Cena skutečného obchodu

Počasí v přímořském letovisku nebo spíše vesnici známé jako Ougonkogakure se zdálo být příznivé. Bylo již nad ránem a rosa, která pokrývala zelenou trávu již pomalu mizela. První sluneční paprsky pomalu dopadaly do oken ve vesnici a budily k životu i ty největší spáče. Kohouti ve vesnici ještě nehodlali dlouho vypovědět službu a tak s ranními paprsky přišlo i jejich nepříjemné krákavé kokrhání. Těžko určit, jestli to byli kříženci krkavců a slepic nebo snad samic krkavce a předchozích kohoutů, rozhodně ale bylo jejich krákavé kokrhání nepříjemné a na uši fungovalo jako motorová pila na dříví. Dnešek byl ale i přesto velmi významným dnem a to takovým, kdy měli nynější geninové konečně dostat oficiální prohlášení o absolvování studia a o svých nových týmech.

Juro Jichuuki

Probouzel jsem se pomalu ale jistě , neměl jsem rád rána ... strašně hluku od oken a žádnej klid
V postely jsem se protahoval a protestoval jít ven, ale i přez to jsem vyskočil z postele a hodil na sebe kalhoty a triko

Jin Jichuuki

Už asi půl hodiny před kokrhánim těch otravných ptáků jsem seděl na střeše našeho nově postaveného domku na stejném místě, kde stál ten dřívější vyhořený dům. Své dva dvoustranné meče jsem měl skříženě přichycené na zádech a ruce měl mrtvolně položené na svých kolenech a hlavu měl svěšenou k zemi a půlku hlavy mi zakrývala má oblíbená bílá kapuce a tudíž byly vidět jen šedivo bílé vlasy a část mé čelisti. Dneska je den kdy poznám své členy týmu, otázka je zda je to dobrá zpráva nebo spíše špatná. Jestli je budu muset chránit nebo se nebudu muset namáhat, protože budou dobří. Pomyslel jsem si a podíval se na východ slunce a následně se postavil a skočil něco jako nedokončené salto, protože jsem ho ještě moc neuměl, ale dopadl jsem na nohy před dveře našeho domu a pomalu vkročil domů, kde už jsem ucítil vůni přichystané snídaně.

Juro Jichuuki

Pomalu jsem došel z pokoje do kuchyně na snídani ,, když jsem uviděl bratra tak jsem se zasekl okem si ho projel a zase pokračoval dále až ke stolu .. zatu celou dobu jsme nevidal ani hlásku , v klidu jsem si přisedl ke stolu , jako každé ráno

Jin Jichuuki

Sedl jsem si naproti bratrovi a podíval se na něj pohrdavým pohledem a následně mé oči přejely k právě dodělané snídani, kterou matka donesla ke stolu. "Jestli si myslíš, že se z tebe stane ninja na úrovni jen díky tomu, že budeš furt mlčet, tak se celkem pleteš. Nemysli si, že to tvé mlčení někoho postraší." Řekl jsem tiše směrem k Jurovi a matka se na mě naštvaně podívala, ale její pohled jsem naprosto ignoroval a s chutí ukousl čerstvě namazaný rohlík.

Juro Jichuuki

Už jsem se nadechl že bych něco řekl, ale pak jsme se tak usmál a oddychl si,pak už jsem nepromluvil
odvrátil jsem pohled od bratra a vklidu jsem se zakousl do čerstvé nachystané snídaně .. Ninja na urovni ? To zase myslí jenom na sebe ?? ptal jsem se sám sebe v mé mysli na otázky na ktere jsme nemhol najít odpověd

Jin Jichuuki

Jen jsem se arogantně pousmál a dopil čaj a pomalu se zvedl ze své židle, kterou jsem následně i zasunul se slovy "Budu se za tebe možná modlit, aby jsi přežil s tvym přístupem první misi." pak jsem se pootočil na patě, zase se podíval na naštvaný výraz matky a s pohrdavým pohledem odešel z místnosti směrem ven z domu a po cestě jsem jen mávl rukou na pozdrav přicházejícímu otci a pak jsem už zmizel z domu.

Juro Jichuuki

Chvilku jsem kameně sledoval židly kde seděl a mezitím jsem dopil čaj a pak jsem se jenom usmál na matku .. Neboj , Bratra snadno překonám .. řekl sebevědomně a lehce se uklonil vltal jsem ze židle a zasunul ji .. pak jsem v klidu zamířil ke dveřím , cestou jsem s usměvem pozdravil poklonou otce a vyšel jsem mezi dveře

Midori Jichuuki

Až na ulici byla slyšet moje hádka s mámou.
Ne! Já si tu mikinu sundávat nebudu! řval jsem na matku. Ale venku je vedro upečeš se! Pokusila se mě matka přesvědčit. Nemám pod triko... To je co? řekl jsem jí nakvašeně a vypálil z dom, ve své klasické mikině a boxerami za páskem. Cestou městem sem Narazil na Jina který vypadal že má podobnou náladu jako já. Došel jsem ho a šel dál vedle něj. Čau, taky jsi měl příjemný rodinný ráno? Zeptal jsem se ho ironicky.

Jin Jichuuki

"Fhh, uf." Hlasitě jsem vydechoval na pošlapané trávě jedné z tréninkových louk. Nevím zda zvládnu boj s dvěma dvoučepelovými meči. Budu muset více trénovat. Pomyslel jsem si a zasadil si oba dvoučepelové meče skříženě na záda. Najednou ke mně přišel ten jedináček. Hm, promluvil na mě ten co porušil tradice našeho klanu, jak hnusné. Pomyslel jsem si a podíval se na něj. "Počkej, to mluvíš na mě?" Řekl jsem arogantně.

Midori Jichuuki

Jééžiši, další co mě bude odsuzovat za to že jsem jedináček. zabrblal jsem si jen tka pro sebe, ale tak že to Jin v pohodě slyšel. Né, já jsem se bavil s tím stromem za tebou víš... Chodím se s ním bavit každý den. Rozumíme si, protože nás oba pruděj rodiče.

Jin Jichuuki

Hm, snaží se být vtipný? Pomyslel jsem si a rozešel se akdyž jsem prošel kolem něj tak jsem jen tiše dodal. "V tom případě vás nebudu rušit." Dodal jsem a s ironickym úsměvem jsem odcházel pryč.

Midrori Jichuuki

Jéžiši. Ty si tak laskavej. pousmál jsem se a vyskočil si do koruny stromu a začal jsem si tam povídat tak nějak sám pro sebe. Slyšels to stromečku? On si asi vážně myslí že sem sem šel abych si povídal s někým jíným než s tebou řekl jsem znovu tak nahlas, aby to Jin slyšel.

Jin Jichuuki

Když jsem to uslyšel tak mi došlo, že si ze mě chce vystřelit, ale jelikož jsem byl dost arogantní tak jsem to ignoroval. Blbec, ten taky dlouho nepřežije jako můj bratr. Pomyslel jsem si jen a přeskočil plot oddělující tuhle louku s tou vedlejší a začal trénovat s jedním dvoučepelovým mečem.

Midori Jichuuki

Pomalu jsem lezl taky aby mě neviděl přes plot.
Poté jsem ho rychle přeskočil a za letu vytáhl své dva boxery a nasadil je.
S každým z nich jsem zablokoval jednu čepel. Cvičný souboj? zeptal jsem se jenom s úšklebkem na tváři.

Jin Jichuuki

Trénoval jsem v klidu, ale pak můj meč zablokoval ten jedináček a tak jsem se na něj podíval svými tyrkysovými oči. "Z čeho soudíš, že mám zájem zaškolovat nějakého jedináčka?" Řekl jsem arogantně a cuknul rukou dopředu a nahoru tak, že najednou hrot jedné z čepelí mířil na krk toho Jedináčka a druhá čepel mířila na jeho nohu. V zápětí jsem vytáhl druhý dvoučepelový meč.

Midori Jichuuki

Silně jsem bouchl boxerem na tu čepel která my šla na krk a přeskočil tu která my šla po nohou.
Jmenuju se Midori, Midori Jichuuki. Druhý boxer jsem dal jekoby za čepel druhého meče a poté jsem otočil zápěstím tak že jsem se dostal pod něj. Prudce jsem trhnul rukou nahoru a meč Jinovi vylétl z ruky a bodl se do země asi 2 metry od něj.

Jin

Vylétl mi meč z ruky, stejně jsem byl v boji s obouma celkem nešikovný a tak mi spíše pomohl. Pak mi řekl jméno a já se zatvářil nechápavě. "Mě tvé jméno nezajímá." Řekl jsem mu a dal jednu nohu za druhou a dal na ní váhu tak, že jsem se protočil a dal prst do díry v rukojeti a zatočil s mečem tak, že mířil na břicho Jedináčkovi a ještě k tomu se točil jako Shuriken.

Midori

Nastavil jsem znovu oba boxery. Jedním jsem vyblokoval jednu čepel a druhým druhou.Boxer v práve ruce jsem přetočil aby byl opačně než ten v levé. Nyní měl Jin meč zablokovaný. Prudce jsem objema rukama trhl do prava a hned poté meč pustil. Jinovi při tom šeredně zapraskalo v prstech, což byl účel tohoto útoku.
To je mi jasné, jen nachci aby si mi říkal Jedináčku.

Jin

Pokus dobrý chlapečku. Pomyslel jsem si a jakmile škubnul s meče tak jsem vyklouzl prstem z díry v rukojeti a chytl ho tak pevně a rychle jsem snim cuknul do předu, abych ho pořezal na ruce, což nebylo v této situaci těžké.

Midori

Nebylo by pro mě vůbec těžké ti to vybránit, protože jsem předtím předvedl jen krátké cuknutí rukou.Přesto jem nastavil jen jednoho boxera a tím vyblokoval jednu čepel, celým tělem jsem rychle uškubl víc do prava takže jsem stál k tvému boku a pořád blokoval ten meč jedním boxerem. Druhým boxerem jsem tě jen lehce škrábl přez stehno... Nehctěl jsem ti nijak ublížit.

Jin

Když stál vedle mě tak to pro mě bylo uplně nejlepší, jelikož jakmile blokoval jedním tim boxerem jednu část meče tak musel mít ruku natáhlou a musel být trošku shrbený a druhou rukou se snažil mě kuchnout na stehno tudíš se musel i skrčit. A proto já jen vyskočil kopl do ruky, která předtim držela moji čepel tak, že boxer měl vletěl, jelikož byl ve skrčení a pozornost dával hlavně na to kuchnutí a následně jsem ruku přeskočil a máchl mečem do zadu tak, abych ho do té ruky říznul. Pak sjem dopadl na zem asi metr od něj a otočil se na něj.

Midori

Botestivě jsem sykl když mě tvůj meč projel rukou. V tu chvíli jsem, ale chytil boxer a otočil jsem se o 180 stupňu tak, že jestli se mi to povedlo tak by se ti měl ten boxer zapíchnout do nohy. Byl to můj poslední útok, poté co jsem tě možná bodl, možná ne, jsem padl na zem a pustil oba boxery. Chytl jsem si poraňěnou ruku a prohlédl si zranění.

???

Seděl jsem na větvi stromu a pozoroval jsem bojující nováčky. Vydržel jsem dlouhou chvíli potichu, ale nakonec mi to nedalo a naschvál jsem řekl: "Ach, ještě to nejsou ani geninové a už by pro svoji vesnici obětovali svůj život, ti jsou tak odvážní," a seskočil jsem dolů.

Juro Jichuuki

Opřenej o plot na pokraji louky , jsem sledoval bratra .. Zase dělá problémy ??
Nebyl jsme ani tak daleko zvlášt kolem mě poletoval bílí nezapnutý plášt