Nová etapa (Lyall)

Ichiro

Tse.. Takže přece jenom ten tejpek je v pohodě, že jsem vůbec o tomhle člověku pochyboval. Problesklo mi hlavou při pohledu na Ryoriho, nějakým způsobem mi bylo naznačeno, že nyní mám pokračovat sám. Což jsem také udělal. První kroky směrem ke chřtánu jeskyně a sem tam nějaký ten dopad kapky na zem. Takže, nejspíše bych měl jít do úplného středu, ne? Zeptal jsem se potichu sám sebe, mezitím co mé oči se rozhlíželi po celé jeskyni a hledali možná nějakou nápovědu, nebo něco v tom smyslu.

Když jsi vstoupil do jeskyně, tak byla před tebou velká rozlehlá místnost, s několika sloupy po krajích u zdí a v zadní části toho všeho byl nějaký podstavec se sochou a tajemná postava, která byla otočená zády. Měla na sobě dlouhý černý plášť a na krátko střižené vlasy, no a jelikož byla otočená zády, tak jsi jí neviděl do obličeje, takže bylo těžké určit, zda jde o muže či ženu.

Ichiro

Hmm.. Co to je? Vydal jsem pouze ze sebe s takovýma, jak se říká vypleštěnýma očima.. Ta postava... Hmm.. Něco nebo spíše někoho mi připomíná, ale to je nejspíše jen náhoda. Počkat? Zmiňoval se vůbec Ryori o něčem takovým, jestli to bude další nějakej joke, tak ať mě rovnou odvezou, páč na tohle už nemám nervy. Samá tajemství a zase tajemství, brr.. Řekl jsem si tichým hlasem, tak abych to slyšel jenom já a pomalu se začal nenápadně přibližovat k té tajemné osobě v kápi, myslel jsem si, že je to spíše muž, nebo jsem tím byl docela přesvědčen. Co se však v tom dnešním světě už nestane.

Postava se otočila ve chvíli, když ses přiblížil na deset metrů.
A pak, jsi mu pohlédl do tváře. Byla to zjizvená tvář, plná vzteku, hněvu a nenávisti.
Delší černé vlasy vyrývaly té postavě ještě větší vážnost.
A oči, ty byly ohnivě oranžové a hleděly přímo na tebe. Mohlo to působit opravdu hodně děsivě.

Ichiro

Děsivě to působit mohlo, ale vzhledem k tomu, že jsem zažil už i mnohokrát horší věci, tak jsem jen k němu natáhnul levou ruku a ukázal na něj svým ukazováčkem.. Ty co seš za maníka, sakra? Vypadáš, jak kdybys vyšel z nějakýho horroru.. Proč mi o tomhle ten blbá světluška Ryori neřekla. Ještě s tím podivínem bojovat a já si normálně hodím mašli. Zakončil jsem s poslednou větou už trošku tišeji, aby to neslyšela ta záhadná osoba a po chvíli dodal. Hele, kámo.. Co se takhle dohodnout? Ty mě necháš jít do mojeho světa a budeš z toho mít dobrej pocit, lákavá nabídka, ne? Zeptal jsem se ho a ruku dal opět dolů, byl jsem připraven, že nejspíše zaútočí nebo tak něco.. Nejspíše to způsobila právě ta jeho vizuální stránka.

V onom celém rozčarování ti mohlo dojít až teď, že oranžové oči nejsou normální, ale že to je Daishingan.
Jsi zde z určitého důvodu. A Ryori ... Ten malej červ zde brzy bídně zemře.
Řekla temná postava hlubokým a temným hlasem.
Odsud se ven zkrátka nedostaneš, Ichiro...
Dodal temný chapík.

Ichiro


Daishingan, že jsem si toho nevšiml dřív.. Problesklo mi v ten moment hlavou při pohledu na jeho oči.. Dobrej vtípek.. Vsadím se, že Ryori by ti nakopal prd*l, člověk jako on snad ani soupeře mít nemůže.. Řekl jsem mu s klidným výrazem ve tváři a zavřenýma očima, jistě mu došlo, že jsem jím opovrhoval.. Nedostanu se z tohohle prokletýho místa? Tím mi chceš naznačit, že jsi mi právě předurčil smrt? Už se třesu.. Zodpověděl jsem mu na jeho poslední větu a pomalu opět otevíral oči,a už jenom čekal na jeho další reakci, popravdě bych se ani nedivil, kdyby po těchto slovách vyjel.

Neboj se, neumřeš. Budeš mučen nejhůře, jak si dokážeš představit. Dokud si nevzpomeneš, kdo já jsem.
Řekl tajemný chlapík s úsměvem.

Ichiro


Ah... Mučen nejhůře, jak si dokážu představit? Lákavá nabídka, opravdu lákavá. Takže tím mi chceš naznačit, že už jsem tě někdy viděl, je to tak? Kdo můžeš být.. ten smradlavej bratranec, co mě sem na tohle prokletý místo dostal, nebo snad bratr mého otce. Je tu tolik možností a já si nedokážu vybrat, pfů. Každopádně mi můžeš vysvětlit, proč tu jsem, co ty na to? Dokončil jsem již konečně můj kratší monolog vyplněn spousty otázek a přitom si na tváři držel ten stejný neutrální výraz jako vždy, který však i přesto vyzařoval známku arogance a nadřazenosti.

Muž se začal nahlas smát ...
Vážně si myslíš, že tě sem dostal ten malej usmrkanec? On má jinou schopnost Daishinganu.
Řekl s dalších krutým úsměvem.
Já jsem tě sem dostal a budu to já, kvůli komu zde zůstaneš.
Dodal temný muž.

Ichiro

Ooo.. Takže to nebyl on? Že mě to vůbec překvapuje, takovej slaboch jako on by mě v životě neporazil.. Takže jsi to byl ty.. Tím pádem už vím, komu mám nakopat prde* za to, že jsem tu musel shnít i s tím arogantním týpkem jménem Ryorim po dobu.. Už ani nevím popravdě řečeno... Řekl jsem mu docela naštvaně, ale zatím se ještě pokusil držet nervy na uzdě a nevybouchnout, protože bezmyšlenkovitě se na něj rozběhnout by nebyl zrovna jeden z nejlepších nápadů

Chlápek se začal opět šíleně smát, ale pořád to bylo v mezích slušnosti a normálnosti.
Arogantním? To ty jsi zde arogantní a nic jsi v životě nedokázal. Já jsem to zde vytvořil a díky mně to zde pořád funguje tak, jak má...
Řekl chlap už trochu naštvaně, ale z jeho výrazu ve tváři to šlo fakt těžko poznat.

Ichiro


Jasné, jasné a teď tu druhou, o té.. no o té červené holce.. Však Červenou karkulku jsem myslel.. Řekl jsem mu arogantně a chvíli odmlčel, poté se však hodil do pohody zavřel oči, dal ruce do kapes a na jeho tváři byl rozpoznatelný arogantní úsměv. Oveček tu už máš dost, proč jednu nepustit na ten druhý normální svět? Nebuď skrblík kámo a pusť mě, ty jsi přeci v životě dokázal tooolik věcí! Vychrlil jsem na něj dost ironicky a už jenom čekal na jeho další reakci.

Ani jsi se nenadál, a už jsi letěl vzduchem po ráně pěstí do obličeje a narazil jsi tvrdě zády do zdi, kde se udělal prasklina.
Jak jsem řekl, jsi zde z určitého důvodu.
Řekl muž a začaly tě pálit oči, až jsi vůbec neviděl. Ale jestli to udělal ten chlápek jsi si nebyl jistý.

Ichiro


Během chvilky jsem narazil na zeď, ovšem to byl jen zlom toho, co mě čekalo následně.. Bolest očí a otřesná, nevydržel jsem to a pomocí dlaní si je obě zakryl, ačkoliv to pálení nešlo potlačit. Stále jsem se motal na místě a trošku i vyřvával.. Co to je? Cos mi to k sakru provedl?! Řekl jsem mu docela naštvaně, ačkoliv to na mě nejspíše v tuhle dobu nešlo ani poznat..

A sakra ...
Pomyslel si temný muž a ihned k tobě přiskočil, načež ti sundal ruce z očí, ale ty jsi prostě nic neviděl.
Slyšel jsi akorát tleskání jeho rukou o sebe, což jsi považoval za skládání pečetí.
Pečetící jutsu!
Zařval chlápek a dotkl se rukou tvého obličeje, přičemž jsi cítil, že pravé oko přestává bolet, ale levé oko pořád bolelo.
Nakonec jsi spadl na zem a na chvíli jsi omdlel. Bylo to opravdu jen pár vteřin a znovu jsi se probral.
Když jsi otevřel oči, zjistil jsi, že každým okem vidíš trochu jinak. Zatímco pravé oko stále vidělo stejně jako předtím, levé oko vidělo trochu dooranžova a když jsi se rozhlédl, tak jsi viděl v tom chlapovi jeho chakrovou síť a na svých rukách jsi ji také viděl.
Došlo ti, že je to nejspíše Daishingan.

(Á, gomenn Čeku, úplně jsem zapomněl. :/)

Ichiro

Sled a rychlost událostí byla pro mě bohužel moc nepředpovídatelná a jediné, co jsem si v tu dobu pamatoval byla bodavá bolest v oku. Po krátkém výpadku však zanikla a já nechával své oči stále zavřené, do doby, dokud jsem pomalu nevstal ze země, neutáhl rukavice pomocí jedné z ruk, přičemž druhá dlaň zůstávala na levém oku. Avšak při pohledu na jeho tvář se na mě vyjevil menší úsměv a já svou dlaň v klidu oddělal, všiml jsem si té změny, přeci jen chakrovou síť neuvidím denně a tak to mohlo znamenat prostě jen jedinou věc, aktivoval se mi Daishingan v jednom oku, druhé pro mě zůstávalo záhadou. Nevypadáš trošku zastrašeně? Zeptal jsem se ho dost arogantně, na tváři s opovrhujícím výrazem.

Podle výrazu muže jsi poznal, že si nebyl jistý.
Určitě nevěděl, co máš za schopnost Daishinganu a proto byl zatím opatrný.
Zastrašeně? Chceš mě rozesmát??? Ty bys měl být zastrašenej, protože nevíš, jakou mám já schopnost.
Odpověděl ještě více arogantně než jsi předtím řekl ty.

Ichiro


Joo.. Vypadáš zastrašeně a to dost, kámo. Řekl jsem mu schválně, spíše jako provokaci.. Má schopnost Daishinganu.. Mi připadá zatím vcelku zajímavá, avšak nevím, co si mám o tom myslet, když mi odhalila pouze vidění sítě Tenketsu. Nezbývá mi nic jiného, než čekat a čekat na to, jak se vyvine celková situace. Jediné co v tuhle dobu zamítám je útok, nevím o něm nic, útočit na něj přímo a bez jakéhokoliv plánu je poněkud nebezpečné. Pomyslel jsem si při pohledu na jeho postavu a pomalu utvrdil svůj obranný postoj.

Temný chlápek se začal soustředit a pomalu jsi viděl, jak se jeho chakra shromažďuje v jeho očích.
No a potom jsi viděl jeho chakru, že se před ním nějak formuje.
Za pár vteřin se z toho vytvořil Araki.

Ichiro


Poté, co ten cápek vytvořil Arakiho jsem se jen pousmál a okamžitě na jeho akci reagoval.. Pfů.. Takže tohle je tvá síla, jo? Ale dobře, neříká se jenom tak, abys nikoho nikdy nepodceňoval. Nějak jsem však došel k závěru, že můžeš s tímhle světem dá se říct manipulovat jak se ti zachce, v reálném světě je tvá síla stoprocentně nulová, ne? Zakončil jsem jednou otázkou a byl připraven na to, že se Araki proti mě brzo rozběhne s jediným úmyslem, zabít mě.

Araki vylétl naproti tobě a snažil se tě seknout, nebo spíše rozpárat ti hrdlo.
Tohle je můj reálný svět ...
Řekl muž.

Ichiro

Tse.. Jak si něco takovýho může myslet, že mě dostane. Ani náhodou.. Pokud mě porazej ti jeho rádoby nohsledi, tak k němu nemám ani co mluvit. Pfů, prostě mu srazím hřebík.. Problesklo mi zrovna hlavou, když se na mě vyřítil ten Araki. Nějak instinktivně mi došlo, že na tomto Arakim by se dala vyzkoušet moc, ovšem ukazovat ji svému soupeři tak brzy a nenechat si žádnou zbraň v rukávu by nemělo smysl, proto jsem zvolil jednoduchý úhyb na levou stranu. Téměř při dopadu jsem z brašny vytáhl výbušný lístek na provázku, který se po mém hodu natáhl až k obličeji Arakiho a pomocí příkazu Kai vybouchl.. Upuštění provázku před výbuchem jsem také nezapomněl, spíše to byl už takový menší reflex.

Jenže stejně jako předtím jsi zjistil, že oheň na Araki nefunguje, ani výbuch ne, takže se po tobě ohnal svými pařáty o mnoho rychleji, než jsi dokázal čekat, přinejlepším tě mohl tak nějak škrábnout, ale uviděl jsi, poprvé za celou dobu, kousek tváře temného muže, jak se usmívá.

Ichiro

Bože.. Zapomněl jsem.. Problesklo mi v ten okamžik hlavou, to už na mě však útočil Araki a popravdě to nevypadalo zrovna nejlíp. Náhoda je však svině, to že jsem podklouzl a spadl na zem s menším škrábancem na tváři mě moc nezajímalo. Hej, inkognito. Zamrzl ti snad úsměv? Zeptal jsem se ho docela ironicky a snažil se odskakovat od Arakiho, co nejdál.