Nová krev

Raizo

"Kde jsem byl? Tak různě..." řekl jsem Kokaiovi nevinně. "Vím, že máš o mě strach ale nemusíš mě pořád hledat když jsem mimo vesnici. Už dávno nejsem malé dítě, dokážu se o sebe postarat." Povzdychl jsem si a otočil se zády k bratrovi. "Mám ještě nějakou práci, tak zatím." Rozběhl jsem se směrem do knihovny, kde jsem chtěl nejprve zjistit něco o mém cíli.

Kōkai Hayashi

Když mi tohle řekl, tak si mohl všimnout mého podivného výrazu, kdy mi to nedávalo smysl, protože dříve jsme spolu byli skoro pořád a vše jsme si říkali, takže jakožto bratr jsem poznal, že něco není v pořádku, ale nehodlal jsem to řešit. Došlo mi, že jestli je to tak něco velkého, že mi to ani nechce říct, tak budu muset trénovat, abych se zlepšil, což bylo velice důležité. Proto jsem beze slov odešel na jednu z tréninkových louk a dal si opět lanko do pusy. Poté jsem poskládal pečetě a "Katon: Hi hebi no jutsu" Zvolal jsem a z úst mi vyletělo lanko, kolem kterého byl teplý vzduch, ale oheň ještě ne. Na nic jsem nečekal a zkoušel znovu a znovu.

Raizo <- Doběhl si do knihovny kde zrovna moc lidí nebylo.. jen pár jouninů v koutu kteří četly jakési spisy a knihovnice za pultem která popíjela čaj.. Přejete si ? Řekla tišše..

Kokai <- Pořád pracuješ na té své katonové technice ? Ozval se hlas tvého senseie který se opíral ve stínu o nedaleký strom se složenýma rukama. Vypadal dost klidně a i tak mluvil..

Kōkai Hayashi

Zrovna jsem to vyplivnul, když se ozval senseiův hlas, avšak kolem lanka byl pořád jen teplý vzduch a sem tam nějaký ten plamínem, avšak nic převratného. Když se objevil, tak jsi si vzal opět to lanko a podíval se na senseie. "No pokoušim se o to už poměrně dlouho, ale stále žádná změna, jakoby na něco zapomínal a nemohu si uvědomit na co." Řekl jsem mu a dal si lanko do pusy.

- Reaguj i na posla ze Suichu na straně 15

Kokai <- Chce to cvik.. ale nápad je to dobrý.. Řekl opět klidně a pozoroval tě dál...

// Sorry nevšim sem si že si psal..

Posel <- Chviličku ztrpení, Yajuu-dono.. Řekl ANBU stojící před dveřmi do vůdceho domu a nachvilku vběhl do vnitř. Oslovení -dono připadlo z důvodu že Takigakure o Suichu už slyšela nějaké zvěsti a posel byl pro nás cenný host. Po chvilce se otevřely dveře a znich vyšel ANBU který si stoupl ke kraji aby uvolnil cestu. Můžete vstoupit... Řekl klidným hlasem...

Kōkai Hayashi

Nemohl jsem si nevšimnout jeho neuvěřitelné milosti oproti minulému setkání a hlavně minule mi říkal, že je to dost nechutný a z toho jsem usuzoval, že si myslel něco jako, že je to nic moc. Proto jsem dokončil pečetě "Katon: Hi hebi no jutsu!" Řekl jsem a vyplivnul lanko aniž bych se podíval zda se to povedlo a hned se otočil na senseie. "Co se děje? Jste nějakej jinej. Po tom co se stalo u vůdce jsem předpokládal, že mi dáte pořádnou čočku." Řekl jsem na rovinu.

Mashiru Yajuu

Kývnul jsem hlavou s úsměvem a vešel dovnitř. Prvního čeho si vůdce mohl všimnout byla rána na krku, která byla čerstvá, jelikož byla nedávno zašitá. "Dobrý den." Řekl jsem prvně a pak se lehce uklonil. "Jsem legendární šermíř Mashiru Yajuu ze Suichugakure a byl jsem pověřen Sendokagem vás pozvat na sněm kage, který se bude konat kvůli nynější situaci s Akatsuki a kvůli pověření nových vesnic na velké vesnice." Řekl jsem narovinu.

Kokai <- Každý máme své názory, a já tě za ty tvé nebudu trestat. Navíc teď jsme tým, a nechci aby námi byli nějaký špatnosti.. Řekl docela mile a přistoupil ktobě blíž. Soustřeď se na svou podstatu, dej do toho víc chakry.. Poradil ti a čekal na tvůj další pokus...

Yajuu <- Sotva si to dořekl a už jsem položil figurku na velké šachovnici při čemž vyslovil Šach mat... Děda sedící předemnou na opačné straně stolku se jen nechápavě podrbal na hlavě a zamyšleně se zakoukal na šachy.. To už jsem ale pozvedl hlavu s úsměvem a kývnul na staršího aby nás nechal o samotě. Starší ihned odešel a já složil prsty s úsměvem. To je ale milá návštěva, sraz Kagů říkáš ? Posaď se .. Poukázal jsem na židli hned naproti a mírně jsem strčil do stolu který se protočil o 180 stupňů tak, že šachovnice byla směrem k podlaze i s figurkami který na ní držely. Teď tu byl prázdný stůl o který jsem se opřel a dál naslouchal vyslance ze Suichu.

Nekyo

Kvet sa mi hrozne páčil a držala som ho jemne v oboch rukách, akoby to bolo niečo krehké i keď to bolo presne naopak.
Soul ma už zo začiatku zaujal, no teraz, keď som videla jeho zuby- stal sa pre mňa ešte väčšou záhadou.
Keď sa vybral hlbšie do dediny, najskôr som ho tackavo nasledovala ale potom som chôdzu prispôsobila tej jeho a kráčala popri ňom.
...nom... čo tak ísť na Ramen? Pozívam ťa... vydala som zo seba po chvíľke ticha a usmiala som sa.

Raizo

Po nějaké chvíly jsem konečně doběhl do knihovny. Moc lidí tam nebylo, o to ale líp. přistoupil jsem k pultu a pozdravil knihovnici. "Dobrý den, potřeboval bych nějaké informace o současném kagovi. Dělám totiž na takovém malém projektu, který bude z části o našem vůdci." Věděl jsem , že toho moc nezjistím a že většinu těchle informací už členové Avalanche znají ale tyto informace jsem potřeboval. Mohl bych z nich vydedukovat mnoho věcí, například jeho koníčky, kam často chodí... To by mi velice usnadnilo špionáž.

Kōkai Hayash

Neusmál jsem se jakoby to udělali jiní lidé, jelikož jsem své city zase tak moc neprojevoval. Avšak trošku mě zarazilo jeho chování, ale byla to výhoda než, aby mezi náma byly spory, ikdyž jsem mu nehodlal říct, že o něm vim pár věcí, které jiní nevědí. Pak už jsem si dal lanko do pusy a poskládal pečetě. "Katon: Hi hebi no jutsu!" Zvolal jsem a vyplivnul lanko, do kterého jsem dal více chakry a více soustředěnosti.

Mashiru Yajuu

Sedl jsem si jak říkal a trošku jsem se pousmál, když jsem uviděl to co s tim stolem udělal. "No Sendokage usoudil, že je potřeba rozšířit velké vesnice a hodlá vaši vesnici přednést jako návrh na vhodného adepta. Ale zároveň chce přednést pár informací o Akatsuki, jelikož se toho mnoho dozvěděl a Akatsuki je celosvětový problém." Vysvětlil jsem. Raději jsem ještě místo konání přesně neřekl, jelikož jsem nechtěl, aby tam přišel, když nebude mít zájem.

Soul

Išiel som iba chvíľku kým ma znova neoslovila Neyko, Heh.. vlastne celkom rád.. sám som na mizine. Povedal som jej smerom trocha ospravedlňujúco a poškrabal som sa na hlave.. vlastne.. ešte som neskúšal vyrobiť z kovu peniaze.. heeeh.. ale radšej tú myšlienku pre tento krát odložím. Preletelo mi hlavou a po tom som sa zvedavo pozrel na to dievča. A..ako že sa to voláš? spýtal som sa jej znova pretože mi nejak vypadlo či mi už svoje meno povedala alebo nie.

Raizo <- Ale jistě jistě, druhé patro 3 řada z leva, někde na konci. Tam by měli být informace o všech vůdcích co tu kdy byli. Řekla s úsměvem a nijak se dál nevyptávala.

Kokai <- Jeho chování se trošku podobalo jako chování v bitvě, s rozdílem že byl trošku klidnější a mírumilovnější, ovšem obří rozdíl byl oproti tomu co předvedl ke konci bitvy. Bylo to možná příčinou jakéhosi testování co na něm podle všeho prováděli jeho únosci. Rozhodně to nevypadalo že by teď své chování přetvařoval.
Když si znovu skusil svou techniku tak ti z krku vylítl malinký plamen který černě očoudil lanko pár centimetrů od tvého krku. Ucítil si v krku hořký pocit a výsledkem toho všeho bylo hlasité říhnutí.
To už je lepší.. Řekl s úsměvem a prohrábl si své bílé vlasy.

Yajuu <- Ano o Akatsuki jsem už zaslech, ale ještě jsem neměl tu čest se snimi setkat. Každopádně, s návrhem Sendokageho-sama plně souhlasím a bude mi ctí se dostavit na tak významný summit. Řekl vůdce s milým úsměvem a přes dveře od kanceláře začala týct voda stejně jako tekla po každé ze stěn. Takže to vypadalo jakoby jsme byli obklopeni vodopády. Yajuu mohl ucítit že to není jen obyčejná voda ale že je zní cítit chakra která má určitě svůj význam.

Kōkai Hayashi

"Ou." Vypadlo ze mě, když na zem dopadlo ohořelé lanko a já si ho hned vzal zase do ruky. "Hm, sensei děkuju vám. Když už tu tak trénuju, neřeknete mi o sobě něco, předtim jsme to vzali za špatnou stranu. Něco z historie vaší třeba." Řekl jsem nenápadně a zajímalo mě, zda bude mluvit o tom co jsem si přečetl nebo nebude. Mezitím jsem si dal do úst opět to lanko, při čemž jsem poskládal pečetě a "Katon: Hi hebi no jutsu!" Zvolal jsem a vyplivl lanko.

Mashiru Yajuu

Chtěl jsem říct kde se to bude konat, ale v tu chvíli jsem odsunul židli a prudce se svedl s otočkou směrem ke dveřím a probleskly mi dlaně a najednou jsem v každé ruce měl asi půl metrové kladivo, obě kladiva měli kolem sebe obal z Raitonu, ale pak jsem sebou cukl a opět něchal kladiva zmizet, při čemž jsem zvedl židli ze země, jelikož spadla a znovu si na ni sedl. "Omlouvám se, vůbec jsme si neuvědomil, že jsem ve vodopádové zemi, takže tu asi bude často voda s chakrou. Sněm se koná v železné zemi, zde je mapa kde je budova kde se to bude konat a vyražte co nejdříve. Sendokage i Raikage už jsou na cestě." Řekl jsem.

Kokai <- V mé historii není nic zaímavého, beztak si zní pamatuju jen zlomky.. Řekl klidně a sedl si vedle tebe do trávy. Technika se ti podařila stejně jako předtím a lanko bylo o kousek víc ohořelé, tudíš se ti to pomalu daří..

Yajuu <- Když si tak vyletěl, jen jsem vklidu řekl.. Není se čeho obávat, voda obklopující tuto místnost pouze tlumí zvuky a veškeré chakrové signály vysílající odtud. Je to pojistka aby se nikdo nedozvěděl o tom co patří jen mím uším.. Vysvětlil jsem a opřel jsem se do svého křesla. Mám už jen jednu otázku, kolik svích lidí si sebou smím vzít na ten sraz ? Popřípadě jaké jsou podmínky ? Zeptal jsem se ačkoli jsem ho už nechtěl dál zdržovat a zatěžovat otázkama.

Kōkai Hayashi

Zkusil jsem tedy bluffovat, jakože o jeho historii nic nevim. "Počkat, jak je možné, že si pamatujete jen zlomky? To jste měl nějakou nehodu?" Zeptal jsem se a s radostí sebral lanko ze země, při čemž jsem si ho dal zpět do pusy. Než jsem zase provedl jutsu, tak jsem zapřemýšlel, jelikož mi vrtalo hlavou, co se vůbec děje s Raizem, ale senseiovi jsem to ještě nehodlal říct. Místo toho jsem nahromadil po tom čase mnohem více chakry a znovu provedl to jutsu.

Mashiru Yajuu

Kývnul jsem hlavou a porozhlédl se. "No musim uznat, že Sendokage měl pravdu, jste opravdu velice schopný vůdce. Každopádně můžete si vzít klasicky dva ochránce, ale nebojte Sendokage to tam nechá ozbrojit legendárními šermíři, které vedu já a pak si sebou bere jednoho jinchuurikiho a pak jednoho, který má informace o Akatsuki. Zároveň je kolem sníh a nevim zda se to k vám doneslo, ale Sendokage je mistrem v ovládání sněhu a ledu." Ujistil jsem ho o bezpečnosti.

Kokai <- Stala se spousta věcích o kterých bych nerad mluvil.. odpusť mi mé chování,nebyl jsem tak plně při své kontrole. Řekl tišše a pozvedl hlavu na tvůj další pokus. Nepotřebuješ znát mou minulost, soustřeď se na přítomnost a budoucnost.. jediné o co bych tě teď chtěl požádat je, že kdyby si mé chování opakovalo.. Popadni Raiza a Nekyo a utečte co nejdál.. Poslední větu už řekl rázně a hlasitě a jeho oči jakoby se nachvilku proměnili na orlí oči. Když si znovu udělal jutsu s větší dávkou chakry, z úst ti vylítl malý plamen který ale byl už odost větší než při předešlích pokusech.

Yajuu <- Děkuji to mi lichotí.. Řekl na tvé polichocení a mírně se usmál. Jak říkáš, bezpečnost je dobře zajištěna, to rád slyším. O nynějším Sendokagovi jsem slyšel pouze skutky a činy než jeho schopnosti.. nicméně o něm ani celkově o vašich schopnostech vůbec nepochybuji, proto vyrazím co nejdříve bez nějakých větších příprav. Dořekl s úsměvem a už jen čekal zdali neřekneš ještě něco důležitého nebo už je to vše.

Kōkai Hayashi

Když mi řekl, abych příště popadl Nekyo a Raiza tak jsem se zazubil. "A co kdyby jste mi řekl, jak vás příště uklidnit, aby jsme nemuseli jako zbabělci utéct a mohli vám pomoct? Moc dobře víte, že má povaha mi nedovolí jen tak utéct." Řekl jsem a otřel si kapku potu na čele, jelikož mi trénink dával zabrat na chakru. Tamto lanko už jsem nechal na zemi a namotal si do pusy nové. Poté jsem provedl stejný postup, pořádně se nadechl a pak vyplivnul s výdechem to lanko.

Mashiru Yajuu

Podal jsem mu mapu, kde to je a pak jsem se zvedl. Pousmál jsem se a pak se rozešel ke dveřím, při čemž jsem vzal za kliku, ale chvíli čekal než nechá zmizet vodu. "Fajn, možná se tam uvidíme, ale nejspíše budem všichni šermíři kolem budovy vyčkávat zda se něco nestane." Řekl jsem tiše a pak jsem otevřel a odešel pryč.

Kokai <- To nevědí ani doktoři.. proto by byl útěk to nejlepší řešení. Řekl tak trochu smutně a podíval se na tvůj další pokus. Plamen byl zase o trochu větší ale spotřeba chakry tě dost vysilovala..

Yajuu <- Dobrá tedy.. Řekl a podíval se na vodu která tekla přes dveře a ta se jakoby rozsekla a odklonila tak, že byli vidět jen dveře jako předtím.

Kōkai Hayashi

Zakroutil jsem hlavou. "Fajn, teď vám tu řeknu, že příště jistě uteču, ale sám dobře víte, že teď lžu." Řekl jsem a došel si pro lanko, při čemž jsem si ho při zvedání dal do pusy. Poté jsem se začal zvedat ze sklonu a pocítil jsem únavu, ale ještě jsem dokázal chodit a to mi bohatě stačilo, abych mohl trénovat dál. Na nic jsem nečekal a provedl opět několik rychlých pečetí a následně "Katon: Hi hebi no jutsu!"

Raizo

Poděkoval jsem knihovnici a vydal se do třetího patra, kde by měli být ty informace. Takže třetí řada zleva.Vstoupil jsem do té uličky, kde měli být ty informace, které jsem potřeboval. Začal jsem projíždět pohledem poličky, hledat spis, nějakou kniho o nynějším vůdci.

Kokai <- Neutečeš ? Ty by si snad chtěl aby se tvému bratrovi něco stalo ? Řekl klidným tónem a dál tam jentak posedával. Plamen byl opět trošku větší ale zmizel dřív než se stihlo lanko nažhavit. Bylo to nedostatkem tvé chakry.

Raizo <- Nakonci jedné řady byl stůl se se svíčkama na bocích a uprostřed velká těžká kniha u které byla malá placka s nápisem "Hlava vesnice".

Kōkai Hayashi

Když promluvil o bratrovi tak jsem ztratil chuť do tréninku. Otočil jsem se na senseie a chvíli na něj hleděl, při čemž jsem si hodil ofinu dlouhých vlasů do strany. "Můj bratr je nějaký zvláštní. Dnes jen tak zmizel z vesnice a jen tak se zase objevil a nechtěl mi říct, kde byl při čemž hned zase odešel, což není normální, jelikož dřív byl většinou pořád u mě. Kdyby šlo do tuhého tak ho pošlu pryč, ale sám neuteču, na to nemám povahu. Nedokážu z boje nikdy utéct, pokud je to jeden na jednoho, proto musim nutně zesílit a naučit se něco extra, abych nyl v boji eso a vesnici ukázal, že ikdyž mám silné řeči, tak mám i silnou vůli a techniky." Řekl jsem senseiovi rozhodně.

Nekyo

Pozrela som sa na Soula.
No... Som Nekyo Mizujin... odvetila som s úsmevom a pali sme prišli k jednej z reštaurácií. Vlastne ich tu bolo na okolo viac.
Em... vyber si reštauráciu.... uškrnula som sa a pomali vytiahla z vrecka peňaženku a na nej bola zachytená malá myška.
Eh... Hanii tak tu si... zasmiala som sa.

Soul

Heeh Nekyo?.. to sa bude mýliť s Nekko. Zaškeril som sa a po tom som sa pozrel na jednu z reštaurácii. Ja som Soul.. etoo eh teda ak som sa ti ešte nepredstavil niekedy mám trocha deravú pamäť. pousmial som sa a ukázal som prstom na prvú reštauráciu ktorá mi padla do oka. Bola to sushi reštaurácia a ja som si nejak nevedel spomenúť či som tam už niekedy bol.

Nekyo

Netušila som, kto je Nekko ale neriešila som to. Pozrela som sa smerom k reštaurácií a prikývla som.
Oukej... Sushi mi docela chutí... vyplazila som jazyk a vybrala sa smerom k reštaurácií.
Popritom som Hanii strčila do vrecka, išla som rovnakým tempom ako Soul ale popritom mi v hlave blúdili myšlienky na senseia, nevedela som sa sústrediť a neustále som myslela na to čo sa stalo. Len som dúfala, že na mne nieje vidieť že som nesústredená.