Cena skutečného obchodu

Ruki

Jako Eimi sem vzal papírek a přečetl si ho.Už sem si myslel že je to nějaký test našich schopností,možná útok...ale jen obyčejná zpráva ? neměl bych být tolik podezřívavý.Ehm,Eimi takže tohle je nejspíš sbohem,nejsi semnou v týmu a asi se už moc neuvidíme..Proč mi to vadí ? že by se mi až tak líbila ? hezká je ale...sakra na co to myslím!

Midori

Dostal jsem se asi do půlky kapitoli a pak mě bouchl nápad přímo do čela. Sebral jsem knihu a utíkal s ní domů. Doma jsm rychle prolétl k sobě do pokoje a knhu hodil na postel. Poté jsem šel za taťkou který byl v obývacím pokoji. Jelikož je můj otec z klanu Jichuuki a je to ninja který získal svého ducha, jistě by mi mohl poradit. Ahoj tati, zítra mám zkoušku na získání ducha. Víš a napadlo mě že by si mi o ní mohl něco říct, nic o tom nevím.

Midoriho otec

Zrovna se hrabal v pračce, když ho jeho syn vyrušil. Vypadalo to, že mu pomáhal i jeho duch, Ještěrčí duch Techniky, který po chvíli vykoukl z bubnu pračky. "Ah," otočil se směrem k synovi a praštil se hlavou o desku pračky, která byla mírně posunuta. "Jistě... Ale... Ty budeš mít zkoušku, synu?" zeptal se trochu takovým tím tónem: "Jestli je to vtip, tak tu pračku opravíš ty."


Jin -> Četba knihy byla zajímavá, byly v ní i tipy, jak správně ducha polapit, ale příprava obřadu bez pomoci Rady by zřejmě trvala nějaký čas. Ne proto, že by byla samotná složitá, ale většinu ingrediencí by jen tak nesehnal a některé by mu ani neprodali. Zřejmě by nepomohlo ani to, kdyby si pro většinu došel sám do lesa a do jeskynního systému, protože potřeboval ještě jeden kámen. Tyto kameny však rostly, ano rostly, v jeskyni, kterou mohl odpečetit jen někdo, kdo už ducha měl nebo znal tajné heslo.

Midori

Ano, teď jsem byl u Vůdceho, rozděloval nás do týmů. Rada prý rozhodla že zkoušku budu mít už zítra nebo tak něco. chrlil jsem na něj Prosím , už mi to řekni, potřebuju si toho co nejvíce zapamatovat, chci být připravený.

Eimi Minna

Určite ešte áno, usmiala som sa, ked som si prečítala papierik , tak sa maj, snáď inokedy bežím domov, a zakývala som mu na rozlúčku.

Toshiro

Dočetl jsem zprávu a uschoval si ji do kapsy.. No nic, musím někoho najít. A začal jsem pobíhat po vesnici a hledal nějákého senseie, co by mě vzal do týmu.

Jin

Přečetl jsem knihu celkem dvakrát a pak jsem ji jen naštvaně a pevně zmáčkl a hodil ji silně na zem před sebe. Tak k čemu mi je nějaká kniha když k tomu potřebuju ty rádce, kteří samy rozhodli, že budou tomu ubožákovi pomáhat. Pomyslel jsem si a sklopil hlavu. Ten blbec pro sílu nehnul ani brvou, jen mu nadržují. Byl jsem na něj docela dost naštvaný.

Ruki

Jo ahoj..měj se a...dej na sebe pozor. Trošku jsem po tváři zrudnul a pak se raději otočil a odcházel pryč.Je hezká...moc hezká..sakra

Toshiro

Zastavil jsem hledání a řekl jsem si Vždyť se chci stát poustevníkem! Musím se vycvičit sám! a rozběhl jsem se po vesnici hledat nějáké hřistě, kde můžu trénovat.

Ruki

Šel jsem směrem k louce č.3 a prohlížel si dopis."Číča na stromě" ..zajímalo by mě co tím myslel,Sensei bude podle pravopisu bezpochyby muž ale co tohle má znamenat ? Nějaká zkouška pro nás ? určitě má něco v plánu a musím přijít na to co...

Eimi Minna

Dorazila som asi za patnásť minút. Otvorila som dvere a okamžite prečítala mamin spýtavý sa pohľad.
No len som pozdravila vzala si veci a bežala na miesto určenia.

Midoriho otec

"Vlastně... Já nejsem přeci zas až tak mladý," podrbal se v týlu. "Rád bych ti pomohl, ale nejde to... Prostě ani nevím jak, ale řekl bych, že bys měl nejdříve zajít na seznamovací misi se senseiem, ne?" zeptal se a duch ještěrčího technika zakýval, přičemž se vrátil k opravování rozbité pračky.


Jin -> Když si kniha prošla všemi útrapami a nakonec skončila na zemi, tak se její část odlepila od zbytku, byla to sice jenom její vazba, ale ve vazbě se skrýval nějaký smotaný svitek, který byl omotaný pečetícím jutsu, které však vypadalo na velmi staré a zřejmě jednoduše prolomitelné i kapkou krve.


->>> Pokud již nemáte nic důležitého, tak se můžete přesunout na louky

Jin

A že by trocha štěstí? Pomyslel jsem si a vzal si svitek a začal ho zkoumat. Vypadá to, že je to opravdu starý svitek. Pomyslel jsem si a začal pátrat v hlavě jak nás učili otevírat svitky a pak jsem hned vyzkoušel všechny způsoby co jsem uměl a že jich nebylo málo. Nejdříve jsem do pečetě nakoncentroval chakru, pokud to nevyšlo tak jsem se pokusil zatočit nějakym vyčnívajícim kouskem pečetě a pokud to znovu nevyšlo tak jsem zašel do extrému a píchnul se do prstu a kápl krev na pečeť, což mě napadlo z jutsu Kuchiyose.

Jin -> Chvíli se nic nedělo a vypadalo to, že je pečeť stále stabilní, ale nejspíše jen trvalo, než se krev dostala k jádru pečetě. V několika okamžicích pečeť praskla a svitek se rozvinul. Byl opravdu obrovský a k Jinově smůle se rozvinul i přes něj.

Jin

Nečekal jsem a svitek se snažil nějak uchopit, abych ho měl celý natáhnutý a pak ho položil před sebe, celý napjatý co v něm najdu a začal jsem ho číst.

Jin -> Po svitku byly zakresleny různé pečetě, ale svitek se nepřestával dále rozvíjet. Neustále se prodlužoval a prodlužoval a přibývaly další pečetě, další a další. Mnoho pečetí, když svitek zřejmě došel ke svému konci, konečně místo pečetí bylo také něco k počtení.

Zpráva na svitku napsal:

Doufám, že to ty idioty z rady donutí k tomu, aby přestali být tolik ostražití. Pokud četli knihu, nejspíše jsou spokojení, protože bez jejich pomoci by se to beztak nedalo zvládnout, ale našel jsem způsob, jak obejít klasickou metodu, které říkají zkouška.
Jakmile si přečteš moji zprávu, vrať ji pro další generaci... Podepsán Gargamoe.

Některá místa pečetí byla zakrvácená, ale jistojistě úmyslně, protože kapky krve přesně vězely tam, kde byl zakreslen kruh s místem uprostřed, od kterého se táhly paprsky slunce a končily v záhybech hor. Nejspíše by nebylo na škodu zkusit, co se stane, pokud se krev použije na ono místo uprostřed kruhu někde, kde je ještě místo volné, ale jaké bylo riziko...

Jin

Hned co jsem viděl krev na svitku mi došlo, že to bude mít nějaký účel a tak jsem se píchl znovu do prstu a pokapal volné místo, pak jsem jen s nádechem začal vyčkávat a do paměti se mi vrylo jméno, kterým to bylo podepsáno.

Jin -> Krev se začala pomalu roztékat po celém svitku, body s krví ostatních začaly taktéž téct volně po pečetích svitku. Až se dostaly všechny krvavé pruhy k tomu bodu uprostřed. Svitek se začal sám od sebe třást a trochu se nadnesl, naštěstí to však byl jenom poryv větru, který však urychlil nevyhnutelné. Svitek se obmotal kolem Jina a sevřel ho. Chvíli ho dusil a najednou po Jinovi zůstal jenom oblak dýmu a kniha s ukrytým zapečetěným svitkem. Jin se probral až po chvíli, aneb pokračování v misi.

Toshiro

Hledal jsem hřiště, když mě napadlo, že můžu trénovat v aréně mého klanu Harana.

.. 5 minut později ..

Doběhl jsem ke svému domu a pozdravila mě malá sestřička, která mi skočila na záda. Došel jsem se sestřičkou k aréně ( menší síň ) klanu Harana. Položil jsem sestřičku na zem a ta si sedla na zem u dveří.
Fajn, zdokonalím si svůj Sirup. a z dílny jsem si donesl 3 dřevěné figuríny. Tak jo! To bude stačit! Suiton: Mizuame Nabara!!! a po zemi se vylívala lepící žiravá tekutina.

Mezitím nad vesnicí proletěl letící orel, který vpustil přímo za okna místního vůdce jakýsi medailon a u toho byl vzkaz na kterém bylo.

citace :

Jménem celé Suichugakure vám dáváme vojenskou sílu 4 ocaseého Yonbiho. Je zapečeťen v medailonu, a proto doporučuji přepečetění do nějakého místního chunnina nebo genina, protože do nich není s přepečetěním problém.