Den poté - Tsukigakure no Sato

Mizuki Odoamne

"Víš, kdybych měla probíhat každou mlhou co se kolem mě objeví tak by si zde nemusel být. Zkrátka nevím kde soupeř je a v nejhorším případě na něj nevědomky narazím a to je můj konec" pověděla mu cestou a pak jsme se začali bavit dále. Chvilku uvažovala nad tím moudrem co ji zdělil, ale to dostala ihned z hlavy, protože zmínil jejího otce. "Vážně?" řekla plná naděje. "Já ho už roky neviděla." zakončila trochu smutně. O čem se asi bavili. pomyslela si a pak se ho zeptala. "Nevíš o čem se bavili ? Nezmiňoval mě ?" Zeptala se plná naděje, podle jeho chování asi stejně neposlouchal cizí rozhovor, ale toto musela zkusit. "Byli to velmi nebezpečné a náročné dva dny." zakončila nakonec a pokračovala k chrámu.

Saki

"To máš sice pravdu ale risk je zisk. Když si v té mlze zůstala, hrála si mojí hru čili jsem tě měl přesně tam, kde jsem chtěl mít. A to je mnohem nebezpečnější." Konstatoval s úsměvem a pak ho zarazila tvá reakce když zmínil tvého otce.
"Zaslechl jsem něco o ostrově. Že je situace čím dál vážnější... No dál jsem už neposlouchal protože jsem jen procházel." Odpověděl na tvou zvědavost a pak se opět udiveně podíval.
"Neviděla si ho celé roky? Páni, to ti musí pořádně chybět že? To já to mám poněkud snazší."

Yoshiro Aka - Tayiou

Informace o ostrově. Hmm. Na chvilku se odmlčel a položil prázdný kalíšek vedle sebe na zem. Určitě nebude žádnou novinkou, že vás tam všichni nenávidí, nejraději by vás chtěli zničit a rozšířit vliv našeho boha přes celý svět. Můžu vám nakreslit mapu ostrova, kde se nachází doky. Říct pár důležitých lidí. Kdo ale opravdu vede ostrov to vám neřeknu. Hádám, že jistý muž, který tahá za nitky.. ale ten je ve stínech a jeho jméno nebo obličej neznám. Odmlčel se a obrátil svůj pohled stranou. A taky důvod mé cesty sem do Tsuki. Měl jsem se zde infiltrovat a získat čelenku vesnice. Bud někoho zabít nebo ukrást. Důvod nevím, měl jsem to prostě nařízeno.

Mizuki Odoamne

Ostrov... pomyslela si hned jí to připomnělo včerejší noc, kdy jsme někoho z ostrova potkali. "Ano chybí, ale chápu to, má moc práce. Proto je tu naštěstí Kasumi-sama, který na mě alespoň trochu času vždy má a můžu mu před vzkazy a nebo vzkazy dostávat." řekla jsem mu, nevěděla jsem co všechno o mě ví či neví. Brala jsem to tak, že asi moc ne. Asi má otce, v chrámu, a nebo je to sirotek. pomyslela si a na chvilku se na něj zadívala. Chtěla se zeptat, ale pak tu myšlenku zahodila, když už uviděla bránu chrámu do kterého vstoupila.

Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

"Dobře, děkuju, byl bych rád kdybys mi tu mapu nakreslil." Řekl s úsměvem a na chvilku odběhl. Když se vrátil položil před tebe tužku a papír, přičemž ti do misky dolil saké. Vstal a vrátil se zpátky ke dveřím.
"Už je ráno a já musím jít za Kasumim, půjdeš se mnou?" Zeptal se přátelsky.
"Kasumi je vůdce klanu Tsukiakari. Jeden z nejmocnějších lidí ve vesnici, je to přímá spojka s Kouteiem." Vysvětlil dodatečně protože mu bylo jasné že ho znát podle jména nemůžeš. Pomalu se chystal k odchodu a doufal, že ho budeš následovat.

Mizuki <-

Kasumi a Saki

Pomalu jste vstoupili do chrámu kam moc lidí přístup nemá. Ocitli jste se v hlavní předsíni která se táhla jako chodba dlouhá asi 100 metrů. Strop byl ve výšce asi 20. metrů a ve dvou řadách byli posázeny mohutné mramorové sloupy které byli krásně zdobené měsíční ocelí. Bylo zde hrobové ticho a z této chodby vedlo asi 5 průchodů do různých jiných místností. No než si se však stihla pořádně porozhlédnout, tak už zpoza jednoho sloupu vystoupil vysoký, stříbrnovlasý muž v leské zbroji kterého si moc dobře znala.
"Vítej drahá, slyšel jsem o tvém návratu. Čekal jsem ale Hidekiho a jeho vysvětlení, i tak tě moc rád vidím." Mluvil za chůze a pomalým krokem došel až k vám. Jakmile došel až k tobě tak neváhal a pevně tě s úsměvem obejmul.
"Díkybohu že si v pořádku."

Mizuki Odoamne

Úžasné. pomyslela si a sledovala vše kolem ní. Zpoza sloupů se vynořila postava se stříbrnými vlasy a zbrojí. Nemohl to být nikdo jiný než Kasumi. Oplatila mu obětí. "Děkuji, Kasumi-sama" řekla a mírně poklonila hlavou z úcty jako vždy. "První den nešel zrovna podle představ." řekla a pak se zamyslela. "Ztratili jsme člena týmu, Mangetsu Tsukiakari." řekla smutně a z formality, i když si ona sama myslela, že už to stejně ví. "Na cestě domů jsme potkali dva lidi. Bez váhání na nás zaútočili." řekla a trochu se rozvášnila. "Ale jednoho z nich jsme zajali, kluka. V podstatě jsme mu zachránili život." řekla a když se zmiňovala o klukovi tak byla slyšet trocha nenávisti v hlase. "Pomohl mi hlas mého otce v hlavě. Proto jsem zde, abych pochopila jestli to byl opravdu on a jak to dokázal." dokončila jsem svojí část tázavě.

Kasumi Tsukiakari

"Ano, o smrti Mangetsu už jsem slyšel, stejně tak jako o zajatci. Právě očekávám Hidekiho, který mi to vysvětlí. Potřebuju s ním mluvit." Řekl znepokojeně a popošel kousek od vás.
"Prosím následujte mě, počkáme na Hidekiho společně když už jste tu." Vydal se směrem do jedněch dveří kde mě svojí krásnou "kancelář" posadil se za mramorový stůl a rukou poukázal na 2 židličky aby jste se usadili také.
"Hlas tvého otce v tvé hlavě? Hm, nepochybně to byl on Mizuki-san. Znám ho už nějaký ten rok a nepřestává mě překvapovat. Jeho schopnosti zdaleka přesahují mé chápání, ale myslím, že to jak k tobě promluvil mělo co dělat s katanou kterou nosíš pořád u sebe." Usmál se a mrknul jak kdyby věděl naprosto dobře o co jde takže bylo téměř jasné že k tobě skutečně promlouval skrz tu katanu.

Mizuki Odoamne

Následovala ho do jeho kanceláře. Byla podobně znepokojena. Posadili jsme se na židličky a Kasumi odpoveděl na další otázku. Lehce otevřela svou pusu, jako znamení úžasu, ale hlavně překvapení. Takže je jim to jasný. Že jí mám. pomyslela si, ale byla na ní vidět úleva a byla ráda, že zatím nepřišlo žádné kárání. Letmo jsem se dotkla rukojeti katany a zavzpomínala na ten hlas. "Takže to tedy ví. Víte něco o té kataně Kasumi-sama? Nemůže mě náhodou i teď slyšet?" konstatovala trochu panicky a hned pokračovala ve své myšlence. "Nezlobí se ?" Zakončila s obavami a koukla provinile na Kasumiho jestli její otec něco nezmiňoval.

Yoi Akuma

Nechápal to. Prostě nedokázal pochopit chování kluka, který se tu z ničeho nic zjevil. Projevoval o něj takový zájem, který nikdy předtím neznal. Nevěděl jaké to je, když na něj někdo hledí s obdivem a skutečně se o něj zajímá. Však vypadá starší, musí vědět, jaké to je dostat se do týmu. Pomyslel si, ale odpověděl mu, jakoby nic. "No je to na nic. Můj brácha se nedostal a zřejmě to těžce nese." Pak se ale i on na něco musel zeptat. "Hele ale ty vypadáš starší. Nejsi už zkušenější ninja?" Měl problémy se svým tělem, neuměl ho pořádně ovládat. "Nemohl bys mě naučit užívat naše tělo?" Doplnil svou první otázku.

Yoshiro Aka - Tayiou

Sebral ze země tužku , papír a schoval si je k sobě do kapsy. Jít s vámi? Takže jsem volný, svým způsobem? Vstal a byl z tohoto gesta docela překvapený, že mu věří. Ten Kasumi..rozhodne co bude se mnou? Zeptal se mnicha a následoval jeho kroky. Vyšli ven a opravdu už bylo ráno. Nějaký čas trvalo, než se jeho oči přizpůsobily světlu. Když mu to už oči dovolí, rozhlédl se kolem sebe. Bylo to poprvé co uvidí na vlastní oči tolik nenáviděnou vesnici jeho lidmi. Dost se to tu lišilo od ostrova.

Mizuki <-

Kasumi Tsukiakari

"O takové kataně jsem nikdy nic neslyšel, je ale dost neobyčejná když skrz ní k tobě dokáže promlouvat tvůj otec. Zda tě teď slyší taky těžko říct." Zkonstatoval a pak se usmál na tvou další otázku.
"Ne, nezlobí se na tebe, je rád že si ho za ty roky špatného rodičovství ještě neodepsala. Moc si váží toho jak v něj vzhlížíš." Řekl upřímně a prohrábnul si své dlouhé vlasy.

Yoi <-

Katashi Akuma

"No, hehe, starší jsem ale zkušenější o moc ne. Je mi 18 a do týmu mě nikdy nedali. Nevim z jakého důvodu, nejsem úplný mamlas." Řekl a zasmál se.
"Takže docela i chápu reakce tvého bratra. No, s čímpak bys chtěl pomoci?" Zeptal se protože nevěděl co přesně máš namysli tím užíváním. Vypadal ale, že by ti rád pomohl. Zastavil se tedy a čekal na tvou odpověď.

Yoshiro <-

Hideki Senji-lin

"Ano si, ukázal si mi že nejsi špatný člověk povahou. To ostrov z tebe udělal uměle někoho jiného. Nemám důvod tě tu tedy nadále držet zavřeného." Pověděl s úsměvem a mávnul ať ho následuješ. Vyšli jste před jeho dům a ocitli jste se přímo v rušných ulicích. Bylo kolem 8 ráno a lidé zde pobíhali, prodávali na tržnicích, vybavovali se spolu. Vypadali tak šťastně a vklidu oproti osadě na ostrově. Hlavně byli svobodní.
"Jo víceméně Kasumi-sama rozhodne o tvém osudu. Ale neboj se, větší oběť budu momentálně já." Při poslední větě se na tebe zasmál a plácl tě po rameni aby si neměl strach. Vydal se pomalu směrem k chrámu a čekal že ho budeš následovat. Oči se ti trošku vzpamatovali a ihned sis mohl připadat trošku klaustrofobicky mezi tím vším davem který kolem tebe proplouval jak hejno ryb.

Mizuki Odoamne

Pozorně ho poslouchala. Třeba mě vážně slyší. pomyslela si, ale hodila to ihned za hlavu. Pak trochu zčervenala na zmínku svého otce. "Zas tak špatný není," řekla a pousmála se. "je potřeba jinde, nemůžu ho mí jen pro sebe." řekla optimisticky a mávla rukou i když každý znalejší by poznal, že se snaží být uctivá a mrzí jí to. Což se snažila maskovat. "Něco zajímavého, jste zjistili o tom útočníkovi z včerejšího rána?" zeptala se nakonec, aby odvedla konverzaci.

Yoi Akuma

Nikdy nebyl v týmu? Pomyslel si Yoi nechápavě. Začínalo mu být něco fakt divného, protože nejdříve jeho bratr, pak tenhle. Bylo celé zvláštní, že by jen tak nedali genina do nějakého týmu. Že by kvůli našemu klanu? Přemýšlel, ale nedokázal si to vysvětlit, když zrovna on v týmu byl. Pak si ale všiml, že Katashi čeká na jeho odpověď. "Jo! No s tím, co máme v těle!" Zvolal, ale hned mu došlo, jak to celé zní. "Eh, no ovládat to železo, jak ho vystrčit z ruky a tak podobně." Zasmál se, protože celý jeho popis zněl trochu dvojsmyslně.

Yoshiro Aka - Tayiou

Nebyl na tolik lidí zvyknutý, zvlášt né tolik cizinců. Cítil se tu skličeně, jak sardinka. Nic neříkal a jen sledoval mnicha, který jej vedl k nějakému vůdci. Možná, že on teprve rozhodne co bude se mnou. Třeba mě zabijí nebo i možná něco horšího. Kdo ví, jaký ten člověk je. Přemýšlel nad tím vším a už nadále svému okolí moc nevěnoval pozornost. Z nějakého důvodu ale tomu muži věřil, že svá slova myslel vážně. Určitě nelhal, neměl ani důvod. Dále pak přemýšlel o své domovině. Budu otci a matce chybět? Zapálí svíčku na moji památku nebo má existence bude zapomenuta? Budu neúspěch, který bude kaz na jméně rodiny? Povzdychl si a již nadále nad tím raději nepřemýšlel, protože jej to uvalilo do deprese.

Mizuki, Yoshiro <-

Yoshiro spolu s Hidekim pomalu došli k chrámu a také do něj vstoupili. Vydali se rovnou do místnosti která byla hned napravo od vchodu kde měl Kasumi svou kancelář. Než stihl Kasumi odpovědět na Mizukinu zvědavost, tak do dveří vešli ti dva.
"Ahoj Mizuki-san. Kasumi-sama." Pozdravil Hideki hned co vás spatřil.
"Prosím, nechte nás." Odpověděl Kasumi vážným tónem, že mnich skoro ani nestihl pozdravit a mávl na vás aby jste opustili místnost. Chtěl si promluvit pouze s Hidekim o samotě. Saki na nic nečekal a vyrazil jako první zpátky na chodbu.

Yoi <-

Katashi Akuma

Katashi se upřímně zasmál z tvého popisu ale přikývnul jakože ti rozuměl a že tě chápe.
"Jasně že ti pomohu. Stejně nemám co jiného na práci a pohřeb nějaké holky z klanu Tsukiakari se odehraje stejně až k večeru." Pověděl upřímně a pozvedl svou ruku před sebe. Z malinkých pečetí které máš i ty se začali vysouvat železné nitě ale po chvilce sis všiml, že začali vylézat i z kůže, kde pečetě nemáte. Stejně jako ten z ostrova proti kterému jste bojovali. Netrvalo dlouho a kovové dráty měl vysázené z celé ruky až k loktu takže to vypadalo, jak kdyby měl posázenou ruku jehlama. Byli vysunuté jen několik centimetrů, ale podivné bylo, že se vlnili ve vzduchu jakoby byli živé.

Mizuki Odoamne

Odpověď se ji nedostala, ale bylo to kvůli tomu, že přišel Hideki, což bylo v pořádku, ale byl s ním ten kluk,a to se jí nelíbilo. Co tady dělá?! pomyslela si trochu naštvaně a pak koukla na Hidekiho s trochu nechápavým pohledem. "Dobrý den Hideki-sama." pozdravila nakonec uctivě a mírně poklonila hlavou, a na Yoshira ani nekoukla jako kdyby tam nebyl. Kasumi najednou hodně zvážněl, a ona ho ihned ho uposlechla, a odešla na chodbu, kde měli počkat.

Yoshiro Aka - Tayiou

Sotva co tam přišel společně s mnichem měl jít zase pryč. Jelikož nebyl nějak představen tak nepozdravil osobu a mlčky zase vyšel ven z místnosti. Jeho pozornosti neutekla dívka, kterou znal od vidění ze své mise na moři. Usmál se a prokřupal si prsty. Takže ona bude ignorující typ. No lepší než ten agresivní. I když hádám, že u ignorace to jen nezůstane. bude mě vinit za smrt její kamarádky. Opřel se o zěd a založil si ruce na prsou. Měl zavřené oči a přemýšlel, co by se hodilo jí něco říct na prolomení ledů. Přeci jen tu bude dlouho a moc lidí tu neznal. Ehm.. tvé kamarádky.. je mi líto. Dostal ze sebe těch pár slov a oddychl si, když je dokázal vyslovit. Očekával, že možná tyto slova u ní vyvolají agresivitu či větší zhnusení jeho osobou. Nevěděl však co jiného ji říct.

Mizuki Odoamne

Stáli jsme na chodbě a Hideki měl co vysvětlovat. Rozhodně i mě, protože mě zajímalo proč je tady on. Koukla se na Yoshira, jako kdyby poprvé zaznamenala jeho přítomnost a on pronesl svá slova. "Nelži. Je ti to fuk." odsekla mu nepříjemně a probodla ho zkoumavým pohledem, viděla první jeho slova co k nim pronesl a pak na ně zaútočil.

"Nazdár děckáá, mému bráškovi je smutno a chtěl by nějakého nového kamaráda. Kdo si chce s námi hrát?" Zařval na ně z plných plic a rukou při tom zašmátral do své brašny. Z ní vytáhl dva shurikeny, které mrštil na ty tři. "Bude to zábava! Jen prosím neumírejte rychle, to by mě a mého bratra rozesmutnilo."

Nemohla jsem si vybavit nic jiného. Teď tu přede mnou stojí jakoby nic. Jenže Hideki ho sem dovedl ať už provedl s ním cokoliv. Uhnula pohledem "Jmenovala se Mangetsu." řekla tiše a vypadala, že přemýšlí. "Dnes bude pohřeb. Byla to tichá holka, ale určitě byla z nás nejsilnější." dokočila a opřela se o zeď.

Yoshiro Aka - Tayiou

Bylo to jen pár prázdných slov. Necítil lítost, tu holku ani neznal navíc ji sám nezabil. Lidé umírají každý den. Jednou zemřít musíme, ta holka měla bohužel smůlu v tom, že se ji to stalo tak brzo. Své myšlenky raději nahlas neříkal, protože věděl, co by následovalo. Mangetsu..zapamatuj si její jméno, jinak zmizí ze tvých vzpomínek, zmizí její existence. Otevřel oči a olízl si suché rty. Nejsilnější a přesto umřela na takovém bídném místě. Věnoval letmý pohled směrem k dívce a přemýšlel co dalšího by jí mohl říct aby řeč mezi nimi nevázla. Konverzace nebyla jeho nejsilnější stránkou. Jak se jmenoval ten kluk? ten který mě.. Nachvilku se odmlčel, uhnul pohledem a pokračoval dál v mluvení. ..zachránil?

Mizuki Odoamne

Poslouchala ho, i když to vypadalo, že ne. Na pronesenou větu nijak nezareagovala a vypadalo to, že jí ani neslyšela. Doufám, že alespoň Kasumi-sama ho nějak potrestá. pomyslela si sama pro sebe. Pak, ale posunul konverzaci dál což by ona nedokázala, ani by asi nechtěla. "Jmenuje se Yoi..," řekla opět tiše a pak na něj po dlouhé době pohlédla: ", Yoi Akuma. Měl si štěstí, že tam byl on." poznamenala už o něco hlasitěji čímž narážela i na to co mu řekla ve vzteku na moři, že ona by ho rozhodně nezachránila. "Co si nasliboval, že tě volně nechali běhat." řekla ostře a bylo vidět, že jí to celé zžírá a chtěla znát důvod, proč by nemělo.

Yoshiro Aka - Tayiou

Tak Yoi Akuma. Je to zajimavé jméno, které si určitě budu pamatovat. Mlčky zareagoval kývnutím hlavy a ušklíbl se při zmínce jeho propuštění. Poté se škleb změnil na úsměv a odpověděl dívce. To měl, ale taková Mangetsu ne. Jí to stálo život a já tu stále stojím, před tebou, ve tvé vesnici. Jak ironické, že? A nespravedlivé. Zakryl si část obličeje rukou a vycenil zuby. Trochu si do toho všeho rýpnul slovně. Možná aby ji k něčemu vyprovokoval? Spolupracuji úzdce s vesnicí, zrovna jdu k vaší Kasumi- sama.

Mizuki Odoamne

Poslechla si ho a dost jí to vytočilo. Kdyby byli kdekoliv jinde asi by reagovala dost agresivně. Zatnula pěsti až jí klouby zbělali. Ale nepohnula se. Tady ne, nemělo by to cenu jen by se všechno zhoršilo. Pak dokončil svou mluvu a bylo vidět, že Mizuki se trochu ulevilo od naštvání. Jestli bude v tomto jednání pokračovat doplatí na to. pomyslela si a pak se zhluboka nadechla. "Když myslíš." poznamenala tak nějak ke všemu a opřela se ramenem o zeď čímž mu dala najevo, že se sním už dál bavit nebude a ukončila konverzaci z její strany.

Saki

Chvilku jen mlčky stál kousek od vás a poslouchal vaší konverzaci která byla tak napjatá, že by si z toho i člověk začal okusovat nehty. Vypadalo to že každou chvílí se tu rozsekáte navzájem a tím co řekl Yoshiro naposled, to možná trošku přehnal. Pomalým krokem tedy došel k vám a stoupl si mezi vás jako zeď. Bylo to celkem vtipné protože oběma sahal asi po prsa takže jste na sebe přes něj stejně viděli.
"Tak to už by stačilo. Ani Hideki-senpai, ani Kasumi-sama by si nepřáli, aby jste tu měli mezi sebou nějaké rozepře a nedej bože něco víc." Řekl svým typickým dětským přízvukem a přelétavým pohledem pohlížel z jednoho na druhého.
"Mizuki-san prosím, zachovej důstojnost a zůstaň klidná. A ty chlapče z ostrova vrahů, nevím co mají s tebou v plánu, ale ať je to cokoliv tak prozatím si tady pouze na návštěvě. Ukaž tedy trošku respektu a slušnosti." Řekl hlasitěji směrem k vám a bylo vidět že to myslí vážně. Když to ale dořekl ozvala se rána jako z děla, jakoby někdo silně udeřil do stolu. Rána se ozvala rovnou za dveřmi v Kasumi kanceláři. To už jste ale zaslechli hlasy - především Kasumiho který ho pěkně zvýšil když byl slyšet i přes ty tlusté dveře.

Kasumi a Hideki

"Uvědomuješ si vůbec co si způsobil?!"
"..já moc se omlou-"
"Přidělil jsem ti tenhle tým protože si jeden z mála komu tady můžu věřit a ty si takhle selhal! Hned první den!" Nastalo chviličku ticho - zřejmě než se Kasumi zhluboka nadechl, no, pak hned zase spustil.
"Můžeš mi říct na co si myslel když si je vzal tak daleko na moře? Mangetsu... Jak to asi vysvětlím jejím rodičům? Celému klanu?" Nastala zas chvilková odmlka a pak se ozvalo ještě hlasitěji než doposud:
"Co kdyby se to stalo Mizuki!!! Víš ty vůbec co by to znamenalo?!?!"
"J-já..."
"Dám ti ještě jednu a poslední šanci a to jen proto, že už je trošku znáš a nemám teď koho jiného bych místo tebe nasadil. Jestli se ale Mizuki něco stane pod tvým dohledem, nejen že už nikdy nebudeš fungovat jako ninja, ale osobně ti i zlámu všechny kosti v těle.... Rozuměl si mi?"
"A-ano.."
"Teď mi zmiz z očí. Pohřeb pro Mangetsu uspořádáš sám když si něco takového dopustil, a toho kluka ti přidělím do týmu. Nikdo tý vaší bandě nepomůže líp, než ten kdo zná nepřítele tak dobře. Je mi to tedy fuk, ale pokud něco provede, logicky a automaticky to padá na tvoje triko. Plně za něj teď ručíš a doufám... že tentokrát víš co děláš." Dořekl a nastalo ticho. Doposud jste slyšeli zřetelně každé slovo, ale to Kasumi asi netrápilo. Hideki zřejmě neměl slov nějak reagovat a tak se jen ozvalo odšoupnutí židle a kroky které se blížili ke dveřím. Dveře se pomalu otevřeli a z nich vyšel úplně zničený mnich který vypadal naprosto sklesle. V očích měl dokonce malé slzičky, protože sám si moc dobře uvědomoval svých chyb. Bylo toho na něj moc.
"Půjdeme děcka..." Řekl potichu za chůze a vydal se přímo k východu z chrámu.

Yoshiro Aka - Tayiou

Dál už nic neříkal a tušil, že jejich debata je u konce. V tom se tam připletl nějaký prcek, který mu přišel naprosto vtipný. smích však dokázal potlačit. Jistě jistě, ale já jen poukázal na tu nespravedlnost ve světě. Povzdychl si a prohrábl své vlasy směrem dozadu. V tom se ozvala silná rána z kanceláře a řev šel slyšet až ven. Poslouchal o čem se tam hádají a napjatě čekal jaký vlastně bude jeho verdikt, co s ním bude. Takže budu s níma v týmu, no tak to ta holka bude mít obrovskou radost. Vlastně já ji mám taky, aspon se nebudeme nudit. Usmál se na Mizuki a mrkl na ni spiklenecky. Poté, když mnich vyšel z místnosti tak jej mlčky následoval jakoby se nic nestalo.

Mizuki Odoamne

Vložil se do toho Saki. To chci vidět jak s ním budu vycházet. pomyslela si sarkasticky a dále byla opřená ramenem od zdi. Byla ráda, že se do toho Saki taky zapojil, protože už neměla chuť něco namítat. Najednou se ozvala rána a já trochu nadskočila a zkoumavě jsem pohlédla na dveře. Poslechla jsem si celou konverzaci. Nejednou mi naskočila husí kůže, když Kasumi zmínil moje jméno, i s výhrůžkou což mě trochu vyděsilo. Musím dávat na sebe pozor. i hned jsem to hodila za hlavu, protože padl verdikt, že bude s námi v týmu. Mrkl na ní, on se jí fakt snažil vyprovokovat nebo to nechápala. Jen se nesupěla a dala znát svůj nesouhlas, ale nic neříkala, protože vyšel Hideki, který byl poměrně zničený, bez okolků jsem ho následovala se zamračeným pohledem.