Nová krev

Kenjiro

Zrovna jsem se flákal venku a ležel v trávě, jen tak jsem si pochrupoval a žvýkal stéblo trávy. Mé oči byly přivřené a já skoro spal, když se náhle rozezněly zvony a tím mě i probudily. Ach jo, co se zase děje? Pomalu jsem se zvedl a stéblo odhodil do trávy. Pomalu jsem zamířil přímo na náměstí, abych se podíval, proč mě někdo vyrušuje od mého odpočinku.

Zaki Sukuro

Pomaly som si odviazal pásku cez moju tvár. Celé telo ma bolelo. a moj hrudík, ten.. Surovo som vstal a hladal miesto po čepeli meča. katana, ktorou som si pretal všetky organy v tele. Nič tam nebolo. Pozrel som sa na ústa, chytil si tep. Všetko nasvědčovalo tomu, že som v poriadku. A tomu, že to nakoniec bola naozaj "iba" iluzia. Vzdychol som si a postavil sa. Ding-dong, zaznelo blízko. Vedel som, že by som sa mal naštvať, ale nič ma nenapadlo,okrem oblečenia sa a vídenia na námestie. Pukol som hánkami rúk a urobil to. Na námestí som už len čakal, čo sa bude diať.

Kökai

Proč si vyhrnuje jen tak z ničeho nic ten límeček, to je snad jeho nějaká technika nebo tak něco? Pomyslel jsem si. Nebylo divu, že jsem si tohohle malého gesta všiml, když jsem něco jako částečný senzibil nebo spíše si všímám detailů a myslí mi to. Pak jsem se podíval na toho kuchaře, jak přijmul peníze a odešel. Buďto na něj opravdu použil nějakou genjutsu techniku a nebo byl jen zastrašen těmi řečmi. Alle co myslel tim, že se to změní? Možná jen jedna z jeho zastrašujicích řečí? Znovu mi proběhla hlavou myšlenka a pak už však ANBU odešel. Na nic jsem nečekal a jen hodil na všechny lidi zlý pohled, který mohl říkat, že ještě není konec a sám se pak rozešel k vůdcově budově. Na bratra jsem nečekal, jelikož byl poslední dobou nějaký jiný a já neměl náladu to teď řešit. Pokud mě chtěl dohnat, tak mohl, jelikož jsem šel pomalu. K té budově jsem nijak nespěchal, protože vůdce jsem neměl rád, po té zkušenosti, kdy odmítl hledat mého bratra.

Kyoko

Začli dunět zvony a já jsme zrychlila své tempo ... lehce podraženě jsem se koukala na svou senseiku a pomalu se jí mětr od metru vzdalovala jak jsem spěchala ... co může být tak důležitého ? ... zeptala jsem se sama a pak jsem dorazila na náměstí

Nekyo

Prikývla som a vyskočila na strechu za senseiom. Spolu s ním som sa rozbehla smerom k hlavnej budove a popri tom sa striedavo pozerala raz pred seba a pár krát na senseia.
Huh... som zvedavá čo zas vodca chce... Nejak často tam chodíme... na chvíľku som sa zamyslela a odrazu automaticky zastala- ani som si to nevšimla a už sme tam dobehli. Začala som sa obzerať po svojom týme..

Raizo

Dost mě to překvapilo, když jsem viděl značku Avalanche na krku člena ANBU. Tohle jsem tedy vůbec nečekal, že uvidím tenhle znak na někom z ANBU. Zajímalo by mě kam až toto spiknutí sahá. Oplatil jsem kývnutí a otočil se na bratra. Dost mě to žralo, že mu to nesmím říct. Vždy jsme si vše říkali, neměli jsme před sebou žádné tajemství. Najednou se ozvaly zvony. Bylo mi jasné o co jde. Kage chce pronést nějakou řeč. Doběhl jsem bratra a tiše vedle něj šel. Musím mu to říct, kašlu na nějaký rozkazy. Pořádně jsem se nadechl a odkašlal si. Nechtěl jsem to na něj přímo vybalit a proto jsem začal z lehka. "Co si myslíš o současném Kagovi?"

Kōkai

Trošku jsem čekal, že mě bratr doběhne a na jednu stranu jsem v to i doufal, ale na druhou stranu mě to štvalo, jelikož mi prostě něco pořád dokola říkalo, že něco není v pořádku, už jen to jak jen tak nedávno zmizel. Jenže pak přišla ta otázka. Nijak jsem se na ni nedivil, jelikož jsme takové věci probírali skoro pořád. "No nejsem s nim nijak spokojený. Když jsi byl mimo vesnici nebo dke jsi to byl, tak jsem za nim několikrát šel, aby tě šel hledat, ale jeho strážný mě k němu nepustil, takže jsem mu hodil prkno do okna, aby se mnou začal mluvit a on stejně odmítl pomoct. Takže ho neberu jako vůdce." Řekl jsem ti po pravdě.

Všichni lidé z vesnice se už sešli na náměstí. Ze všech stran se ozýval šepot lidí kteří diskutovali o tom co nám chce Kage vůbec důležitého říct. Já už stál na balkónu a sledoval lidi, co byli pode mnou. Po chvíli jsem zvedl ruku na znamení, aby se lidi utichli. Najednou zavládlo ticho jako v hrobě. První věc, kterou vám chci sdělit je krutá a bolestivá pro mnohé z vás…Horagakure byla zničena. Je obrácená v prach…Zemřelo tam mnoho skvělých lidí a některé jsem znal osobně…Řekl jsem dost smutně a negativně a mnoho lidí začalo znova diskutovat a pár lidí dokonce spadlo na kolena, ale já jsem hluk mávnutím ruky přerušil. To byla nejhorší zpráva…Teď podle mě o trochu lepší…Pokud se informace ze srazu potvrdí tak víme o dalších krocích Akatsuki…Ani jsem nedomluvil a znova se rozpoutala vášnivá diskuze. Ještě jednou jsem ji mávnutím ruky přerušil a pokračoval. Podle všeho se snaží oživit Jashina pomocí nějakých bran. Jedna z těchto bran se nachází i v okolí Takigakure a proto jakmile domluvím tak půjdu já, Kin Taiki, Chiko Hayashi, Akira Nanashi a jeden člen ANBU… Je to z důvodu protože má být vrána střežena. Prosím nedělejte ukvapené závěry s tím, jestli to je blbost nebo jestli je to pravda. Není ani jistota jestli brána existuje, ale pokud ano tak ji zrovna zapečetíme … řekl jsem a lidi po sobě pouze házely nedůvěřivé pohledy, ale bylo jim to jinak docela jedno už od pohledu. Ale teď už mi zbývají jen dvě dobré zprávy…Dnešním dnem se Takigakure a Getsugakure přidaly mezi velké vesnice a tudíž už nejsem vůdce ale Yokage…řekl jsem a všichni vesničané žačaly tleskat. I když mě mnozí z nich nesnášeli tak byli radostní z toho, že se Getsugakure stala velkou vesnicí. Po chvíli jsem je utišil. Byl jsem rád, že už nemyslí na tu událost s Horagakure. Nebyl jsem zrovna řečník ale věděl jsem jak překroutit pravdu tak aby nezněla tak hrozivě.



A ještě poslední věc…Začal jsem mluvit, ale můj proslov začalo něco rušit. Ze zadních řad lidí se začal dopředu prodírat houf lidí v černých pláštích. Mnoho lidí začalo diskutovat, Mnoho začalo pomalu ustupovat dozadu a Mnoho ztuhlo ze strachu. Lidi v černých pláštích se prodraly až ke Kage budově pod balkón a vzhlédly vzhůru na Kageho. Přišly jste právě včas…Dámy a pánové…Když jsem se vracel z Kage sněmu tak jsem potkal Cestující klan…Klan bez domova…Nabídl jsem jejich vůdci jako domov naši vesnici. A proto bych tu rád uvítal naši zcela novou bojovou posilu. Dámy a pánové- Klan Shinja.řekl jsem a usmál se. Teď debata začala vřít ještě víc. Teď by nebylo vhodné je přerušit, proto jsem je nechal mluvit. Z mluvení je vytrhl až jeden muž v černém plášti v čele těch ostatních. Je nám ctí se připojit k vaší vesnici Yokage…Jako Vůdce klanu Kouhei Shinja vám přísahám věrnost a pomoc i v těch nejtemnějších chvílích.Jakmile Kouhei domluvil tak poklekl on i ostatní lidé v černých pláštích. Naše těla i duše s tebou! Amen!řekly sborově a postavily se a začaly znovu pomalu odcházet. Jejich sídlo se bude nacházet v rozbořené východní části vesnice, je to až neuvěřitelné jakou mají chuť opravovat.Zasmál jsem se a ještě jsem dodal. Teď pokud mě omluvíte tak musím vyrazit k té bráně… Do doby než se vrátím tak bude dočasným vůdcem vesnice Yasuo Tanjiro, I když je starý tak těch pár dní přežije…Snad…Zasmál jsem se a řekl poslední věc. Prosím Kin Taiki, Chiko Hayashiho, Akiru Nanashiho aby se dostavily k bráně, za pár minut vyrážíme… řekl jsem a já a ANBU kterou jsem měl po celou dobu proslovu za zády jsme se dlouhými skoky vydali k severní bráně. Dav lidí se pomalu rozešel a klan Shinja zmizel v rozbořené východní části vesnice.