Den poté - Tsukigakure no Sato

Hiro Akuma

Poslechl jsem si ho a mírně se usmál. Asi tomu ještě pořádně nerozumím, protože to ještě nemám, ale neexistuje způsob, kterým by si mohl aspoň zkoušet a  zkoušet a na něco přijít? Může to zabrat hodně času, ale možná zde je možnost, jak se zdokonalit aniž by ti to někdo ukazoval.   Prohodil jsem jen tak do větru a bylo mi jasný, že to asi nepůjde. Yoi nakonec doufal, že půjdu do lepšího týmu a já se trošičku zachechtal. Zatím na všechno budu sám.. ani nevím, jestli to tam zvládnu, když jsem ještě ani nepřekročil startovní čáru. Řekl jsem a na jeho poslední větu přikývl a usmál se. I když řeknu blbosti, tak to má aspoň malinký efekt. Prolítlo mi hlavou a taktéž dal ruku Yoiovi kolem krku. Před námi byla celkem dlouhá cesta a já doufal, že to uteče rychle, protože už byla solidní tma a já se nechtěl tak pozdě potulovat po okolí.

Yoi Akuma

Pomalu došli až domů, kam se Yoi docela dost těšil. Yoi celou cestu nepromluvil, protože ho nebavilo přesvědčovat svého brášku, že svět není takový, jaký si oba dříve mysleli. Že i když by chtěl trénovat sám, tak zrovna s jeho kekkei genkai to moc nešlo. "No nic. Zítra mám tu misi a tebe taky čeká první ninja dobrodružství, tak jdeme radši spát." Řekl a s těmito slovy zamířil do jejich společného pokoje, kde se chystal ke spánku.