Tým číslo 4

Kohaku Shinan

Pomalým krokem jsem směřoval k místu, kde měl proběhnout sraz. Doufal jsem, že se vše obejde bez zbytečného zdržování. Po nějakém čase jsem došel do pustého lesa. uprostřed ležel velký kámen, na kterém seděl nějaký muž. To bude nejspíše ten jounin, který bude vést tým.Přistoupil jsem ke ke kamenu a sundal si kapuci. Zamžoural jsem na slunce a podíval se poté na muže. Doufám, že jste dlouho nečekal.Nepříliš nahlas jsem poveděl. Otočil jsem se na cestu, kterou jsem přišel a vyhlížel další členy týmu, do kterého jsem byl přiřazen. Slunce na mě začalo nepříjemně svítit a proto jsem si opět nasadil kapuci. Pokud se to protáhne tak si budu muset vzít další lék. Snad k tomu ale nedojde.Dnes mám spoustu dalších věcí, které musím vyřešit.Zastrčil jsem si ruce do kapsy a čekal na ty loudaly.

Kane

Výborne ! Zakričal som keď konečne prečítal rozdelenie týmov na nástenke. Rozhodol som sa teda vydať na lúku avšak som sa ešte pred tým zastavil v stánkoch a pokúpil kopec sladkostí Možno bude ťažký tréning, jeden nikdy nevie... Cestou na lúku som sa teda zase napchával a kráčal svižným krokom. Musím urobiť dobrý dojem, dúfam že v týme nebudú nejaké padavky... Keď som konečne došiel na lúku bol tam už nejaký chlapík tak som mu kývol a tiež nejaký chlapec, zrejme môj budúci partner. Podišiel som teda k nemu podal mu ruku a prehodil Čau, ja som Kane Hisoku. A venoval mu úsmev plný čiernych zubov špinavých od čokolády. Keď sme sa zoznámili začal som sa obzerať po novom členovy týmu.

Ten'un Tatsuki

Kráčal som.Opatrne, s odstupom za ludmi, ktorých som mal začať volať partáci. Nepoznal som ich. Netušil som prečo to tak je. Bál som sa ich. Hlavne ten chlapec s čiernymi zubami. Baktérie. Prečo nedokáže dbať o hygienu? Chvílku som čakal, schovaný za stromami, schovaný za hustým porastom kriakov, tráv a konárov. Počul som jeho meno. Našlapoval som opatrne Kane Hisoku Posadil som sa. trhal trávu, tvoril budovu kde bol vyhlásený môj tým. Detailne.n Potom som sa postavil a predstúpil pred nich. Ja...ja som Ten'un Tatsuki. Rá...rád vás spoznávam. Potom som už bol ticho..Nemalo zmysel im hovoriť viac. Aj tak som sa už príliš bál.

Kohaku Shinan

Konečně už začali přicházet. Prohlédl jsem si je a udělal si o nich obrázek. Jeden z nich ke mě přistoupil a chtěl se semnou seznámit. Ruce jsem měl stále v kapsách a nijak na jeho podání ruky nereagoval. Vaše jména mě absolutně nezajímají. Nečekejte ode mě žádný kamarádíčkování. A také se mi neplette do cesty.Řekl jsem jim chladně a otočil jsem se zády k nim. Podle toho co bylo na tabuly by měl přijít ještě jeden. Doufám, že se někde necourá. Nerad bych tu dlouho zkysl kvůli nějakému nedbalému opozdilci.Vytáhl jsem levou ruku z kapes a promnul si oko. Byl jsem trochu ospalý. A není se čemu divit. Vždy jsem bylspíše noční tvor. Den jsem většinou celý prospal.

Kane

Drgol som Konaku do ramena a nahnevane na neho zakričal. "Rodičia ťa neučili slušnosti ? Keď sa ti niekto pozdraví mal by si to opatovať !" Mračil som sa na neho a bol som nahnevaný. Neznášal som keď ma niekto ignoroval a úplne som nenávidel takýchto namyslených frajerov s ich rečami typu "nepleťte sa mi do cesty"... Od tohto momentu mi bolo jasné že s ním rozhodne vychádzať nebudem a tak som podišiel k druhému členovy týmu a mračiac sa na neho mu povedal "Ty sa mi odzdravíš ? Alebo sa ti tiež nemám pliesť do cesty ?" Váhavo som k nemu dvíhal ruku trochu lepkavú od čokolády a dúfal že aspoň on bude normálny a aspoň sa mi odzraví keď už nič viac. Zatiaľ som bol zo svojho týmu viac než sklamaný a náladu som mal pod bodom mrazu, ale ja som nikdy nevydržal byť dlho smutný, stačila jediná šancu na úsmev a opať som bol starý veselý Kane...

Kohaku Shinan

Začalo to ve mě vřít. Nebylo to kvůli tomu, že do mě drcnul, nebo že na mě křičel. Bylo to kvůli zmínce mých rodičů.A to jsem opravdu nesnášel. Křečovitě jsem sevřel ruku v pěst. Vztek ve mě narůstal. I když jsem měl chut tomu klukovi jednu natáhnout byl tu ten jounin. Určitě by se do toho pletl. Musím se uklidit. Vyřídím si to s ním později.Zavřel jsem oči a a snažil se uklidnit. Pomalu jsem se nadechoval a nosem vydechoval.Konečně jsem se uklidnil. Ruku jsem si opět zastrčil do kapsy a otevřel oči. Přešel jsem na druhou stranu, abych nemusel poslouchat ty jejich žvásty. Sedl jsem si na zem a poslouchal zvuky lesa. Šum stromů, zvuky zvířat.. to vše jsem slyšel.

Ten'un Tatsuki

Zdvihol ruku, znak spoznania. podanie rúk. Díval som sa na neho, hladal nejaký trik. Ehm...jasné.. Dalej som stál. Díval som sa na senseia, či ma k tomu skutočne donúti. Nič sa nedialo. U neho som nemohol čakať nejakú pomoc. Vytiahol som servítku. Prepáčiš? vykoktal som zo seba a vložil mu do dlane servítku. Stisol. Rád ťa spoznávam... potom som odstúpil, zadíval sa na druhého. Bol strašne chlpatý. ďakoval som bohom, v ktorých vôbec neverím a v o ich existencii pochybujem, že nie som ako on. Dýchal som, ťažko. Bol som tu najslabší. Cítil som, ako z nich ide aura síly. Niečo čo ma strašne irituje. Asi preto že ja takú nemám. Díval som sa na senseia. Nechcel som byť medzi nim dvoma. Určite sa chceli biť. usmial som sa, ale vyplašene. Premýšlal som o tej servítke. Kolko si toho musela vytrpieť.

Tai Hayashi

Celou tu dobu jsem seděl u jednoho ze stromů na okraji louky. Tak takovýhle jsou doopravdy lidé mimo náš klan? Namyšlení a neschopní se třeba jen pozdravit? Už rozumím tomu, proč ten cizinec svého ducha neovládl. Vůbec se mi mezi ně nechtělo, když jsem je viděl. V našem klanu na sebe lidé byli většinou milí, ale tady se málem začali rvát hned při představování se. Chvíli jsem tam tak seděl a sbíral odvahu mezi ně vkročit. Udělám to pro tebe, dědečku. Pomyslel jsem si a pomalu vyrazil mezi ně.
Ahoj, já jsem Tai Hayashi. Ani jsem se nepokoušel někomu podávat ruku když jsem viděl jak to dopadlo předtím. Vy jste si mohli všimnout mých dost výrazných kočičích(gepardích) rysů.

Rei Hayashi

Ještě chvíli jsem seděla u stromu a nechala je, ať se trošku seznámí, nicméně dva z nich se dali do hádky a to se mi moc nelíbilo, nastal čas k zákroku.. "Hele, hele.. děcka.. uklidněte se..." řekla jsem a všichni v tom momentě upoutali svůj pohled na mě.. "Takže.. já budu váš sensei, říkejte mi Rei.." Vydala jsem ještě ze sebe a jednou rukou na ně lehce zamávala a vycenila zuby, čímž jste si mohli všimnout zvláštních zubů, Taiovi mohlo hned dojít, že to je člen z Hayashi klanu.. Na dlani mimoto měla také nějakou pečeť, takže možná šlo i o pečetícího ninju. "Tak, myslím.. že o mě vám tohle bohatě stačí, řekněte něco vy.. sami o sobě, někteří z Vás se ještě ani nestihli představit.." Byli mé poslední slova, dál jsem už jen trošku přemýšlela při pohledu na oblohu, dělala si o všech čtyřech nějaký obrázek a také si na jednom všimla, že bude nejspíše z Hayashi klanu, stejně jako já.. "Ten Kane je mi taky nějak povědoměj.." problesklo ji hlavou při pohledu na něj a až po chvíli ji došlo, kdo to vlastně je.. "Zajímavá kombinace, tedy zatím.." pomyslela si a už čekala jen odpovědi na její řeč.

Vzhled Rei -> ZDE

Tai

Chviličku jsem tam stál a ohromeně zíral na naší senseiku. Byla nádherná.
Ještě chviličku jsem na ní zíral a potom jsem se jako první ujal slova. Najednou jsem si připadal mnohem líp když jsem u sebe měl někoho z mého klanu. Já se jmenuji Tai Hayashi, ale to už jsem říkal. Mám uvnitř sebe ducha geparda, který mi propůjčuje své vlastnosti. Svou podstatu moc nevyužívám, zatím umím jen uvolnit pečeť a spojit se s duchem, a zostřit své smysli. řekl jsem vše co jsem měl na srdci a zazubil se až se mi trošičku pohnu piercing na puse.

Kane

Chvíľu som nechápal načo mi Ten'un podal servítku ale potom mi to došlo. Vyfúkal som si do nej nos a zasoplenú servítku som mu strčil spať do ruky. "Vďaka kamoš !" Riekol som mu a potľapkal ho ulepenou rukou po chrbte. Potom som sa otočil za hlasom senseiky a ostal som stáť s otvorenými ústami a zízal na ňu ako pako. Bola veľmi pekná. "Áno, predstaviť sa áno..." Utrúsil som keď nás vyzvala k tomu aby sme sa predstavili. Po chvíli som sa spametal a po vzore Taia sa predstavil "Volám sa Kane Hisoku, nemám žiadny klan a myslím že v sebe žiadne zviera nemám. Mám rád beh a tréning a nemám rád zeleninu." Trochu potichšie som dodal "A som tiež jinchuuriki 5 chvostého démona" Týmto som ukončil svoje predstavenie a naďalej čumel ako vyjavený na senseiku.

Ten'un Tatsuki

Všetko bolo preč. Moja budúcnosť. Moja existencia. Moja ruka. Triasol som sa, díval ako zhypnotizovaný. "ono je to zelené..ono..zelené... preglgol. Začal som triasť rukov. Servítka sa na mna prilepila. Nič nepomáhala. Nepodliehal som zúfalstvu. nádych, výdych...a stále dokola... A utrel o zem. Suchá zemina sa prilepila vďaka kanovím, výlučkom na ruku. Stále som nepodliehal zúfalstvu. Ďalšia servítka. Ďalšia pre ďalšiu ktorou som si utrel tú špinavú servítku. vydýchol som si. umyl ruku vo flaške s vodou. Opäť použil servírku. Zadíval sa na Kaneho..."nenávidím ťa" a otočil som sa k novému príchodzému. potom som odpadol. Posledné myšlienky patrili podnetom k novej osobe, ktorá patrila medzi tých, menej-ludí z dediny. Kolko by asi tak stáo konvertovanie do Suichugakure?

Kane

Hneď na to ako som odpovedal na senseikinu otázku sa Ten'un začal horlivo utierať, potiť sa a kričať niečo o nenávisti. Potom sa pozrel na senseiku a z ničoho nič odkvicol na zem ako zemiak. Tak som teda k nemu pri kráčal a po chvíľke mračenia sa na neho som mu kopol do hlavy a opýtal sa ho "Žiješ ?" Nejako sa nič neudialo tak som ho kopol pre istotu ešte raz, jeden nikdy nevie, možno som mu tým zachránil život...

Tai

Sledoval jsem jak se Ten'un začal válet po zemi a jak do něj začal Kane kopat.
Chviličku jsem je zamračeně pozoroval a poté pokrčil rameny a obrátil se k senseice.
Zdejší vesničané mají podivné seznamovací rituály, že?
Prohodil jsem na ní s úsklebkem a vyrazil k Ten'unovi kde jsem do něho párkrát kopl z druhé strany než Kane.
Jsem Tai těší mě. zopakoval jsem mu.

Kohaku Shinan

Seděl jsem na zemi a poslouchal ostatní jak se představuji. Bylo to pro mě nezajímavé a nudné. Tedy až do té doby, než jsem uslyšel, že ten kluk je jinchuuriky pětiocasého. Byl jsem z toho trochu překvapený.Nečekal bych, že vložili ocasého démona do takového jako je on.Vstal jsem ze země a oprášil si kalhoty. Odkašlal jsem si a otočil se směrem k Rei. Mé jméno je Kohaku Shinan. Nesnáším uřvance a hlučné lidi.Chvíly jsem se odmlčel a podíval se na ty tři. Mým cílem je zjistit co se stalo rodičům a pomstít se. Poté jsem si opět sedl na zem a pozoroval mraky. Začal jsem znovu přemýšlet o tom dni, kdy jsem slyšel ten rozhovor o mých rodičích. Stále mi to vrtalo hlavou. Musím to zjistit. Musím odhalit pravdu a pomstít se. Za každou cenu. I kdybych měl upsat svou duši Jashinovi.

Rei Hayashi

Krátce na to se stihla strhnout menší aférka, při které jeden z mých studentů ležel na zemi a dva další do něj kopali, jak kdybych najednou pro ně neexistovalo, což znamenalo jediné, zasáhnout.. "Vy líný ku*vy, nechte toho kluka na pokoji a otočte se ke mně a ještě jednou se otočíte tím vaším zasr*ným pohledem, tak vaše hlavy pověsím na větve nějakýho bezvýznamnýho stromu, co poslouží jako doplňky, je vám to jasný?!" Vydala jsem ze sebe naštvaně a hned všichni upoutali pozornost jedině na mě.. "Vůbec nevím, co s takovýma lidma mám dělat.. Takže vás nechám si vybrat.. můžem zkusit štěstí v misi, nebo můžete bojovat proti mně či proti sobě, navzájem, tak si řekněte." Oznámila jsem ji celou situaci a čekala, co si nakonec vyberou.. pro mě by byl nejvýhodnější boj mezi nimi samotnými, avšak byla to jejich volba, mohli si vybrat cokoliv, cokoliv co chtěli.. Já mezitím jen přemýšlela o jednom z nich, o tom Jinchuuriki, nějak mě nezaujal, ale přeci vůdce mi ho dal jako speciální úkol starat se o něj, v ten moment mě to nenechalo v klidu.. Po chvíli jsem se však dokázala vzpamatovat a čekat na jejich rozhodnutí.

Kohaku Shinan

Spokojeně jsem sledoval Rei jak seřvává ty uřvané spratky. Konečně je klid. Už mě z nich začala pomalu bolet hlava.A pak to přišlo. Volba. Mise a nebo souboje. Hmm.Zadíval jsem se do země a přemýšlel. Mise bude trvat dlouho. Navíc s těmahle pošukama. by se to ještě déle vleklo. Za to ale souboj. To už je jiná. Dlouho by trvat neměli. Také bych mohl s trochou štěstí propleskat toho jinchuurikyho. Dobře, rozhodl jsem se.Podíval jsem se na ostatní a čekal až se i oni rozhodnout. Nějak jim to dlouho trvá.No tak teda začnu já. Jsem pro souboj mezi sebou. Řekl jsem opět svým chladným hlasem, který byl pro mě typický. Doufám, že se rozhodnou pro to stejné jako já. Nerad bych se s nimi otravoval na nějaké nudné misi. Zavřel jsem oči a očekával jejich rozhodnutí.

Tai

Podíval jsem se na ležícího Ten'una a poté zas na senseiku. Pochopil jsem že jsem asi něco udělal špatně, proto jsem se rychle otočil k senseice a dal se na vysvětlování. Omylem jsem při té otočce nahodil Ten'unův obličej blátem ze země. Promiňte, netušil jsem že tohle není jejich seznamovací rituál. Řekl jsem zahanbeně a poté dodal. Já bych byl pro misi.

Kane

Senseika na nás kričala ale ja som to nebral nijako na vedomie. Zamýšľal som sa nad tým ktorú možnosť si vyberiem, či to bude boj medzi nami, misia alebo dokonca boj proti senseike. "Proti senseike nemáme šancu, takže to ani neriskujem" Nečudoval som sa keď si Kohaku vybral súboj medzi nami, odzačiatku sa mi zdal nejaký divný, zrejme bol psychopat a túžil po krvy. Zo všetkých mojích parťákov sa mi najviac páčil Tai, bol v pohode, srandovný a smrdel ešte viac ako ja. Kohaku sa mi nepáčil a Tenun stále len odpadával. Rozhodol som sa teda tiež pre misiu a tak som to povedal nahlas "Ja som rovnako ako Tai pre misiu" "Ty Kohaku ak chceš môžeš bojovať s mŕtvolákom" Riekol som mu výsmešne a prstom pri tom ukázal na odpadnutého Tanuna na zemi.

koniec srandy

Ten'un Tatsuki

Chuť zeminy. Cítil som, ako sa blato roztiera po mojej tváry. Cítil som, ako sa mi dostáva do uší, nosa a úst. Neplakal som. Takmer nevnímal. Bola to predsa iba ilúzia, sám som si tak celé roky tvrdil. nesnažil som sa pozviechať, chcel som, aby všetko prestalo. Bolesť, stach, ilúzia. Ale cítil som hnev. Dieťa, ktoré neprežilo nič, dieťa mieru, ktoré umiera vždy v prvých líniach. Sám. Postavil som sa. neutrel si blato z tváre. tackavo, pomaly, s nechutou. Díval som sa do tváre. Môj pohlad nevyvolával strach, ani posmech. vyvolával pocit utrpenia, sveta, kde nie je nič dokonalé. Sveta, kde som sa narodil. "Chcem boj, Sensei. Pomenoval som ženskú, rovnako ako ostatný. Sensei. Podla kníh, nachádzajúcich sa u mojich adoptívnych rodičov, dozorcov nad synom šialeného muža, som prečítal pár viet o tom slove, titule. Sensei je osoba, ktorá ťa učí, ktorá ťa vychováva, usmernuje tvoje zmýšlanie. osoba, ktorú sa môžeš vždy oprieť. Zatial to tak nevyzeralo. Osoba bola rovnaká ako všetko. Celý svet. ilúzia pomoci. neveril som jej. Neveril som sebe. Veril som však iba v jednu vec: Smrť je vykúpenie..Ani v tom som si nebol istý. Keď umrieš v dokonalom genjutsu prebudíš sa alebo zaspíš naveky? Alebo som už dávno mrtvy a toto je iba spomienka an môj život? A kde skončí? Ako umriem, keď mnohé filozofie tvrdia že pred smrtou nám prebehne celý život pred očami? Prežijeme ho ako by bol opäť skutočný? Má potom zmysel sa na to pýtať? Blato schlo na moje tváry, na mojom oblečený. "Chcem boj, chcem spoznať budúcnosť..." slová nedávaly zmysel. "Démon ztvorený z ilúzie, Gobi, ukáž čo je v tebe."

Kin Hayashi (musel jsem změnit jméno)

Všichni se dohodovali o možnosti, ovšem bylo to nerozhodně a já měla už v hlavě vybráno.. "Boje proti sobě.." Řekla jsem a chvilu odmlčela, nechala jim kratší psychickou přípravu.. "Takže... Bude to ten cápek z Shinan klanu proti našemu malému Jinchuurikimu a ten zahradník proti šelmičce.." Vysvětlila jsem jim, kdo bude proti komu a v ten moment začala skládat pečetě.. hned na to jsem položila levou ruku na zem a má chakra se rozprostírala po hlíně, na zemi byli něco jako modře zbarvené pásy, jemně hořící, ty oddělovali bojovou půdu soupeřům.. když někdo z nich chtěl jít skrz bariéru musel by použít obrovské množství chakry a nebo vyhrát souboj, existovala možnost, že jsem ještě technika mohla zrušit, ovšem to by se stalo jen v krajním případě.. "Takže připraveni na boj?" Zeptala jsem se jich a začala sledovat oba souboje.. Bojová plocha ve tvaru čtverce, tvořena převážně stromy a pár menšími kameny, to bylo prostředí, ve kterém bojovali.

Kane

"Tak ideme na to, zrejme nemám na výber" Kývol som senseiovy na znak súhlasu a bez toho aby som Kohaka upozornil som začal. Vytvoril som asi 6 klonov ktoré zároveň somnou vyrazili proti Kohako-vy s kuanimi v rukách. Ťažko by odhalil ktorí z nich som ja ale mne prednostne šlo o odhalenie jeho schopností aby som mohol vymyslieť nejakú taktiku s ktorou by som ho dokázal poraziť. Uvedomoval som si že je to veľmi silný protivník a preto som ho nepodceňoval....

Kohaku Shinan

Konečně se rozhodlo. Souboj mezi námi. Neutrální výraz, který jsem měl ve tváři se změnil na úsměv psychopata. Nečekal jsem, že budu mít příležitost se s ním hned vypořádat. Jaký to dneska štastný den. Jen jak to Kin dořekla tak už se do toho pustil Kane. Jak zbrklé a unáhlené.Chmm..šest klonů. Typuji, že to obyčejní kloni nebudou. I když to jsou jen kloni tak musím dávat pozor. Vytáhl jsem kunai, namotal na něj výbušný lístek a mrštil ho na skupinku běžících nepřátel. Kai! Zvolal jsem když byl kunai s lístkem před nimi. Musím najít toho pravého, pak už to bude daleko snažší. Tasil jsem otcovu katanu a vyběhl směrem ke skupince. Tak ukaž co v tobě je jinchuuriky! Zařval jsem na něj a běžel dál.

Kane

Dva klony sa postavili ihneď pred ostatné aby ich zachránili pred výbuchom. Na zemi po nich zostala kaluž vody a zvyšok klonov spolu somnou bežal ďalej proti Kohakovy. "Nechystám sa na prehru" Klony ho počas behu obostúpili a vrhli sa na neho. Ja som zatiaľ vytiahol katanu spoza chrbta, vložil chakru do nôh a vyskočil nad Kohaka a s katanou v jednej ruke som mu mieril priamo na hlavu s cieľom seknúť ho. Samozrejme si nemohol byť úplne istý ktorí som ja...