Suichu, nový domov vězňů

Nimeshi

Souboj ve 3 je vždy nespravedlevej... Jo a mojí hůl mi dal upravit sensei a ještě se mi nevrátila. Řekl jsem s úsměvem.

Simon

Aha tak dobre teda. Ale veď ty máš snáď nejaké schopnosti nejaké ninjutsu tak čo? Tak si dáme teda ten súboj alebo nie? Spýtal som sa a čakal na jeho zaujímavú odpoveď.

Nimeshi

Souboj dáme zítra, před pár chvilkama jsem usnul únavou. Znovu jsem odbyl Simona. Teď se půjdu podívat do nemocnice za senseiem a pak se půjdu prospat.

Simon

No tak dobre. Ja idem domov. Potom mi povíš ako je na tom sensei. Zasmial som sa a pomaly som odchádzal z tréningového pola. Tak sa maj Nimeshi. Zakričal som a utekal domov.

Nimeshi

Ahoj, zakřičel jsem na Simona, ale pochyboval jsem, že mě slyšel. Pak jsem si sbalil věci a vydal se směrem k nemocnici. Snad je sensei v pořádku, lepšího už dostat nemůžu...

Sora

Seděla jsem u stromu,byla mi docela zima.Achjo...to počasí je hrozné, pomyslela jsem si když se mi na kůži dostala husí kůže.

Izumi

Najednou si Sora všimla známé postavy, která se k ní pomalu blížila a po chvilce si uvědomila, že jsem to já Izumi. V tu chvíli jsem na ni zamával a na tváři se mi objevil úsměv.

Sora

Usmála jsem se,Izumi-sensei.... Řekla jsem si v duchu,a pomalu vstala.Rychle jsem doběhla k Izumimu,a šklebila se na něho.

Nimeshi

Došel jsem do nemocnice a hned se zeptal jednoho doktora: Dobrý den, nevíte kde leží Utakata? a slušně se na něj usmál.

Simon

Prišiel som domov. Nikde som nevidel mamu. Asi je v práci. Pomyslel som si a išiel som sa pozrieť do chladničky, čo mi nechala na obed, ale nič som tam nevidel. Tak som si spravil môj obľúbený chlieb s maslom a paradajkou. Keď som mal chlieb spravený tak som išiel do izby, kde som sa zatvoril dvere, ľahol si na postel a čítal knihy o ninjoch v minulosti ako napríklad Shikamaru Nara, Sakura Haruno, Shino Aburame, pretože som chcel vedieť o nich viac a pri tom som jedol môj obľúbený chlieb.

Doktor

Otočil jsem se na Nimeshiho a ukázal směr kudy má jít. "Půjdeš rovně, pak do prava a dveře číslo 54."

Izumi

Došel jsem k Soře a usmál se na ní. "Ahoj Sora-chan. Jsme se dlouho neviděli co?" Řekl jsem.

Sora

Zdravim Izumi-sensei.Ano to neviděli,taky se vám nelíbí to počasí ? Zeptala jsem se, a usmála se.To počasí mi leze krkem.

Nimeshi

Řídil jsem se instrukcemi a došel až do Utakatova pokoje, zaklepal jsem na dveře a až pak si uvědomil, že by nemusel být při vědomí a vstoupil jsem donitř.

Simon

Zrazu som sa zobudil. Pri čítaní som zaspal. Postavil som sa pozrel na hodiny a uvidel som 3:36 na hodinách ráno. Hmmm. Tak to som sa teda dobre zobudil. Zasmial som sa a išiel si zasa ľahnúť. Tak zajtra myslím, že asi dostaneme nového senseia, keď ten náš je nemocný. Hmmm. Som zvedavý na ten deň. Ľahol som si a novu som zaspal a ani som o tom nevedel.

Izumi

Pousmál jsem se a nabral si do ruky sníh a ten se mi začal rozpouštět v ruce, což mohlo i při pohledu na mé oblečení, normální tričko a kalhoty, dojít Soře, že jsem asi díky svému elementu na povrchu těla hodně horký, že mi zima není, protože když byla Sora u mě, tak také cítila teplo a zima už ji nebyla. "Mně to ani moc nevadí." Zasmál jsem se.

Utakata

Ležel jsem na posteli a koukal do stropu a pak do místnosti vešla nějaká osoba.

Nimeshi

Utakata sensei! Vy už jste vzhůru! řekl jsem a doběhl k jeho posteli. Přepokládám, že jsi nic nepamatujete, mluvil jste o séru zapomnění...

Sora

Usmála jsem se když mi začalo být teplo,jak to dělá ? Rozhodně dobré být blízko Izimiho-senseie,dokáže pěkně zahřát. Pomyslela jsem si,oh...ano...už mi začíná taky být tepleji. Řekla jsem.

Masaru

Ale tím, že se změnila budoucnost a já už nemám víc elementů se mé techniky podstatně změní...
Zamyslel sem se...
Ale stejně.... Proti 20 letému shinobi z budoucnosti nemám momentálně šanci..... Nebo... Mám, ale musel bych se připravit...

Yoshiro Kentiri

"Připravím tě na tolik, aby jsi byl chopný ho porazit. Jsi asi jediný o kterém si bude myslet, že tě zabije lehce, protože tě zná, ale pak ho překvapíš." Řekl jsem s úsměvem.

Utakata Kentiri

Podíval jsem se trochu nechápavě na toho chlapce a pak ze mě vypadlo. "Kdo jsi?"

Izumi

Zasmál jsem se. "Ještě máš u sebe furt tu tyčinku, co jsem ti jednou dal?" Zeptal jsem se Sory.

Nimeshi

No, jsem váš nový žák, jmenuju se Nimeshi a vzhledem k tomu, že se známe jenom asi tak tejden tak se nedivim, že si mě nepamatujete... řekl jsem mu trochu zklamaně, že si mě nepamatuje. A co si vlastně pamatujete?

Sora

Usmála jsem se, a z kapsy vytáhla tyčinku.Ano mám , nikdy bych jí neztratila. Řekla jsem při pohledu na tu tyčinku.

Izumi

Pousmál jsem se a podíval se na tu tyčinku a pak si ji od ní vzal a položil ji na zem a pomalu začal skládat hrozně moc pečetí a ona začala zářit a sníh pod ní se pomalu začal rozpouštět. Pak jsem ji vzal do ruky a vrátil ji Soře, která ucítila, jak je tyčinka teplá a hřeje. "Aby ti už nikdy nebyla zima." Řekl jsem Soře.

Utakata

Nechápavě jsem na něho hleděl a pak mi řekl, že je můj žák. "Čeho žák a kde to jsem?"

Nimeshi

Pamatujete si vůbec něco? smutně zeptal jsem se senseie, jste v nemocnici, myslel jsem, že přijdete jen o krátkodobou pamět, ale vy jste přišel asi i o dlouhodobou... dodal jsem ještě smutněji a pak zavolal doktora.

Sora

Cítila jsem teplo, které vydávala ta tyčinka.Ohh..to je milé,děkuji. Řekla jsem a tyčinku si přitiskla k hrudi.Aspoň jedna z mála věcí která mě dokáže ohřát.. Řekla jsem si v mysli.

Utakaty doktor

Došel jsem k Nimeshimu a vytáhl ho ven z místnosti. "Zapomněl jsem vám říct, že jediné co si Utakata pamatuje je jeho jméno." Řekl jsem docela smutně.

Izumi

"No co si budem povídat, sice tenhle Sendokage dělá svoji práci pořádně, ale někdy jsou to až moc radikální řešení." Řekl jsem s úsměvem.