(Ne)Příliš deštivé ráno

Hideki

Proč se na mě ten druhej dívá tak nepřátelsky? To nepochopim.
Chvíli jsem přemejšlel jak na to, když najednou letěli kunaie. Stoupnul jsem si do zákrytu zad útočícího genina, aby mě sensei neviděl co dělám, a začal skládat pečetě.
"Suiton: Ame" řekl jsem a v tu ránu se nad střechou domu rozpršelo několikanásobně víc. Padali obrovské kapky a byla jich tolik, že skoro znemožňovali pořádně vidět.
Tak jsem se ho dotknul svym jutsu, tak uvidíme jestli mi to uzná. Prát se totiž opravdu nechci.

Tashiro Oriazu

Když ke mě letěl kunai jen sem uhl. Jakmile sem ucítil, že se blíží déšť Hidekiho tak sem jednoduše sáhl do kapsy. Kapky se mě už skoro dotkly ale já vytáhl skládací deštník, který sem dal nad sebe a aktivoval, ten se poskládal a kapky odrazil. Teď jste se mohli oba cítit celkem trapně, když sem vaše útoky tak lehce odrazil. Hele vy dementi... musíte se mě dotknout vlastním tělem. A pohněte si už... Nedělejte ty trapné comba a jednoduše se mě dotkněte! Ja neuhnu, teď to záleží jen na Vás, kdo tu bude první!

Hospodský

Ale... normálka. Tashiro Oriazu dostal nový tým, který musí vycvičit.... tentokrát si musel vybrat mou hospodu... Ja mu pošlu učet...
Řekl už trochu klidněji... Tak co si dáš?.. Počkat ty si taky genin že? Zajímalo by mě, ke komu tě přidělí... Snad to nebude Tashiro, který zas něco kvůli nějakému hloupému testování geninu něco zničí...

Hideki

Aha, takže tady nejde o náš boj se senseiem, ale o náš boj mezi sebou. To je vyloženě pedagogickej nápad.
Druhej genin už běžel na senseie, takže sem se ani nesnažil a zůstal stát na místě.
Já bych mu něco udělal a neměl by mě rád ještě víc. Za to mi to nestojí.
Na tváři se mi vyloudil úsměv a já s radostí nechávám vyhrát toho druhého.

Yubiro

Těsně před mrzoutem jsem se zastavil. Něco mi přišlo divné. Otočil jsem se a k mému, poněkud divnému, zjištění jsem přišel na to, že ten druhý se ani o nic nesnaží. Buď má něco za lubem anebo mu je jedno, že přijde na několik dnů, možná i týdnů, o ruku. Nervózně jsem začal přešlapovat na místě. Vůbec se mi nelíbilo to, že nehodlá nic dělat, ale zase jsem nehodlal svou ruku dávat všanc, když o nic nešlo. Otočil jsem se na podpatku směrem k mrzoutovi. Podíval jsem se mu upřeně do očí a pak to jednoduše vzdal a rozhodl se odejít. Pracovat v týmu, kde má ten druhý zlomenou ruku nemá vůbec cenu. Nehodlal jsem se prát o první místo, když nebylo s kým. Tím, že to ten druhý vzdal, nebylo nutné nadále pokračovat.

Yosuke

Jo genin jsem ale pořád nevím ke komu mě přidělí. Prohodil jsem jen tak. A teď tedy si konečně objednám. Dal bych si prosím sushi s wasabi a lososem. Docela by mě zajímalo ke komu mě asi tak přidělí. Zamyslel jsem se, ale už jsem se těšil na jídlo tak sem si šel sednout a přestal na to myslet.

Tashiro Oriazu

Skvělý... V testu, který neměl řešení jste vybrali nejlepší možnost. Řekl sem jím s úsměvem a vám mohlo byt divný co sem právě řekl. Než jste ale zareagovali tak sem se objevil mezi vámi a obou chytl dlaně, které sem skroutil tak, že to až křuplo. Za pár dní budete v pořádku.. Teď ale máte oba pravou dlaň na nic Řekl sem a ještě se jím zasmál. Běžte s tím do nemocnice, ať vám na to něco dají Hahah A odešel sem ještě sem pronesl ke konci pár slov. Za 5 hodin na tréningové louce

Hospodský

Za chvíli sem přišel a donesl jídlo, o které sis žádal. Jak si jedl tak sis všiml, jak do hospody vstoupil rádce Protektora... Teď byl nejvyšší čas se zeptat na to, kdo je tvůj nový sensei

Yubiro

Idiot! Skoro jsem po něm i štěkl, jenom jsem se ale chytil za ruku a snažil se nevypustit ani hlásku. Nevadilo mi ani tak, že mi zlomil ruku, řekl bych, že by to udělal i přesto, kdybych se ho dotkl, ale teď jsem musel do nemocnice, a kde je nemocnice, tam je také můj otec. To si myslí, že tím, že nás zraní, že si získá respekt anebo nás něčemu naučí? Jak si myslí, že teď budeme provádět jutsu anebo řádně bojovat? On to možná jako jounin zvládne, ale nejspíš zapomíná, že jsme stále pouze geninové. Jak to tak vypadá, moc věcí se nezměnilo, povzdechl jsem si. Z mého úhlu pohledu to nemělo smysl řešit, připomínalo mi to natolik chování minulých Protektorů a o to víc mi to připomínalo chování otce. Raději jsem se rozhodl odejít domů, ovázat a zafixovat jsem si ruku dokázal sám, i když by s tím doktor nejspíše dokázal udělat víc, obzvlášť dobrý doktor. Nechtěl jsem ani jednomu z nich udělat radost, ani mrzoutovi ani mému otci ani nikomu jinému.

Yosuke

Dojedl jsem poslední sousto a vydal se klidně za zástupcem Protektora. Dobrý den. Pozdravil jsem. Mohu mít na vás jednu otázku? Jen co jsem to dořekl už jsem se na tu otázku ptal. Kdo bude mím senseiem.? Řekl jsem trochu nedočkavě, jelikož jsem se moc těšil až to zjistím.

(jen pro zajímavost nezlomil sem vám ruku jen natáhl svaly v zápěstí, takže je stuhlé a nemužete s ním na pár dní hýbat.. Kdyby to byla zlomenina neřekl bych vám "za pár dní to bude v pohodě")

Hideki

To co se stalo mi vyrazilo dech. Byl jsem tak překvapený, že jsem ani nestihnu vyjeknout bolestí.
Ruka mě sice bolela, ale nechápal jsem pořád co se stalo.
Jakto že jsme v testu uspěli? Vždyť jsme vlastně nic neudělali. Já sem jen nepřál nikomu zlomenou ruku, tak jsem to vzal na sebe. Asi je to jedna z těch věcí, co pochopím, až budu starší.
Hlavou se mi po cestě do nemocnice honily myšlenky jako ryby ve vodě a až po chvíli mě napadlo že se mnou nejde ten druhej.
Pousmál jsem se. Asi mu začnu říkat osamělej lovec. Až vyjdu z nemocnice, tak ho budu muset najít a seznámit se s nim. Určitě budem kamarádi.
V nemocnici jenom mávli rukou když jsem řekl od koho to mám. Ošetření zabralo chvíli a já se vydal rovnou na louku.
Máme sice ještě pár hodin, ale nevím kde jinde bych ho hledal když ho neznám.

Yubiro

(Pozn.: Tak to pak jo, i když to vyjde nastejno, vzhledem ke schopnostem lékařských ninjů je v podstatě jedno, jestli to je zlomenina anebo natažené svaly)

Když jsem přišel domů, nikdo tam samozřejmě nebyl. Otec i matka měli službu a sestra také byla v práci. Prohrabal jsem domácí, velice zásobenou, lékarničku ve snaze nalézt obvaz, abych ruku fixoval. Alespoň jsem tak mohl zabránit tomu, aby se ruka zbytečně namáhala, i když na vyléčení to moc velký vliv stejně nemělo. Jakmile jsem byl s ošetřením hotov, lehl jsem si v pokoji na postel a čekal, až bude na čase jít na tréninkovou louku, poté jsem vyrazil.

Rádce Protektora

Ty budeš.... Zapátral sem v mé paměti. Yosuke že?. Ani sem nečekal na odpověď. Pro tebe Protektor speciálně vybral Jounina bez vrozených schopností, aby ses měl co od něj naučit. Řekl sem ti a pak pokračoval. Běž se podívat ke Knihovně nebo do ní... On se tam často probírá různýma technikama.. On tě už pozná neboj. Dodal sem a začal jíst svou polívku

Promiň ale tu nemocnici sem chtěl trochu rozvést
Sestrička - Hideki

Nic neříkej Tashiro Oriazu... Ten parchant zase tresta geniny. Řekla sem naštvaně ale né překvapeně. Musím s tím už něco dělat tohle je hrůza.. On se furt brání, že Vám to posílí ducha a tělo a a.... a všechny tyhle blbiny. Vykřikla sem. No podivej se... kvůli němu sme tu vytvořili zvláštní divizi pro geniny, které zranil. Vidím, že to není zlomené... Což je škoda chtěla sem vyzkoušet jednu z mích nových technik... Poď sem něco ti na to dám Řekla sem a odešla ke skříni, kde sem se prohrabala různými nemocničními věcmi. Vytáhla sem obvaz a lahvičku s jakýmsi sajrajtem. Potřela sem ti tím ruku a pak jí obvázala ty si ucítil úlevu od bolesti. Přiložila sem ti na to rukua chvíli koncentrovala léčivou chakru. Zítra budeš v pořádku... Normálně by se ti to léčilo asi týden... ale máme s tímhle už velké zkušenosti díky Tashirovi.... Snad jediná věc, která je na tom pozitivní.. Řekla sem pohrdavě. To si jediný v týmu? Měl by ses poslat ty další... Jinak neudělají týden pečetě.... Ty s tím hlavn do rána nehýbej... Otočila sem se a odešla... Ještě sem stihla říct. Na Tashira funguje hlavně Týmová práce... tak si to s parťákama vyjasni.

Hideki

"Takže říkáte že se uvidíme častěji? Tak to je fajn. konstatoval jsem ironicky.
"V týmu jsme dva, ale ještě jsme neměli možnost spolu mluvit. Když už jsem se k němu dostal nejblíž, tak se mi stalo tohle." na ukázku zvednu ruku.
Chvilku jsem přemýšlel nad tím, co mi řekla sestřička a když odcházela, tak jsem na ní na poslední chvíli zavolal "Díky za radu a za ošetření."
Zvednul jsem se a vyšel ven. Prošel se po městě, jestli náhodou nepotkám toho mrzouta. Nenašel jsem, tak jsem se zastavil doma.
Máma byla ustaraná, co se mi stalo, tak jsem ji zalhal a řekl že jsem se zranil omylem sám.
Pak jsem se vydal na treninkovou louku kde se máme za pár hodin sejít. Našel si místo pod velkou větví kde nepršelo a čekal jsem na ostatní.
Po chvíli nudy jsem usnul.

------
Jo v pohodě, kdyby si potřeboval abych se něčemu věnoval víc, tak stačí říct.

Yubiro

Sledoval jsem potichu Hidekiho. Nezdálo se mi, že by si mě všimnul a tak jsem si ani já nevšímal jeho. Jen jsem v klidu čekal, až dorazí ten mrzout. Podíval jsem se na svou ruku, na tu, která byla zraněná, a pak zvedl do výšky i tu druhou. V podstatě to nebude až takový problém, o nic slabší nebudu. Soustředil jsem se na zdravou ruku a snažil se do ní nakoncentrovat chakru. Otočil jsem se čelem ke stromu a pokusil se do něj vepsat kolmou čáru.

Yosuke

Děkuji vám pane. Řekl jsem stručně a vyrazil jsem ven. Rovnou jsem si to zamířil ke Knihovně kde na měl čekat můj nový sensei. Kdo to asi bude? A budou se mnou v týmu i další geninové? Když jsem došel ke knihvně začal jsem svého senseie hledat. Jestli jsem ho venku neviděl zašel jsem dovnitř,

Hideki

Probudil mne hluk na louce kousek ode mě. Otevřel jsem oko a hned poznal kdo to je.
Tak to je dobrý, já ho hledám a místo toho on najde mě. Měl bych taky zjistit jak dlouho jsem spal, jestli už náhodou není čas na další trénink. Pro to by tady taky mohl teď být.
Pomalu sem se zvednul a rukou si očistil oblečení.
Začal jsem být poměrně nervozní, ne z toho že poznám nového člověka, ale z obav jaký bude.
Pomalu jsem k němu došel a snažil se tvářit nenuceně.
"Ahoj, jsme spolu v týmu tak by jsme se měli spolu seznámit. Já jsem Hideki Shizuku. Mám rád zvířata a přírodu, rád se seznamuju s lidma a taky dost čtu. Nerad bojuju a používám jen podpůrná jutsu. Jsem taky dost ukecanej, ale na to si často zvykneš. Jo a zjistil sem o našem senseiovy že má rád tělesné tresty tak si na něj musíme dávat pozor.
Začal jsem mít pocit že kdybych řekl další větu tak začnu žvanit, ale nechci vypadat blbě napoprvé. Proto jsem radši zabrzdil a čekal na jeho odpověď.

Yubiro

Jakmile na mě Hideki promluvil, ztratil jsem svou koncentraci a tak se vytratila i chakra, za pomoci které jsem psal do stromu, což skončilo tím, že jsem se prstem zastavil v kůře stromu, opatrně jsem prst vyndal a otočil se. Hmm... Zase on? Podíval jsem se dost chladně na Hidekiho. Aniž bych utrousil jediné slovo, sedl jsem si pod strom a Hidekiho nevnímal. Nadále jsem taktéž mlčel a čekal, až dorazí mrzout.

Tashiro Oriazu

Pomalinku sem si kráčel k louce... Už mi zbývali jen dvě minuty ale bylo mi jedno, že dojdu později. Doufám, že se aspoň spřátelili neska se mi už žádné kosti lomit nechcou... I když.... Pomyslel sem si trochu zvráceně. To už sem byl na louce u těch dvou. Došel sem na čas... Tak už ste se trochu poznali? Já jsem Tashiro Oriazu sem člen klanu Oriazu. Představ te se mi. Řekl sem překvapivě mile


Shiko

V knihovne v tuhle hodinu seděla jen jedna osoba, jakmile tě uviděla tak se usmála. Ty musíš byt Yosuke

Yubiro

Zvedl jsem oči a poté i sebe. S opovržením v očích jsem se podíval na Mrzouta a zůstal ticho. Neměl jsem vůbec důvod k tomu na něj mluvit, už jenom z důvodu, že dostal jistojistě složku s našimi jmény a schopnostmi a vůbec, pokud byl líný si ji přečíst, má věc už to nebyla. Takže jsem jenom čekal, jestli hodlá něco dělat, například lámat končetiny, což vlastně je naprosto neúčelné pro trénink. To bych se toho naučil v akademii víc, než od tohohle úchylného paka.

Sondai Isamashi

Neprší? Zvláštní. Pomyslel jsem si při pohledu z okna směrem k nebi. Uviděl jsem jen lehce namočené ulice a domky, takže bylo jasné, že přes noc přestalo pršet. Asi jsem prošvihl nového protektora, ikdyž co mi je do toho. Stejně to tu bude pořád stejné. Udělal jsem klasickou ranní hygienu a oblékl se do svých klasických černo-rudého oblečení a své delší černé vlasy pohodil ke straně. Na obě zápěstí jsem si nasadil kožené pásky a zasadil do nich dva štětce, při čemž do každého štětce dal bombičku s inkoustem. Svitky si dal klasicky na pravé stehnou a pořádně to utáhl.
Po chvíli jsem vyšel ze svého pokoje a prošel kolem jídelny, kde už seděl bratr a zrovna pozdně snídal. "Sone dáš si taky?" Zavolal na mě bratr. Son je zkrácenina mého jména a takhle mi říká už od narození. "Ne, jdu pryč." Odsekl jsem ho, ikdyž takovou odpověď už očekával. Zabouchl jsem za sebou dveře, poté jsem se porozhlédl do stran a usoudil, že to bude zase jeden z řadových dnů, které jsou uplně stejné. Zase se budu poflakovat a možná trénovat. Je docela čas naučit se kreslit něco zcela nového. Pomyslel jsem si jak asi bude probíhat dnešní den, při čemž jsem se rozešel do ulic vesnice.

Yosuke

Ano jsem Yosuke. A vy musíte být můj sensei. Je to tak? Zeptal jsem se toho člověka, jenž měl být nejspíš mým senseiem. Vypadal podivně. A jak se prosím vůbec jmenujete?

Hideki

Ignorace ze strany druhého genina mě trochu vyvedla z míry, ale nedal jsem to na sobě znát.
Chvíli jsem přemýšlel o čem se s ním mám bavit, pak ale dorazil náš sensei.

"Já jsem Hideki Shizuku a rád vás konečně poznávám. Bohužel na seznamování ještě nebylo dost času, ale to se časem podá." Usmál jsem se na druhého genina a čekal na jeho odpověď.
Konečně se dozvim jeho hméno.

Shiko Chikako

Zavřel sem knihu a zvedl jí nad hlavu. Knihovnice kývla a já si jí dal do tašky. Tak jdeme na tréningovou louku. Uvidíme co v tobě je... Řekl sem a šel k východu, čekal sem, že mě bude následovat. Cestou se ještě přidá další člen

Tashiro Oriazu

Zeptal sem se tě jak se jmenuješ. Podíval sem se na Yubira smrtelným pohledem. Pak sem hluboce vydechl. Vytáhl sem zlatý svitek z opasku a ukázal svým novým geninům. Tenhle svitek dokáže v několika minutách opravit celou kost v těle... Má to jen jedno použítí... A věřte mi... budete to potřebovat Zasmál sem se a opřel se do stínu o strom. Bojujte.. kdo vyhraje tak ho dostane... Kdo prohraje.... tomu dneska nic neudělám.

Sondai - V ulici, kterou si procházel jakoby vymizel život. Zahřměl bleskl a před tebou se v mžiku objevila osoba v bílém plášti. Vytáhla kunai a hodila ho přímo proti tobě.

Sondai

Tady to fakt vyloženě chcíplo. Radši ať už je déšť, jelikož takovéhle počasí asi fakt nikomu nesvědčí. Pomyslel jsem si a cukl hlavou do strany, abych si odhodil vlasy pryč z obličeje, jelikož jsem akorát nic neviděl. Díky tomu jsem si všiml zničeho nic objevení nějaké osoby, která na mě jen tak zaútočila. Prudce jsem se zapřel o pravou nohu a pak se od ní odrazil doleva, čimž jsem se vyhnul letícímu kunaii. V tom jsem již vytáhl z pouzdra kunai a také nenápadně druhou rukou z kapsy dýmovou kuličku. "O co ti jde?" Řekl jsem klidnym hlasem. "Jsi snad nějaký místní blázen, že útočíš na obyvatele?" Zasmál jsem se.

Yubiro

Podíval jsem se na svitek a poté na Hidekiho. Abych pravdu řekl, nevím, na co mi ten svitek bude, dokážu se o sebe postarat sám, nemluvě o tom, že kdyby to bylo vážné, matka by otci neodpustila, kdyby neudělal všechno proto, aby mě z něčeho dostal. I když si to nerad přiznávám. "Je tvůj," řekl jsem k možnému překvapení Hidekiho. Nic jiného ale už ode mě čekat nemohl, natož mé jméno. Když se lze souboji vyhnout a ještě přitom naštvat Mrzouta, podíval jsem se zákeřným pohledem přímo na Mrzouta. Tak to to pak klidně udělám.