Nová krev

Kokai <- Tak to by ses měl víc snažit.. Řekl s úměvem a pomalu si stoupnul.. Vůdce nám přidělil misi, bude lepší když si teď chvilku odpočineš a zítra vyrazíme na takovej menší výlet. Chtěl bych tě požádat aby si informoval Raiza, musim si teď ještě něco zařídit. Takže zítra v 10:00 u hlavní brány. Dořekl a ve zlomku vteřiny zněj zbyl pouze bílý obláček...

Soul

S takým obrovským elánom som vošiel do sushi baru a sadol som si za prvé voľné miesto. Po tom som si obiednal celkom slušne veľa jedla a keď mi to priniesli tak sa mi trocha zaleskli oči. Dobrú chuť ! zvreskol som pomaly na celú reštauráciu a pustil som sa do toho jedla abnormálnym tempom,

Kōkai Hayashi

Kývnul jsem hlavou, ale pak se zamyslel. No to je skvělé, ale kde mám jako bratra najít? Pomyslel jsem si a rozešel se směrem domů. Cesta mi trvala asi půl hodiny, protože jsem šel fakt pomalu a cestou si všímal výrazů lidí, kteří věděli jak jsem se zachoval k vůdci, ale vůbec jsem svého činu nelitoval. Došel jsem až domů, který jsem prohledal, ale jediný kdo byl doma byla matka, která však nevěděla, kde je Raizo. Kam šel když jsme se viděli naposledy? Jo už vim. Pomyslel jsem si a rozešel se směrem ke knihovně, kde byla i restaurace. Nejdříve jsem došel do restaurace, ale tam nebyl, takže musel být v knihovně. Avšak to jsem neřešil a raději si sednul a mávnul rukou na kuchaře, aby mi udělal jednu křupavou kachnu. Doufám, že neví jak jsem si dovolil na vůdce. Pomyslel jsem si, když na mě pár lidí v restauraci zle koukalo.

Raizo

Konečně, už jsem si začínal myslet , že to tady nikdy nenajdu. Sedl jsem si ke stolu, otevřel tu tlustou knihu a začal jí listovat. Informací tam bylo opravdu habaděj. Pomalu jsem procházel stránku po stránce a hledal nějaké informace třeba o původu vůdce, o jeho koníčcích a tak. Vytáhl jsem si papír a tužku a zapsal si pár zajímavostí, které se mi určitě budou hodit někdy do budoucna. Podíval jsem se na hodiny, které viseli na protilehlé zdi. Sakra , to je hodin, uteklo to jako voda. Schoval jsem své pomůcky, zavřel knihu a odešel z knihovny. už jsem byl dost ospalý, není se taky čemu divit. Tolik se toho dneska událo. Rozhodl jsem se tedy jít rovnou domu.

Nekyo

Sadla som si vedľa neho a skĺzla mi anime kvapka po tvári.
em.. itadakimasu... povzdychla som si a hneď ako priniesli jedno som ho aj zaplatila, pretože som sa tu potom nechcela zdržovať.
No super ale v tom objednávaní sa mohol uskromniť... poškriabala som si hlavu.

Soul

Jedol som ďalej a moje ostré zuby šrotovali všetko čo som do úst vložil, keď však zo stola všetko zmizlo tak som omylom rozkusol drevenú paličku a bez toho že by som si to uvedomil som v ústach ohrýzal kúsok z nej, po tom som si to až uvedomil a začal som nekontrolovateľne kašlať až kým som zo seba to drevo nedostal. Eh.. etoo.. hmm.. snáď nebudú chcieť zaplatiť aj paličky. zaškeril som sa pre seba neisto a s takým tupým výrazom som si začal šúchať hlavu.

Nekyo

Vyvalila som naňho oči.
Ty si teda žrút... to, že sa začal dusiť kúskom paličky som využila a riadne ho treskla po chrbte. Keď to zo seba dostal von len som sa hlasno zasmiala.
Vieš že si hrozne vtipný? povedala som stále so smiechom a konečne som nemyslela na senseia.

Soul

Po tom čo mi pomohla som sa na ňu trocha ospravedlňujúco a zároveň aj tak nechápavo pozrel. No.. etoo.. začal som no nevedel som ako pokračovať a tak som sa len zahľadel von oknom, Hm.. dnes si pravdepodobne zacolovala dosť čo? dovol aby som ti to nejak oplatil.. čo by si chcela? povedz si hocičo ja sa ti to pokúsim vyrobiť.. no.. z kovu. Povedal som pri čom som na ňu zazrel a čakal som na jej odpoveď.

Nekyo

Návrh ma prekvapil, prestala som sa smiať a poškriabala sa na hlave.
Em... tak... z kovu? heh... zamyslela som sa.
Netuším... vycerila som naňho zuby. Na rozdiel od tých jeho moje boli normálne...


-

Kokai <- Kuchař ti donesl objednané jídlo ale v jeho tváři byl trochu vražedný pohled který byl plný nenávisti. Hned potom co ti položil talíř před nos sáhl na tabulku kde bylo napsané "Obložená kachna - 100 ryo" a černou tužkou přepsal na 500 ryo. Potom se na tebe jen ďábelsky pousmál a nastavil ruku aby si mu mohl rovnou zaplatit.

Raizo <- Byla tam jen jeho stručná historie a pár koníčků, je ještě mladý a proto o něm moc dat není. Jakmile si vyšel ven, zahlédl si naproti přes ulici restauraci, v které si přes velké okna zahlédl tvého bratra jak si zrovna objednal něco k jídlu.

Nekyo & Soul <- Vaší zábavu přerušilo zacinkání zvonku který značí nově příchozí osobu do restaurace a sotva jste se nadáli už u vašeho stolu stál vysoký muž s bílímy vlasy a s bílou košilí. Nekyo hned spatřila svého Senseie který se na ní široce usmál. Ahoj.. nerad vás ruším jen ti chci oznámit že zítra máme misi takže zítra v 10:00 u hlavní brány.. Řekl stručně a to už se na Soula podíval mírně vražedným pohledem ale potom se otočil jakoby se nic nedělo přičemž stejně rychlím tempem zase zmizel z restaurace.

Soul

Eh.. tak čo teda sp.. nedokončil som keď som sa obzrel za zvončekom no to už pred nami sedel nejaký týpek. Povedal Nekyo že má nejakú misiu či čo no mňa viac zaujal ten jeho pohľad plný "nadšenia" ktorým sa na mňa pozrel. Hmm.. prečo mám pocit že na mňa divne zazerajú ľudia ktorých som v živote nevidel? spýtal som sa skôr do vzduchu a po tom som sa ospravedlňujúco pozrel na Nekyo. Eh.. gomen, ja.. hmm.. idem. sate. Povedal som stroho a pretlačil som sa z reštaurácie von. Boože.... som tu rok a pripadám si tu stále ako nejaký cudzinec, prečo na mňa furt všetci tak zazerajú? asi pôjdem pohľadať to dievča. Rozmýšľal som z rukami za hlavou a nasmeroval som si to na miesto kde mi posledne zmizla.

Kōkai Hayashi

Zakroutil jsem hlavou a vytáhl si z kapsy vak s penězi. Chvíli jsem v něm hledal peníze, aby to vypadalo, že mu hodlám zaplatit, ale ve chvíli kdy natáhnul ruku jsem si spustil vak dolů, při čemž jsem ho měl provázkem přivázaný k ruce a následně obouma rukama chytl kuchařovu ruku a zatlačil jsem s ní dolů, jakoby k pultu a jednou rukou stlačoval prsty přes pult dolů, což by ho mělo dost bolet a druhou rukou jsem si vytáhnul kunai, kterým jsem mu ukázal na ruku. Mělo by se mi to povést, jelikož jsem využíval momentu překvapení, jelikož by tohle neměl jen tak čekat. "Má tady snad někdo další se mnou problém? Jestli jo, tak si to půjdem vyříkat ven." Sázel jsem na bluffování, že dostanou strach, jelikož jsem tam předvedl, že se jich nebojim a přidal kunai k zápěstí kuchaře, což mohlo poukázat na moji agresivitu. Věděl jsem, že kdyby se chtěli bít, tak prohraju, jelikož nemám dost chakry z předchozího tréninku.

Nekyo

Keď prišiel sensei stuhla som a len som prikývla na jeho oznámenie. V tom sa spakoval aj Soul a ja som tu zostala sama. Zdvihla som sa zo stoličky a vybehla von. Obzrela som sa okolo a snažila sa nájsť alebo aspoň zistiť akým smerom šiel sensei.
Ach, Chiko-sensei... od teraz to bude dosť komplikované... povzdychla som si a pokrútila hlavou.
Jedna moja časť by teraz najradšej bežala za ním, no tá druhá ju usmerňovala. Mala som dosť zmiešané pocity...
Nyah... Radšej pôjdem domou pripraviť sa na zajtrajšok... dala som si na hlavu kapucu, do úst strčila lízatko a obe ruky som dala do vreciek. So sklonenou hlavou som sa vybrala smerom k môjmu domu.

Raizo

Šel jsem pomalu domů a přemýšlel o svém dalším kroku. Ve svém pokoji nějak složím ty informace dohromady a budu přemýšlet jak je využiji. Z přemýšlení mě vytrhl pohled na bratra jak cosi řve a ohrožuje kuchaře. Věděl jsem, že to nedělá bezdůvodně, takový můj bratr nikdy nebyl. přiběhl jsem k němu, zajímalo mě co se tu děje. "Co se tu děje?" zeptal jsem se bratra a kuchaře.

Kokai, Raizo <- Myslíš že se tě bojím ?! Křikl na tebe a to už druhou rukou ti dal dlaní do čumáku že se ti mohla spustit i krev. Měl dcla sílu a vzhledem k tvému stavu tě to muselo položit minimálně na zadek. Než si se stihl zpamatovat už si vyrhnoval rukávy pod kterými byli silné vypracované ruce a do jedné z nich si vzal ostrý velký sekáček.

Soul <- Běhal si všude možně ale nikde si jí nezahlédl.. pomalu se stmývalo ...

Nekyo <- Když si běžela ulicí domů zahlédla si postavu která stála před tebou a byla opřená o zeď.. Potřebovala si něco ? Řekl povědomým hlasem a tobě hned došlo že je to tvůj sensei. Mohlo ti hned dojít že nespíš slyšel když si řekla jeho jméno před restaurací.

Kōkai Hayashi

Dostal jsem ránu, což mě překvapilo vzhledem k tomu, že jsem mu lámal prsty. Díky nečekanosti mi i vypadl z ruky kunai, který dopadl někam mezi stoly a já spedl kousek od něj na prdel. Když jsem se zvedal tak sjem si dal vlasy z tváře a vlasy jsem měl trochu od krve, protože mi tekla krev z pusy, kterou jsem následně vyplivnul na zem. Je čas tě znovu použít, nemám tě rád, ale nemám u sebe jinou zbraň. Pomyslel jsem si a z pouzdra na zádech si vytáhl dýku, které se říkalo Bachi a je po mém otci, kterou jsem ho vlastně i zabil. http://fc01.deviantart.net/fs5/i/2004/361/b/4/freaksmg_stock___dagger_by_freaksmg_stock.jpg
Byla na konci přivázaná na lanku, které jsem měl přivázené na zápěstí, abych ji mohl i hodit a znovu ji přitáhnout. Lanko jsem měl ovázané kolem zápěstí a nebylo to moc vidět, takže nevěděl, že mám dýku na dvoumetrovém lanku. To že tam byl bratr jsem neřešil, protože vlastně tohle celé se nastartovalo ve chvíli, kdy on zmizel z vesnice, a proto jsem na něj teď neměl náladu. Nevim co zvládnu, ale možná bych zvládl ještě menší Goukakyuu nebo přeměnu na tygra, ale raději ještě zůstanu u taijutsu, tamto by mě mohlo dostat klidně i do bezvědomí. Pomyslel jsem si a s dýkou stál proti tomu nabušenýmu kuchaři. "Ještě, aby se mě bál takový otesánek. Jste jen podřadný kuchař, který nic neví o tom, jaké to jekdyž se mu ztratí bratr a nikdo mu nechce pomoct. Zalezte si do té vaší kuchyně nebo vás tu strestám, stejně mě už nikdo ve vesnici nechce, takže mi nevadí, když bych tu měl prohrát nebo zemřít, ale vás stáhnu ke dnu všechny." Řekl jsem a podíval se na lidi kolem sebe, při čemž jsem myslel na své výbušné lístky v kapsách, jelikož je moc nepoužívám, tak jich mám vždy dost a později, kdybych měl prohrát bych s nima dokázal dostatečně zabluffovat.

Soul

Hm.. začína sa stmievať.. pomyslel som si trocha sklesnuto a dal som si ruky za hlavu, Hľadanie Aseko som už vzdal, rozmýšľal som čo budem takto povečeru robiť a tak som sa nakoniec rozhodol že sa vyškriabem na nejakú budovu aby ma trocha ovanul vánok. Bez chakry som sa vyšplhal tak trocha s problémami na strechu jednej z budov v Takigakure, pozeral som sa niekde za obzor a v ruke som si pohadzoval kovovou guličkou. Hmm možno by to chcelo tréning?.. ale.. keď mne sa tak hrozne nechceee.. zahundral som si pre seba tak trocha nahlas a zvalil som sa na strechu. Mal som rozpažené ruky a trocha zťažka som si zívol.. doma ma nikto nečaká.. trénovať sa mi nechce.. Aseko-chan je bohvie kde.. ak bude takýto aj zajtrajšok tak sa o chvíľu zbláznim. Hundral som si unudene popod nos a sledoval som tmavnúcu oblohu.

Raizo

Nemohl jsem tam jen stát a přihlížet jak ten kuchař mlátí mého bratra. Kuchař byl jak hora, tudíž jsem mohl udělat jen jediné. Bojovat ve své medvědí formě. "Uhni Kokai!"Křikl jsem na něj a začal se přeměňovat na medvěda. Proměna by byla dost nepříjemná, bylo to dlouho, co jsem se neproměnil. Nemarnil jsem čas a rozběhl se proti kuchařovi, chtěl jsem ochránit bratra. Dlužil jsem mu to, už tolikrát mě vytáhl z bryndy, že bych to nespočítal ani na prstech ruky.

Nekyo

Automaticky som pri tom hlase zaprela nohy do zeme aby som sa zastavila. Trocha som sa zatackala a potom pozrela naňho.
Em... Chiko-sensei... ja... n-nie... práve som bežala domov... p-pripraviť sa na zajtrajšiu misiu... vydala som zdĺhavo zo seba a bála som sa mu pozrieť priamo do očí tak som hľadela do zeme.

Kokai, Raizo <- A ty si zase jen podřadný děcko který nemá právo být v týhle ves.. Křikl na Kokaie ale než to dořekl už na něj běžel Raizo. Připravil si sekáček a pomalu se rozpřáhl.. V tom ale mezi vás skočil ANBU který chytil kuchařovi ruku se sekáčkem a nastavil špičku krátké katany naproti Raizovi aby se zastavil... To stačí ! Křikl ANBU dost naštvaně a lidé pokřikující kolem na Kokaie stichli...

Soul <- Když si se jen tak poflakoval po vesnici tak si najednou zaslechl jak nějaký dívčí hlas zakřičel Pómóóc ! zloděj !! Ozvalo se to z jedné temné uličky kde mohl být normální vesničan klidně v ohrožení..

Nekyo <- Něžně te sensei chytl za bradu a zvedl ti jí tak aby ses mu zadívala do očí.. Díval se na tebe tak slastně a zamilovaně že tě to skoro nutilo mu ten pohled oplatit,..Nechtěla bys jít na chvíli ke mě ? Mohl bych ti pomoci s přípravami.. Řekl s milým úsměvem a na tváři se začal trochu červenat..

Soul

Hee? zlodej? na svete je ich toľko že si kradnú navzájom. Hundral som si pre seba no už som bežal na miesto odkiaľ som počul to volanie o pomoc, v ruke som si vytvoril niečo ako menší obušok keďže som tu nikoho nechcel zabiť, tak maximálne zatĺcť do zeme.

Nekyo

To čo mi navrhol ma dosť zaskočilo.
No... j-ja... pozrela som sa mimo ale hneď som sa pohľadom musela vrátiť k nemu.
Neviem či by som mala... Viete Chiko-sensei... Otec by sa mohol nahnevať a mala by som sa ísť aj zbaliť... povedala som vyhýbavo ale v skutočnosti som bola veľmi zvedavá čo by sa asi dialo ak by som s ním naozaj šla...

Kōkai Hayashi

Zastrčil jsem tu dýku opět do pouzdra a arogantním pohledem se podíval na ANBU člena. Zakroutil jsem hlavou a pak si otřel pot z čela. Těžko říct jestli je dobře, že se tu ten z ANBU objevil. Buďto by jsme toho týpka porazili a udělali si respekt a nebo by jsme byli poraženi a každý by nás ještě víc vysmál a nebo hůře, byli by jsme s bratrem mrtví. Pomyslel jsem si a znovu se podíval na ANBU. "Já s timhle nezačal, ani můj bratr. To tenhle kuchař mi jen tak před očima zvýšil cenu jídla, o víc jak polovinu." Trošku jsem zažaloval.

Raizo

Trochu mě překvapil náhlý příchod člena ANBU. Proměnil jsem se zpátky a ustoupil stranou k bratrovi. Co tu chce? Sledoval mě? Ne, to není možné aby už o tom věděli. Je to jen náhoda, že se tu objevil, nic víc. Radši jsem mlčel a zkoušel odhadnout situaci. Čekal jsem jak bude reagovat ANBU. Pokud se mé obavy vyplní tak budu odsud muset sakra rychle vypadnout, i s bratrem.

-Na Hysteriův požadavek mu byl char smazán

Najednou se všude rozezněly zvony které ohlašovaly že se Vůdce vrátil a chce mít proslov. Všichni vesničané a ninjové spěchaly na náměstí před budovu Vůdce.

Nekyo- Sensei se k tobě začal pomalu přibližovat když najednou se rozezněly zvony. Měly bysme jít, Vůdce chce asi pronést proslov...usmál se sensei a vyskočil na střechu a rozběhl se po střechách směrem k budově Vůdce.

Raizo, Kökai- ANBU se poškrabal na pravé straně krku přičemž si nenápadně povyhrnul límec směrem dolů. Raizo stál na pravé straně od ANBU a určitě se na něj díval a když si ANBU povyhrnul límec tak Raizo uviděl stejný znak jako měl sám na zápěsti. Znak Avalanche. ANBU si poté vrátil Límec do normální pozice a mírně kývl na Raiza. Hrábl jsem do kapsy a vyndal z kapsy 100 ryo a dal je na stůl před prodavače. Hoď kamenem ty jenž jsi bez viny...Pro vaše vlastní dobro by jste se měl chovat slušněji...I když tihle dva nepatří mezi andílky tak vy jistě také ne...Pokud si pamatuji tak v téhle restauraci byli minulé rok hlášeny finanční podvody a dokonce i napadení zákazníka...Avšak vůdce na to zapoměl...Ale věřte mi...To se již brzo změní... Řekl jsem a Kuchař si naštvaně odfrkl, vzal své peníze a zalezl někam do zadu kam nebylo vidět. Najednou se ozvaly zvony. Měli byste jít...Vůdce chce promluvit...řekl jsem a zmizel na střeše. Utíkal jsem směrem k budově Vůdce. Raizovi mohly probíhat hlavou otázky typu ,,co myslel tím ,,To se již brzo změni"? Že by se už něco chystalo?" a podobné věci. Ale určitě by bylo nejmoudřejší právě teď jít na nádvoří.