Hledání pravdy

Tatsuya

"Byl to můj otec," zařval jsem na něj a přitom praštil do stolu. Nebo si to alespoň myslím... Ale někdo můj otec musel být... Taky matka... Sakra! Vidíš, jen Ti lžou... Jsi pro ně nikdo. "Nemám snad právo to vědět," řekl jsem mu, jako bych mu tím chtěl naznačit, že nějaké příkazy a zákazy mě v tomhle ohledu nezajímají.

Utakata Kentiri

"Vím jaké to je nevědět pravdu. Já nevěděl, kdo je můj otec do tvých let a taky jsem reagoval stejně. Jenže když jsem Jira překecal, aby mi dal informace, protože mi je nechtěl dát, že ještě není čas tak jsem byl pravdou o otci zklamaný a když jsem se s nim setkal chtěl mě zabít." Řekl sjem tiše. "Jiro ví nejlépe kdy ti dát informace."

Tatsuya

"Zase to... My víme co je pro tebe nejlepší... Ale vy to nevíte... I kdyby byl můj otec vrah, tak o něm chci vědět a pokud mi to neřeknete, tak mi nezbyde nic jinýho, než na to přijít sám." Řekl jsem mu rozzuřeně. Ještě chvíli a utrhnu mu hlavu. Víš že bych mu ji asi taky nejraději utrhnul... Proč se všichni snažej o to, skrýt přede mnou pravdu... To je to opravdu tak zlý?

Iwashi

po chvíli sústredenia sa my pod zem zaborili nohy
dobré teraz by som cvičiť keď zhruba viem ako to funguje povedal som si v duch
a skúšal som to stále do okola

Koketsu

Z úst my vyšiel malí obláčik dymu a hneď zhorel. No nič aspoň niečo. Pozriem sa na Nii-chana. Nemal by si trénovať. Mal ale nechce sa mi.

Utakata Kentiri

"Ježiš ty jsi neschopný. Furt jen já, já, já a pro změnu já. Jiro málem objetoval život, aby tě nemuseli popravit, tak se začni chovat jako ninja a né namyšlenej malej fracek." Řekl a z ničeho nic ti dal facku. "Vzpamatuj se. všichni víme, že máš v sobě zvíře a proto si myslíš, že jsi jiný než ostatní a chceš, aby tě ostatní litovali. Nezažil jsi to co zařil Jiro. Ty jsi oproti jeho utrpení nic nezažil. Tak se přestaň chovat jak nějaký fracek a začni myslet na ostatní a né jen na sebe." Vyjel jsem na něj, což u mě nebylo normální, protože jsme většinou klidný, ale neměl jsem rád lidi co se zajímají jen o sebe.

Tatsuya

"Aha... Takže to furt všichni berou takhle... Mě jen zajímá, co je s mým otcem, ale pokud mi to nechcete říct, tak dobrá... Jdu trénovat, stejně nemám nic lepšího na práci," řekl jsem mu značně pohoršeným hlasem. Ach jo... Proč to všichni berou furt takhle? Stejně bych musel trénovat, abych byl v týmu užitečný... Sayaru-sensei, Jiro-sama, tady ten cápek od Kentirů, Saburo a Shinju-san... Všichni to tak berou... Možná je na čase jim ukázat. Tak se mi to líbí... Ukážeme jim!
Pomalu jsem odešel ven, s krokem klidným, ale i přesto značně rozhozeným, nejen vztekem, ale i pocitem jistého zadosti učinění, které se s ním neustále táhlo.

Utakata Kentiri

"To je zvláštní, že já dokážu vždycky všechny přesvědčit." Začal jsem se sám pro sebe smát a sledoval z okna Tatsuyu.

Tatsuya

Sedl jsem si pod jeden strom u řeky. Nevypadal moc silně, ale statný byl, to se muselo nechat. "CO myslíš Kiteisochi?" Kiteisochi zaštěkal a tak jsem si před strom stoupl. "Dobrá... Teď rozhodneš ty," řekl jsem směrem ke stromu a po chvíli jsem zařval: "Tsuuga," a zaútočil přímo na něj.

Tatsuya -> Najednou jsi se začal šíleně rychle točit a ani jsi necítil, že jsi narazil do stromu. Když jsi se dotočil tak kolem tebe leželo několik polínek.

Tatsuya

Takže je na čase se od základů změnit... Nechci skončit jako tenhle strom... Taky chtěl jen místo pro sebe a jak dopadl... Přestává se mi to líbit... Co hodláš dělat? Stát se týmovým hráčem. Přitom jsem se usmál a vzal Kiteisochi do náručí. "Nevim, jestli budu drbat tak dobře jako Jiro-sama, ale snad Ti to nebude vadit." Usmál jsem se na Kiteisochiho velmi vřelým úsměvem a začal jsem ho drbat za ušima. Teď jen pomoc ostatním... Zeptám se Jira, jestli nepotřebuje s něčím pomoc. Jdeme Kiteisochi... Je čas vykročit osudu vstříc," řekl jsem k němu a Kiteisochi vesele zaštěkal.
Takže jdeme. Já se s tebe zbláznim. Ale, prosimtě. A vyrazil jsem směrem k nemocnici, přímo na pokoj, kde je Sayaru a Jiro.

Jiro Kentiri

Přišel tam Tatsuya a já se znovu usmál. Podíval jsem se na Aiko a ta se jen usmála. Potom se zvedla a tiše řekla. "Tatsuyo, shromaždi tým 2 a tým 1 před východní bránou a pak rozbalte tento dopis." Podala mu dopis. "Ty a Saburo budete velitelé mise."

Montaro

probral jsem se a znovu nahlídl nenápadně do pokoje kde byl jiro a spol ... Aiko ta pořád byla tak jsem zavřel dveře ... jak tam sakra tak dlouho může vydržet .... zakejval hlavou

Do vesnice Suichu přelětla holubice která sedla před okno Sendokageho na noze měla dopis

Tatsuyo

"Hai," řekl jsem a převzal dopis, ale nechápal jsem, co ten jejich úsměv má znamenat. Takže tým jedna a náš tým... Shinju bude asi u řeky... Sabura budu muset najít a tým jedna... No oni budou zase někde spolu. A vyrazil jsem je hledat, přitom jsem na chodbě narazil na Montara: "Tebe hledám, tak jdeme... Ještě zbytek z tvýho týmu a od nás Ti dva," řekl jsem mu s úsměvem.

Koketsu

Pozeral som sa na brata. Hej, Nii-chan poďme robiť niečo iné. Povedal som znudene.

Iwashi

Vydrž povedal som a zapadol som hlbšie do zeme
a ďalej som sa sústredil

Montaro

šel jsem zaním nemysli si že jsem ted tak hodnej že tě poslouchám .... stejně se jendou potáme v boji .... řekl si v duchu

Utakata Kentiri

Otevřel jsem okno a holubici si nechál přistát na ruce. "A heleme se." Vzal jsem dopis a začal číst.

Tatsuya

"Hej vy dva," zavolal jsem na Iwashiho a Koketsua: "máme misi, tak rychle... Jestli chcete, tak pojďte se mnou najít Sabura a Shinju, nebo můžete jít rovnou k východní bráně." Ještě než stačili odpovědět, tak už jsem běžel najít Shinju a Sabura.

Iwashi

Prídeme k bráne zakričal som Koketsu vytiahni ma prosím poprosil som brata

Koketsu

Vytiahol som brata a išiel som za ním k bráne. Misia už sa teším aspoň bude súboj.

Montaro

k shinju ? .. to si tam di sám .. řekl s lehkou arogancí a odešel směr už k bráně

Tatsuya

Na jedné z laviček jsem uviděl již známou osobu: "Shinju, máme misi, takže jdeme," řekl jsem neutrálním tónem bez jediné známky emocí.
Když jsem s hledáním skončil, tak jsem si uvědomil, že Saburo byl u Jira, Jsem to ale idiot... No jo, tak jsem ho přehlídl, ale to by se mi nemělo stávat. a proto jsem vyrazil k bráně.

Tam jsem počkal na až tam budou skutečně všichni a až potom jsem rozdělal dopis a začal číst.

Utakata Kentiri

"Hm, ještě, že mi Jiro dal práva vše vyřizovat. Ikdyž radši s tim za nim dojdu." Řekl jsem si sám pro sebe a došel s dopisem i holubem za Jirem.

Nami

V nemocnici.
Sora-chan jak se cítíš??? Zeptal jsem se ležíc n vedlejším lůžku.