Pátrání při pobřeží (Clover, Sedmička, Mokuto)

Izuki

"Máme tu společnost," a ukázal jsem na Youshiho. "Možná někdy v soukromí," usmál jsem se na ní a vstal jsem, přitom jsem pomohl na nohy i Kenji. "Navíc... Rozhodně vypadá na to, že se tím až moc dobře baví," přitom jsem spražil Youshiho pohledem zabijáka.

Kenji

Díky jeho ruce semi vstalo líp,díky,a můžeš ho nechat,je pravda že mi tu hrajem divadlo řekla a koukla se na Youshiho

Youshi Izumi

Usmál sem se a taky sem vstal. Ach jo...vubec se mi na tu misi nechce..raději bych šel někam si odpočinout

Izuki

"Tak ještě počkat na senseie," řekl jsem a chytil jsem jednou rukou Kenji kolem pasu. Ach jo... Doufám, že si to nevyloží špatně...

Kenji

Nevšímala jsem si Izukiho ruky kolem mého pasu,víc jsem byla zaměřená na bolest mé ruky. jau.... co to může být..hrozně to bolí...a ta bolest mi jde do celého těla oddychlasi ale přežít to musim když chci zabít....zabít....brášku Izuki....možná se mi ta pomoc bude hodit,časem

Izuki

Usmál jsem se na ní, protože si mě konečně opravdu všimla, aniž bych k tomu dal nějaký podmět. "Bolí Tě to moc," zeptal jsem se jí, když jsem jí na očích viděl, že jí ta ruka stále bolí. Je možný, že snad nějaký mutant? Ne, to ne... To není možné...

Kenji

Ano,bolíto docala dost ale zvládnu to Pomalu se pustila z jeho ruky a sedla si do trávi,a čekala stále na seinseie aby už konečně mohli jít natu pláž vymlátit ty mutanty

Izuki

"Proč přede mnou furt utíkáš," zeptal jsem se jí, když mi zase odešla o kus dál a sedla si do trávy. "Já Tě mám rád, tak proč? To se bojíš, že bych mohl vybuchnout?"

Kenji

Neutíkám...snažim zabavit bolest,nebojimse že bys vybouchnul ale každej je jinej,každej se narodil pro něco a já jsem mstitelka.Celej život mě drží zásada která mě nepustí dokuď to nesplním,bolest,utrpení i další a to vše mě bude provázet dokuď to nesplnim,a tim úkolem je zabít jednoho člověka.Až ho zabiju tak budu mít klid,a proto potřebuju pomoct,myslela jsem si že nato mám ale ta bolest a utrpení,stím se nepohnu dál.A proto tě žádám po druhé a taky naposledy jestli mi pomůžeš? vyklopila to naněj a přitom si oddychla

Izuki

"Samozřejmě Ti pomůžu..." řekl jsem jí s úsměvem a objal jsem jí v oblasti hrudníku. Nehodlal jsem jí pustit, ale nakonec mi to svědomí nařídilo a já ji pustil. "Omlouvám se... Nechal jsem se unést," omluvil jsem se jí.

Kenji

Né...v pohodě řekla mu a chytila se za ruku kde měla tu spáleninu stále to bolí víc a víc tak kde je ten sensei?? diť tam už je asi hodinu řekla nahlas

Izuki

Chytil jsem jí za tu ruku. "A kdy se to přesně objevilo?" zeptal jsem se jí. Možná to neví, ale pokud nějaký mutant...

Kenji

Všimla jsem si toho až tady u márnice,jinak fakt nevim řekla klidně ale docela to bolí

Izuki

"Raději bychom měli zajít nejdřív za doktorem... Nelíbí se mi to," řekl jsem nejistě a chtě nechtě jsem Kenji táhnul k doktorovi. Přinejhorším jí ponesu, ale do by mohlo dopadnout špatně.

Kenji

To je dobrý...půjdu sama řeklamu a šla po jeho boku do nemocnice snad to nebude nic vážného

Izuki

Jako obvykle, když jsem přišel do nemocnice, tak přiběhlo raději několik doktorů, abych ještě neporanil někoho okolo, ale jejich překvapený obličej, když jsem byl zcela zdráv, byl k nezaplacení. Místo toho jsem ukázal na Kenji a její obvázanou ruku.

Kenji

Jak já nesnáším doktory.... pomyslela si,natáhla ruku tak abyse naní mohli kouknout doktoři dávejte bacha je to součást mého těla! předem je upozornila protože zná doktory hlavně rychle...máme eště práci

Doktoři byli zmatení, protože vyléčily všechny už předchozí den...
Ale přesto se rychle seběhli aby zranění vyléčily...
Bez větších problémů...
Sensei mezitím stepoval přede dveřmi do nemocnice...

Izuki

"Tak jdeme," strhl jsem Kenji, když už byla zdravá a běžel jsem s ní za senseiem. "Hai, sensei," řekl jsem mu, když jsem k němu i s Kenji doběhl.

Youshi Izumi

Došel sem pomalu k nemocnici kde už stál sensei

Kenji

Dobrej.....sensei pozdravila senseie a šla napřed v chůzi směrem kté pláži.Po chvilce se ani nehnuli tak se zastavila dete? nebo ne? zeptala se jich

Fajn... takže můžeme konečně vyratzit nebo budete zase někam utíkat... zeptal se

Izuki

Šel jsem vedle Kenji po celou dobu, ale zřejmě mě zase přehlídla. Po čele mi sjela anime kapka a já sklopil hlavu.

Kenji

Ne....nikam utíkat nebudu řekla jasně a podívala se nevhroucím pohledem na seinseie,pak se otočila na Izukiho děje se něco?

Izuki

"Nic, nic," zbystřil jsem a nuceně jsem se na ní usmál. "Tak jdeme," řekl jsem a přidal jsem do kroku.