Nová etapa (Lyall)

Ichiro

Po chvíli jsem se opět uklidnil a když řekl něco na způsob jsou tady, nebo už jdou, tak jsem se rychle ohlédl.. Černý dým? Pomyslel jsem si z pohledu na západ. Heh... Je mi volný, kdo to je, ale aspoň se budu moct trošku vymlátit, takže ti určitě pomůžu, kámo. Dokončil vcelku chladným hlasem a ve stoje čekal, kdy přijdou, co mě však trošku trápilo a sužovalo mou mysl bylo to, kdo to vůbec je, nebo možná co to vůbec je.

Ryori

Neptal jsem se tě, jestli mi pomůžeš...
Řekl jsem neutrálním hlasem.
Ostří mé katany se krásně lesknulo, jelikož jsem ji právě vyčistil.
Tohle nejsou nepřátelé, proti kterým bys nemusel bojovat...
Dodal jsem, ale to už černý dým došel až k nám. Nebyl všude okolo nás, takže bylo docela dobře vidět.
A pak se uvnitř toho černého dýmu začala formovat silueta. A pak se ono stvoření ukázalo v celé své kráse.

Ichiro

Nehraj jsi na frajera, kámo.... Odvětil jsem krátce, potom co řekl, že žádnou pomoc vlastně nežádá, no to už se hned na to zjevila ta pofiderní zrůda, nebo či co to vlastně bylo, ačkoliv z ní možná šel strach, tak já se jen trošku pousmál. Ryori? Můžeš mi laskavě vysvětlit, co je tohle za zdánlivě hnusnou obludu? Zeptal jsem seho dost nahlas, aby to slyšel i ten podivín skrývající své tělo v černé kápi, samozřejmě jsem nečekal, že ho to potěší.. provokování lidi byl však odjakživa můj koníček, ať to už zabralo či ne.

Ryori

Aby to nebylo naposled, co jsi si na někoho otevřel hubu...
Dodal jsem. Také tohle byla jedna z věcí mé povahy, která byla některým lidem také nepříjemná.
Říkají si Araki. Jsou to něco jako démoni, bez hmotného těla. Doufám, že máš nějaký jutsu, který bude proti nim fungovat...
Dodal jsem a za prvním Arakiem se objevili další dva, načež ten první začal něco dělat s rukama. Všelijak je prohazoval a uvnitř té pomyslné koule se začalo tvořit něco temného.
Já jsem složil pečeť a má katana začala žlutě svítit.

Ichiro

Děláš jsi ze mě pr*el? Ku*va, tak je prostě rozmlátím pomocí pěstí, aji když nemaj hmotný tělo! Zařval jsem docela dost hlasitě a trošku i vystresovaně. Do..... To mě prostě nemohl nějakou katanu taky půjčit? Jak s něma mám pomocí svejch technik bojovat, když jsou jenom obranný! Pomyslel jsem si a čekal na krok Ryoriho, to že se tam zhmotňovali další a další mě téměř nezajímalo, hlavní zájem jsem totiž věnoval tomu, jak je mám vlastně porazit.

Ryori

Celé moje ostří katany svítilo žlutě a já jsem zhluboka oddechl.
Ranputon: Tenka Ken [Živel Světla: Světelné ostří]
Zašeptal jsem a vyrazil proti Arakiům, kteří vystartovali na mě.
Jednoduše jsem prosekl prvního, který se rozsekl a doslova vybouchl s návalem žlutého světla, asi díky mé kataně.
Druhý Araki vystartoval na Ichira a sekl svými drápy zhora dolů, s úmyslem vykuchat Ichira.
Třetí se pohyboval směrem dozadu a stále tvaroval onu černou kouli.

Ichiro

Jen jsem se díval na Ryoriho a krátce si pomyslel.. Není špatnej, rozhodně něco umí. V tom na mě však už zaútočil jeden z těch Araki, no mé reflexy byly stále dobré a posloužili jak měli, takže při útoku drápy se jen pomocí nohy párkrát odrazil dozadu a dostal se nejspíše jeho dosahu. Eeeto... Co to je za podivnou černou kouli? Odvětil jsem krátce a přemýšlel, jak s nimi efektivnějším způsobem bojovat.

Ryori

Čas na vykecávání jsem opravdu neměl, a dokonce to vypadalo, že to je poprvé, co jsem něco takového viděl. Dále jsem na Arakiho dorážel a snažil se ho zasáhnout, ale on se obratně vyhýbal.
Druhý Araki se nezastavil a zaútočil stejně jako předtím, navíc zapojil i druhý pařát a provedl takto dva útoky hned po sobě jdoucí. Mířil na břicho s úmyslem stejným jako minule, tedy rozpárat břicho.

Ichiro

Když se mě pokusil zranit pomocí už i druhého pařátu, tak jsem trošku zpanikařil, nakonec jsem jen poskočil dozadu, no i tak mi to nechalo menší škrábanec na pravé ruce. Fuuuuu.. Má sice nehmotný tělo, ale i přesto mi to za zkoušku nedá, snad se toho aspoň lekne, tím by mi také umožnil vytvořit konečně nějakou pořádnou strategii.. Pomyslel jsem si a z brašny vytáhl kunai s připevněným vybuchujícím lístkem, ten už v mžiku byl před tváří toho stvoření jménem Araki a já ho pomocí pouhé pečetě odpálil přímo před jeho ksichtem.

Ryori

Araki pravděpodobně dokončil svou techniku, protože přestal ustupovat a zaujmul nějaký bojový postoj, ale to už jsem složil pečeť a byl jsem připraven.
Druhý Araki se nějak podivně skroutil a výbuch ho zasáhl na hřbetu, takže začal hořet, ale i když to trochu osvětlovalo tu temnotu okolo, tak zaútočil znovu, ale mělo to i své pozitiva, že tohle prostě nefunguje.

Ichiro

Chápu.. Odvětil jsem velice krátce, když na mě Araki zaútočil znovu, došlo mi, že to na něj nejspíše nefunguje,to už byl však u mě a snažil se mě znovu zranit, no jednoduchý odskok, při kterém jsem mu hodil Kunai přímo do toho jeho divnýho otvoru, kde by měla být hlava mu to zneškodnil. Ryori... ty zm*de, nechceš jsi raději pospíšit a nakopat jim ty jejich blbý zadky, hmm? Pomyslel jsem si krátce při pohledu na jednoho z těch divných stvůr, respektive na tu, která právě dokončila nějakou svou rádoby techniku, to mě však nezajímalo, jelikož Ryori to určitě nějak zneškodní, teda snad.

Ryori

Černá koule uprostřed Arakiových "rukou" se rozplynula a rozdělila se na takové menší chapadla, která se mi zaryla do končetin, navíc dvě "chapadla" se zabodly do mého těla a probodly ho. Následoval můj křik a potom se moje tělo rozplynulo na světlo.
Za Arakim se ozvalo: "Ranpu Bushin no Jutsu!", a v tom okamžiku jsem ho svou čepelí zneškodnil, což Ichiro nemohl vidět, protože byl oslepen září ze zničení klona.
Jelikož byl Ichiro oslepen, Araki nebyl a zaútočil, ale v tom jsem se objevil před Ichirem a zabodl jsem čepel mé katany posílené technikou světelného elementu do Arakiho hrudi.
Kunai předtím vržený do Arakiho "obličeje" proletěl skrz akorát roztrhl kápi vzadu na hlavě...

Ichiro

Všechno se událo tak rychle, že jediné, co jsem vlastně stačil zpozorovat byl obrovská nával světla, nejspíše díky Ryorimu a poté i to, jak mě zachránil. Jen jsem odplivnul a trošku se pousmál.. Ryori? Tušíš co teď po tobě chci? Zeptal jsem se ho schválně a v mém hlasu bylo poznat něco na přechodu ironie a vážnosti. Hmmm, zvláštní....... Ty jeho jutsu mě popravdě dost zaujali. Pomyslel jsem si při pohledu na místo, kde ještě před chvíli byl ten Araki s nějakou černou koulí v ruce, hned na to jsem se však už otočil zpět k Ryorimu a čekal, zda-li mi odpoví, nebo spíše jak.

Ryori

Ne, ale tuším, co po tobě chci já.
Zazubil jsem se a začal odcházet pryč z temnoty okolo nás, která se začala zvětšovat.
Pojď honem, musíme zmizet, vím, kde budeme v bezpečí.
Dodal jsem a ještě jsem přidal na kroku.

Ichiro


Ts... Vydal jsem ze sebe pouze a po chvíli dodal. Oka no.. Takže ti to řeknu až budeme někde v cajku, nebo-li jak ty říkáš v bezpečí. Poté jsem přidal do kroku a co nejrychleji šel za Ryorim, temnota se stále zvětšovala, což mě samozřejmě docela rozčilovalo, bodej kdo by měl ty zrůdy říkající si Araki rád. Kam vůbec jdeme Ryori? Zeptal jsem se ho a snažil se mu celou dobu držet v patách.

Ryori

Neodpověděl jsem a šel dál.
Asi po deseti minutách jsem se zastavil a poskládal pár pečetí.
V rukou mi zářilo světlo a pomalu se před námi zničehonic objevila jeskyně, do které když jsme vlezli, tak zase zmizela.
Cože jsi to chtěl? Tohle jsem objevil a zapečetil do toho svou chakru, takže je to vlastně moje jeskyně. Tady jsme v bezpečí, sem se Araki nedostanou.
Řekl jsem.

Ichiro

Fíha, vypadá to že jsi docela dobře zabezpečený. Vydal jsem ze sebe při vstupu do té rádoby jeskyně a poté se posadil na jeden kámen... Co jsem to chtěl? No jak to říct, nejspíše to nedokážu zrovna nějak kloudně vysvětlit, ještě na chvíli to odložím a zeptám se tě teda na něco jiného. Máš zvláštní schopnosti... nechceš mi o nich něco říct? Dokončil jsem docela zvědavě a přitom znuděně, jeho schopnosti byli totiž docela zvláštní a chtěl jsem o nich vědět něco víc.

Ryori

Moje schopnosti? Myslíš element Světla???
Zeptal jsem se a doufal, že se zeptá na zacházení s katanou.

Ichiro

Jo přesně ten myslím. Řekl jsem a ukázal na něj pomocí své levé ruky, přesněji levým ukazováčkem a přitom jsem zavřel svoje levé oko. Tak povídej... připadá mi dost zvláštní, nikdy jsem popravdě o tomhle elementu neslyšel a to jsem toho slyšel hodně. Dokonce i o elementech jako je Shouton, takže povídej. Dokončil jsem a stále byl v té speciální poze, či co to bylo, kterou jsem před chvíli udělal.

Ryori

No co... Ovládám světlo. To je celé.
Odvětil jsem.
Jestli to takhle bereš, tak já jsem tu jenom díky tomu, že mám tento vzácný element. A ty seš tady taky vlastně ještě proto, že já ovládám Ranputon. A taky jestli to chceš brát podle těch elementů, tak Araki jsou tvoření převážně Shoutonem.
Dodal jsem dlouze.



Pozn. Shouton je temnota že jo

Ichiro

Nechápu... ty tu jsi jenom protože máš Ranputon a já jsem tu kvůli tomu, že ho vlastníš? Co to je za volovinu... Řekl jsem a trošku to nechápal, tohle všechno bylo naplánované, to snad ne? To že Araki jsou nejspíše tvoření elementem temnoty mi došlo, tedy aspoň převážně, jinak by také na ně ranputon neměl takový efekt a poté už jen čekal, co se z Ryoriho ještě vyklube.

// Shouton = Element krystalu. Meiton = Element temnoty.

Ryori

Jinak řečeno, byl bys mrtvej.
Odpověděl jsem na otázku.
Mezitím jsi se mohl rozhlédnout po celé jeskyni, bylo zde všechno nutné k životu. Bylo zde jídlo a něco, co vypadalo jako postele. Také zde byly nějaké podivné rytiny na zdech.

Ichiro

Jdi do...... Vydal jsem ze sebe dost arogantně, protože mi očividně nechtěl říct nic bližšího, což mě trošku vytočilo. Kdes to všechno čorl? Zeptal jsem se ho při pohledu na jeskyni a jeho výbavu či co to bylo, vypadalo to spíše jak nějakej barák v jeskyni. Ty ses ty dva roky musel asi hodně nudit, jak se tak dívám. Řekl jsem mu a trošku se zasmál, poté už jen čekal co zase provede nebo pronese.

Ryori

Jestli se ti něco nezdá nebo nelíbí, tak můžeš kdykoliv odejít. Mě to vadit nebude... Tuhle jeskyni jsem našel, ale úplnou náhodou. Ten, co to zde vytvořil to sem asi musel dát, no a já jsem jenom vložil svou chakru a ono to začalo fugnovat.
Pronesl jsem svá slova.

/Srry.. jaksi jsem lehce zapomněl. -.-"

Ichiro

Jasně, jasně a teď tu o červené karkulce. Odvětil jsem docela ironickým způsobem svá slova a přišel k jedné ze zdí jeskyně, na kterou jsem následně položil svou levou ruku. Kso, nemůžu tady zůstat, nemůžu.. Chápeš to Ryori? Řekl jsem a pomocí též ruky do té zdi bouchnul, rozhodně se mi nechtělo čekat třicet let, než najdu nějaký východ, chtěl jsem prostě odejít za nejkratší možnou dobu.