Nová Suichugakure

Hiyori

"Už to držim v sobě celý rok a řekla jsem to jen Ulquiorrovi, je čas říct to někomu dalšímu." Z ničeho nic ze mě vypadlo a tobě došlo, že se jedná o toho orla. "Kdysi jsem byla nejhodnější holkou v Zvířecí vesnici." Řekla jsem a tahle myšlenka na to byla skoro nereálná. "Už od 10ti let jsem chodila s jistým klukem, který byl neuvěřitelně talentovaný a já nic neuměla, teda skoro nic. Jenže před rokem zaútočila naše vesnice na jednu z vesnic okolo sebe a uspěli jsme, ale to jsme nevěděli, že na nás v ten večer ještě pošlou elitní tým, který měl za úkol nahnat všechny obyvatele do jednoho domu a ten pak zapálit." Řekla jsem a měla jsem uslzené oči, bylo pro mě těžké na to znovu myslet. "Nahnali tam mě a skoro celou vesnici i toho mého kluka a zapálili to. Ulquiorra, muž který měl v ohni svou rodinu našel únikovou cestu, na kterou dokázal dostat několik obyvatel a zachránil je, ale pak spadl trám a já uvýzla pod nim a trám se zasekl, tak že ho nešlo přelést, protože by ostatní shořeli a na únikovém místu byl už jen Ulquiorra a můj kluk a já byla zaseklá v rohu, tak že kdybych se pohla tak shořím. Ulquiorra byl v háji, věděl že přijde o svoji ženu, která nosila jeho dítě a chtěl kvůli tomu v hořícim domě zůstat, jenže v tu chvíli ke mně přiběhl můj kluk."



"Já tě odsud dostanu Hiyori!" Zvolal chlapec a v tu chvíli jeho ruce obalila modrá chakra. "Ten trám je nestabilní, nech mě tu a sám se zachraň!" Řvala Hiyori na kluka, ale on ji neposlouchal a modrýma rukama začal zvedat slop a škvařící se kůže jeho rukou byla slyšet v celé místnosti, ale on bolest nedal najevo a zvedal trám. V tu chvíli trám nadzvyhl a Hiyori chytl a odhodil ji pryč směrem k Ulquiorrovi, který se snažil dostat trám pryč, aby lidi mohli utéct, ale nedařilo se mu to. V tu chvíli však trám začal praskat a kluk, který trám držel pomocí svého posilujícího jutsu padl na kolena, pod tíhou trámu na který ještě spadlo kus střechy. Hiyori věděla, že ho musí vytáhnout a rozeběhla se k němu, ale v tu chvíli se na ní chlapec podíval s úsměvy na rtech. "Miluji tě." a v tu chvíli trám spadl přímo na něj a Hiyori padla k zemi se slzami v očích. Najednou ji však chytl Ulquiorra a prohodil ji otvorem, ze kterého také vyskočil a dopadl vedle zbytku obyvatel a pak se oba zvednuli. "Neeeee! Sakra, musim se tam pro něj vrátit!" Řvala Hiyori a rozeběhla se k hořícímu domu, který najednou spadl k zemi a ji zachránil od smrti znovu Ulquiorra, tim že ji chytl za rameno a strhnul k sobě. "Nech mě jít, Ulquiorro!" Řvala na něj a kopala ho do nohy. "Promiň Hiyori, ale nemohu tě nechat jít, on tě zachránil jen, protože chtěl, aby jsi žila dál, kdyby jsi tam teď šla a umřela, tak umřel zbytečně. Jednou se zase setkáte, ale dnes ještě není ten den." Řekl Ulquiorra smutně, protože i jemu právě umřela rodina.

"Jenže to jsem ještě nevěděla, že je šance, jak mi ho vrátit." Řekla jsem a v tu chvíli přinesli jídlo a popřáli nám dobrou chuť. "Ve vesnici byl starý šaman, který nám prozradil, že jde vrátit život, ale jedná se jen o posmrtný život převedený k zvířecímu posmrtnému životu, pomocí předání duše. Dokázal vzát půlku mé duše s pozůstalou duší mrtvého těla mého kluka a převedl to do novorozeněte orla, které najednou začalo neuvěřitelně růst až dorostl do velikosti, jakou jsi viděl. Sice je v orlovi duše mého kluka, ale nepamatuje si mě a jakmile zemře on, zemře i já kvůli předání polovičky duše." Dořekla jsem mu svůj příběh a pomalu začala jíst a slza mi spadla vedle misky s jídlem.

Montaro Yuurinshi

zůstal jsem nehybně sedět protože todle jsem ubec nečekal .. Takže ten orel bly vlastně její kluk .. a kdyby ho náhodou trefili tak zemře i ona ... tak to kuly nám moc riskovala ... říkal jsem si v mysli .. Takže dřív takovádle ubec nebyla .. ale neveděl jsem co v tu chvilku říct hlavně když jí ukápla slza ... a tak jsem řekl to co vždycky všichni říkávaly .. To je mi líto .. řekl jsem mile , protože nic jinýho mě nenapadlo a při tědlech chvilkách sem neveděl co dělat

Hiyori

Dala jsem si soustu chilly ramenu a pomalu ho snědla a pak si otřela slzy. "Jedině díky svému chování si držim lidi od těla, abych se na někoho nepřikovala tak, abych byla zase někdy smutná. Nechci už nikdy zažít takovou bolest, jako při ztrátě někoho, koho jsem milovala. Taky proto jsem pak celý ten rok jen trénovala, ani jsem nechodila ven s lidma a ani neplnila mise, jen trénovala, abych už nikdy nebyla tak bezmocná." Řekla jsem a snědla další sousto.

//by ramaru: gratuluju tvůj 3800 příspěvek pěkný to číslo

Montaro Yuurinshi

Někdy síla neovlivní to co se děje nebo stalo .. řekl jsem mile a pustil jsem se taky do jídla ... takže měla smutnou minulost .. Já si ubec nevzpomínám co se dělo nevím jestli mam nákou rodinu moje poslední vzpomínky jsou jak jsem přišel o oči .. řekl jsem v klidu

Hiyori

Podívala jsem se na něj a pak se začala příborem šťourat v jídle. "Kdybych uměla to co umi teď, tak jsem ten trám dokázala zvednout sama nebo zničit." Řekla jsem.

Creepy-tak když teda senseie mám...

Na cvičišti jsem se s novou hračkou docela vyřádil. Žádný tréninkový panák ani okolní stromy si před mím mečem nemohly být jistí. Pravda síla oné chakry nebyla tak úžasná jako kdybych zbraň nacpal Raitonem, nebo Fuutonem, na druhou stranu ale byla takto vylepšena pernamentně a měla ještě jednu výhodu kteréj sem si předím nevšiml a ani ji neplánoval. Když jsem omilem trefil kámen a udělal si na meči malí zub, netrvalo ani minutu a zub byl pryč, během čehož ovšem kolísala chakra ve zbrani.
Když jsem takto dotrénoval, vydal jse mse za Uluq...(nemám šajn jak se to píše), abych mu vzdal jako svému sensei alespoň trošku úcty tím že mu předvedu svou novou techniku. Jen doufám že ho ve vesnici najdu když ani nevím kde bydlí. Ale co už při nejhorším se zeptám.

Montaro Yuurinshi

A Kdyby jsi ho zničila tak se mohlo pokazit něco dalšího .. třeba to tak mělo být ... ale to už se nedozvíme ... jeto jenom konstatování .. řekl jsem mile chtěl jsem jí zvednout náladu ale spíš jsem to stím jenom pokazil tak už jsme raději mlčel

Hiyori Hiroki

Zamyslela jsem se. "No to je asi pravda. Hele a proč vůbec nosíš pásku přez oči, když oči máš?" zeptala jsem se, protože jsem si toho na misi všimla a nechápala jsem to.

Miyoko Tokumari Ke Creepymu

Celou dobu jsem Creepy Boye sledovala ze střechy jednoho z domů a když někam odcházel tak sjem seskočila a šla za nim, až jsem ho po chvíli dohnala a zaťukala mu lehce na rameno, byla jsem stejně vysoká jako on.

Creepy

Kráčel jsem si vesnici a vůbec si neuvědomoval že jde někdo za mnou. Vzhledem k počtu lidí co ve vesnici byl to nebyl ani zázrak, všude kolem se pohybovala spousta lidí a já zas tak dobrej v odhalení sledování nejsem. Proto jsem se docela lekl když mi někdo zaťukal na rameno a reagoval jsem v podstatně instinktivně, chňapl jsem po ruce, prudce snížil těžiště a dotyčného zkusil přehodit přes havu a praštit s ním o zem.

Montaro Yuurinshi

Já ani nevím ... dřív jsem oči neměl a hodně let jsem tudle pásku měl na sobě pořád ... ted když mam oči .. je vše jinak .. Musím se koukat do tváří těch co jsem zabil ... nemůžu se pořádně soustředit když vidím vše okolo , bojovalo se mi lépe když jsme měl pásku přez oči ... a neviděl jsem nic .. řekl jsme jí popravdě přátelským hlasem

Hiyori

"Tak ji zkus nosit častěji a trénuj s ní, zase si na ni zvykneš a kdyby jsi někdy prohrával a sundal jsi ji tak vlastně budeš lepší." Řekla jsem po krátkém zamyšlení.

Miyoko

Jeho reakci jsem nečekala a tak mě lehce přehodil a práskl se mnou o zem a já pak na něj jen nechápavě hleděla, jak vlastně mohl prásknout s dívkou a ještě k tomu tak krásnou (Foto v osazenstvo vesnice 7 legendárních šermířů)

Montaro Yuurinshi

Já a prohrávat ?? to ne ... řekl jsem v klidu a zasmál jsem se .. Sakra chovám se jak blbec .. uklidnil jsme se a znervozněl

Hiyori

Zasmála jsem se což nebyl zvyk u mě, většinou jsem se smála totiž arogantně, idkyž v tomhle byl taky kousek arogance, ale spíše vtipnosti. "No mě by jsi neporazil." Řekla jsem tiše, ale jako vtip.

Montaro Yuurinshi

To máš pravdu .. nechal bych tě totiž vyhrát .. opakoval jsem tichým tonem

Hiyori

Rozhlédla jsem se kolem sebe a pak se naklonila k němu, jakobych mu chtěla říct něco tajného a ze mě pak vypadlo. "To má být výzva?" Zeptala jsem se s úsměvem.

Montaro Yuurinshi

No nechci ti ublížit .. řekl s usměvem nedokončenou větu která jasně znamenala souhlas ..

Hiyori

Pousmála jsem se a pak rychle dojeda jídlo a zvedla ruku, jakože chcem platit, ale místo toho jsme si vzala kabát a vyšla ven, čekala jsem, že to zaplatí a pak mě dojde.

Montaro Yuurinshi

Zaplatil jsem to a vzal si svoji robu kterou jsem na sebe hodil a pak jsem šel za Hiyori ven

Hiroki

Tááák teda můžeme jít .. řekl a šel přímo za něma.. Byl trochu dál od těch dvou.. Věděl ,že mu určitě ještě moc nevěří.

Creepy

Když jsem se zadíval do tváře dívky se kterou jsem praštil o zem(zadíval přes zavřená víčka) nejdřív jsem zbledl, načež jsem zrudnul od hlavy až k patně.
Eh, já...
vytáhl jsem ji na nohy.
Promiň, nechtěl jsem noo, byl to reflex...
snažil jsem se vymluvit.

Miyoko

Ve chvíli kdy mě chytl, jsem zvedla nohy a překopla ho za sebe na zem a pak hbitě skočila na nohy. "Pěkně jsi mi na to skočil." Zasmála jsem se a pak jsem uviděla jakousi záři z pouzdra jeho meče. "Eh, co to je?" Ukázala jsem na ten meč.

Creepy

Teď jse mse pro změnu zase proletěl já, její ruku jsem ale nepustil takže buď to se poroučíme na zem oba, nebo to ustojíme taky oba.
Uff, to, to je moje nodachi
řekl jsem jako by to že mi meč září i přes pouzdro byla ta nejobičejnější meč na světě.

Miyoko

Já však udělala hmat, že jsem ho chytla rukou za jeho zápěstí a to mu pak zmáčkla na bodu, že ho to bolelo, tak že mě pustil, a proto spadl k zemi. "Když jsem tě viděla poprvé, jak si z tebe bratr utahoval, tak ti nodachi ještě nezářilo." Řekla jsem s úsměvem.

Creepy

Tvůj..co?
zeptal jsem se a ležíc na chodníku otevřel své rudé oči abych si prohlédl její chakru.
Aaaa, to jste vy. Jedne ze sedmi..vlastně pěti legendárních šermířů. Omlouvám se, nepoznal jsem vás, původně jsem viděl jen vaši chakru...příjemnější než vašeho bratra troufám si říct.
přešel jsem okamžitě do výsměšně zdvořilého tónu.
No nezářil, protože to byl ještě obyčejnej meč.

Miyoko

Zasmála jsem se, když se začal divit. Zjistil, že mám velké množství chakry, ale element nějak nedokázal zjistit, asi to blokovala nějaká technika. "Jo, můj bratr je vždycky takový k těm co se chtějí dostat mezi nás, časem si zvykneš." Řekl jsem a pak se podívala na meč. "A co je na něm teď vyjimečného. Mluvíš totiž s legendární šermířkou, je jasné, že i my máme trošku jiné zbraně." Řekla jsem zvýdavě.