(Ne)Příliš deštivé ráno

Celá vesnice se probouzela do krásného slunečného rána, všem to bylo divné, protože zrovna probíhalo období dešťů, které mělo ještě asi měsíce trvat. Ulice byli ještě mokré, takže si mohli odvodit, že déšť skončil před malou chvílí. Dnešek ale nebyl zvláštní jen touhle událostí. Dnes byl den, kdy se Hiro Shizuku, který teprve nedávno sesadil Druhého Protektora, stane oficiálně Třetím Protektorem, byl to jakýsi "Korunovací den", na který se všichni vesničané těšili, protože věděli, že je to milý člověk a že už konečně skončila krutá nadvláda Druhého. Hiro zrovna stál ve své kanceláři před svým obrovským zrcadlem a zkoušel si oblek.

Hiro Shizuku - Protektor

Trochu se mi třepou ruce... Mám trému. Řekl sem s milým úsměvem svému rádcovi. Ti lidé tam ve Vás věří a zvolili vás, vy si to zasloužíte, zbavil jste nás toho tyrana. Odpověděl mi a dodal mi tím sebedůvěru. Měl sem na sobě bílý oblek a černou košili bez kravaty. Něco na těch oblecích je... Hrozně se mi to v nich líbí, možná je budu nosit víc. Řekl sem, ale nečekal odpověď. Zazvonil mi budík. Bylo přesně 9:25, měl sem pouze 5 minut, než to všechno začne. Slyšel sem jak se dav lidí shromažďuje pod mou kanceláří.
HIRO! HIRO! HIRO!
Začalo se ozývat z venčí a mě se na tváři vytvořil šťastný usměv. Dem na to. Vyšel sem ven a všichni začali tleskat a jásat. Po nějakých 10 vteřinách sem se nadechl abych něco řekl, dav utichl a čekal na mé slova. Sami víte, že jste pro mě jako rodina, položil bych za vás můj život. Udělám cokoliv pro to, aby jste byli v bezpečí. Chvíli sem utichl a pak pokračoval. Už jsem s tím začal, Vylepšil sem celou akademii, rozšířil sem počet dětí, které se můžou přihlásit a povolal zkušené učitele. Dostaneme tedy víc zakázek, které budou naši shinobi provádět a tím zvýšíme celkový rozpočet, za který můžu zkrášlit město. Pak se objevili starší osoby, byla to rada starších, jeden nesl jakousi fialovou šerpu s nápisem Protektor.
Můžeme tedy začít? Zeptal se jeden ze staříků a Hiro jednoslovně odpověděl. Ano. Řekl sem a otočil se k němu. Tímto tě z moci svěřené minulými vládci téhle vesnice prohlašujeme za Protektora Amegakure no Sato, přejeme ti jen nejlepší a aby si naší vesnici dovedl k lepším zítřkům. Dali mi šerpu a celá vesnice zase ožila štěstím, tleskali pískali prostě všechno. Děkuju vám! Vykřikl sem a natáhl ruku k nebi. Z něho začalo znova pršet. Byla to fuška udržet to tak dlouho. Řekl sem s úsměvem a kapkou potu na tváři, kterou jste z té výšky neviděli. Otočil sem se a vrátil se do své kanceláře. Sedl sem si za stůl a sledoval svou novou vesnici.

Hideki Shizuku

Probudil jsem se o chvíli dřív než obvykle, abych se stihnul připravit. Dnes je důležitý den pro celou naši vesnici, takže nesmím přijít pozde.
Krátké cvičení před snídaní, a krátké po snídani. Nic zábavného, pouze nutnost kvůli předpokladům společnosti.
Nakrmit psa, kočku, rybičky, holuby a králíky. Už těch zvířat mám docela dost. Skoro bych mohl založit obchod se zvířaty. Mohl bych je dávat všem z vesnice. Všichni by pak měli kamarády a bylo by o ně postaráno, když budu muset na misi.
Máma s tátou už šli do města přede mnou. Svačinku jsem měl připravenou od mamky.
Nabízeli mi vlastní byt v klanovém sídle, ale to bych se neviděl s rodičema, takže jsem to odmítnul.
Co já budu dneska dělat? Mohl bych se jít projít do lesa až ta sláva skončí. Les v dešti nádherně voní.
Usmívám se pořád, ale tahle myšlenka my roztáhla úsměv od ucha k uchu.
Chvíli jsem ještě přemýšlel nad dnešním plánem než jsem si uvědomil že jsem se opět zpozdil.
Rychle jsem si vzal batoh a běžel jsem na tržiště před sídlem protektora.
Sotva jsem vylezl z domu, tak se znovu rozpršelo a když jsem dorazil na místo, tak už bylo po slávě. Náměstí bylo stále plné lidí, ale po Hirovi už nebyla ani stopa.
Poptal jsem se pár lidí a zjistil že už je po jmenování, tak jsem se rozhodl, že se projdu na chvíli po tržišti.

Yubiro Sanji

Podíval jsem se na kalendář na stěně ve svém pokoji. Dnes bylo jmenování nového protektora, politického i duchovního vůdce vesnice, vlastně i vůdce armádního, technického... "Hmm," zamyslel jsem se hluboce a zapřemýšlel nad tou sešlostí. Určitě to byla zajímavá sešlost, ale nechávala mě klidným, právě proto, že to byla sešlost. Raději jsem si připravil několik svitků a nakoncentroval chakru do prstu, myslel jsem, že techniku již zvládnu bez problémů, ale uvědomoval jsem si, že stále nemám dostatečnou kontrolu nad svou chakrou, mohl jsem sice zvýšit objem chakry v prstu, ale to by nejspíše propálilo svitek a vypálilo nápis do stolu. Proto jsem přestal koncentrovat chakru a začal se soustředit, tentokrát pomaleji, jsem začal koncentrovat chakru do špičky svého prstu, abych na něm vytvořil vrstvu chakry, která by mi dovolila psát na svitek. Beztak jsem nic jiného než zkoušet tuto techniku neměl na práci.

Hideki Shizuku - Procházel ses po tržnici... Nic zvláštního jako vždy, byla plná lidí, kteří si prohlíželi a kupovali zboží. Pak sis všiml nápisu ve výloze Obchodu se Svitky

citace :

Nové techniky ve skladu.

Než si ale stihl zareagovat došel k tobě posel, byl celý v černém a měl kulaté černé brýle, předal ti dopis a v něm bylo :

citace :

Pro: Hideki Shizuku
Předmět: Dostav se ihned před Akademii.

Yubiro Sanji - Tuhle techniku si už celkem zvládal, hlavně na neživé materiáli, napsal si pár vět ale pak k tobě do okna přiběhl posel celý v černém a kulatými brýlemi, ty si stratil koncentraci a v papíru udlal díru. Předal ti vzkaz a v oblaku zmizel.

citace :

Pro: Yubiro Sanji
Předmět: Dostav se ined před Akademii

Yubiro Sanji

Co to? Otočil jsem se, abych zjistil, kdo že se to ke mně dostal, což způsobilo nevzhlednou vypálenou díru do svitku. Chtěl jsem toho zakuklence zase vyvést ven, ale donesl mi nějaký vzkaz a zmizel, takže jsem ho ani vyvádět nemusel. [i]Co může tak spěchat, že to musel přinést tak vlezlý posel? Slušností je aspoň zaklepat, než někam vlezu, anebo dát vědět, no, nic...[b] Přečetl jsem si v rychlosti vzkaz a pak bez váhání vyrazil směr akademie, beztak jsem neměl co pořádného na práci.

Hideki Shizuku

Procházel jsem se po tržišti a občas prohodil pár slov s lidmi, ale nějak mě to táhlo do přírody. Prošel jsem kolem obchodu se svitky. Nikdy jsem do něj nevešel a nikdy mě to ani nijak nelákalo.

Po chvíli se u mě objevil posel se vzkazem že se mám dostavit k akademii. Vydal jsem se jihozápadně od hlavní budovy a brzo jsem došel k akademii. Chvíli jsem tam jen tak přešlapoval a nechal na sebe padat déšť. Nikdy mi nevadilo být mokrý, ale až poslední dobou se mi to vyloženě líbilo. Když už se mi voda začala dostávat do nejspodnějších částí oblečení, stoupnul jsem si do vchodu akademie pod přístřešek.
Sednul jsem si do tureckého sedu, vnitřně se uklidnil a začal pomalu vkládat chakru do vody v oblečení. Pak jsem se ji po částech snažil z oblečení dostat. Jednoduchý a užitečný trénink.

Před Akademií stál muž v plášti, nešlo mu vidět do obličeje, ale šlo vidět, že je to člověk masité struktury. Jakmile jste se k němu přiblížili všimli jste si i sami sebe, znali jste se oba z akademie, ze které jste tento týden vyšli.
???

Tady sou... dám jim trochu lekci. Pomyslel sem si a vytáhl kunai s kouřovou bombou, hodil to mezi ně a před nimi se objevil obrovský fialový kouř. Jakmile opadl tak jste mě viděli na jiném místě, asi 300 metrů od toho původního na severozápad přisátý k jedné výškové budově. Uvidím jak jsou na tom fyzicky. Chyťte si mě . Ozval se můj hrubý hlas a rozběhl sem se směrem od nich.

Yubiro Sanji

To si myslí, že jsme malé děti, abychom si hráli na honěnou? Sledoval jsem toho chlapíka, kdybych si nebyl takřka jistý, že se jedná o dospělého muže, zařadil bych ho do kategorie malých, hloupých chlapců. To nás sem zavolali jenom kvůli tomu? A navíc, ten druhý... Podíval jsem se na Hidekiho. Někdo z akademie, to by mi tak ještě scházelo. Otočil jsem se k odchodu, i když jsem neměl nic pořádného na práci, rozhodně to obsahovalo mnohem více rozumu než-li se honit za někým, koho ani neznám, kdo se ani nepředstavil. Místo toho, abych odešel, došel jsem pouze pod střechu akademie a čekal až se tedy objeví někdo, kdo vzkaz poslal. Tenhle maník to prostě nebyl, i když to zbytečné používání spěšných poslů by k němu sedělo.

Hideki

Kouřová bomba mě zvedla ze země a trochu mi zvedla tlak krve.
Ten druhej se jen ušklíbnul, otočil se na patě a odkráčel pod střechu.
Očividně ho to baví asi tak jako mě, ale dospělí si většinou vymýšleji blbosti z nějakého účelu, takže bych mohl něco zkusit.
Šel jsem na déšť a stoupnul si doprostřed plácku před akademií. Našel jsem si vhodné místo, složil pečetě a potichu pro sebe si řekl "Suiben".
Pak jsem si pomalu kleknul na jedno koleno a položil dlaně na zem jako sprinter co se připravuje na start.
Za chvíli se určitě vrátí zjistit proč ho nehoníme a pak budu mít šanci. Tahle poloha sice vypadá podezřele, ale nic špatného by na tom vidět nemusel. Mohl bych si sednout, ale to bych pak nemohl rychle reagovat.
Při myšlení mi začala chakra v rukou kolísat, tak jsem musel vyprázdnit hlavu a soustředit se.

???


Jak sem čekal.. Nebude se jím chtít.. Nutit je nebudu. Řekl sem si pro sebe a rozběhl se do místní hospody. Sundal si plášť sedl si ke stolu a objednal pití.

Rádce Protektora

Uviděl sem dole tu kouřovou bombu.. Jakmile sem si všiml chlápka v plášti hned sem věděl kdo to je. Seskočilk sem dolů a běžel po zdech až se doběhl k nim. Chlapci to byl Váš nový sensei, měli byste ho najít... Má tendenci házet líné geniny jako vy zpátky do akademi. Usmál sem se na ně posměvačně a pomalu odcházel, tentokrát hlavním vchodem zpátky do budovi. Mimochodem, má krátké bílo šedivé vlasy a od prvního pohledu to je bručoun.

Yubiro

Hmm, až tak? Pozvedl jsem obočí, když nám Rádce sdělil velice popudivou informaci. Ne, že bych se chtěl vrátit zpět na akademii, ale tohle to byl snad jen špatný vtip. Vždyť takový sensei sám patří na akademii, tam si může hrát s dětmi, jak mu je libo. Sklopil jsem pomalu hlavu a vydal se do ulic. Takový sensei mi tak chyběl. Jestli bude všechno vést takhle, asi ta akademie bude lákavější. Než jsem odešel z dohledu akademie, podíval jsem se ještě, jestli jde i Hideki, ať už šel anebo ne, šel jsem dál. Kde by mohl takový bručoun vysedávat? Knihovna to nebude, v kanceláři taky ne, na hřišti ani podobně taky ne. Kde nikomu nevadí, že jenom bručíte a nemluvíte? Hmm, pokud se chtěl zahřát, mohl jít do nějaké místní putyky anebo hospody, možná šel na tržiště. No, na tržišti je vždy dost lidí, lehce bych ho tam přehlédl, řekl bych, že nejdřív obejdu místa, kde je nejméně lidí. Takže nejdříve putyky, pak obejdu hospody a pak se stavím na tržišti. A tak jsem začal obcházet místa určená ke konzumaci jídla a pití od nejmenších po největší.

Hideki

"Uf" oddechnul jsem si hlasitě když jsem uvolnil jutsu.
Takže se tady unavuju zbytečně. To je fajn vědět.
Druhej genin vypadal, že ho ta informace docela naštvala, ale pak zase nahodil kamennou tvář a rozešel se směrem k tržišti.
Když odcházel, ještě se za mnou ohlédl jestli něco dělám, ale nijak nezpomalil, takže očividně to moc týmovej hráč nebude.
No nic no, takže každej sám za sebe. Pořádně jsem si ještě prohlédl rádce, abych ho dokázal napodobit při Henge a taky jsem se vydal na tržiště. Bral jsem to jinejma uličkama, než ten druhej. Když už nespolupracuje, tak aspoň aby jsme pracovali efektivně.
Sakra, když je tamten náš sensei, tak ten kluk musí bejt se mnou v týmu. To bych se s nim měl brzo seznámit.
Po cestě jsem potkal pár ninjů, tak jsem se zeptal jestli ho neznají a jestli neví, kde bych ho našel.

Vesničan - Hideki

Jo ty myslíš Tashiro Oriazu....řekl posměvačně. Tak hodně štěstí hahaha. Začal sem se ti smát do tváře. Ten se ve volném čase potuluje v hospodě na tržišti. Řekl ti ochotně jako by chtěl aby si ho poznal... vypadalo to taky tak že se těší až ty poznáš jeho...

Tashiro Oriazu - Yubiro

Hmm to jen ten chudák. Řekl sem si, když se Yubiro objevil ve dveřích hospody, kde sem zrovna popíjel pomerančový džus. Dělal sem, že sem si ho nevšiml.

Hideki

Hmm, takže se jmenuje Toshiro Oriazu zamyslel jsem se, až jsem skoro zapoměl na slušné vychování. "Mockrát vám děkuju za pomoc."
Už už jsem se chystal, že se do zmíněné hospody vydám, když jsem si uvědomil styl vesničanovi odpovědi.
"Můžu se ještě zeptat, proč je to tak k smíchu, že ho hledám? Je to prý můj nový sensei."

Yubiro

Je tady, sjel jsem osazenstvo hospody pohledem a zbystřil toho mrzouta. Jak jinak čekat od mrzouta, že se bude ožrávat v hospodě, ale počkat, zaměřil jsem se na obsah jeho sklenice. Buď je to bůhvíjaký hnus s bůhvíjak silným alkoholem anebo opravdu nevím, co to je za maníka. Nadále jsem ale dělal, že si ho nevšímám. Našel jsem si stůl, ze kterého bych měl co nejlepší výhled na něj, který není ani daleko od dveří, abych ho v případě nutnosti zastavil.

Vesničan

To poznáš. Zasmál se. Nerad bych ti něco dopředu prozradil. Řekl jsem ti a otočil se, cestou do tebe jsem si něco mumlal ale to si už neslyšel.

Tashiro Oriazu

Budu s nima tu hru hrát, nebo se prozradím... I když.. je mi jasné, že o mě už dávno ví. Pomyslel jsem si a usrkl od svého pomerančového džusu. Hej, přestaň dělat, že mě nevidíš. Objevil sem se před tebou chytl za krk a vyhodil ven z hospody, pokud to Hideki stihl viděl to. Já za tebou vyšel ven. Mohli jste si všimnout, že jakmile se ode mě začali odrážet kapky vody začala se okolo mě tvořit aura dost silné chakry. Chyť si mě, když to dokážeš. Řekl sem ti naprosto vážně a rozběhl se mokrou ulicí na jih směrem z vesnice.

Yubiro

Buďte někdo tak milostivý a vraťte mě do akademie! Tenhle sensei byl u mě zralý na facepalm, ale prostě to nešlo. Nehodlal jsem se za ním honit, nejsem malé dítě, abych si hrál na honěnou s někým, kdo mě má učit, pokud se chce honit, ať se honí sám. Na takové věci jsme prostě nebyl. Složil jsem několik pečetí a soustředil se: "Kirigakure no jutsu!" Vzhledem k obsahu vody v okolí by měla být mlha dost hustá na to, aby nebylo skoro vůbec vidět, navíc byla v celé vesnici. Zároveň ale déšť znamenal, že dlouho nevydrží. Vydal jsem se ihned směrem, kam "sensei" utíkal, abych se ho pokusil chytit.

Hideki

Zajímavej člověk pomyslel jsem si a vydal se do zmíněné hospody na tržišti.
Když jsem k ní došel, tak už se ze dveří hospody valila hustá mlha.
Tohle je dost nepřirozený, uvnitř se něco očividně děje. Teď když tam vlezu, tak nic neuvidím a mám takovej pocit že ne všichni návštěvníci hospody to budou brát jako zábavu. Počkám připravenej před vchodem.
Stoupnu si hned vedle dveří a přimáčknu se co nejvíc ke zdi.

Tashiro Oriazu

Mé smysly byli dokonalé, pokud okolo byla voda. Utíkal sem na druhou nejvyšší budovu ve vesnici byl nově postaven nejmodernějšími architekty s celé země.


Kdo se mě první dotkne ten zůstane genin, kdo bude druhej tak zůstane genin taky, ale zlomim mu ruku.
Zakřičel sem z vrcholku té budovy a stál jen na místě. Bylo jasné, že už neutíkám a čekám kdo tady bude první.

Yosuke Oriazu

Dnes jsem si přivstal abych stihl jmenování nového Protektora. Byl jsem smutný, jelikož nepršelo, ale svítilo slunce. Nikdy sem neměl moc rád slunce. Dělej ať nepříjdeš pozdě. Pomyslel jsem si a už sem vyrazil. Když jsem tam přišel lidé se tam již sešli a najednou všichni začali křičet HIRO! Tak jsem křičel s nimi. HIRO! HIRO! Byl jsem velmi rád že jsem tu slávu vyděl, a byl jsem ještě šťastnější když náš protektor vyvolal déšť. Po té slavnosti jsem si řek že bych si mohl skočit někam na snídani. Ještě jsem pořádně vlastně nejedl. Pomyslel jsem si a už jsem se vydával hledat nějakou hospodu.

Yubiro

Proč volá na nás? Vždyť jsem tu jen já, leda by tu byl i ten druhý genin, ani jsem se kolem sebe, myšlenka zlámané ruky byla dost silná na to, abych to nehodlal riskovat. Složil jsem pečetě a soustředil se na okolní vodu. Pokud mlhu ještě zhustím, neměl by ten druhý mít šanci kamkoliv jít. Použil jsem co nejvíce chakry to šlo, aniž bych sám sebe zbytečně vyčerpal a pronesl: "Kirigakure no jutsu" Pak jsem rychle zamířil dovnitř budovy, na které Tashiro byl. Šplhat se po kluzkém povrchu mrakodrapu není dobrý nápad, schody jsou jistější a měly by být i rychlejší. Našel jsem nejbližší schody a běžel nahoru. Nehodlal jsem čekat na výtah, protože je dost pomalý nejenom v tom, než přijede, ale také v něm bývá dost lidí.

Hideki

Všiml jsem si jak z hospody vyběhnul sensei a za ním hned druhej genin. Nestihnul jsem hned zareagoval, tak jsem se za nima jen rozeběhnul. Yubiro běžel po schodech, ale já se rozhodl zavolat si výtah. Jestli mam s nim bojovat, tak se nebudu unavovat dřív než budu muset.

-------
Omlouvám se, mám práci, takže nestihnu odepisovat hned. Hlavně v tejdnu odpoledne a vo noci tady budu nejvic.

Tashiro Oriazu

Jen tak sem si sedl na špičku budovi a čekal, nechtěl sem utíkat. Teď už jen záleželo na tom, kdo je rychlejší.

Hideki - Přivolal sis výtah, který byl naštěstí zrovna dole. Nastoupil sis a za půl minuty si byl nahoře.
Yubiro - Ukázalo se, že schody jsou stejně rychlé řešení jako výtah, dostal ses na vrcholek stejně rychle jako Hideki.

Jakmile jste se dostali na střechu uviděli jste mě, jak se na Vás falešně směju.


Yosuke - Dostal ses až k tržišti, kde byla jen jedna hospoda. Byla tady taky divná mlha a jakmile ses dostal blíž k hospodě, kterou si už dávno znal, si uviděl zničené okno, jako by ním zrovna někdo proskočil. Došel k tobě hospodský a zeptal se tě. Co si dáš?.. řekl trochu sklesle.

Yosuke

Co tak sklesle hospodský? Vždyť dnes je tak skvělí den. A co se vůbec stalo s vaší hospodou? Začal jsem se ho vyptávat co se tu stalo když jsem viděl to rozbité okno a mlhu všude kolem. Tady se musela odehrát nějaká malá bitka. Pomyslel jsem si a hned jsem se zase podíval na hostinského že mi řekne něco zajímavého.

Yubiro

Podíval jsem se po Hidekim, jako kdybych ho měl pohledem zabít. Šťastlivec... Jak dlouho mu asi štěstí vydrží? Úkol ale je se první dotknout toho mrzouta. Pomalu jsem sjel pohledem Tashira. Vytáhl jsem tři kunaie, chytil je jednou rukou a do té druhé se s nimi mírně řízl tak, aby na nich byla krev. Poté jsem je hodil po mrzoutovi. Neřekl, jakým způsobem se ho máme dotknout, řekl jen, že se ho dotknout máme. Pro jistotu, že by před kunaii mohl uhnout, jsem se ale jeho směrem také rozeběhl. Doufám, že splní i to, co řekl, že už nehodlá dál utíkat.