Mistr (Aspire)

Rinaku

Tentokrát jsem proti Neyrovi nasadil i moje končetiny.
Tím pádem jsem ho nezasypával jen mečem, ale i přímýma úderama pěstěmi a kopanci. Většina mých útoků směřovala na břicho.
Ale už jsem jel téměř v plné rychlosti. Byl jsem taková šmouha útočící ze všech stran...

Daisuke

Stál jsem tam uplně jak kdybych měl strach. Na první pohled by si každý řekl, že mám strach a bojuje za mě můj sensei a já nezvládnu nic. Neměl jsem ho. Až moc jsem byl zaujatý svym senseiem, že jsem nedokázal porušit jeho příkaz, abych neútočil, takže jsem se držel dál a sledoval jeho pohyby. Je fakt dobrý, sesnsei nemůže prohrát, tomu věřim. Pomyslel jsem si a dál ho sledoval.

Neyro

Měl jsem 3 katany a podporoval jsem se chakrou .. začínal být rychlejší a rychlejší až dosáhl na určitou uroven ... když začal kopat ze všech stran tak jsem se 3 katanama nestihál vykrývat a tak jsem cuknul do strany a chtěl jsem uskočit což se mi celkem podařilo ale najednou mě trefila jedna čepel který mě sekla lehce do hrudí a hned potom přišel kop který mě odhodil ... nedá se říct že jsem odletěl ale jak mě nakop tak jsem vlastně zajel do zadu a zastavil jsem ... Působivé řekl jsem mu ... a otřel jsem si krev na puse , moje bojové triko bylo zatřísněno mojí krvý který stříkla z rány na hrudi ale hluboká moc nebyla ... Dovol mi něco předvest .. řekl jsem klidným a vyrovnaným hlasem a ze zád jsem si do ruky vzal štít a zapíchnul jsem tam 2 katany .. tudíž mi jedna v ruce zbyla na obou rukách jsem nad hlavou začal roztáčet štít kdyžvtom se ty katany začaly uvolnovat a daisuke mohl z dálky vydět jak štít nabýrá rychlost až zněho jdou blesky ... já jsem vyletěl do vzduchu a v tu chvilku se uvolnilo asi 10 katan a ty vystřelyly do všech stran kolem Rinakua byl jakoby bodem S s poloměrem 5 metrů ... a já dopadl na zem 1 metr přez jednu katanu ... Rinaku .. Bojovat stebou bylo výjmečný ... ale jemi líto řekl jsem a odhodil tu katanu co jsem si nechal v ruce se štítem vlastně odhodil jsem i ten štít ... Znak smrti: První čás řekl jsem a z mejch noh začal střílet raiton

Mistře a kde jste se tu techniku naučil ???? ... zeptal se chlapec zvídavým tonem který mohlo bejt jako daisukemu měl modré triko s kratasamy a 2 překříženhý meče na zádech ... Toje tajný Nuramone ... řekla starší osoba který měla bílé a dlouhé vlasy ... Jeto zakázaná technika .... protože když jí používáš tak při každém uderu z tebe vyprchá část tvé síly a uderu je celkem 10 ... Neznám nikoho kdo by se pro todle dokázal obětovat ... řekla starší osoba nechtěně ..

Když vtom jsem se pohnul do předu a byl jsem asi tak 10x rychlejší než předtím že mě sotva pouhá oko spatřilo .. za hodně velkýho sprintu jsem sebral ze zeme katanu a proletěl jsem stím zkrz Rinaka a z něho vystříkla krev a já už byl na druhým konci toho kola katanu jsem okamžitě zabodl a skočil jsem do strany kde jsem zase tu katanu vybodl daisuke a Rinaku si mohly všimnout že když jsem proběhl zkrz Rinakua tak se zmanou tvořila žlutá čára a protože byl daisuke daleko mohl vydět jak z té čáry vylétávaly malé pramínky žluté "chakry" které se kroutili do různých utvarů ale to už přerušil můj další utok kterým jsem utočil uplně z jiného uhlu a proletěl jsem vedle rinaka ze kterého opět vystříkla krev ... a zamnou se oběvila další čára už z toho byl křížek .... skočil jsem opět do strany a vzal jsem další katanu a rozletěl jsem se na rinaka ze kterýho sotva stačila stříkat krev po utocívh vše bylo extrémě rychly a já cestou vždy mihnul i dopadající kapki jeho krve .... a to už jsme prováděl teprve 3 uder a v očích se mi ukázala další vzpomínka

Chlapec se jménem Nuramon pozvedl hlavu ... Ale vždyt jste jí předchvilkou použil a pak jste porazil i toho šíleného ninju .... oznámil mu Nuramon který byl zvědavý nato co mu odpoví .... Když máš v co věřit a ta víra je silná tak se ti tvoje vlastní chakra vrátí a tvoje stracená síla bude obnovena .. jeto dar .. řekl a pousmál jsem se a vzpomínka se rozplynula

Dodělal jsem 3 uder a na rinakově hrudí byla další krvavá jizva byly to už 3 udery a ty 3 udery tvořili trojuhelník , Znak smrti : Druhá část Bolest .. řekl jsem a ty 3 čáry co se zamnou vždy tvořili už byly ve tvaru trojuhelníku jako měl rinaku na hrudi ... skočil jsem na konec první čáry kde byly 2 katany a vzal jsem je do ruky ... a rozletěl jsem se proti nemu už jsem nebyl tak rychlý ale zase jsem využíval toho že byl omámený z ran ale to že jsem se nachvilku zastavil a řekl tu část aby se aktivovala se celkem probral a když jsem proletěl se 2 katanama už se zmanou nic netvořilo , jak jsem proletěl kolem něj tak se mu na prsu oběvila malá jizvička a od druhé katany zajiskření .. vykryl to .... Coto ? ... řekl jsem si a skočil zase do jiného uhlu a zautočil jsem a zase se to stalo z nějakého důvodu mě začal stíhat a já netušil proč měl jsem za sebou 5 uderu a on se pomalu zoceloval a já jsem zase mnohem zrychlil ... Šestej uder ! .. řekl jsem si a odnás obou zajiskřilo protože jsem sním v té obří rychlosti překřížil meče ... Sedmej ! ... řekl jsem si a ještě jsem zrychli začal jsem se přepínat .. musle jsem máknout protože můj čas pomalu vyprchával tak jako moje chakra ... OSM ! .. řekl jsem a problejsknul jsem kolem něj a seknul jsem ho do břicha ... ale jenom lehce .... DEVET ! řekl jsem a a to už zněho vystříkla krev a já byl na uplným začátku ... Moje nohy pomalu přestávaly jiskřit a já zahodil jednu z katan ... Znak Smrti : Poslední část , Smrt ... řekl jsem a celej jsem začal modrat a samotnej raiton země střílel a udělal jsem krok dopředu na Finální uder

A v co jste věřil vy ? ... zeptal se Nuramon a jeho starý mistr se zasmál .. v tebe chlapče .. řekl s usměvem a pohlednul naněj
Já věřím v tebe ! Nuramone ! ... řekl mírumilovným tonem tonem který znamenal čest ....

Já věřím v tebe ! Daisuke !!! .. Zakřičel Neyro zároven se svoji myšlenkou která mu zajásala v hlavě a letěl na Rinakua mu dát poslední uder

- mimochodem... nemůžeš znát jeho jméno, páč ho nikde neříkal...


Rinaku

Nezbývalo mi než použít svou pečeť.
Kolem mě proudila chakra a tetování na mé hrudi se rozšířilo tak, že bylo vidět.
Navíc těmahle útokama mě celkem naštval, takže teď jsem ho chtěl zabít...
Překřížil jsem s ním meče a z druhé ruky mi vyjela kost, která mu probodla jeho ruku s katanou...
Nic lepšího neumíš?
Řekl jsem chladně.

- pronte že další post s písní ale tendle post by jinak neměl smysl


Neyro

Najednou mi svalem a rukou projela tvrdá kost a já se v té rychlosti zarazil , jeho kost pokryla moje krev a já zaupěl můj meč spadl na zem a já si chytl ruku a protože pořád byla nabodla na tu kost tak jsem se musel nějak uvolnit na ferovku jsem cuknul do strany a postrani sval se mi roztrhl , neměl jsem jinou možnost protože jsem naněj bežel v rychlosti že mě sotva spatřil tak jsem se sám na tu kost krásně nabodl a dá se říct že jsem si oddělal celou ruku .. Dopr ... vydal jsem ze sebe a krev země jela jak z kohoutku a pomalu jsem uskočil do strany ale to už začly zmyzet ty žluté čáry a pomalu vzlétly k nebesům tak pomalu jako kapající krev z ruky ale protentokrát meče zůstaly nabodaný v zemi a ty se ani nehnuly jenom znich do nebes plál modrý pramýnek mojí chakry .... Daisuke .. řekl jsem unavaně si když jsem se kouknul hlavou do strany a protože jsem tu ruku měl uplně na sr*čky on mohl pochopit že ted to bude hodně špatný když někdo na mý urovni když ovládám 6 mečů a přijdu o jednu ruku ... Daisuke mohl pochopit že ted potřebuju pomoct protože jsem musel udělat něco se zakrvácenou rukou nebo spíš s části co tam tak vysela a hlavně jsem se potřeboval zotavit z toho jutsu který se mě snažilo poslat do bezvědomí a já sám se sebou bojoval ... ted ... je tvoje chvíle .. řekl jsem tiše a spadl jsem na kolena a to už jsem odvrátil pohled k zemi jako na popravě .. nepřítel si nai nemohl uvědomit z čeho jsem tak vyčerpaný mohl si mysle t že jsem slabý že mi hned dojde chakra ale tak to nebylo bylo to kuly té technice a trestu že jsem jí nedokončil

Pomatuj Nuramone ... Pokud tuto techniku použiješ tak budeš na pár minut mimo boj ... a pak se možná zotavíš ale jenom pokud budeš věřit ... řekla starší osoba a nuramon jenom překvapeně zíral a starší se jen pousmál ... Jak říkám jeto zakázaná technika a pokud jí chceš někoho naučit .... což doufám že ne .. tak mu musíš dát čast své síly jako já tobě ... řekl starší mistr s usměvem a zasmál se

Soupeř nemohl být taky moc ok protože měl stále na hrudi vyřezaný trojuhelník ze a oni ta pečet mu nemohla moc pomoct protože to nebyla normální sečná rana ale krvácení to zastavit mohlo ted šlo o to že tam byl hodně zranitelný protože jsem mu mohl přeřezat nervy a tím byla jeho hrud mnohem víc náchylnější ke zranění a mnohem víc to bolelo

Daisuke

Najednou sensei začal padt k zemi a v mé tváři se objevil jasný strach a nejistota. To je jen nějaký trik, jak toho kosťáka porazit? Jenže to už řekl mé jméno a já uplně zkameněl. On, on to myslí vážně, opravdu má problémy. Pomyslel jsem si znovu při čemž jsem udělal pomalý krok dopředu. Musim aktivovat rudý blesk, abych byl rychlejší a silnější. Pomyslel jsem si a dal ruce do pečetě a začal se soustředit, jenže to nijak nepomáhalo a já nemohl aktivovat svou Kekkei Genkai. Co to sakra je? Proč jen to nejde? Pomyslel jsem si dost nechápavě, při čemž už jsem sahal pro dvě katany a třetí letěla vzduchem. V každé ruce jsem měl jednu katanu a tu letící jsem si chytl do podpaždí, tak že čepel mířila spoza mých zad, abych měl blokovaný záda i předek. "Nezklamu vás sensei, tomu věřte!" Zvolal jsem a proběhl kolem senseie na toho kosťáka.

Rinaku

Ztěžka jsem vydýchával, ale mou rychlost zatím zranění neovlivňovaly...
Takže jsem se připravil na Daisukeho útok a z hrudi mi vyjelo pár kostí, které měly hrudník chránit.
Podcenil jsem ho...
Proběhlo mi hlavou.

Daisuke

Byl jsem o trochu rychlejší než normálně, protože mě naplňoval adrenalin a docela i trochu vztek kvůli senseiovi. Rozeběhl jsem se přímo proti němu a před nim uskočil do prava a použil shushin, takže jsem se objevil na jeho pravém boku, naproti tomu kam jsem uskočil, takže tohle asi moc nešlo čekat, takže jsem mu zamířil na jeho pod břicho s nakoncentrovanym raitonem do mečů. Jeden meč letěl jakoby nad třísla a druhý mezi kosti do toho trojúhelníku.

Rinaku

Kosti byly zahnuté tak, že chránily trojúhelník, jelikož byl přesně na hrudi.
Sice jsem dokázal zareagovat na objevení se na druhém boku, ale přichystat se na obranu jsem už nestihl.
Meč útočící na hruď se zabodl do kostí, a i přes raitonovou chakru se nedostal dál...
Na druhou stranu druhý meč mě sekl a také mě popálil elektřinou.
I přes bolest jsem se usmál, protože jsem dostal Daisukeho tam, kde jsem ho chtěl mít.
Svůj kostěný meč jsem zabodl do Daisukeho ramena, zatímco mi z dlaně vyjela kost, kterou jsem ho bodl do břicha...

Daisuke

"Áááh!" Zařval jsem bolestí, ale v tu chvíli mé meče zářivě zajiskřily, jelikož jsem do nich dal ještě víc svého raitonu, tudíž to za prvé projelo celym tělem toho kosťáka, protože jsem v něm měl zaseknutý svůj meč a za druhé to mohlo projet kostmi u toho trojůhelníku, hend poté jsem odskočil dozadu. Když v tom mé katany spadly k zemi a já se chytl nezraněnou rukou svého břicha, které krvácelo. Asi jsem senseie zklamal, možná jsem byl moc zbrklý. Pomyslel jsem si s bolestmi.

Rinaku

Zaúpěl jsem bolestí, ale nechtěl jsem to dát moc najevo, aby si soupeř nemyslel, že jsem nějakej ubožák...
Ještě jsem dal chakru do nohou, abych se v rychlosti dostal před Daisukeho, načež jsem mu kostěným mečem sekl do stehna tak, aby spadl na zem.
Dále jsem v klidu kopl do jeho hlavy, když se pokoušel zvednout a kostěným mečem jsem mu "přišpendlil" nezraněnou ruku k zemi a meč jsem tak nechal zabodnutý. Chtěl jsem, aby co nejvíce trpěl...
Šlápl jsem mu na zraněnou ruku, aby ho to víc bolelo a z dlaně mi vyjela další kost, kterou jsem probodl druhou "nezraněnou" nohu, někde v oblasti stehna...

Neyro

Musím ... musím .. řekl jsem si v hlavě a kolem mě začla výřit chakra a začly mi svítit oči nákej gennin by mohl říct že to je jako u jinchurikiho ale skušenej ne , ten pozná erupci chakry .. já jí měl protože jsme byl přepjatý a hlavně jsem použil tu techniku a síla se mi nechtěla vrátit ... a pak rinaku probodl jeho stehno .. Něco veme cuklo .. Tamake no Shushin .... vyslovil jsem a rinaku mohl postřehnout ty slova ale já jsem dávno využil toho že byl soustředěný na Daisukeho a s mečem v ruce jsem jsem doslova vystřelil na rinaka stím že ho seberu a nabodnu na meč ... vyhnout se bylo nemožné protože se na mě ubec nesoustředil a já jsem se mu snažil mířit na srdce abych to tou jeho nepozornosti ukončil .. jenomže v tom vystřelu jsem lehce pohnul mečem a místo toho jsem mu miřil do urovní plíce , kdybych ho nabral jakože jsem v to doufal tak daisuke usliší jak jsem proletěl i s ním a i muj hlas který říka ... Promin ...

Rinaku

Vyhnout jsem se nemohl, a tak jsem se v rychlosti připravil na obranu...
Daisuke mohl vidět, jak se rozvířil prach, přes který nebylo nic vidět, ale Neyro mě zasáhl.
A pak, když prach ustal, na Daisukeho dopadlo pár kapek krve z Neyrovy katany, která trčela z mého těla.Všude kolem mě bylo kostěné brnění, které bohužel selhalo v jeho úloze ochránit mě. A také kost z mého loktu, jak trčela v Neyrově hrudi až na druhou stranu.
Ztěžka jsem vydechoval.
Z části posledních sil jsem se otočil i s kostí v Neyrově těle a Neyrovo tělo spadlo vedle Daisukeho. A také jsem mu tím vytažením kosti z těla otevřel smrtelnou ránu...
Chtěl jsem je dorazit, ale teď jsem klečel před nimi a ztěžka jsem vydechoval a nabíral moje rezervní síly. Dokonce i prokletá pečet se uzavřela...

Daisuke

Jenže já už nejsem jen malý genin, který se nechal od každého lehce porazit, už jsem měl nějakou úroveň a i silnou vůly. Povedlo se mu bodnout mě do stehna, ale další útoky už jsem sice s obtížemi, ale dokázal je blkovat, jelikož jsem neutrpěl tolik zranění, jako kosťák. Tudíž jsem neskončil přišpendlený k zemi, jak se o to pokoušel. Jenže to už kolem proletěl Neyro sensei a já chvíli přes prach nic neviděl, jen slyšel kapot krve na zem.



Najednou na zem vedle mých nohou dopadl Neyro sensei, který vypadal dost zničeně a v mých očích se objevila nejistota a velký strach. To není možné, to je jen pouhé genjutsu! Pomyslel jsem si, ale najednou mi z očí vytryskly slzy a já dopadl před tělo Neyra na kolena a položil jsem na něj ruce. "Počkej za pár let si dáme závod z vesnice k vodopádu a uvidíš že mě i předženeš" Vzpomínal jsem na slova mého senseie a kolem mě pomalu začaly jiskřit rudé jiskry. "Já věřím v tebe ! Daisuke !!!" Znovu jsem si vzpomněl a v tu chvíli pomalu zvedl hlavu a Rinaku si všiml, jak mé vlasy se o trochu prodloužily, celé zrudly a na těle mám najendou rudé pečetě a kolem mě proletují rudé blesky. "Nezklamu vás sensei, tomu věřte!" Řekl jsem tiše a s odhodláním a v tu samou chvíli jsem pohlédl na Rinaka s rudými oči a i přes rány na těle jsem se zvedl a do rukou uchopil dvě katany, které najednou zazářily rudě. Jen vydržte sensei Pomyslel jsem si s odhodláním.

btw. Pusttě si ktomu tu písnočku co měl ASPIRE "DAISUKE" tady nad tím .. nechtěl jsem jí sem dávat znova

Neyro

Dopadl jsem na zem a vtu chvilku ze mě začínala vytékat krev bylo jasné že jsem strašně moc zraněnej ale taky bylo jasne že jen tak neumřu oči mi svíili jako a kolem mě pořád byla chakra která mě udržovala při životě .. Daisuke .. vychrlil jsem jako kdyby to byla má poslední slova a ja pomalu vstaval zčemž ze mě vytékala krev a já si jenom zkracoval život ale bylo tu něco jco jsem mu sel udělat ...

MISTŘEE !!!! .. Zakřičela osoba stara jako daisuke se jménem nuramon když ho nahodila krev jeho senseie .. nepřítel se vzápětí zhroudil s katanou v těle ... a já težce oddechoval .. Svine !!! .. křičel jsem ze všech plyc byl jsem tak rozzuřený .... byl jsem tak bezmocný .. doběhl jsem k senseiovi a podepřel mu hlavu .. Proč ?? . Proč ??? VY ?! .. zeptal jsem se a po tvářích mi tekly slzi ... Protože to je osud ... naučil jsem tě všemu co jsem omhl ale stále nevíš všechno ... odpovedi najdeš tady ... řekl stařec a z posledních sil chytnul zakrvevený štít a podla ho Nuramonovi ... V něm najdeš odpovedi můj synu .. řekl vnešeným tonem a pomalu zavřel oči a to už naštvaný a rozhněvaný nuramon dal hlavu vzhuru uchopil štít a zakřičle z plných plyc tak bezmocně a zranitelně ... PROOOOOČ ?!

Odkašlal jsem další krev ale chakra mě držela pohromadě a já polo mrtvý jsem pomalu kulhavě šel dál odnich šel jam tam kde jsem měl štít šel jsem přímo proněj ... pro svoji poslední vuly .... před očima se mi mihali vzpomínky a já sem tam máchnul rukama abych se jich dotknul ... rinaku byl mi ted celkem ukradenej jenom jsem doufal že už nebudě dělat problémi

Rinaku

Pořád jsem si dával pozor, jestli na mě Daisuke nebude útočit. Ale sám jsem na tom byl tak hrozně, že jsem je nechal se vykecat, abych nabral co nejvíc síly.
I tak jsem ty síly chtěl nechat k útěku.
Poté jsem se s obtížemi postavil na nohy.
Mé jméno je Rinaku Kaguya. To až se tě někdo zeptá, kdo zabil tvého mistra... Chceš pomstu? Připrav se a najdi si mě... A já budu čekat...
Řekl jsem chladně. Měl jsem smysl pro čest, takže jsem chtěl Neyra zabít jednoduchým probodnutím srdce, ale byl jsem v takovém stavu,že jsem to nemohl uskutečnit, a to díky Daisukemu...
Složil jsem pečeť před tím, než mohl Daisuke cokoliv udělat a zmizel jsem....

Daisuke

Běžel jsem přímo na něj a když jsem udeřil, tak jsem akorát promáchl vzduch, jelikož Rinaku jen tak zmizel. Rinaku Kaguya, tvé jméno nezapomenu. Pomyslel jsem si a v tu chvíli se orzeběhl ke svému senseii, při čemž během běhu se mi vypnul Rudý blesk. Viděl jsem, že někam jde, takže jsem k němu rychle doběhl a chytl ho kolem pasu, abych ho podepřel. "Musíte ležet sensei!" Zvolal jsem a doufal, že si lehne, abych mohl nějak ošetřit jeho zranění. Uplně jsem zapomínal na svá zranění, protože mě teď tlačilo kupředu svědomí, že jde o jediného blízkého, kterého mám.

Neyro

Byl jsem u na pokraji řičky která se tvořila vodopádem zaletěl tam totiž můj štít zaletěl když jsem ho odhodil ... chtěl jsem se proněj natáhnout a tak jsem natahoval ruku až jsem pod tíži a zraněním padal na zem a daisuke mě přichytil a já dá se řict sklouznul k zemi sním , celej hrudník jsem měl od krve až se vtom nedalo rozeznad jestli jeto textil kuže nebo něco víc ... Není žádný šance daisuke .. řekl jsem to narovinu i když mi ho bylo líto .. a pevně jsem se chytl za masku u hlavy a sundla jsem si ji potřísněnou krvi moje hnědě krátke vlasy vyletěly do svého tvary a ty si uviděl že krev mi dosahuje ke rtům ze kzerých mi taky tekla krev ... Ještě něž o-odejdu .. začal jsem mluvit slaběji a slaběji a víc jsem se snažil lapat po dechu ... Nikdo n.......nežije věčně ... a proto .... chci aby sis vzal ... todle ... řekl jsem ty odmlky byly vražedné potřeboval jsem lapat po dechu ale nabraný vzduch mizel ve mě tak rychle jako vznáčející se kouř .... položil jsem ruku za zakrvevný šít vedle mě ale pořádnou sílu h ovzít jsem neměl ... J.....menuju se .... Nuramon ... a tady to je symbom bojovní-ká .. Symbol mistra .. a ... , řekl jsem a chtěl jsem to doříct ale nemohl jsem chakra mě začla opouštět ... držel jsem se jenom pomocí své chakry p který už pomalu doznívla aa me oči přestávaly zářit a zhasínaly .... a pak jsem se pevně a hluboce nadechl na poslední svá slova nenechal jsem za celou dobu daisukeho nic říct protože jsem veděl že pokud mu to neřeknu nemusí se to vyplnit ... Vem si ten štít a považuj ho jako obranu proti Strachu a nenávisti ... Nikdy nebud arogantní a NIKDY ! .. zduraznil jsem to slovo ... Nepřestávej věřit , Ty největší zázraky se dějou když to nejmín čekáš ... dodal jsem lehce a slabě a pak jsem se uvolnil a padl i hlavou na jeho ruku abych si odpočinul .. Promin daisuke ... zklamal jsem ... Ale ty nesmíš nikdy ... řekl jsem všechno heslovitě slabým hlasem který dozníval až nakonec mi spadla ruka tíží ku zemi a dokla se řičky do které padla kapka mojí krve ,me víčka se stávaly těžšími až přetěžkými abych je udržel otevřene ... a pomalu jsem ty oči zavřel a moje panenky stratili tu zíři a jiskru života ... a tys slyšel mé poslední slovo ... Promin znělo tak půvabně a tiše ... tys uviděl jak to jezero pomalu rudne barvou mé krve a než si sto stačil uvdědomit tak jsem stál na hladině toho jezírka ale jako kdybych byl duch , tvůj přelud byl jsem průhledný a tys viděl jenom moje obrysi a rysi ... pomalu jsem se otočil a měl jsem na sobě černou robu a v ruce růži vše bylo průhledne tudíž jakoby bíle a já pomalu krok po kroku odcházel do vodopádu až jsem se vněm stratil tak jako moje duše na tomdle svetě .. pak jsem uplně polevil a chakra kolem mě zmyzela a tys už neslyšel tlukot srdce

Daisuke

Padli jsme k zemi, jelikož sensei už neměl moc síly, tak jsem ho musel přidržovat. Byli jsme hned u našeho jezírka, které se pomalu zbarvovalo do ruda a já začal ztrácet naděje, naděje ve všechno. Bedlivě jsem poslouchal svého senseie a z mých oči sjížděly na zem slzy, protože jsem věděl, že přicházim o někoho, kdo je pro mě neuvěřitelně důležitý a dalo by se říct o někoho kdo mi nahradil vlastního otce. "Sensei." Bylo jediné co mi dokázalo teď vypadnout z mých úst ostatní jsem říct nedokázal, v tuhle chvíli mě zaplavily emoce a já nemohl vůbec nic říct.

Jenže to už mi podal štít a já ho pevně chytl a kývnul hlavou. "Sensei, budu ho hlídat až do mé smrti, tomu věřte." Řekl jsem a v tu samou chvíli mi sjelo i několik slz na ten štít. Proč já? Co jsem komu udělal, že je ten život tak nefér?! Pomyslel jsem si naštvaný na celý svět. Jenže to už jsem si vzpomněl na slova o tom, jak se vlastně jmenuje. "Sensei, nikdy na vás nepřestanu vzpomínat, jste a vždy budete jediný člen mé rodiny, ostatní mě tu nechali samotného a jen vy jste se o mě za poslední dobu staral, děkuji vám." Řekl jsem dost smutnym tónem, ale to už senseii spadla i jeho hlava, což jsem pochopil, že je konec a sám jsem si položil hlavu na jeho a rozbrečel se ještě víc.

Zvedl jsem hlavu a pomalu si otřel slzy, jenže to už jsem uviděl ducha svého senseie, to pouto s mrtvym světem jsem měl asi protože jsem byl také už dost zníčený a značně bez chakry. "Nikdy na vás nezapomenu sensei. Navždy vás budu brát jako svého otce." Řekl jsem na rozloučení a začal se pomalu zvedat. Své tři katany jsem zasadil do štítu a dal si tam i jednu svého senseie, při čemž jsem štít dal na svá záda. Do náruče jsem vzal tělo senseie a s odchodem ducha senseie jsem chtěl odejít i já. Snad se někdy opět setkáme. Pomyslel jsem si, ale v tu nejvíc nečekanou chvíli se ozval "Je mi z vás na blití." Když jsem znovu uslyšel Rudého bleska tak ve mě silně cuklo a mě chytly bolesti všech mých zranění a padl na kolena. "Copak je, Daisuke? Neslyšíš mě snad rád?" Zařval na mě Rudý blesk a zle se zasmál.

V dálce si před tebou uviděl cvětší tečku ninju který míři lk tobě .. DAISUKEE .. křičel ze všech plyc a rozeběhnul se celkem dost vylekou rychlosti aby uvás byl včas a pak k tobě doběhl .... a kleknul si před tebe tys uviděl dlouhé rudé vlasy lemující se sjeho červeno černám oblečením a katanami s černou rukojetí kolem pasu .... postava měl ajenom jedno oko zato bylo rudé .. Si - si v pořádku ? .. Vykoktala postava ze sebe protože byla celkem v šoku že uviděla všude krev a hlavně mrtvej neyro .... Postava byla starší vypadala tak na 50 tys jí nepoznával ale ten hlas it přišel povědomí ...

Daisuke

Nesl jsem Neyra v náručí a už se neohlížel, takže když na mě někdo řval, tak jsem to naprosto ignoroval. Jenže to už mě osoba s rudými vlasy doběhla a já nemohl udělat nic jiného než se zastavit. "Jak mám být v pořádku, když mi právě zabili sensei?!" Zařval jsem se slzami v očích. Postava si mohla všimnout, jak mi ze stehna a boku teče krev. Pust mě na něj a já ho srovnám! Nemám náladu na otázky toho blbce. Jenže já ho naprosto ignoroval, nechtěl jsem se kvůli němu vyvést z míry.

Osoba tě zastavila a chytla neyra protože byl celkem těžký a tys měl probodnutý stehno dlouho bys tak nevydržel .. Klid , nepřepínej se ... řekl jsem mu a položil jsem neyra nazem .. Musíš se uklidnit .. řekl jsem Koukni se mi do očí .. pobízel jsem ho protože jsem nechtěl aby hypnotizoval neyrovo tělo apoložil jsem mu ruku na rameno .... snad ho uklidním .. třeba bude veselejší když zjistí že předním stojí další shiritsu .. řekl jsem si v hlavě

Daisuke

Položil Neyra na zem a mně se spustily ještě víc slzy, nedokázal jsem je prostě nijak udržet, bylo to silnější. Pak mi však řekl, že se mu mám kouknout do očí a já to pomalu udělal, ale v tu chvíli jsem si něco uvědomil a udělal asi tři kroky dozadu dost zaskočeně. "To, to jsi ty?!" Zařval jsem na něj. "Jak se opovažuješ?!" V tu chvíli mi začaly rudnou vlasy a oběvovat pečetě na těle a dokonce i rudnout oči.

Osoba se překvapeně koukla na daisukeho nečekal jsem takovoudle reakci ... znal mě jako mladýho jako icihira ... ale to byla jenom jedna schránka ... řekl jsem a pomalu jsem vstal ... Daisuke říkám ti uklidnise ... přišel jsem it pomoct .. opakoval jsem stáel aby se uklidnil ale jednu z ruk jsem měl položenou na Kataně .. fajn zase se mu aktivoval rudy blesk takže ho budu muset přesvětčit násilím .. řekl jsem si a nechal jsme dlan na rukojeti jedných z katan které se téméž podobaly těm dausukovím ale já měl na konci toho provázku uzly

Daisuke

Nemohl jsem ničemu už věřit, za poslední dobu toho na mě bylo víc než dost, musel jsem si dát oddech. "Nechte mě všichni už být!" Zařval jsem a Rudýho bleska jsem úspěšně potlačil a pak chvíli hleděl na senseie. "Jediné co teď můžete je odnést senseie do vesnice." Zvolal jsem a v tu chvíli jsem se rozeběhl pryč, někam do lesů, abych si o tom mohl chvíli popřemýšlet.