Den poté - Tsukigakure no Sato

Všichni jste lodí dopluli do přístavu kde bylo jen ticho a prázdno. Byla už velmi pozdní noc - brzké ráno takže venku nebylo ani živáčka. Všechno spalo a místo lamp bylo město osvětlováno jen měsíčním svitem.
Yoi a Mizuki se tedy vydali do svých domovů aby si odpočinuli po jednom z nejnáročnějších dní v jejich životě.
"Pořádně se vyspěte vy dva. Bližší informace o tom pohřbu se vám donesou poštou. Ještě jednou... Je mi to líto děcka." Řekl zničeně a upřímně před odchodem geninů.
Poté se Hideki vydal rovnou společně s Yoshirem kterého nesl přes rameno do svého obydlí v lokaci Senji-lin sídla. Když tam dorazil, zamířil rovnou do sklepa kde byla jedna uzavřená místnost s malinkým okýnkem. Byla v ní jen stará matrace s dekou na kterou omráčeného Yoshira položil a přikryl. Dveře do místnosti byli sice dřevěné ale několik centimetrů silné. Když Hideki odešel, zavřel za sebou a zamknul je.
To zda se probudil v blízké době nebo až za několik hodin bylo jen na jeho silné vůli a regeneraci.

Yoi Akuma

Došel vyřízený domů, kde marně hledal, zda ještě někdo nespí a mohl by si s někým o tom promluvit. Pochopitelně otec nebyl vůbec doma a bratr už spal. Bylo mu bráchy trochu líto, protože nebyl přiřazen do žádného týmu. Pomalu a potichu si lehl do postele, aby nikoho nevzbudil a ihned usnul. Jenže po dvou hodinách se vzbudil celý zpocený a vyděšený, protože se mu zdálo znova o tom, jak zemřela Mangetsu a jeho myš. Měl to úplně živě před oči a stále se mu to ve snu opakovalo. Otočil se ke zdi a násilně zavřel své oči, při čemž znovu usnul. Tentokrát už se nevzbudil kvůli noční můře, ale kvůli tomu, že slyšel, jak se zaklaplo okno, protože jeho brácha vylezl na střechu, kde společně vždy sledují oblohu. Na nic nečekal, vyskočil z postele a ihned prolezl tím stejným oknem, kde se pak posadil na střeše vedle bráchy. "Tak jaké to bylo?" Zeptal se ho brácha, ale bylo poznat, že se ptá celkem znechuceně. "No, představoval jsem si to trochu jinak." Zasmál se Yoi a plácl bráchu ze srandy po rameni. Jenže to se stalo něco, co Yoi vůbec nečekal a bylo to celkem nové. Yoiův bratr se zvedl a z ničeho nic strčil Yoie ze střechy. Poté seskočil na druhé straně a rozutekl se do města. Yoi měl štěstí v tom, že přímo pod střechou bylo několik krabic, do kterých spadl a nic se mu nestalo. Co to? Přemýšlel a nedošlo mu, že na něj bratr žárlí, protože má tým a on ne.

Mizuki Odoamne

Vrátili se a bylo skoro ráno. Ihned šla do postele a ke spánku jí nikdo nemusel pobízet.

Voda, všude byla voda. Nevěděla co se děje. Nikde nikdo nebyl, a voda byla temná plná krve. Otočila se, aby zjistila jestli někde nikdo není. Nebyl, ale voda se zbarvovala rudou krví. Byla všude a krev houstla, najednou se objevil něčo obličej, který probořil krvavou stěnu. Nakonec jsem ho poznala. "Mangetsu?" vydala jsem ze sebe, ale objevili se jenom bublinky. Koukala na její tvář bez barvy. Najednou otevřela oči.

Probudila se s cuknutím a byla celá upocená. Otočila se a koukla na polštář. Spát se jí vůbec nechtělo. Vstala a svlékla se, zamířila do koupelny, kde se osprchovala a rozproudila svou krev v těle a trochu procitla. Po hygieně se znova oblékla a vzala si čisté prádlo. Triko se šortkami. Vzala si svojí katanu, kterou rovnou vzala bez fáče a šla za dům na zahradu. Zahrada byla zakrytá, takže se nebála, že by někdo neznámí na ní civěl. Pevně uchopila katanu a začala sní šermovat. "Musím se zlepšit"

Yoshiro Aka - Tayiou

Probudil se o pár hodin později. Celé tělo měl ztuhlé a hlava jej pořádně třeštila jakoby právě měl opici. Z části za to mohla odeznívající droga, která do něj byla vpíchnuta a z části úder, který jej omráčil. Sedl si a držel se za hlavu v pomyšlení, že ta otupělost zmizí. Po chvilce vstal a prohlédl si místnost, ve které byl uvězněn. Malé okénko, tudy bych se neprotáhnul. Takže jedině ty dveře. Přešel ke dveřím a prsty přejel po nich. Dřevěné hmm. Zatukal prsty na ně a poslouchal jestli něco neuslyší. Silné dveře ale přece nemohl počtíat s tím, že neumím nějaké jutsu, které si s těmi dveřmi neporadí. Jsou snad nějak chráněné? Bariéra? Nebo nějaký dozorce? Nebo .. Nedořekl a kontroloval hmatem jestli nemá na ruce, na krku nebo na nohou nějaký nový vpich po injekci. Nic viditelného nenašel, to však nemuselo znamenat, že mu něco nedali aby mu zabránili v použití chakry. Bylo mu to podivné a nevěřil tomu, že by byli tady tolik nedbalí. Nebo prostě věří, že bych dokázal útéct z vesnice. Jsou tu silní lidé a je nejspíš pravda, že bych nedokázal uniknout bez povšimnutí. Touha utéct z tohoto místa však v něm přetrvávala a rozhodně se nechtěl vzdát. proto dál hledal nějakou věc, kterou by k pokusu na útěk mohl použít. Nic tu není , sakra. Vztekle bouchl pěstí do zdi a kousl se do rtu. Nesnášel být v takových prostorách. Uvědomoval si, že historie se opakuje. Zase bude určitě mučen. Nechtěl aby se historie opakovala. Ty idiote, byl jsi na tolik slabý, že jsi se nechal zajmout těmi tupci. Říkal si sám pro sebe s jinou intonací hlasu však a proto to vypadalo jakoby mluvil s nějakou druhou osobou. Idiote idiote idiote. Řval na celou místnost a hlavou bouchal do zdi. Za každým pronesením slova idiote hlavou flákl do zdi. Udělal to tak několikrát až se z ničeho nic uklidnil a sesunul se na matračku, kde se schoulil do klubíčka. Držel se za břicho a brečel jako malý kluk. Shiro prosím.. Shiro. Šeptal to jméno do prázdna a ronil slzy jak slon.

Yoi <- Krabice sice zbrzdili tvůj pád ale ihned si zjistil, že byli plné ovoce a zeleniny. Byl si tam mezi tím vším jako součást nějakého salátu. No než si se z toho vyhrabal, uslyšel si nějaký chlapecký hlas.
"Hej hej, tady někdo nemá dobrej den co?" Ozvalo se s tónem lítosti ale zároveň smíchu. Chlapec přistoupil blíže a nabídl ti ruku aby ti pomohl vstát. Vypadal přátelsky a na tváři měl příjemný úsměv. První věc která tě ale praštila do očí pokud si na něj pohlídnul, byl znak klanu Akuma který měl na triku.

Mizuki <- Nemusela ses bát že tě někdo uvidí protože v takové brzké ráno bylo v ulicích Tsuki jen pár lidí. Chvíli tomu tak bylo, ale ne napořád. Po pár minutách tvého tréninku s katanou si měla takový nepříjemný pocit, jakoby z tebe někdo nespouštěl oči. Keře v zahradě zašustili z ničeho nic a ozvalo se praskání větývek z velkého keře, který byl hned naproti tobě.

Yoshiro <- Chvíli si ležel v depresích na zemi a to už se ozvali kroky za mohutnými dveřmi. Zaslechl si cvaknutí zámku a dveře se pomalu otevřeli. Vešel z nich holohlavý mnich kterého si už znal s malou lucerničkou v ruce která hned osvítila malou místnost.
"Si v pořádku? Slyšel jsem nějaké rány." Pověděl a přistoupil blíž k tobě. "Neboj se, nechci ti ublížit a ni neublížím. Bohužel nemám tu jistotu že neutečeš, tak proto tě držím v téhle nelidské místnosti." Vysvětlil a čekal na tvou odpověď. Jeho hlas zněl upřímně, tak jako vždy.

Yoi Akuma

Klasika Zasmál se v duchu Yoi, když měl na sobě kousky brambor a na hlavě šlupku od banánu. Snažil se sápat ven, ale vůbec se mu nedařilo, byl tam úplně v pasti. Kdo by to byl řekl, že mě takhle porazí zelenina a ovoce? Znovu se pousmál, ale to už mu podal ruku neznámý kluk, který měl znak jeho klanu na tričku. Co? Pomyslel si nechápavě, ale ihned mu podal ruku, protože jinak by se tu mohl na sluníčku upéct a patřil by přímo do zavařovací sklenice na okurky. Vytáhl ho ven, kde se Yoi celý opucoval a zasmál. "Eh, díky." Zasmál se a podal mu ruku, kterou však hned stáhl k sobě, protože si z ní musel sundat zbytky rajčat. "Já jsem Yoi, kdo ty? Nikdy jsem tě tu neviděl." Zasmál se znovu a nechápavě na něj hleděl. Docela ho fascinovali jeho modré dlouhé vlasy.

Mizuki Odoamne

Sekala katanou a protínala vzduch. Zkoušela si různé postoje a styly boje co viděla, a nebo o kterých slyšela z vyprávění. Katanu nikdy v boji pořádně nepoužila, ale chtěla se sní pořádně naučit. Nosil jí otec, nesmím zklamat pomyslela si a udělala otočku a sekla do strany.Měla nepříjemný pocit. Po tom všem co včera zažila se jí nikdo nemůže divit. Byla z toho nesvá a najednou uslyšela praskání větviček. Byl to velký keř a to co to rozpraskalo muselo být velká. Napnula jsem ruku a špičkou své katany jsem zamířila na keř. "Kdo jsi ??? Ukaž se." řekla varovně, protože si nemyslela, že to bude nějaké zatoulané zvíře, ale člověk.

Yoshiro Aka Tayiou

Otřel si své uslzené oči, které měl zarudlé a otočil se na svého věznitele. Hmm? Co? Nic jsem neslyšel. Jeho lež však byla očividná a to z prostého důvodu. Zarudlé oči, poškrabané a domlácené čelo od toho jak zběsile hlavou mlátil do zdi. Opět se otočil do svého koutku tak aby mu holohlavý mnich neviděl do tváře a posmrkl. Takže vy mě mučit nebudete? Kde už jsem to slyšel? Jakoby jsem zažil Deja-vu. Ironicky pronesl a nenápadně se snažil kousnout do prstu. Kdybych ho dokázal překvapit a sejmout ho jednou ranou možná bych zvládl utéct. Co myslíš Shiro? Taky tomu nevěříš, že nás mučit nebude, že? Zavřel oči a povzdychl si. Musel vypadat, že nemá nic v úmyslu, nesměl na sobě nic prozradit. Utéct? I kdybych se dostal pryč z této místnosti, dokázal nějak i se dostat z vesnice tak bych musel někde ukrást lod. Navíc nejsem žádný mořeplavec a už vůbec nevím jakým směrem to je. Trošku jej zaskočilo co právě řekl, jakoby si uvědomil, že to vlastně je všechno pravda. Jak by utekl? Jeho nálada v tu chvilku klesla na bod mrazu. Možná, kdybych jim vše řekl tak by mě pustili? Ne určitě by mě zabili, když jim budu zbytečný. Bez těch informací budu bezcenný. Hlavu otočil zpátky na mnicha a zadíval se mu přímo do očí jakoby se mu chtěl podívat až do hloubky jeho duše. Co tedy ode mě chcete? Říkal jste, že chcete informace. Čekám, že to bude o ostrově. Jak ale poznáte, že vám nějaké věci nezatajuji a nebo vám nelžu? A co z toho budu mít? Jestli mě čeká mučení tak vřele do toho. Byl jsem tolikrát mučen, že si to ani nedokážete představit. Nebojím se toho. Pověděl neutrálním hlasem a z části si uvědomoval, že některé věci, které řekl byly lži. Nedal však na sobě nic zdát.

Yoi <-

Katashi Akuma

Pomohl ti tedy aby ses vyškrábal na nohy a znovu se usmál. "No víš, já tu nejsem nový. Jen jsem celkem samotář takže se mezi lidmi moc často neukazuji." Zasmál se a podrbal se na zátylku. Vypadal v celku upřímný a jako pohodář. "Však víš nejlíp jak se na nás lidé dívají takže mou odtažitost asi pochopíš." Pronesl a upravil si čelenku Tsuki kterou měl pověšenou na krku. "..jo málem bych zapomněl, promiň, já jsem Katashi. Moc mě těší!" Dodal a opětovně ti podal ruku aby si s tebou potřásl.

Mizuki <-

Praskání větviček se opakovalo a po pár vteřinách z keře vyskočil malý kluk kterýmu mohlo být tak 12 let. Neměl ani 150 cm a na tváři se mu objevil úsměv s troškou "rajčatové" barvy na tvářích. "A-ahoj, promiň jestli jsem tě vylekal. A ještě víc se omlouvám že jsem tě špehoval!" Vydal ze sebe svým dětským přízvukem a zvedl ruce vzhůru když si na něj tak nebezpečně mířila katanou.


Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

"Odpusť mi že jsem se nepředstavil. Já jsem Hideki, z klanu Senji-lin a nejsem tvůj nepřítel ikdyž si to teď nejspíš myslíš. Vím že mi nevěříš ale chci aby si to alespoň zkusil. Ať chceš nebo ne, my nejsme takový jako lidi z ostrova které znáš. Nedokážu si představit čím si si prošel ale byl bych rád kdyby si mi o tom pověděl. Mohl bys mi odpovědět na mé otázky když už jsem tu?" Řekl s úsměvem a položil lucerničku doprostřed místnosti. Sedl na matraci vedle tebe a podal ti ruku na pozdrav. "Rozhovor semnou bude příjemnější než rozhovor se senzibily z vesnice kteří by tě vyslýchali. Tak co to pojmout na úrovni a jako lidi a prostě si mezi sebou jen popovídat?" Navrhnul celkem přátelsky a šlo vidět že opravdu nemá sklony k tomu být na tebe hrubý za to, odkud si.

Mizuki Odoamne

Ihned se uvolnila, nehrozilo žádné nebezpečí. Po včerejšku si nemůže být už ničím jista. Objevil se kluk, kterého jsem neznala. Byl ještě mladý. Sklonila svojí katanu a pousmála se."Ahoj, omluva se přímá." řekla s klidem. Odfrkla si a na závěr se protáhla." Co tu dělaš?? Jak si se sem vůbec dostal." zeptala se ho s překvapením v hlasu. Nikdy sem nikdo nepřišel ne kort, když je to tak blízko k chrámu. pomyslela si a dost jí odpověď zajímala. Mohl to být prostě kluk co se toulal a objevil tuto zahradu. zakončila svojí myšlenku a čekala.

Yoshiro Aka Tayiou

Zapamatoval si jeho jméno a stále si nebyl jist tím, jestli ty slova opravdu myslí vážnější. Malá část v něm mu důvěřovala a chtěla mu říct všechny co si musel prožít. Yoshiro.. Na chvilku se odmlčel a jakoby si to chtěl rozmyslet. Moje jméno je Yoshiro Aka - Tayiou.  Jsem z klanu Aka- Tayiou. Jistě ho určiťe znáte. Řekl mu pár osobních informacích o sobě. Aspoň to byla slušnost, když se mu i on představil. Byl na vážkách, jestli mu má o sobě říct i ten zbytek. O bolestné minulosti, kterou ještě nikdy nikomu neřekl. Povzdechl si a tupě koukal do zdi. Chcete opravdu vědět o mě? Dobře, narodil jsem se spolu se svým bratrem ve stejnou dobu. Byl přesně má kopie nebo já jeho. Byl ale ve všem lepší než já, byl prostě pro všechny dokonalý. Co se tyče mé ostatní rodiny tak můj otec je knězem našeho jediného a pravého boha. To asi mluví samo za sebe. Byl jsem brán za odpad, nedokonalost, kterou jsem také byl. Byl jsem proti řádu na ostrově, byl jsem prostě slepý. Svoji nevědomost jsem ale vykoupil v bolesti. Musel jsem se očistit od hříchů a proto jsem byl potrestán. Proti tomu je vaše mučení nic. Odfrkl si a pokračoval dál ve vyprávění svých vzpomínek. Jen tak pro příklad, trhal kleštěmi ze mě maso, prsty. Pak mi je dali zpátky a celého se to několikrát opakovalo. Drogy, genjutsu a pitvání za živa. Pokusy se mnou byly na denním pořádku. Neumíte si to ani představit.

Mizuki <-

Saki

Usmál se a mírně se ti poklonil. "Mé jméno je Saki. No, nemá cenu zapírat. Mám poslání od Kasumi-sama abych na tebe dohlížel při tvém pobytu v Tsuki. Nechtěl jsem tě vylekat, ale seznámit se bude asi lepší než abych se skrýval ve stínu. Od teď tě budu chránit aby se ti nic nestalo." Vysvětlil a představil se. Na to kolik mu bylo let bylo dost zvláštní že mluvil naprosto dospěle a vyspěle. Jediné co to zkreslovalo byl jeho dětský přízvuk. "Doufám že se nezlobíš, že jsem vstoupil na tvůj pozemek bez svolení." Omluvil se a znovu se poklonil.

Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

Děsivě na tebe koukal když si mu vyprávěl svojí hroznou minulost. "Nemám ani ponětí, čím sis musel projít Yoshiro. Nikdo nemůže za to kde se narodil a v kterém těle... a už vůbec nikdo nemůže někomu odepírat jeho svobodu. Znám ostrov víc než si myslíš, neskutečná zvěrstva a nelidskosti se tam odehrávají denně. Víš, nevidím v tobě nepřítele protože tvá loyalita k nim je vynucená, způsobená bolestí a násilím." Pronesl s klidem a položil ti přátelsky ruku na záda. "Tady takhle žít nemusíš. Mohu pomoct tvé mysli se osvobodit... zase žít." Plamen v lucerně se zachvěl. Hideki byl k tobě dost přátelský protože řešit něco násilím nebyl jeho styl. Z kapsy vytáhl úzkou lahev saké i s 2 miskami.

Mizuki Odoamne

Mluvil slušně a při zmínce Kasumiho, se pousmála. "Pocházíš z chrámu ?" zeptala se ho, protože podle toho jak mluví, a podle toho všeho ostatního si to myslela. Musí být dobrý. Vzhled může klamat. řekl si sama pro sebe a usmála se na něho. Udělala dvě osmičky s katanou a zasunula jí do pouzdra na zádech tentokrát bez fáče, který je doma. Počkala až mu odpoví, jestli vůbec. "Jsem uprostřed tréningu." odmlčela se a pohlédla na něj zvědavě. Byl mladší a menší než já, ale Kasumi vždy věděl co dělá. Zhluboka se nadechla a dokončila svojí myšlenku. "Tak pojď, zaútoč. Zatrénujeme si spolu." řekla příjěmně. Mohlo ho to překvapit, respektive si myslela že ho překvapí takováto žádost už kvůli jeho přístupu a úctě, kterou dával najevo. Tak se ukaž proč ty by si mě měl ochraňovat. pomyslela a připravila se.

Yoshiro Aka - Tayiou

Trochu sebou cukl, když na něj mnich položil ruku. Nebyl zvyklý na něco takového. Hlavně na to, že se ho lidé dotýkali. Pomoci? Jak by mi mohl pomoci? Přemýšlel o jeho slovech, jestli by to bylo opravdu možné za sebou zanechat všechno to špatné co ho potkalo. Z lehu si sedl vedle mnicha hlavou se opřel o zeď. Myslíte to vážně? Osvobodit mě od toho všeho? Ale jak? Vymazat mi paměť? Nebyl bych to už já. Nebyl bych někdo úplně jiný? Co mé vzpomínky na bratra? Povzdechl si a zavřel oči. A co by následovalo pak? Byl bych členem v téhle vesnici? Všechny ty věci, které jsem udělal, to mi nemůže být prominuto a odpuštěno. Otevřel oči a pohlédl na svého spolusedícího, který vytáhl ze své kapsy misky a láhev saké. Nevím, jestli jsem hoden toho začít nový život. Jestli si to zasloužím. Mohl jsem toho kdykoliv nechat, pokusit se utéct, nebo si vzít život. Já chtěl ale žít i za cenu toho všeho co jsem provedl. Cítil se po těch všech slovech zklíčeně a zničeně. Bylo to takhle snad poprvé, co se někomu v tomhle otevřel natolik. Bylo vidět, že si uvědomoval svých chyb a možná byl těd čas za ně zaplatit.

Mizuki <-

Saki

Taky se pousmál když si zmínila chrám a mírně přikývl. "Ano, jsem jeho součástí ačkoliv nemám přístup tam kam výš postavení jako je Kasumi-sama. Abych řekl pravdu, jsem jeho výběr a čistě v jeho službách. Zdržuji se tedy především v jeho prostorech." Vysvětlil aby si lépe chápala jeho uplatnění. Pak ale mírně ztuhl když si nabídla aby s tebou trénoval. "Mizuki-san moc rád bych pro vás cokoliv udělal, ale nemyslím si že je zrovna tohle dobrý nápad. Nechci vám nijak ublížit." Při jeho poslední větě to znělo celkem vtipně protože jeho výška sahala maximálně k tvým prsům a jeho dětský hlas to vylučoval ještě víc. Pak mu ale zřejmě došlo proč si ho požádala zrovna o to. "Nevěříš mi, že by tě někdo jako já mohl chránit?" Zeptal se trošku zklamaně a sklesle protože si ho zřejmě brala dost podle jeho věku jako ostatní lidé.

Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

"Ano myslím to vážně. Nebude to žádná chvilková záležitost ale časem si myslím že bych tě dokázal toho zbavit. Vymazat paměť ti nemohu ale můžu tě zbavit toho pohledu na věc. Bolesti kterou cítíš při svých vzpomínkách. Zkrátka se na to povznést." Usmál se a nalil vám oběma trochu saké. Následovně ti ho také i nabídl. "Odpuštění je poněkud rozporuplný termín v téhle situaci, ale myslím že většinu toho můžeš odčinit tím jak začneš žít od teď. Navíc, jak jsem řekl, za spoustu toho nemůžeš a teď máš možnost žít nový život. Ukázat své pravé svobodné Já. Nikdo ti nemůže vyčítat to, že si chtěl žít i přesto všechno."

Yoshiro Aka - Tayiou

Poslechl si jeho nabídku a vzal si nalité saké. Přiložil jej k ústům a nad celou věcí ještě přemýšlel. Zbavit se toho všeho. Možná..možná bych byl štastnější, stejný jako dřív. Ale všichni mě budou nenávidět za můj původ. Bolest a strach vystřídá nenávist. Budou se mě stranit, dívat na mě skrz prsty. Někteří se mě budou bát. Budu sám a nepochopený nikdy. Povzdychl si a napil se tekutiny. Bylo to poprvé, kdy ochutnal saké, takže jeho chut jej překvapila. Škytl si a napil se znova po doušku. Možná, že i přes to všechno, bych chtěl začít znova. tak jak bych chtěl já. Být tím, kým opravdu chci být a dělat to co by se mi chtělo. Dobře souhlasím s tím. Určitě ale podmínkou bude říct všechno o ostrově, informace, které by pomohli. Nepletu se? Na tvrdo se zeptal mnicha a dopil svou porci saké. Utřel si rty nepatrně se usmál na mnicha. Že by na něj působil tolik to saké?

Mizuki Odoamne

Kývla jsem na něj souhlasně, ale pak se zdráhal na mě zaútočit. "Saki.." řekla a nadechla se. "Špatně si mě pochopil. Kasumi-sama si tě vybral a to znamená, že měl určitě dost dobrý důvod, aby jsi tu byl zrovna ty, a já jeho úsudku věřím. " řekla trochu omluvně a doufala, že to chápe. "Chci si jen zatrénovat a vítr už není pro mě dostatečným soupeřem." řekla s úsměvem. "A navíc v bojí poznáš svého soupeře i přítele." dokončila svou myšlenku, a znovu se nadechla "Chvilku si zatrénujeme a pak potřebuji navštívit Hidekiho-sama, mého senseie, a udělat zastávku i u Kasumiho-sama, kvůli svému otci. mrkla na něj a doufala, že ho přesvědčí. "Jen ještě nesmím zapomenou na pohřeb." dodala smutné, protože na to skoro zapomněla jak se tu objevil.

Yoi Akuma

Taky mu podal ruku a s úsměvem si s ním potřásl. "A co to, že jsi se zrovna dnes objevil?" Zasmál se a pomalu se rozešel, ale jen pomalu, protože ho nebavilo stát na místě. Dal si do pusy jedno ze svých párátek a přežvykoval. Yoi nechápal, proč za ním teď najednou tak přišel, přeci jen o něm musel vědět nějakou dobu, když přišel zrovna v tuto chvíli. A trochu ho i zajímalo, proč nepřišel dříve, ale až teď když je v týmu a kámoše potřeboval hlavně předtím.

Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

Usmál se a taky se napil saké aby si v tom nebyl sám.
"Vždycky tě bude někdo nenávidět, ale svůj osud můžeš změnit. I v jejich očích můžeš vyrůst a mohou si tě oblíbit. Nenávist není napořád." Řekl optimisticky a znovu si nalil.
"Ano, rád bych abys mi pověděl všechno co víš o ostrově. Takové informace by pro nás byli velmi přínosné."

Mizuki <-

Saki

"Si chytrá Mizuki-san." Řekl s úsměvem a prohrábl si vlasy.
"Dobře tedy, přesvědčila si mě. Moc rád tě potom doprovodím." Sotva co to dořekl tak se rozeběhl sprintem přímo na tebe, vytáhl kunai a ve skoku zaútočil na tvé pravé rameno.

Yoi <-

Katashi Akuma

"Dřív jsem neměl odvahu na to se s někým jentak bavit. Byl jsem mladý."
Řekl se stydlivým úsměvem a vydal se do kroku vedle tebe.
"Slyšel jsem že letos jsi jediný genin z našeho klanu který se dostal do týmu. Jaké to je?" Zeptal se zvědavě a díval se na tebe s jakýmsi obdivem.

Mizuki Odoamne

Potutelně se usmála. Konečně pořádný tréning. pomyslela si, zaútočil rychle. Rozhodně už neváhal a vytáhl na mě kunai. Rozhodla se otestovat svojí rychlost. Byl ve skoku, takže rychle skočila do strany, aby se vyhnula směru útoku a bylo to z jejího pohledu doprava, aby mohla levou rukou udeřit do jeho předloktí s kunaiem a tím ho vychýlit, či ho donutit pustit. Druhou rukou zatnula pěst a mířila přímo na hlavu, chtěla na tělo, ale tím jak byl malí tak by to bylo na škodu.

Saki

Podařilo se ti uhnout celkem úspěšně, kunai projel tvými vlasy které vlály v dráze tvého pohybu ale zůstali v místě kde udeřil. Tvůj protiútok do předloktí ti taky vyšel, kunai pod náporem upustil a tvá pěst mířící na jeho hlavu ho tam také zasáhla. Při tvém úderu se však stalo něco zvláštního. Tvá pěst projela skrz jeho hlavu jako by to byl duch a vteřinu na to se jeho tělo pomalu rozpustilo v jakousi černou mlhu, která ihned zastínila vše kolem do 2-3 metrů. Neviděla si tedy ani na krok ale zaslechla si, jak někdo za mlhou běží směrem k tobě. Zvuky běhu byli slyšet za tvými zády.

Mizuki Odoamne

Na nic nečekala a chtěla pokračovat, ale najednou se rozplynul a byla kolem ní hustá černá mlha. Zajímavé, to je ono? pomyslela si a zjišťovala, v čem ten kluk vyniká. Zaposlouchala se a měla jen jedno vodítko, za jejími zády. Šáhla po kataně a z otočky rovnou sekla do mlhy za sebou. Původně jí nechtěla použít, aby se něco nestalo, ale po jeho vytažení kunaie už mohla.

Saki

Tvá katana projela mlhou a trošku si jí rozehnala, takže na tom místě bylo skrz ní chvilku vidět. Nikoho si tam ale v tu chvíli neviděla a zvuk kroků zničeho nic ztichl. Pokud si ale byla všímavá, mohla si zahlédnout stín postavy na zemi pod sebou jak se blíží k tobě, dokud nebyl přímo pod tebou. Přímo nad tebou, nad celou mlhou tudíž asi 3 metry ve vzduchu, letěl Saki který v ruce už držel asi 4 shurikeny. Šlo vidět že ti nechce ublížit takže záměrně je ze shora na tebe hodil tak, že se zabodali kolem tebe v kruhu. No, on však letěl dál jak nějaký pták takže přeletěl celou tu mlhu i s tebou. Šlo vidět že skoky mu fakt jdou, na to jak byl malý, se dokázal dostat do takové výšky celkem snadno. Při jeho dopadu udělal parakotoul, což už si mohla vidět protože mlha se už skoro celá ztratila ve vzduchu.
"Teď už bys mohla být ošklivě zraněná Mizuki-san." Řekl klidným tónem a pootočil hlavu na tebe. Ve tváři měl svůj typický úsměv.

Mizuki Odoamne

Sakra zanadávala si na to, že tam nebyl. Neměla jinou možnost ať chtěla nebo ne musela se v tu chvilku spolehnout jenom na její katanu. Zabodli se kolem mě shurikeny. V tu chvilku jí mohl zranit, ale neudělal to což bylo pochopitelné. Mlha se pomalu rozpadla a ona ho spatřila. "To ano." přiznala trochu zadumaně a možná i s trochou zklamání. Vrátila svou katanu na záda. "Ta černá mlha byla super." Řekla nakonec s úsměvem. "Mohla bych jedině použít Goukakyuu no Jutsu, ale to by bylo pomalé a zabralo by to jen na půlku té mlhy." řekla. "Půjdeme. Už není tak brzo ráno a potřebuji navštívit Kasumiho-sama." pobídla ho. Uvědomila si, že má katanu bez fáče a tudíž by se mohl dozvědět otec, že jí má. Ale teď se jí nechtělo chodit pro fáč zase domů. Pomalu odešla směrem k chrámu, který byl kousíček od nich.

Saki

Pomalu se vydal do kroku vedle tebe a zase se usmál.
"Není jedovatá, takže stačilo jen z ní vyskočit. A děkuji za pochvalu." Potěšila ho tvá reakce.
"Chytrý ninja má vždy navrch. Nemusíš být silnější abys byla lepší, ale základ pro vítězství je, být vždy jeden krok před nepřítelem." Řekl vážnějším tónem aby ti jeho poslední věty zůstali v hlavě a zapamatovala si to. Byla to rada jak od nějakého ninji který má za sebou už spoustu soubojů.
"Takže za Kasumi-sama? Hm, nedávno jsem ho viděl v chrámu jak hovořil s tvým otcem." Řekl naprosto v klidu, jakoby to byla běžná věc, přitom ho skoro nikdo z vesnice nevídá.