pláště pokrytá rudýma bleskama se pomalu zašpinila ... kouknul jsem se daisukemu do očí moje katana stejná jako daisukova až na "tkaničku či stuhu" nakonci se opřela o zem a vyrile centimetrovou díru .. Protože jsem předním klečel tak byl nademnou a já lehce sklonil hlavu ... Daisuke ... řekl jsem potichu ... Prosím , odpust mi ... nemohl jsem ti říct kdo jsem už jenom proto jak jsem byl mlád a proto co jsem udělal ... řekl jsem potichu a nohama jsem se lehce posunul dozadu a pak jsem položil i trup k zemi a narovnal předloktí ohnul loket a spojil dlaně poklonil jsem se ... Prosím daisuke ... odpust staříkovi a nechej ho prožít jeho poslední část života se svým vnukem , nechej ho at se napravý a vynahradí své chyby .. nech mě abych tě učil a abych ti mohl být dědečkem ... řekl jsem prosebně a celou dobu jsme měl hlavu skloněnou

Yotsuki -> Seděl si ve stínu domu když vtom si slyšel jak praskla taška na domě a stála tam Hakariki Raguki členka ewangelium a tovje bývala senseika ... pomalu ktobě seskočila .. měla černé krátké tryko s kratasy a na tryku byl ještě náký kolatý erb .. Copak to čteš ?? .. zeptala se vlídně a sedla si vedle tebe

Yotsuki

Sotva jsem si přečetl prvních pár slov objevila se má ex-sensei a velice "nenápadně" se posadila vedle mě.
Myslel jsem si že to víte, dal mi to jeden váš kamarád...ten co nerad ukazuje svůj obličej.
zamručel jsem aniž bych odtrhl oči od textu.

Hakariki Raguki

Né to opravdu .. řekla jsem a lehce jsem se zasmála ... Mi si do učení nekecáme .. sdělujem si jen výsledky a zprávy ale nikoliv průběh .. zdůraznila jsem to se vztyčeným ukazováčkem jako "důležité"

Yotsuki

S povzdechem jsem svitek smotal a uložil na bezpečné místo pod košilí.
Je jeden z nás že jo? Yotsuki tak jako já...
přešel jsem výjimečně do hodně tlumeného šepotu.
To jak mluvil, není možné aby někdo znal tyhle věci a nebyl součást klanu...

Hakariki Raguki

Mno ... řekla jsem a ted jsem balancovala jeslti mu to mam říct .. co mu mam prozradit apd. ... a bylo to namě vydět jak to šrotuju a vybírám slova ... Slyšel si někdy o slově Chikori[Čikory] ?? .. řekla jsem tázavě

Yotsuki

Obrátil jsem oči v sloup.
Fajn, fajn nemůžeš mi to říct, chápu. Nejsem blbej nemusíš se snažit odvádět řeč na jiný téma
povzdechl jsem si a začal opět dolovat svitek.

Hakariki Raguki

Zásmála jsem se a zarazila jsem ho .. Nene takhle to není ... i todle slovo "Chikori" souvisí s tvojí rodinou či předky a stvím učitelem .. oznámila jsem mu a pousmála jsem se na něho což vůbec nebylo normální protože takhle hodně jsem se nikdy ale vůbec nikdy nechovala protože když jsem byla jouninkou nebo senseikou ve službě tak jsem byla ostrá a smrtící zmije ... ale přetvářka je přetvářka

Yotsuki

Znovu jsem si povzdechl a nechal svitek být, očividně ochotný přistoupit na její hru, alespoň z části.
Fajn, fajn co je teda to "Chikori"?

Hakariki Raguki

Chikori neboli Shuji znamená něco v tom smyslu jako tajemník rodiny ... Chikori je officialní název a Shuji je pracovní a používaný .. Tvoji předci byly silní a mocní to jístě víš .. pronesla jsem a pak jsem spustila .. Ale tento muž,tvůj učitel,byl něco jako opora či pomocník na hodně vysokém postu jako skoro jako vůdce ve vaší rodině .. řekla jsem potichounku

Yotsuki

Chápu
přikývl jsem
Prostě ten chlápek kterýmu se svěřujou tajemství technik aby nezanikli a přitom se nedostali do špatnejch rukou, jenom nechápu proč tak nerad ukazuje tvář.

Hakariki Raguki

Byl ajsem ráda že to pochopil tak rychle a usmala jsem se . Mno jde o to že jelikož tvůj klan dá se říct vymřel .. tak se nechce ukazovat ,protože už pár desetiletí je přímím cílem vražedných skupin .. řekla jsem mu narovinu .. ted má změněnou identitu .. a jeto jeden z rádců kumogakure .. zatím je v bezpečí

Daisuke

Něco takového jsem vůbec nečekal, dokázal se přede mnou sklonit a poklonit se mi, což je jedna z největších potup ninji. Jenže pro mě to teď nebyla potupa, ale dokázání toho, že je fakt můj děda a stojí o mě. Pomalu jsem ho rukou zatlačil na čelo směrem nahoru. "Věřim ti dědo. Pokud jsi se mi dokázal poklonit a tim si udělat docela ostudu, tak věřim, že ti na mně záleží a myslíš to vážně." Řekl jsem už s docela klidnym tónem v hlase.

Yotsuki

Můj klan má do vymření ještě daleko
pronesl jsem hrdě a praštil se zatnutou pěstí do hrudi.
Hodně daleko

Josuke Takuro

Uběhlo pár dní od toho útoku Akatsuki na vesnici.Ležel jsem na nemocničním lůžku, díval se z okna.Vzpomínal jsem na ten den avšak vše jsem viděl mlhavě.Do pokoje vešla sestrička, mile se na mě usmála a zeptala se mě na pár otázek ohledně mého zranění, jestli mě něco nebolí.Odpověděl jsem , že jsem v pořádku i když to nebyla 100% pravda.Pomalu jsem vstal z postele a protáhnul se . Z toho ležení mě dost ztuhlo tělo.Sestrička opustila můj pokoj, předtím než odešla mě ale dala radu abych se moc nepřepínal. Otevřel jsem skřínku a začal se oblékat do svého oblečení.Vzal jsem svoje těžké kladivo a odešel z pokoje.Po nějaké chvilce jsem vyšel z nemocnice. Díval jsem se na vesnici, některé domy byli zničené.Křečovitě jsem držel své kladivo, z toho pohledu na zničené domy mi vařila krev.Příště musím být lépe připravený...Neměl jsem co na práci a proto jsem pomáhal lidem odklízet sutiny a znovu stavět jejich domy.Práce to byla těžká, ale bylo to jediná věc co jsem pro lidi z mé vesnice mohl udělat.

Hakariki Raguki

Jo to věřím řekla jsem ... pousmála jsem se a pomalu jsem vstala ,když votm se zamnou obyly 2 stíny a jejich masky ozářili paprsky slunce byly to Anbu .. Pujdete snámi Hakariki ... řekl jeden ze strážců a pak šly kolem ní a spoutaly jí a já bez odporu jsem odcházela s Anbu a ty anbu si Fenrise ubec nevšímaly ... pomalu jsme odešly pryč

Ichiro

Pomalu jsem s usměvem vstal .. děkuji ! .. řekl jsem pomalu štastně

??? Seiji

Pomalu jsem procházel celou vesnicí až jsem dorazil ke středu kd eot bylo zničené mířil jsem tam za Josukem pomalu jsem šel po troskách až jsem došel za Josukeho .. Ahoj Josuke .. řekl jsem hrubým hlasem

Josuke Takuro

Byl jsem celý zpocený a špinavý od prachu.Zrovna jsem odnášel jeden velký trám , když mě někdo pozdravil.Položil jsem ho na zem a utřel si pot z čela.Uklonil jsem se na znamení pozdravu a z hluboka dýchal.Rána mě znova začala bolet ale nedal jsem na sobě nic zdát.Zajímalo by mě , proč za mnou ten muž z klanu Seiji přišel.Dlouho jsem ho ve vesnici neviděl a ani o něm neslyšel.

Daisuke

"Nemáš přece za co dědo, tomu věř!" Řekl jsem mu s úsměvem. Pak jsem se porozhlédl a znovu se mu podíval do očí. "Myslíš, že je nějaká možnost se dostat do Konohy? Je tam jedna osoba se kterou bych si chtěl promluvit." Řekl jsem při čemž jsem si držel přívěsek se znakem Konohy, který jsem dostal od Aiko.

Yotskuki

Očima jsem sledoval jak má bývalá senseika vstává a chystá se k odchodu když v tom se objevili dva ANBU a chystali se ji odvést.
Hej, hej co se to kruci děje?
zavrčel jsem na ně dost nepřátelsky a vyskočil na nohy, přičemž jsem se postavil mezi ně a sensei.

??? Seiji

Pojd semnou chlapče .. řekl hrdě a doufal že se bez otázek otočí a půjde zamnou .. já jsem o pár kroku popošel dál

Ichiro

Byl jsem štastný ,že jsem opět jeho dědou .. jeho první přání , proč bych ho nesplnil ... řekl jsem si a pak jsem se hrdě kouknul na mraky .. Co takhle malý výlet do .. ted jsem se sarazil .. počkat .. Konoha byla zničená ... řekl jsem si .. do Horagakure a cestou bych tě mohl naučit nebo povyprávět o tvém klanu .. řekl jsem velice štědře ..

Anbu a Hakariki

Anbu otočili hlavy na Yotsukiho ale nic neříkaly a pak promluvila Hakariki ... Klid , všechno má svůj uděl .. řekla jsem a mrkla jsem naněj a anbu jí nesly dál mohl si pochopit že toje všechno sehrany že onam tu má nějakou praci jak přesně říkala .. "Mi si do učení ani do práce nekecáme"

Yotsuki

No jasně
zamručel jsem nevrle a vrátil se ke svému svitku.

Josuke

Um, dobře ... Šel jsem pro svoje věci.Dal jsem si batoh na záda vzal do ruky mé těžké kladivo a rozloučil se s lidmi , kterým jsem pomáhal při odnášení trosek a stavění nového domu.Následoval jsem toho záhadného muže, vrtalo mi hlavou co po mě chce.Kladivo mi začalo nějak těžknout v ruce, proto jsem si jej přehodil do druhé ruky.Trochu jsem se ušklíbl ale jinak jsem na sobě nic nedal znát.Za těch pár dnů ležení v nemocnici mé tělo bylo ochablé.Musím se dát co nejdříve do formy.

Yotsuki -> Vypadalo to že buš mít chvilku klidu .. každej má nějakou práci a akci v kumogakure , možná to bude jeden hodně mála dnu kdy si budeš moct něco dělat ...

??? Seiji

Došly jsme na okraj vesnice ... a já jsem se otočil a schodil na zem mě obří černé kladivo ze kterého chakra plála ... Tak .... završil jsem ... Si připraven .. otevřít svou novou kapitolu života ? ... řekl jsem hrdě ... mohl si pochopit že to vyjednávání s tvým klanem dopado uspěšně ...

Masao Karuto

Konečně nadešel můj velký den. Nejen že mi můj otec dá moji první elementární kartu ale Raikage mě dnes zařadí i do týmu. Na tenhle den jsem hodně dlouho čekal. V klidu s rukama za hlavou jsem procházel vesnicí směrem k sídlu našeho klanu. Došel jsem k mému domu kde jsem bydlel já a otec. Otec nebyl doma protože mě čekal v hlavní budově klanu. Já jsem ale vešel dovnitř a vyběhl jsem po schodech do mého pokoje. Z pod polštáře jsem si vzal medailonek a otevřel ho. Byla tam fotka matky a mého otce. Nezklamu tě...Jen se dívej... Řekl jsem směrem k obrázku mé matky s mírným úsměvem a medailonek jsem zavřel. Poté jsem rychle vyběhl z domu a směřoval jsem si to k hlavní budově klanu kde otec, jako vůdce, pracoval. Když jsem doběhl tak jsem vešel a běžel jsem chodbou až k otcově kanceláři. Trochu jsem se vydýchal a upravil a pak jsem zaklepal na dveře.

Daisuke

Chvíli jsem stál a mlčel, jenže v tom jsem povyskočil s rukou zvednout do vzduchu, při čemž jsem šťastně zvolal. "Yosh! Vyrazíme hned. Mám si sebou brát senseiův štít? Já se štítem neumim bojovat a asi bych byl pomalý." Řekl jsem dědovi, při čemž jsem se na něj usmál a praskl mi šrám na rtu po tom souboji, takže mi vytekla zase trochu krev. Poté jsem si rozepl košily a podíval se na bok, kde jsem měl zašitou ránu, která byla docela velká. "Dobrý, říkali, že se nesmim moc namáhat." Dodal jsem spíše pro sebe tiše.