Smutek přijde na všechny

V Suichu se spustil slabý déšť a celá utichla, protože se všichni sešli na pohřbu Sayara Kentiriho. Už tam byla vykopaná díra a velký kamenný náhrobek a u toho velká černá uzavřená rakev. Jiro už stál za rakví a pozoroval příchozí.

Saburo
Přišel jsem v nejčernějším oblečení,který jsem našel...
Měl jsem sklopenou hlavu a sedl jsem si na nějbližší lavečku,která tam byla...

Shinju

Přišla jsem v černém ,,Pytlu na brambory".
Člověk by si skoro myslel že to sou šaty ale nakonc by si řekl že se mýlí.
Přišla jsem pomalu k Jirovi ale stále jsem nic neříkala.

Iwashi

aj z bratom sme prišli boli sme zatichnutí a oblečený v čiernom dokonca aj koketsu bol tichý
bol to dobrý človek čo som počul možno aj hrdina povedal som si pre seba

Jiro

"Prosím Shinju." Naznačil, aby sis šla stoupnout tam, kde stojí všichni.

Tatsuya

Zašel jsem "domů" a vzal jsem si přesně ten oblek, který jsem měl na svatbě, i když byl na některých místech potrhaný od těch kvítků. Ani nemám nic pořádnýho... Nechci tam být jako nějakej vandrák... Je to pohřeb Sayara... Obléknul jsem si oblek a Kiteisochiho jsem nechal spát doma. Stejně bys udělal zase nějakou šaškárnu a potřebuješ si odpočinout.
Vyšel jsem do deštivého počasí, které jako by vyjadřoval svůj smutek k tomu, co se stalo. Já nevim... Stále tomu nevěřim... Byl bych tak rád, kdyby to bylo jen genjutsu... Se smutným výrazem jsem procházel skrz kapky deště, které se rozplácly vždy s ránou o oblek, který naštěstí nepropouštěl vodu, nebo jsem si toho nevšiml, protože jsem byl z pohřbu trochu mimo. Šel jsem skoro jako tělo bez duše a když jsem přišel na místo, kde už byl vykopán hrob, stál tam kamenný náhrobek a černá rakev, tak na mě dopadl ještě větší smutek. Už asi není naděje... Kdybych se mohl podívat... přesvědčit se, že je to pravda... A zjistit, že to pravda není... Proč.. Do očí se mi vrhnuly slzy. Jsem baba.... Ale jinak to nejde... Sayaru byl ten nejlepší člověk, kterého jsem znal... Jenom Shinju jsem měl ještě víc rád... Tak proč?
Slzy jsem si ani neutíral a v pozadí celé sešlosti jsem jenom koukal na to, co napáchala moje hloupost. Kdybych se tenkrát, když jsem ho potkal, zachoval normálně, tak by tu možná ještě byl... Ale to už je teď jedno... Moje oči zrudly pod návalem slz a já neměl vůbec sílu k tomu, abych je zastavil.

Sora

Přišla jsem v černém,a stoupla jsem si trochu do pozadí

Masaru

Měl na sobě černý oblek a se Sorou přišel k pohřbu. Nic neříkal a stál na místě.

Koketsu

Stál som ticho a mal som sklonenú hlavu. Nemám rád pohreby sú také smutné. Ty máš ale pozorovací zmysel. Okomentoval sucho démon.Nemám chuť sa s tebou hádať musím sa sústrediť.

Nami

Nami měl na sobě černý ohlek se znakem jeho klanu na krku a čelenkou ve vlasech.

Na pohřbu se rozehrála hudba a všichni utichnuli jen vzlikot a padání děstě bylo slyšet mezi hudbou.


Jiro

Pomalu jsem se porozhlédl po všech přítomných a sjela mi slza a spadla na rakev Sayara. "Sayaru Kentiri, bratr, sensei, snoubenec, přítel a v neposlední řadě největší hrdina Suichugakure." Zahájil jsem proslov. "Jeho síla nespočívala jen v technikách, ale i jeho velkém srdci a mocném mozku a to ho dělalo jedinečným. Už jako mladý, kdy jsem byl starší o několik let než on jsem byl na tom dost špatně, ale on mě podržel ikdyž byl mladší a měl to snášet hůře než já tak to dokázal potlačit a staral se o mě." Řekl jsem a několik slz se smíchalo s kapky deště dopadajících na zem. "Byl to člověk jehož síla chránila celou vesnici a ikdyž měl na to, aby se stal novým kagem tak věděl, že je to můj sen a místo mi přenechal jako hodná bráška a raději přijmul senseiování týmu než moc jakou mám já." Podíval jsem se znovu na všechny lidi a pak sáhl na kryt rakve. "Dával do svých žáků důvěru a věřil, že se vypracují až na vrchol a rozhodl se je bránit až do své smrti, protože věděl, že jsou silnější než on a také v nich viděl velké přátelství a lásku." Podíval jsem se na Tatsuyu a Shinju a pak přejel na Sabura. "Budeme na něj vzpomínat s láskou a úctou jako k muži, který se mohl nazývat hrdinou a také hrdinou na vždy zůstane." Dodal jsem posledních pár vět.

Montaro

Všichni až namě ... todle mně nezajímalo ... byl jsme ve svým klasickým bílo/šedým oblečení a byl zanima na Stromě/Domě ... a ležel jsem i tam

Tatsuya

Sklopil jsem hlavu, bylo to na mě moc. Nikdy jsem vlastně nikoho neztratil a tak to byla ukrutná bolest... Když umíral, zemřel s úsměvem... Chtěl, abychom se usmívali... Ne plakali... Vše jednou zmizí, ale láska a přátelství překoná vše... Sayaru miloval vesnici... Dohlížel na ostatní... Rozdával úsměv, ale nakonec... jako každý odešel a nechal za sebou moře smutku... Ale já to tak nenechám... Musím zesílit a prázdno, které se tu udělalo vyplnit... I když ho nikdy nebudu moc plně nahradit, tak... se o to alespoň pokusím...
Podíval jsem se směrem k Jirovi a usmál jsem se, jako plamínek uprostřed nepohody, protože jsem nechtěl, aby Sayaru odešel s tím, že kvůli němu je někdo smutný...
Neznal jsem ho moc dobře... Ale nepřál by si, aby to tak skončilo... Něco je úcta a něco jiného je smutek... Smutek má pominout, ale úcta zůstane... Úcta k památce hrdiny.
Utřel jsem si slzy a úsměv jsem na tváři ponechal. "Byl jste ten nejlepší člověk, který mě kdy uznal... I když jsem hovado a idiot... A já jsem neměl čas se Vám odvděčit," řekl jsem do větru. Byl to můj slib, slib toho, že svou chybu napravím.

Saburo
Měl jsem jenom sklopenou hlavu směrem dolů...Nevmínal jsem okolí...
Sayaru bude pomstěn...Možná ne mojí rukou,ale bude...Člověk,co mi aktivoval Suinatar...

Shinju

Nezmohla jsem se na žádná slova která by tuto situaci popisovala.
V tuhle chvíli jsem nedokázala ani pořádně přymýšlet.
I když správný ninja by měl držet citu na uzdě.
Tak jsem v tuto chvíli brečela jak malé dítě

Tatsuya

Pomalu jsem se otočil a dal jsem se na odchod. Pokud to chci udělat, tak také musím začít trénovat... Pro Sayara... zesílím a ochráním vesnici před vším zlým... Zatnul jsem pěsti a odešel jsem "domů", kde jsem si sundal oblek a oblíkl jsem si normální oblečení na trénink. Je na čase zesílit a stát se oporou pro ostatní...
Probudil jsem Kiteisochiho. "Je na čase začít náš trénink," řekl jsem mu a odešel jsem i s ním na louku, kde jsme začali trénovat na stromě. Chtěl jsem Kiteisochiho naučit tomu, aby mi v boji pomáhal jako rovnocenný partner, abych nemusel neustále používat Yajuu no Ro-bu.

Jiro

Sayarovo tělo bylo v rakvi zakopáno a já odešel a objevil se u Tatsuyi. Ve chvíli, kdy jsem se objevil se v dálce zablísklo a ozval se hrom. "Tatsuyo," Řekl jsem a dal mu ruku na rameno a v druhé ruce držel náhrdelník, který byl jakoby kámen a na něm černá pečeť. "Ochraňuj Shinju a prosim tě, nikdy ji nezraď. Věřím v tebe a Sayaru v tebe taky věřil a oba jsme věděli, že jsi silný ninja. Já si najdu toho, kdo zabil bratra a pomstim jeho smrt a vrátím se. Brzy se objeví někdo kdo vesnici povede než se vrátim." Řekl jsem a sjela mi slza. "Neříkej nikomu proč jsem odešel a když se budou ptát tak řekni, že jsem odešel na naléhavou misi." Řekl sjem a v zápětí vyfouknul bublinu a vlezl do ní a odletěl pryč.

Tatsuya

"Nezklamu Vás," řekl jsem mu na to a raději jsem se vrátil do vesnice. Co to bylo za náhrdelník? Honilo se mi hlavou. Měl bych najít Shinju a promluvit si s ní... Nebo raději ne, nechám to na později... Rozmyslel jsem si svůj původní úmysl a vydal jsem se hledat někoho jiného. Koketsu, Iwashi, Masaru... No jo, Masarovi jsem ještě nedal ten krystal. Vzpomněl jsem si a vydal jsem se ho hledat. Kde je jeden, tam bývá většinou i ten zbytek... Nejspíš se někde poflakuje se Sorou.

Koketsu

Hneď ako odišiel Jiro tak som išiel preč aj ja any som nepočkal na brata.Niekedy je vážne nanič byť shinobi. Prečo. Opýtal sa nanabi. Ty máš ešte lepší pozorovací talent ako ja. Odpovedal som mu a vitahol som krištál od Tatsuya a prezeral som si ho.

Iwashi

stále som tam stál a ako socha a urovnával som si myšlienky

Masaru

Stál vedle Sory, pak Jiro někam odletěl, předtím jak odlětěl mluvil s Tatsuyou. Masarovi to endalo, a vydal se za Tatsuyou Nazdar Tatsuyo, kam to Sendokage odletěl? Snad se nešel pomstit... pomsta není správná cesta Ale... to je asi jeho věc

Tatsuya

"Ne, to ne," řekl jsem mu, a vypadalo to dost věrohodně. "Jen měl důležitou misi a dal mi tenhle náhrdelník," ukázal jsem ho. No, asi bych si ho měl dát na krk... Náhrdelník jsem si dal na krk. "No, ale k věci... Potřeboval jsem Ti jenom něco dát... Za tu záchranu," usmál jsem se na něj a vytáhl jsem z kapsy krystal, který jsem od návratu neustále nosil pro případ, že bych ho znovu potkal.

Tatsuya -> pečeť na náhrdelníku zazářil, ale nic víc se nestalo.

Masaru

Důležitá mise heh zasmál se v duchu Wow pekný šperk, asi v něm bude něco mocného..
Pěkný krystal, díky, fialová je zrovna moje oblíbená (byla to fialová že? ) pak ten náhrdelník zazářil Jop... něco v něm bude heh zasmál se

Tatsuya

Prohlédnul jsem si náhrdelník, který se rozzářil, ale nic víc se nestalo. Třeba je to nějaký ten krystal z jeskyně... Ale takhle černé... Ne, ty tam rozhodně nebyly... Tak co to je? Prohlédl jsem si pečeť na náhrdelníku a přejel jsem jí prsty. "Možná se mi to jen zdálo," uvažoval jsem nahlas.

/Fialová/