Zabijácký instinkt (Montaro)

Montaro se probudil a Ichiro s ním vyšel z podzemního domu. Montaro na malý moment mohl zahlédnout právě Kami Kentiri, která zrovna zacházela do Ichirova pokoje a vypadalo to, že jde ještě spát.

Ichiro Hyuuga

Procházeli vesnicí a každý je zdravil. Všichni se na Montara dívali jinak než dříve - koukali na něj s větším respektem, což Montaro v rodině, kde vyrostl, nikdy nezažil. Bylo to něco neuvěřitelného, když se mu uklonili i neznámí lidé. Ichiro během dvou dnů získal uznání od všech lidí i přes to, že jim před oči zabil předchozího Hokage. Vyšli pomalu z vesnice a Ichiro se jen zastavil u stráže. "Odcházíme na den pryč, převezme to za mě Toru Aburame." Řekl a stráže přikývli, při čemž jeden z nich šel směrem k Hokageho kanceláři, aby předal informaci. Jakmile byli trochu dál od vesnice, tak začal Ichiro vysvětlovat, co jsou vlastně dělat. "Jdeš se mnou do Kumogakure, kde jdeme domluvit podmínky pro Konohu. Bylo mi řečeno, že Raikage je dost naštvaná a chystá vpadnout do Konohy. Proto ji jdeme trochu domluvit." Řekl Ichiro a lehce se pousmál, což znamenalo, že to může být klidně domlouvání násilím.

Montaro Hyuuga

Vycházeli jsme z domu a všiml jsem si Kami. Todle mi potvrdilo to, že se tu budou možná nacházet ostatní co pomohli Ichirovi, ale v tuto chvilku jsem nechápal. Proč jde do jeho pokoje. Zahodil jsem to za hlavu. Teď to nebylo důležitý. Procházeli jsme Konohou, a to o se dělo mě dost překvapilo. Ichiro si za ty pouhé 2 dny dokázal vybudovat respekt, a když jsem sledoval uklánějící lidi, i úctu a já jsem se jím nedivil. Páni, teď se necítím tak neviditelně jako předtím. vyrostl jsem skoro jako bezdomovec. Pro lidi jsem spíše neexistoval, a když jsem se vydal na vlastní cestu, tak jsem se jím spíše vyhýbal. Poslouchal jsem Ichira jak předává informace, a držel jsem se ho jak to jen šlo. Vyšli jsme pryč z Konohy, a já dostal první informace o té "misi". Pozorně jsem poslouchal. Paráda uvidím další vesnici! zaradoval jsem se a byl jsem rád, že mě Ichiro takhle vytáhne, ale věděl jsem, že to bude nebezpečné a uvidíme jak se to vyvine. Nesmím nic zkazit. Čekal jsem až domluví. "Rozumím." více ze mě nevypadlo. Po včerejšku večer jsem zjistil, že moc mluvit nemusím, a nechtěl jsem ho otravovat dokud mě nenapadnou pořádné otázky.

Ichiro Hyuuga

"Kumogakure je celkem daleko, takže si pomůžeme." Řekl v klidu a pak zavřel oči a následně je zase rychle otevřel. "Byakugan!" Chytl Montara za rameno, chvíli se zahleděl do dálky a během chvilky už stáli na v obrovském údolí a kolem nich byly jakési úzké hory, ve kterých byly vybudovány prosklené domy. Na zemi procházeli jen různí ninjové či obchodníci se svými stánky. "Dávej bacha při mluvení s Raikage, je poněkud výbušná." Řekl a lehce se usmál. Pomalu kráčeli vesnici, ale nikdo si jich nevšiml, jen znaku Konohy na čele, který měl Ichiro přeškrtnutý. Ne přeškrtnutý jako dříve Akatsuki, ale přeškrtnutý do X. Prošli vesnicí až k nejvyšší hoře, kde byl zároveň nejhonosnější dům. "Jsme tu." Řekl a prošli otvorem v hoře až ke kanceláři Raikage, kde Ichiro zaklepal a následně vkročil společně s Montarem dovnitř. Před nimi tam za stolem seděla celkem hezká žena, která měla přes oči černou pásku.

http://img00.deviantart.net/b91e/i/2015/114/1/f/zagula_murakami_by_mario_reg-d59mtfz.png

"Raikage, mé jméno je Ichiro Hyuuga a jsem nový Hokage Konohy. Toto je můj společník Montaro Hyuuga. Přišel jsem vyjednávat o podmínkách spolupráce mezi Kumogakure a Konohagakure." Řekl Ichiro, ale v ten moment se za stolem zablesklo a kolem Ichira stáli 4 ninjové, kteří mu mířili na krk. "Tvůj názor mě nezajímá, jsi manipulující hajzl. Vyřídí to za tebe tenhle chlapec, pokud bude dobře mluvit a přesvědčí mě, tak vás nechám odejít a Konohu necháme být. Pokud však selže, tak vás oba zabiji a Konoha padne, při čemž se připojí ke Kumogakure." Řekla a prstem ukázala, aby šel Montaro blíže a sedl si před ní.

Montaro Hyuuga

Přikývl jsem a pak Ichiro aktivoval byakugan. Ani jsem se nenadál a najednou jsem byl v údolí. "Páni" vyklouzlo ze mě nahlas. Ichiro mi pak dal jednu, radu, kterou jsem si zapamatoval, ale myslel jsem si, že stejně nebudu moc mluvit. Co bych jí asi tak řekl. Procházeli jsme ve vesnici tentokrát žádné uklánějící lidi jak se dalo čekat. Došli jsme až k vysoké hoře, a dostali jsme se až ke kanceláři. Všechno bylo tak honosné nikdy jsem nic takového zblízka neviděl. Vešli jsme dovnitř a já uviděl velmi mocnou, ale zároveň hezkou ženu. Jediné co vadilo byla páska přes oči, a nebo to bylo o to lepší? Sám jsem nevěděl. Ichiro nás představil a trochu jsem se pousmál nad slovy "můj společník". Můj úsměv, ale zmizel, když se kolem Ichira objevili ninjové, a rozhodně to nebylo vlídné přijmutí. To co přišlo mě docela překvapilo, protože najednou na moje ramena padla tíha všeho. A to jsem si původně myslel, že ani nebudu mluvit. Třeba to je jenom nějaká hra? Pomyslel jsem si, když jsem si sedal ke stolu a prohlížel jsem si důkladně Raikage. Něco jsem se naučil z minula a tím jsem chtěl začít. "Dobrý den, jmenuji se Montaro Hyuuga" vím, že jsem byl představen, ale byla to formalita. Nevěděl jsem co mám říkat. Opravdu. Ichiro naznačoval, že to bude i násilím, ale když jsem viděl jak obklíčili Ichira, tak jsem netušil co přijde dál. "Když jsem se ráno dozvěděl, že jdeme za vámi sem do Kumogakure. Bylo mi řečeno, že jste naštvaná. A Ichirovým cílem bylo urovnat spory, které mohou vzniknout." Mohla si všimnout, toho, že ho oslovuji pouze Ichiro a nebo toho, že jsem nervozní. Měl jsem respekt ze ženy co seděla přede mnou a respekt z Ichira co by se opravdu stalo, kdybych něco pokazil.

Raikage

Na jeho odpověď se jen usmála a zakroutila hlavou. "Jak můžeš urovnat spory, když svému "novému" kage ani neříkáš Hokage a v klidu ho oslovuješ křestním jménem. Co to je sakra za úroveň?" Zeptala se a bouchla do stolu, při čemž ji z rukou vylétlo pár malých blesků, které Montarovi popálily ruku, ale jen lehce. "Je ti jasné, že Kumogakure je dost postavená a vaši chabou Konohu bychom smetli z povrchu zemského, že? Jediné, co nás drželo v klidu, byl právě váš minulý Hokage - Kokai Uzumaki, který byl moudrý a udržoval dobré vztahy. Teď ho zabil tamten pošetilec." Ukázala na Ichira a pousmála se. "Řekni mi, proč je Ichiro lepší Hokage než Kokai Uzumaki?" Zasmála se.

Montaro Hyuuga

Moc jsem na ní nezapůsobil spíše jsem si více zatopil, ale měl jsem možnost to otočit. Trochu mě popálila. Byla vážně vznětlivá. Já byl, ale trochu naštvaný taky. Byl jsem docela nervozní, a nemohl jsem se udržet a hrát si na klidného. "Víte, Raikage," řekl jsem bez onoho "-sama". "Já Ichira respektuji ze všech nejvíce. Nikdy jsem nepovažoval autority za samozřejmost. Nikdo pro mě nikdy nic neudělali. Já věřím ve schopnosti a sílu jedince," zhluboka jsem se nadechl a pokračoval: ",Věřím, že někdo jako vy rozumí síle." řekl jsem v podstatě kompliment a i tak jsem to myslel. Raikage vypadala velmi mocně, a vzbuzovala respekt. "Ichiro vybočil z řady, a nezůstal obyčejným pěšákem. Nastolil změnu, a měl pouze pár odpůrců co to brali s nelibostí," rozhlédl jsem se po místnosti, "místo toho, aby čekal ve vesnici na vás a nebo, aby se zde choval nepřátelsky, a to i přes to jak jste se zachovala vy." Pak jsem se pohlédl na Raikage. Bylo to vážně těžké, když jsem sní nemohl držet oční kontakt. "Ichira bych následoval kamkoliv a bez zábran. Pokud mám zemřít po jeho bohu tak ať." řekl jsem, a uvědomoval jsem si co vlastně říkám. Jak najednou bráním tohoto člověka, ale mě se prostě chtělo. Měl mi co nabídnout a já po síle toužil. Toužil jsem, aby jméno Hyuuga zase vzbuzovalo respekt.

Raikage

Vyslechla si vše, co ji řekl. Kývala hlavou úplně na všechno. Vypadalo to, že se jí jeho odpověď fakt líbila a taky, že jo. Docela ji překvapilo, že tak mladý člověk ji dokázal říct několik tak dobrých argumentů. Poté se postavila a vypadalo to, že se podívala z okna, kde lidé v klidu kráčeli po vesnici. Což však nebylo možné přes její černou pásku přes oči. "Takže se ti líbí to, že zavřel do vězení nevinné lidi, kteří jsou někoho blízcí a možná budou do týdne mrtví?" Otočila se zpět k němu a záludně se pousmála. Zvláštní kluk. Tak mladý a už tolik touží po síle, někoho mi to připomíná. Také byl z Konohy a pak málem změnil historii, protože se zapřáhl se špatnými lidmi. Pomyslela si a počkala až ji odpoví na první otázku. Hned na to mu položila druhou a trochu vážnější. "Byl bys tedy ochoten vzdát se života právě pro Ichira, jen aby díky němu vzkvétala celá Konoha?"

Montaro Hyuuga

Todle už byla lepší reakce. Skoro jsem byl na sebe pyšný, ale pořád nervozní. Zeptala se mě na první otázku, ale ta mě nerozhodila. Sám jsem pořád viděl před očima jak jí probodl, a pak jí odtáhl do vězení. Byla ze mě teď slyšet má arogantnější část, ta která nemá nikoho, a na nikoho se neváže: "Líbí ? To není to správné slovo. Nepopravil je. Dal jim možnost, dokázat, že nemá pravdu v tom co dělá," vysvětlovat jsem to nemusel. Určitě věděla jak to ve vesnici za ty 2 dny vypadá, a že se budou pořádat souboje. Další otázka, ale byla vážnější, a já musel zapřemýšlet. Vzal jsem si pár sekund času, a na to se nikdo nemůže zlobit. "Je to těžká otázka, přiznávám," zamyslel jsem se. Ohlédnul jsem se na Ichira, ale i hned jsem se vrátil s pohledem na Raikage. Bylo to spíše takové znamení, abych se ujistil. ",před chvilkou jsem, řekl, že pokud mám zemřít po jeho boku, tak jsem ochoten, ale," naposled jsem se nadechl ", pro nikoho bych se neobětoval. Já mám velké plány a všichni o mě ještě uslyšíte!" Nemyslel jsem to špatně vůči ichirovi, ale ptala se ctižádostivého člověka. Bál jsem se, ale co se stane pak ať už kvůli Raikage, a nebo kvůli Ichirovi.

Raikage

První odpověď ji zase tak moc nezajímala. Věděla, že teprve druhá otázka bude ta, která rozhodne to, co si bude myslet o celé nové Konoze. Pomalu přešla od Montara až k Ichirovi a lehce se pousmála. Takže by neobětoval svůj život za život svého Hokage? Pomyslela si a zakroutila hlavou. "Takhle chceš vést vesnici? Aby tvým geninům bylo ukradené, že bych zabila jejich hokage místo toho, aby se obětovali, protože takový malý cucák rozhodně neposkytne vesnici takovou moc jako Hokage. Ale řekne mi na to, že o něm jednou uslyšíme?" Začala se fakt upřímně smát. Pak zase přešla k Montarovi. "Uslyšíme o tobě? A to asi jak, kdyby tvá vesnice padla popelem, protože by ses neobětoval za svého Hokage?" Vysmála se mu přímo do obličeje a pak se plácla do čela a opřela se o svou kancelářskou skříň.

Montaro Hyuuga

Zatnul pěsti až mu klouby zbělali. Byla těžce nade mnou, ale hlavně si to vyložila tak jak ona chtěla, a tím to otočila celou jeho myšlenku. Cítil se tam bezbranně. Nemá žádnou moc na to, aby mohl odolat proti jejímu postavení, bylo to pro něj těžké, nesnášel když byl za hlupáka. Vstal ze židle až se posunula možná i převrhla to teď, ale nevnímal. Zlost na něm byla vidět, přímo z něho sála. "Ne!" vykřikl nesouhlasně. Chtěl vše uvést na pravou míru tak, aby Ichiro nebyl za toho špatného. "Neobětoval bych se ani za toho slabocha Uzumakiho!" vydal ze sebe. Považoval ho za slabocha, protože se nechal takhle lehce zbavit svého postavení. Ichiro byl v jeho očích mnohem silnější a lepší, Uzumakiho ani neznal. "Ichira následuji a následovat ho budu dokud on bude chtít. Já nevím o Konoze nic. Je to pouhé místo jako je spousta dalších. Jediné co mě na tom místě udrželo je to, že je tam ponechán odkaz našeho klanu. Klanu Hyuuga." Zhluboka se nadechl, už nebyl tak naštvaný, nebo alespoň už to na něm nebylo tak vidět. "A já jsem si dal cíl, že tento klan znovu dojde ke slávě a vrátí se na vrchol, proto následuji Ichiru, protože je velmi silný, mocný a můžu se od něho učit. Je mu na Konoze záleží. Mě ne! Proto bych se neobětoval." Věděl, že je nejspíše konec ať už splní ona svůj slib, když neuspěje a nebo u Ichira kvůli tomu co řekl. Byl prostě upřímný. Nemůže očekávat, že jí na všechno kývne a sesype se, když je tu jenom kvůli Ichirovi a toho poslouchá.

Raikage

Chvíli ho poslouchala a pak jen začala kroutit hlavou, při čemž tiše říkala "Bla, bla, bla." Pomalu se k němu zase otočila. "Tyhle názory mladých geninů. Všichni si myslíte, že právě vy jste něco víc, že budete další legendou ninja světa." Zasmála se pobaveně a přešla pomalu k Ichirovi. "Pravděpodobnost, že zrovna tenhle genin bude něco víc, je asi tak 2%. Větší pravděpodobnost je, že brzy zemře." Řekla a během vteřiny natáhla na Montara ruku. "Asi tak 100%." A v tu chvíli už ji vyletěly blesky z ruky, které probíjely Montarem. Bylo to během vteřiny, takže genin neměl šanci se tomu vyhnout. Montara pálilo celé tělo. Zasáhlo ho spíše do boku, takže ho nejvíce pálila levá žebra a levá paže. V ten okamžik se Ichiro jen usmál "Kaiten." V tu chvíli se roztočil a všem ninjům, co ho drželi prorazil žebra a skáceli se k zemi a v druhý moment v rychlosti prorazil žebro i Raikage, které nechal v těle přestat fungovat srdce, protože ho pomocí Byakuganu viděl a pak stačila jen koncentrace chakry. Vytáhl z ní svou zakrvácenou ruku a Raikage se skácela k zemi. Montaro si konečně ulevil, ale měl celou levou ruku popálenou. "Dobře, to nešlo úplně podle plánu."

Montaro Hyuuga

Raigake se nenechala nijak obalamutit a nezbývalo mu nic jiného než jí poslouchat. Snažil se jí cokoliv namluvit, ale asi mu to nešlo, protože vynesla poslední verdikt. Neprotestoval, pořád měl v hlavě Ichirovu sílu a věřil, že to nějak dopadne, i kdyby měl umřít Ichira určitě nedostane. Sice jsem zklamal, ale bylo to jako kdyby chtěla, abych zklamal. Pomyslel si a najednou se ho dotkla. Pocítil jak jeho celé tělo by chtělo shořet. Hlavně levá část. Vycenil jsem zuby a přidušeně jsem křičel, nakonec jsem to nevydržel a vydal ze sebe výkřik bolesti a nic nevnímal. Nevnímal co se děje, ale najednou uviděl ruku uvnitř těla Raikage a Ichira, který je od krve. Ona se skácela k zemi a já k tomu neměl moc daleko. Vyčerpaně dýchal, a celá ruka ho strašně bolela. Sotva s ní mohl hýbat. Nakonec tedy Ichiro zasáhl, a nenechal Montara nejřív zabít. Vyčerpaně pohlédl na Ichira a narovnal jsem se. Zasyčel bolestí. Stejně jsem si to zasloužil Pomyslel si, ale Ichirovi nic neříkal. Nevěděl co mu má říct a čekal na jeho další instrukce.

Ichiro Hyuuga

Kvůli tomu, že Montaro zařval, když mu spálila ruku, na ně přitáhl pozornost, protože přes otevřená okna to bylo slyšet ve vesnici a z dálky bylo vidět, jak se přibližuje několik jednotek. Nebylo odtud úniku a i kdyby bylo, tak by lidé z vesnice věděli, že ji zabil někdo z Konohy a vyvolalo by to válku, což Ichiro zrovna moc nechtěl. "Pojď sem Montaro." Řekl a čekal až k němu přijde. Následně ho chytl za rameno. "Byakugan!" Řekl a v ten okamžik se Montaro objevil na nějakém zříceném místě. Všude zbourané domy, ohořelá mrtvá těla a nikde ani živáčka. Poté mu však bylo něco povědomé a došlo mu, že je v Konoze. Konoha však byla celá zničená, jako kdyby ji někdo během hodiny, co odešli, úplně zničil. Ichiro však nikde nebyl. V dálce však Montaro viděl postavu, která byla celá v černém a na tváři měla červenou masku, která připomínala ďábla.

Montaro Hyuuga

Uposlechl ho. Stejně mu nic nezbývalo. Vypadalo to, že se na něj nezlobí. Byli jsme ta ta nejméně mluvící dvojice "parťáku" co by kdo kdy potkal. Pomyslel si a očekával přesun někam pryč jako vždy. Stejně budou vědět, že jsme tam naposled byli my. pomyslel si, protože to vlastně byla jeho chyba. Trochu si to vyčítal, ale jen trochu. Objevili se na nějakém zříceném místě. "Kde to jsme ?" řekl nahlas, ale nikdo mu neodpověděl. Byl tam totiž sám. "Ichiro?!?" pověděl a rozhlédl se najednou mu to docvakalo. "Konoha," konstatoval, ale nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Nevěřil tomu, že by se něco stalo za tak krátkou chvíli a k tomu Ichiro nikde nebyl. Rozhlédl se a uviděl týpka s červenou maskou, až moc připomínající ďábla. "To už jsem v pekle ?!" zařval jsem naštvaně. Dělo se kolem něho toho tolik, že to nestíhal vstřebávat s Ichirovou rychlostí, se nedokázal srovnat, a ještě teď cítil bolest, která před několika momenty ještě projížděla celým tělem.

Montaro stál proti tajemnému muži, který měl na obličeji masku ďábla. Muž se k němu začal pomalu blížit a Montaro si všiml, že maskovaný pomalu odhazuje k zemi všechny své zbraně, aby se ho Montaro nemusel bát. Přicházel k němu s rukama nad hlavou, aby bylo vidět, že přichází v míru. Jakmile došel k němu, tak si pomalu sundal svou masku a v ten moment přišlo ono velké překvapení. Přímo před Montarem stál minimálně o rok starší Montaro, který měl přes obličej velkou jizvu a na krku černé žíly. V očích mu zářil aktivovaný Byakugan, ale byl kolem očí měl černé žíly.

Budoucí Montaro

"Beru to tak, že jsi stále s Ichirem, když jsi se objevil tady." Řekl klidně a hodil masku k zemi. "Tohle je tvá budoucnost. Ty jsi ten důvod, proč celá Konoha padne." Řekl tiše.

Montaro Hyuuga

Pozorně koukla na osobu co se k němu blížila, prozatím nic neříkala a Montaro vůbec nevěděl kdo to je. Odhazovala všechny své zbraně, což bylo fajn. S popálenou rukou neměl náladu vůbec se teď o něco pokoušet. Hlavně by ho to nepříjemně bolelo. To co přišlo, ale nečekal. Nečekal by to nikdo. "Já?!" vydal ze sebe úzkostlivě. Nemusel si na nic hrát nemusel hrát své pocity. Pozorně poslouchal osobu co se mu podobala, nebo lépe řečeno byla jim, a plný úžasu na ní hleděl. Hypnotizoval jeho oči. Viděl probuzený Byakugan, a to ho donutilo se usmát. Černých žil si ani nevšiml, nebo je nebral za podstatné. Poslouchal sám sebe. "Já?!" řekl zase stejně jako předtím. Pak utišil své emoce a přebral si znova co řekl. "Ano jsem s Ichirem. Já, že bych mohl za zničení Konohy?" zeptal se, ale nebyl překvapený, nebyl z toho v šoku.

Budoucí Montaro

"Ano." Řekl mu a zakroutil hlavou. Viděl přesně to, co zapříčinilo jeho zánik. "Ano, udělal jsi sice dobře, že jsi se přidal k Ichirově straně, ale začal jsi myslet až moc na svůj klan, což z tebe udělalo ignoranta." Vysvětlil mu a dál na něj hleděl. "Začal jsi tak moc toužit po moci, že jsi přehlížel vše, co jsi měl před očima a když jsi mohl rozhodnout o budoucnosti Konohy, tak ses rozhodl špatně." Vysvětlil mu. "Pokud jdete z Kumogakure, tak za pár týdnů budeš stát před velkým rozhodnutím, které rozhodne o budoucnosti Konohy." Trochu mu poradil, co má udělat, ale nemohl mu říct nic víc, protože by to mohlo změnit minulost až moc. Už v tu chvíli, co se spolu bavili, tak si Monato všiml, že jeho budoucímu já začala mizet jizva na tváři, což znamenalo, že už takhle se trochu změnila minulost.

Montaro Hyuuga

Pozorně ho poslouchal a vychutnával si každé slovo řekl, bylo to jako koukat se do magického zrcadla. "Jak je možné, že o tom zrovna já budu rozhodovat!" Zeptal se ho. "Teď odcházíme z Kumogakure, to je pravda. Raikage je mrtvá, protože bych jinak byl mrtví já." řekl, a trochu se rozvášnil ve své mluvě. "Měl jsem hájit Konohu, ale nakonec jsem zjistil, že k tomu nemám důvod," řekl, nadechl se a prohlédl si své budoucí já. "Rozhodl jsem se stejně, i v budoucnu, a moje rozhodnutí todle způsobilo," rozmáchl rukama, aby poeticky ukázal na trosky kolem nás. "Proč bych se měl rozhodnout jinak, když jsem se tak už jednou rozhodl. Co je na tom špatně!!" zakončil. "To ty oči, které mám? To díky tomu jsem se vrátil sem? Zpátky do minulosti?" zeptal jsem se ho. "Stojí snad něco za to, abych se musel vracet do minulosti za svým já, aby jsem změnil rozhodnutí." zeptal se ho vášnivě. "Stojí za to někdo, kvůli komu tady si? Či jsem si to začal vyčítat, že za to můžu ?"

Budoucí Montaro

Vyslechl si vše, co mu řekl. Bylo vidět, že začíná být mladý Montaro trochu nesvůj. Když se na sebe oba podívali, tak si mladý mohl všimnout, že budoucí Montaro asi nebude jen o rok starší, protože měl pár decentních vrásek, což poukazovala na to, že už mu bude určitě více jak 25 let. Takže i kdyby se dnes rozhodl špatně, tak se tohle stane nejdříve za 10 let a nebo se jen budoucí Montaro přišel podívat na to, co způsobil před několika lety. "Žiješ svůj život, je to na tobě, co uděláš." Řekl, ale pokračoval dál. "Stačí si položit jednu otázku: K čemu je, abys šel slepě za sílou ať to stojí, co to stojí, když tím způsobíš záhubu celé vesnice a svět tě bude znát přesně jako toho, kdo zničil vlastní vesnici?" Položil mu celkem složitou otázku a chtěl mu to vše více osvětlit. "Ty jsi započal svůj život svým rozhodnutím na náměstí, kde všichni viděli to, že si jdeš tvrdě za svým a nic tě nezajímá." Vytáhl si z kapsy ohořelý papír. Byl dost zničený. Ukázal ho mladému Montarovi a ten na něm uviděl jakousi postavu s bílými oči, jak se drží s malou holčičku. "To jsi ty za několik let a tohle je mladé děvče, které jsi se i přes svou aroganci pokusil zachránit. Holčička přišla o svou rodinu i nohu a ty ses pro ní vrátil, i když jsi kvůli tomu málem zemřel a snažil ses ji vychovat. Ale slet událostí byl už takový, že i když ses snažil spravit a začít se zajímat o ostatní lidi, tak bylo pozdě a stalo se vše, co teď vidíš." Řekl a upustil nakreslený obrázek, při čemž bylo vidět, že měl budoucí Montaro lehce uslzené oči, protože věděl, že mu zbývá posledních pár minut než ztratí svou moc a mladý Montaro bude vrácen do svého času.

Montaro Hyuuga

"Já..." Začal, ale nepokračoval rozhlédl se. Zhluboka se nadechl a nakonec pokračoval. "Já chci získat moc..." Pohlédl jsem na obrázek. "Proto, aby nebyl někdo další sirotek jako já. Kdyby jsem byl v nějakém hořícím domě, rodiče by nejdříve zachránili sami sebe," řekl a chápal, proč to přes to všechno svoje chování udělal. Proč jí zachránil. "Ichira jsem následoval, abych tu moc mohl získat, myslel jsem si, že ho k tomu využiji, ale čím více času s ním trávím. Tím více se měním, a nejhorší na tom je, že mi to nevadí." pohlédl na své budoucí já. "Takže nakonec, proto je to špatně." povzdechl si, a začínal chápat proč se tu on sám z budoucna objevil. "Zamyslím se nad tím," řekl jen nakonec a pohlédl jak na obrázek, tak i na své budoucí já. Nejspíše jsem byl zde díky Byakuganu, takže to nemuselo být jen v hlavě. Za zkoušku nic nedá. "Mohu?" zeptal se. Natáhl ruku k obrázku a pohlédl na tvář svého já. "Potřebuji nějakou upomínku," řekl na rovinu.

Budoucí Montaro

Mladý Montaro si vzal do ruky obrázek, který nakreslila malá dívka. Budoucí Montaro věděl, že to zřejmě naruší minulost, ale doufal, že tím nějak přesvědčí své mladé já, že by neměl být tak namyšlený a tolik prahnout po moci, když moc může získat i tím, že si najde přátele, se kterými bude bok po boku bojovat. Na jeho otázku jen kývl hlavou, že může a pak udělal pár kroků dozadu, při čemž bylo vidět, že koncentruje chakru do očí. Poslední co mladý Montaro uviděl bylo to, že ze stran přiběhlo několik ninjů, kteří na budoucího Montara zaútočili. V tu chvíli se objevil na místě, kde už předtím byl a v ruce držel obrázek, který mu předtím ukázal budoucí Montaro, takže mu došlo, že nešlo o žádné genjutsu. Seděl na židli a před ním stála Raikage, která měla pásku přes oči. Za ním byl mezi čtyřmi ninji Ichiro. "Tak co? Už mi konečně odpovíš nebo budeš pořád zasněný?" Zeptala se už trochu nervózně Raikage. "Byl bys tedy ochoten vzdát se života právě pro Ichira, jen aby díky němu vzkvétala celá Konoha?" Montarovi došlo, že ho chvilku před smrtí přeneslo jeho budoucí já zpátky do minulého času.

Montaro Hyuuga

Dostal obrázek, jak si přál a jak očekával byl konec tohoto velmi zvláštního rozhovoru. Nakonec poodešel a zaútočili na něj. Bylo mu jasné jak to asi dopadne, a nebo co se děje. Objevil se na židli a zpočátku nechápal co se kolem něho děje. Byakugan...opravdu úžasné oči pomyslel si, a Raikage svojí otázku zopakovala. "Je to těžká otázka, přiznávám," řekl jsem, a musel jsem se usmát. Pohlédl na obrázek v ruce, a raději ho schoval. Vážně pohlédl na Raikage "Ano byl bych ochoten. Co je jeden život oproti celé vesnici," řekl jsem odhodlaně, a čekal jsem na reakci. Nebudu naivní

Raikage

Čekala dlouho na jeho odpověď a věděla, že si to dost rozmýšlí, protože tušil, co je právě teď v sázce. Nakonec Montaro konečně promluvil a donutil Raikage, že k němu šla blíže, aby slyšela pořádně. Konečně se dozvěděla odpověď na svou celkem záludnou otázku a chvíli zůstala jen stát bez jakékoliv grimasy ve své tváři. Bylo to až trochu strašidelné, že celou dobu nic neřekla, ale pak se jen usmála a kývla hlavou. "Takhle se mi to líbí." Řekla, máchla rukou a zmizeli všichni čtyři hlídači kolem Ichira. Druhou rukou ukázala na židli přímo vedle Montara, kam si sedl Ichiro. Podala Montarovi i Ichirovi ruku a s úsměvem dodala "Fajn, co tedy ode mě chcete, nový Hokage?" Zeptala se a Ichiro ji sám vysvětlil, že by si přál, aby neútočila na Konohu a nechala ji v jeho rukou. Montaro se mohl podívat na obrázek, co měl v kapse, protože cítil nějakou změnu. Obrázek už nebyl vůbec zničený, ba naopak vypadal jako nový a na obrázku byla malá holčička, Montaro a z druhé strany holčičku držela nějaká žena, které se usmívala společně i s Montarem a holčičkou. Určitě už jen tímto rozhodnutím změnil koloběh budoucího života, protože rozhodně zabránil tomu, aby Kumogakure táhla proti Konoze. Raikage si znovu plácla s Ichirem a s úsměvem je vyprovodila ven. Znovu se oba vydali na cestu. "To bych ani neřekl, že to takhle zmákneš." Řekl Ichiro při odchodu.

Montaro Hyuuga

Oddechl jsem si. Raikage byla nakonec spokojená. Musel jsem předtím znít hloupě. pomyslel si, a mezitím co se s Ichirem bavila tak jsem vytáhl obrázek a pohlédl jsem na něj. Zajímavé pomyslel si s úsměvem a přemýšlel o to všem co se mu stalo za těch pár dnů. Vším čím prošel, a jak se změnil. Choval se tak strašně odtažitě ke svému bývalému týmu, ale na následování Ichira by nic měnit nechtěl. Pořád chce být silnější, a pomoci Hyuugům. Nezasloužili by si doplatit na moje chyby. pomyslel si, a pak už si Kagové dopovídali. Obrázek zase schoval. Vycházeli jsme ven a Ichiro mě svým způsobem pochválil. "To ani já," řekl jsem úlevně. "Vše je tedy v pořádku??" zeptal se pro jistotu.

Ichiro Hyuuga

"Vypadá to, že ano." Pousmál se, protože se bál, že bude muset zabít Raikage. S tou variantou celkem dost počítal ve chvíli, kdy řekla, že to závisí na Montarově odpovědi, takže ho překvapilo, že využil správná slova. "Rád bych nás zase dostal do Konohy, ale cítím, že si oči potřebují odpočinout, takže půjdeme chvíli pěšky." Vysvětlil mu momentální situaci ve chvíli, kdy vycházeli z vesnice. "Můžeme někde zatrénovat, ale to až na území naší země. Takže jestli máš nějaké otázky?" Řekl a tím dal pokyn, že teď je správná doba na to, aby se zeptal, pokud ho něco fakt zajímalo.