Cesta pro Tatsuyovu katanu (Tatsuya)

-> Můžeš mi laskavě říct, kde je psáno, že jsi se hrabal ve spisech a tohle našel?

Hiro

Jen jsem se pousmál. "Pro tvoji smůlu jsem byl na tebe nasazen už asi před měsícem a takovou dobu tě sleduji a ty ani tvůj vlk jste si toho nevšimnuli." Řekl jsem a vytáhl si z kapsy jakousi krabičku.

-> ale já neříkal, že je to nutná pravda

Tatsuya

"Hm... Vypadá to, že pro Vaši smůlu jste zjistil úplný kulový," zasmál jsem se. Takže to je nepřítel... Ať už je z vesnice nebo ne, tak je to nepřítel... A nedá se to vyřešit jemněji? Hmph... jemněji říkáš... "No, a protože nemám čas na to se tady s Vámi bavit, tak se omlouvám, ale loučím se s Vámi," řekl jsem mu a otočil jsem se, vytáhl jsem ruce z kapes a složil jsem pečetě na mizu rappu. Řekl bych, že záleží na něm, jestli to bude v klidu.

Hiro

Podíval jsem se na něj "Takže já vim kuloví?" Zasmál jsem se. "Jmenuješ se Tatsuya Gojo. Tvůj otec byl Luin Gojo, ale nakonec byl zabit, ale né tebou, protože na to nejsi tak silný. Opustil jsi svoji přítelkyni, protože jsi tak ubohý, že furt jen brečíš jak tě někdo zachraňuje a bůh ví co ještě. A v neposlední řadě máš sestřičku. Sestřičku, o které ani nevíš kde je a ví to jen ten kdo tě pozoroval a pdole tebe ví kulový." Setřel jsem ho a otočil jsem se k němu zády a kráčel ke spadlým palmám.

Tatsuya

Takže toho ví dost... Tenhle typ lidí zbožňuju, abys je donutil mluvit, musíš je naštvat... "Takže Vy říkáte, že víte o nee-san, hmph... Zvláštní, že jste neřekl ani její jméno a raději jste to rychle přešel... No nic, Vaše informace mě nezajímají, obzvlášť když to není nic nového," řekl jsem mu klidným hlasem a sedl jsem si na písek. Zajímalo by mě, kde nee-san je... Má pravdu, že to já jsem ten, kdo ví kulový, ale to je jedno... Musím z něj dostat co nejvíc... Alespoň vím, že o mě ví nejspíš všechno... Což znamená, že ví i o technikách, ale proč já? "Vím, že Vy víte, proč mířím do Konohy, tak mi řekněte, proč jste se ptal? Je mi jasné, že to, že jste byl na té lodi, nebyla náhoda."

Hiro

"Chytréj." Řekl jsem ironicky a otevřel krabičku a z ní vytáhl jehlu. "Potřebuju pro šéfa tvou a toho vlka krev, jen proto jsem tě sledoval." Řekl jsem a odhodil krabičku a jehlu si dal za opasek a vytáhl druhou krabičku, znovu vyndal jehlu a dal ji za opasek vedle té první.

Tatsuya

"No, tak to Vás šlechtí, že jste mi řekl pravdu," řekl jsem a pomalu jsem vstal. Znovu jsem zajížděl rukama do kapes, když v tom se jedna ruka zastavila u opasku a škubla sebou, vypadalo to jako bych něco odhodil, když v tom jsem škubl druhou rukou, která již svírala kunai, a ten vyletěl po Hirovi, v tu chvíli jsem se i s Kiteisochim dal na útěk. Naskočil jsem na něj a přitom jsem otevřel první kapsu jeho baťohu. Sakra... To mi moc k užitku nebude... Proklel jsem v duchu, když jsem místo kunaiů nebo shurikenů vytáhl dýmovnice. Dvě jsem hodil po Hirovi a jednu před sebe, aby kryla směr, kam utíkáme.

Hiro

Sám si říká o boj? Pomyslel jsem si a v rychlosti vytáhl středně dlouhou katanu, která měla skoro bělavou čepel a kunai jsem díky ní odrazil, ale následně jsem se ocitl v dýmu, což jsem už vůbec nečekal. Trvalo mi celkem dlouho než jsem se z dýmu dostal a proto už dým, který Tatsuya hodil před sebe zmizel a oni dva už byli někde pryč. Mají smůlu, že veškerý pohyb co se děl byl předem naplánovaný. Z ostrova se nejde skoro nijak dostat a je dost malý a v pralese, kde se dá jedině schovat jsou zvířata třikrát nebezpečněší než nějaký nukenin. Pomyslel jsem si a pomalu se rozešel směrem, kterým jsem myslel, že šli. Při tom jsem zastrčil katanu.

Tatsuya

Chce krev nás obou... Proč? CO je na ní tak zvláštního? Ale pokud potřebuje oba... Kiteisochi, schovej se, vykopej si díru, pokud to zvládneš, a zalez do ní... Pokud chce krev nás obou, tak mu to nesmíme dovolit, takže rozdělit se bude nejlepší řešení, i když nebezpečné. Rozumím... Hodně štěstí, Tatsuyo... Seskočil jsem z Kiteisochiho, který se dal vpravo, kde asi po padesáti metrech začal s hrabáním ve vyvýšenině, věděl, že odporovat mi nemá smysl. Já jsem běžel dál rovně. Co můžu dělat já? Těžko se někde zahrabu... Možná tu budou zvířata... Můžu vyzkoušet jejich nebezpečnost...

V tu chvíli Tatsuya uslyšel mohutné dupání a zem se začala silně klepat a najednou z křoví vedle něj vyběhli dva nosorožci přímo na něj a snažili se ho nabodnout na své mohutné rohy.

Tatsuya

"Že já na to vůbec myslel," postěžoval jsem si sám sobě v téhle kritické situaci. No, když to vemu tak kolem... Kiteisochi má pořád vybavení u sebe... Raději jsem vyskočil na jednu palmu. Snad ji neporazí... No jistě, že ji porazí... Aj se mnou...

Tatsuya se nemýlil, nějaká palma není pro nosorožce žádná překážka. V tu chvíli už Tatsuya dopadl k zemi a palma těsně vedle něj. Nosorožci však běželi dál od Tatsuyi, protože dostali z něčeho strach. Tatsuya za sebou uslyšel křupání větviček a pištivé skřehotání.

Tatsuya

Co může být horší jak dva nosorožci? Raději to nechci vědět... Rychle jsem se ze země dostal na nohy a utíkal jsem pryč, mířil jsem zpátky na to místo, odkud jsem přišel, protože bylo jasné, že se mě ten maník snaží najít a nejspíš už bude na druhé straně ostrova. Kiteisochi mezitím už byl noře úplně celý, ale dál v hrabání pokračoval.

V tu chvíli pištivý zvuky přestaly a Tatsuya pod sebou na zemi uviděl mihotavé stíny dvou siluet a na rameno mu spadla jakási sliznatá tekutina. Najednou před něj dopadla dvě stvoření, která nikdy neviděl.

(Akorát mnohem větší tlamy a dost naštvané výrazy.)

Hiro

Klekl jsem si k zemi a dotkl jsem se země ukazováčkem a zavřel oči. Fajn, Tatsuya je někde v pralese s těma potvorama a vlk, on je v podzemí? Tim lépe. Pomyslel jsem si a rozešel jsem se směrem k tomu vlkovi.

Tatsuya

"Sakra," proklel jsem, když jsem spadl na zem, kde jsem si "velmi pohodlně" sedl. CO to je? V tu chvíli jsem byl jako zamražený a nemohl jsem se hnout. C-c-co mám s tímhle dělat? Kiteisochi věděl, že mám nějaké potíže, ale nevěděl, jestli má běžet nebo zůstat. Nakonec vylezl ven a dal se na útěk směrem k Tatsuyovi. Lepší neposlechnout a nepřijít o přítele, než poslechnout a zemřít... Pokud zemře jeden, zemřeme oba, takže... Tady ten rozkaz neplatí.

Hiro

V tu chvíli Kiteisochi ucítil ránu do boku a rozletěl se do stromu o který se zastavil. Před nim jsem stál já. "Ještě jednou se představim, mé jméno je Hiro Hatake, zabil jsem Kazekageho a jsem z Haiko." usmál jsem se.

Dinosauři

Využili toho, že sedíš a rozeběhli se na tebe, ale jeden do druhého strkali, protože nechtěli nechávat část své kořisti tomu druhému. Nakonec jeden napálil do stromu a druhý vyskočil a snažil se tě svými drápy čapnout a kousnout tě.

Tatsuya

Ucítil jsem bolest, kterou Hiro způsobil Kiteisochimu, a to mě nejenom že probralo, ale také dost rozčílilo.Kiteisochi?! Musím se o to postarat... Ne,... Nemůžeš... Je z Haiko... Cože?! O důvod víc... "Mizu Rappa!" zařval jsem a spláchnul jsem dinosaura slabším proudem než obvykle, protože jsem v sobě to jutsu nějakou chvíli držel, vyskočil jsem na nohy a využil jsem toho, že jsou oba dinosauři zaměstnaní, a utekl. Nemůžeš... Co tvoje krev? Kdo se stará o krev, když je přítel v nebezpečí! Běžel jsem směrem k nim.

Dinosauři však nečekali a rozeběhli se hned za Tatsuyou, oba naráz skočili ze zadu na Tatsuyu a snažili se ho kousnout do zad.

Hiro

"Takže už jsi určitě uvědomil svého přítele, že?" Usmál jsem se. Následně jsem dal ruce do pečetě.

Tatsuya

Tihle snad neskáčou tak vysoko... Nečekal jsem na to, až mě srazí k zemi, přikrčil jsem se a odrazil se, aby byla menší pravděpodobnost, že mě ti dva ještěráci chytí. Snažil jsem se vyskočit na palmu, abych mohl v klidu skákat po nich.

Povedlo se ti to a ještěři naštvaně kousali do sebe.

Hiro

"Chidori Senbon!" Zvolal jsem a na Kiteisochiho se rozletělo několik Chidori jehel.

Tatsuya

"Yajuu no Ro-bu!" ozvalo se a vyrhl jsem se do rány chidori jehlám. "Omlouvám se, že jsem tě nechal čekat," řekl jsem Kiteisochimu. Takže raiton... To není vůbec dobrý...

Hiro

Jehly se do tebe zabodaly a v tobě se udělalo asi 6 malých dir a ztekla ti z nich krev. V tu chvíli jsem se objevil za bezvládnym tělem Kiteisochiho, bodl mu do břicha jehl a nasál jeho krev a rychle s jehlou odskočil a dal si ji za opasek. tatsuya už tuhle techniku dříve viděl, byla to technika Shushin no jutsu. "Už jen tvoji krev." Řekl jsem, ale v tu chvíli na mě ze zadu skočil jeden ten dinosaurus a začal mě kousat do ramene a já se ho snažil shodit na zem.

Tatsuya

Znovu ten shunshin... To se mi vůbec nelíbí... pomyslel jsem si a využil jsem situace. Sice to bude podraz, ale... V tu chvíli jsem nakopl Hira do rozkroku pořádnou sílou zvýšenou ještě silou vlka. Počkat... Kde je vlastně ten druhý? Nečekal jsem na to, kdy se tu objeví i ten druhý ještěrák, vzal jsem mu z opasku obě jehly a chystal jsem se vzít Kiteisochiho a utéct s ním.

Hiro

Do rozkroku mě netrefil, protože v tom fofru, kdy jsem sebou cukal, abych ze sebe dostal toho ještěra jsem se cukal tak, že se trefil do stehna a jehlu mi už vůbec nemohl vzít, protože byla za opaskem a pláštěm tudíž než by ji našel už bych byl zase jinde kvůli ještěrovi. když byl u mě Tatsuya a na mě ten ještěr tak jsem jen tiše řekl "Chidori Nagashi!" V tu chvíli ještěr odletěl.

Tatsuya

Utíkat nejspíš nemá cenu... Rozhodl jsem se a nakoncentroval jsem do rukou chakru. "Todome no Ichigeki!" zařval jsem a zamířil jsem mu pěstí do hrudníku. Druhou jsem vyčkával, protože on byl ten typ nepřítele, který se nenechá zasáhnout a jde přímo do protiúděru, alespoň jsem si to o něm myslel.

Hiro

Dostal jsem ránu, ale v tu chvíli ji dostal i Tatsuya, protože se dostal do pole Chidori Nagashi a proto musel mít nepěkně popálenou ruku. Pocítil jsem, že mi sebral trochu chakry a jen se na něj pousmál a sledoval ho. Chtěl jsem ho nechat útočit, abych pobavil svého boha ve kterého věřím.