Cesta pro Tatsuyovu katanu (Tatsuya)

Námořník se jen pousmál. "Jedeme do Konohy, ještě s támhletim chlápkem."

Tatsuya

"Tak to se hodí," usmál jsem se. "Takže máte stále ještě volná místa?" raději jsem se ujistil, ale vše nasvědčovalo tomu, že místa je dost. Konečně se také někam podívám... V Soragakure to sice nevypadalo nejhůř, ale Konoha je přeci jenom vesnice ukrytá v listí... Tak mě tak napadlo... Otec používal víc jak jedno zvíře a mě napadlo, že ty jsi taky furt sám. Nemrmlej... Buď rád, že se někam dostaneš... Beru to jako ano.

Námořník

"Vidíte tu snad tolik lidí, aby jste s námi jed nemohl, pane?" Zeptal jsem se s úsměvem ironicky a zatáhl za páku a loď se pomalu rozjela a chlápek s bílými vlasy a černou kapucí přez hlavu došel až na hrot lodě a sledoval vodu.

Tatsuya

Co to může být za člověka? ptal jsem se sám sebe v duchu, když jsem se s úsměvem otočil od námořníka a pozoroval toho neznámého. Nikde jsem ho ještě neviděl... Alespoň ne nikoho, kdo by vypadal takhle...

Loď se rozjela na širé moře a chlápek s bílými vlasy si vytáhl kompas a podíval se na něj a následně ho zase dal do kapsy. Když ho tam zandal tak se od kompasu zajiskřilo.

Tatsuya

Zakryl jsem si výhled rukou, protože mě světlo nejdříve oslepilo, ale pak jsem toho bělovlasého bedlivě sledoval. Hm... Podezřelý je dost... No to si říkám taky, ale nejsme ve vesnici... No jo, my jsme vlastně na něčem jako je dovolená... Nech si tu ironii, je jasný, že musíme zůstat být obezřetní.

Námořník

Zakašlal jsem. "Máte čim zaplatit?" zeptal jsem se a sledoval Tatsuyu a Bělovlasého.

Tatsuya

No jo... V Henge podobě jaksi peníze nevytáhnu, když jsem si je nepřipravil... No co, už jsme vyrazili, proměnil jsem se zpátky, stejně tak Kiteisochi. Z kapsy, ve kterém jsem chvíli šmátral, jsem vytáhl několik málo mincí. Nemůžu utrácet... Sice mám své úspory, ale nejspíš všechno utratím za meč... To znamená, že v Listové budu muset vypomoc, jinak se nejspíš nevrátím..

Námořník si peníze vzal, ale v zápětí se otočil Bělovlasý a sledoval tě, ale v temnotě od kapucy mu nebylo vidět do tváře. Pomalu šel k tobě a díval se na tvoji čelenku, ale to ty jsi neviděl. Blízko tebe však změnil směr a došel k námořníkovi a dal mu peníze a pak beze slov šel zase na hrot lodi.

Tatsuya

Už jsem se začínal bát... Raději bych... Vlastně ani nevím... Rozhodně bych však neměl nosit nic zpecifického... Kiteisochi došel až úplně ke mě a já si sundal čelenku, většinu svého vybavení až na jeden kunai a chtěl jsem si ještě sundat ten náhrdelník, ale vzpomněl jsem si, že už ho vlastně nemám. V Konoze nemusí vědět, že jsem ze Suichu, ale ten Bělovlasý a všichni tady na lodi to už nejspíš vědí...

Bělovlasý se na tebe už ani jednou nepodíval a jen se díval do moře a něco si dělal s rukama.

Tatsuya

Nejspíš je nervózní... to já taky... Už si ho nebudu všímat, ale to bych dost riskoval... Snad není tak hloupej, aby zaútočil na lodi plné lidí... pomalu jsem přešel na levobok lodi a díval jsem se na moře. Tolik vody... Zvláštní...

Vlastně na lodi byl jen námořník, bělovlasý a Tatsuya s Kiteisochim.

Tatsuya

Ty bereš toho námořníka jako plno lidí? TO tu nejsou další pasažéři? Nezdá se... Raději jsem se otočil a vrátil jsem se doprostřed lodi. Tohle bude plavba...

Najednou však do vody vedle lodi udeřil obrovský blesk a nebe pomalu zčernalo a začlo středně pršet a voda začala být více rozbouřená. Bělovlasý však celou dobu stál klidně a sledoval rozbouřenou hladinu moře.

Tatsuya

Ty ruce... pečetě... sakra... je to past... Začalo mi to myslet až moc rychle a nejspíš úplně od věci, ale nervozita udělá hodně. Složil jsem tudíž vlastní pečetě na Mizu bunshin, ale zatím jsem vyčkával, třeba v tom prsty zase neměl.

Najednou se rozpoutala uplně z ničeho nic bouře a najednou se stožár lodi rozletěl do větru a na hlavu tatsuyi dopadl jakýsi sliz a když se podíval nahoru tak uviděl obří chapadlo.

Tatsuya

To nemůže být alespoň na chvíli klid? No co, započněme paniku... Rozeběhl jsem se směrem od chapadla, protože to vypadalo, že mě hodlá rozmáčknout. Kiteisochi se rozeběhl na druhou stranu a běžel k Bělovlasému.

Najednou však jedno chapadlo zamířilo na Tatsuyu z druhé strany, ale v tu chvíli se chlápek otočil na patě a tiše řekl. "Chidori Eiso." V tu chvíli chapadlo rozzířnuté bleskem přepadlo do vody a Tatsuyu to tim pádem zachránilo, ale to příšeru rozzuřilo tak, že udělala díru do trupu lodě a loď pomalu klesala ke dnu.

Tatsuya

Na nic jsem nečekal a vytvořil jsem dva klony, jeden vyskočil nad rozbitý trup a druhý vyhodil mě k tomu prvnímu, ten mě poté chytil a hodil k Bělovlasému. "Kdo jste necháme na potom," řekl jsem, když jsem dopadl a udělal jsem kotoul vpřed. "Teď odtud musíme nějak vypadnout... Co ten námořník?" Kiteisochi byl naštěstí na té relativně správné straně u Bělovlasého, takže nic přeskakovat nemusel.

Bělovlasý nic neřešil a jen utrhnul prkno lodě a dal si ho do podpaží. "Doporučuji vzít si něco na čem se udržíte nad hladinou." Řekl Bělovlasý a najednou se ozval řev námořníka a pak jen jaké praksnutí, námořník byl na dvě půlky, protože ho roztrhnuly chapadla, ale v tu chvíli už se loď rozdělila na dvě půlky.

Tatsuya

Po vzoru Bělovlasého jsem vytrhl dvě prkna, jedno jsem dal Kiteisochimu do spodní části baťohu, aby se tolik nenamočil, a druhé jsen si vzal já.

V tu chvíli Tatsuya, Kiteisochi i Bělovlasý už byly v rozbouřeném moři. Síla bouřky byla tak silná, že z toho Kiteisochi i Tatsuya omdleli. Jediné co ve svém bezvědomí viděli bylo bílé světlo jako nebe.

Tatsuya

Co se stalo? Nevěděl jsem kde jsem nebo co přesně se stalo a nevěděl jsem vlastně ani jestli stále žiju. Jediné, co byla jistota, bylo to světlo.

Najednou jsi uviděl zářící slunce a čisté nebe. Ležel jsi na jakési pláži a Kiteisochi ležel vedle tebe. Kus od tebe leželo prkno, které měl Bělovlasý a od prkna vedlo několik stop pryč.