Podlý plán (Tým Suichugakure)

Ještě před zásahem žlutého oštěpu vypustil poslední vlnu ohně a tlakové vlny ze svého nitra, pravděpodobně síla útoku 4/5, ale potom ho oštěp zasáhnul a jutsu udělalo své...
To bylo pravděpodobně poprvé, co byl Fénix poražen...

Sarash
Padol som na zem.
Takmer mi vytiekla krv.
Umrieť pri figuríne? Blbosť. Pomyslel si a mŕtvy padol k zemi...

Izumi a Satsiku

Izumi dostal plnou ránou od Fénixe a padl k zemi. V tu chvíli se probrala Satsuki, která vstřebávala ten svůj rituál a vyndala z poutka na zádech Izumiho druhý svitek a rozbalila ho a dotkla se ho a on zeleně zazářil. V tu chvíli se Fénix vznesl do vzduchu a po chvilce ho vcucnul svitek a Satsuki vztala, svitek si dala do podpaží, Izumiho na záda a podívala se na geniny a chunniny a na zem hodila čelenku Kumogakure.

Ushio

Otočil jsem se ještě zpátky, když jsem si všiml, že Sarash je nějaký až moc mrtvolný. Možná jsem to trochu přehnal... I když je to nepřítel... Přiskočil jsem ještě k němu a přehodil si ho přes záda, když jsem si uvědomil, že nedýchá. Sakra... Zase... Ale... já... nechtěl jsem ho zabít... Na chvíli jsem se zarazil, ale zřejmě už bylo dávno dobojováno. Alespoň bude důkaz... pomyslel jsem si a s tělem Sarashe jsem běžel do vesnice.

Satsuki

V tu chvíli dostal Ushio kopanec do zad a Sarashe upustil a já ho chytla an druhé rameno vedle Izumiho. "Dovol, abych ho pohřbila doma v Oblačné." Řekla jsem a pak jsem skočila ke Creepymu a dotkla se ho a následně se dotknula i Koketsa a všichni jsme zmizeli a objevili se kousek od Suichu.

Ushio

Skutálel jsem se dolů ze schodů, bylo jich dost a tak byl zázrak, že jsem se na konci toho všeho ještě posadil, ale ne na dlouho, když jsem si uvědomil, že mám na hlavě tržnou ránu, tak už jsem pomalu ani neviděl, jak se mi zamlžil pohled, až jsem nakonec sebou ještě sekl o trávu dole pod Chrámem. Jeden důkaz ale mám... Jeho meč... usnul jsem nebo spíš ztratil vědomí, ale s úsměvem, protože na jeho meč zapomněla a já bych ho ani jen tak nevydal.

Sarashův meč byl však naprosto normální jako ostatní meče takže to důkaz nebyl.

_________________
Jak jsem ti vysvětloval na ICQ.

Jo, je mi to jasný... Ale Ushio to přece vědět nemusí, takže pšt...

---

Stop of off topic.

K Ushiovi přišel mnich v dotrhaném oblečení...
Byl to jeden ze Starších...
Tento den je opravdu černý...Ale bylo na nich něco divného...Kdyby byli z Oblačné, tak by to neroztrubovali pořád dokola...Tihle byli odjinud...A vypadá to, že to nebyli moc staří ninjové...Neviděl jsi někoho z nich na Chuuninských zkouškách???
Řekl mnich a kleknul na kolena a začal se modlit, nebo to tak vypadalo, za své mrtvé kamarády, učitele, žáky a příbuzné, kteří byli dnes zabiti...

Ushio

Pomalu jsem se začal probírat zpátky k životu, potlučený, popálený, ale živý. Ze slov mnicha jsem zaslechl a zaregistroval jen poslední větu: "Ano, toho divnýho... jinchuuriky a pak..." na chvíli jsem se zarazil a vykašlal jsem krev, která mě už pomalu, ale jistě začala dusit. "Ten, který... zemřel... kterého jsem... zabil... byl ze stejného klanu jako... můj soupeř.... na zkouškách... jmenoval se Saburo Kentiri... a dlužím mu odvetu..." pokusil jsem se vstát, abych pomohl zraněným, ale sám jsem na tom dobře nebyl, ale vesnice byla důležitější než já, proto jsem se na nohy dostat musel. "Musíme,... musíme ostatním pomoc..." snažil jsem se stát a neusnout nebo dokonce neomdlít, ale ty schody byly asi to nejhorší, i když už jsem z nich jednou spadl, tenkrát jsem ale nebyl tak potlučený už předem.

Mnich sklopil hlavu...
Jediní živí jsme my dva...Kentiri...To mi něco říká...Nevíš odkud byli???
Řekl mnich a pomalu šel po schodech dolů do Iwy...

Ushio

"Ze Sui... ze Sui..." znervózněl jsem, zabili všechny, zabili všechny... Neustále mi v hlavě řvala myšlenka, že už není komu pomoci, že nás úplně zničili. "Ze Suichu," řekl jsem rozčíleně. Neodpustitelné, neodpustitelné, neodpustitelné!!! následoval jsem mnicha pajdavými kroky do Iwy a schody, co byly dál, mi dávaly pěkně zabrat.

Suichu...Ale proč by to dělali???
Řekl mnich ustaraně...
Dobře...Chrám slunce už není...Jdem...
Řekl mnich a pomohl Ushiovi dojít až do vesnice...