Cvičiště číslo 3: Tým Aya

Meiki Ookami

Vypadalo to, že Motohirovi nevěnuji ani prachbídný kousek mé pozornosti. Spíš jsem se otočil, založil ruce a svěsil ramena. Ach jo - bez smyslu pro humor a tenhle i bez, chtěl jsem si na Soru postěžovat, ale on se nakonec taky představil. Hm, kdyby věděl, zavzpomínal jsem si. "Sora-kun, Sora-kun," vypadalo to, že si nacvičuji, jak vyslovovat jeho jméno. Pokaždé jsem změnil přízvuk, tón, ale nebylo to ono. "Sora-yan - to bude asi nejlepší," nakonec jsem přestoupil ke změně suffixu a vyšlo to, alespoň mě se ten přátelsky-provokativní tón líbil. Tón totiž dost připomínal ten tón, který používají anime postavy, když říkají věty typu: "Sora-yan, ty jsi mi to ale kus úchyláka." Už jsem ale nic neřešil, dokonce jsem se ani nepodíval, jak Sora zareaguje - já jen pospíchal za sensei, protože jsem tušil, že ty stopky ještě nevypnula.

Motohiro

Tak on není z Yamigakure... To vysvětluje proč neprahne po smrti tak jako všichni od nás z vesnice. A co tě vůbec přivedlo do Yami Soro? Doufám že to není moc nevhodná otázka, ale zajímalo by mě proč zrovna Yamigakure

Sora

Trošku jsem pousmál nad Meikovím chováním protože je docela milý když nemá tu vražednou náladu.. ale v tom už mi Motohiro položil otázku a já jen sklonil pohled k zemi a zastrčil ruce do kapes.. Yamigakure mi zachránila život... zamumlal sem že mi bylo sotva rozumět a to už jsem přidal do kroku abych se dostal co nejdál od něj a tím se dostat i co nejdál tohoto tématu...

Cesta

Pokračovali jste v cestě až do pozdních hodin. Už je to nějaká doba co padla tma, ale vaše sensei stále kráčí kupředu, zatímco vy začínáte být silně unavení.

Moto

Nechápavě jsem se na něj podíval. Tak proto je to taková měkota?

Později

Na nás všech už byla vidět únava. Nevím jak ostatní, ale já si myslím, že pokud se sensei zeptám jestli nechce tábořit, tak nám řekne jaký sme srábci a půjdeme ještě rychleji. Raději budu tedy mlčet.

Meiki Ookami

Netrvalo to dlouho a naše cesta se již protáhla do dosti pozdních hodin. Instinktivně jsem se rozhlédl kolem v domnění, jestli tu nebude náhodou někde nějaká veřejná budova typu lázní, ano, už jsem byl unavený, tělo odmítalo službu a šlo jenom ze "setrvačnosti", mozek se věnoval také úplně jiným věcem a tak jsem mohl vypadat skoro jako nějaký zombie, co zrovna vylezl zpod země.

Sora

Snažil jsem se nemyslet na bolest nohou a únavu ale i přesto mé tělo odmítalo pokračovat, tak jen z posledních sil jsem se trmáčel ze strany na stranu a klopýtal při každém malém hrbolku.. To jsou všichni senseiové z Yami takový ? To jim nikdy nedojdou síly ?? Říkal jsem si už zoufale a doufal že mě potká nějaká ta spása..

Ookami

Tak nějak jsem vytušila že začínají zpomalovat, aniž bych se na ně musela otáčet, přecijen všichni otravní smradi jsou stejní.
Jestli zpomalíte ještě víc půjdete po zpátku a já vážně nemám náladu na vás čekat než obejdete celou zemi...
patrně to byl pokus o vtip i když to tak vůbec neznělo.
Takže hejbněte kostrou než najdem místo kde se můžeme utábořit.

Motohiro

A proč se nemůžem utábořit třeba tady. Safra, řek sem to nebo sem si to jen myslel? Začínám ztrácet pojem o tom co říkám nahlas a o tom co si říkám pro sebe. Než na to co jsem řekl stačil kdokoliv zareagovat tak se mi do cesty postavyl malý kámen a jelikož jsem vyčerpáním moc nezvedal nohy tak jsem o něj zakopl.

Sora

Vlekl jsem se únavou ale ještě pořád sem jakštakš šel. Vtom jsem ale zahlédl jak Motohiro zakopl a nejspíš padal na zem. Na nic sem nečekal a 2mi rychlími kroky jsem se dostal kněmu a zachytil ho aby nespadl. Seš v pohodě ? Zeptal jsem se trochu dehydrovaným hlasem ale pořád mi ještě nějaká energie zbývala.

Meiki Ookami

Trmácel jsem se dál, jako zombie, tentokrát ale jako gorilo-zombie. Mé nohy, ohnuté v koleni, od sebe byly značně vzdáleny. Mé tělo se ohýbalo k zemi a hlava jen tak bezvládně visela dolů. Začínal jsem spát za chůze, z toho důvodu, než jsem taky stačil zareagovat, jsem narazil do Sory a Motohira. Už jsem se ani neudržel, takže jsem se na ně jen tak sesunul jako hromádka kamení.

Motohiro

S obličejem přilepeným k zemi a se Sorou a Meikiim na zádech se mi kupodivu trochu ulevilo. Konečně sme zastavili. Pomyslel si. Chtěl Sorovi poděkovat, ale místo toho vydal jakýsi zvuk, který moc děkovně nezněl

Sora

Připadal jsem si jako spodní část hamburgru takže na moje dosti vysílené tělo dopadli ještě 2 hezký závaží a to už sem fakt neustál. Takže sem jen zavřel oči a ztěžka vydechoval... Eh... asi.. umřu... Vydal sem ze sebe polomrtvým hlasem a chvilku to vypadalo jak když sem vážně chcípnul.

Aya

Jsme uprostřed cesty, pokud chcete aby nás v noci někdo přepadl, fajn můžem tu zastavit, já bych se ale docela ráda alespoň trošku vyspala. Takže půjdeme ještě toho půl kiláku támhle za ten kopeček, co si pamatuju je tam skvělé místo na táboření. Tak se přestaňte flákat, nebo dostanete hlídku.
stále jsem vás nepovažovala ještě za hodné své pozornosti, takže k vám mluvila má svižným krokem rázující záda.

Meiki Ookami

Schoulil jsem se do klubíčka a položil jsem hlavu Sorovi na břicho. Za chvíli jsem začal vydávat dřímavé zvuky, nikoliv chrápání, ale hluboké nádechy a výdechy, jako klidné zvíře. Sorovo oblečení však brzy skropily dávky slin, protože jsem se do jeho oblečení zakousl, jako do nějaké pečínky. Začal jsem žvýkat jeho oblečení a snažil se kus odtrhnout. Vypadal jsem jako hladové vlče, které se snaží buď ukousnout kus masa anebo najít matčin struk, ze kterého by se mohl napít. Bylo to až komické, jen kdyby nepadl za oběť Sora.

Sora

Chvilku sem nehybně ležel ale to už mě probralo lechtání na břichu a divný pocit. Pomalu a křečovitě jsem nazvedl hlavu abych se podíval o co jde a tam sem zahlédl Meikiho který právě měl svůj slintací kawai mód. Iiiiéééé !!! Zakřičel sem a začal sem ho odstrkovat nohama i rukama od svého břicha... Moje jediný oblečení !!! Byl jsem tak podrážděný že sem úplně ignoroval svou únavu a vypadal jsem jak kdybych byl skoro plný síly. Proč já ?!

Meiki Ookami

Sora mě vyloženě odkopl a odpálkoval zároveň. Mé tělo se zapotácelo dozadu, na chvíli se zastavilo a já se probudil. "Eh, eh, eh," začal jsem máchat rukama, když jsem zjistil, že přepadávám dozadu. Nakonec jsem po provedení několika komických grimas rovnováhu znovu nabral a to v pozici jako holubička. Protřel jsem si oči, když jsem si pevně stoupl na zem oběma nohama. Chvíli jsem se rozhlížel a pak se rozespale zeptal: "To už je zase noc?"

Motohiro

Nezdá se že by někdo z nás pospíchal za sensei. Avšak já se pokusil zvednout na nohy, což se mi nepovedlo a tak jsem se za naší sensei začal plazit po čtyřech.

Aya

Když jsem si uvědomila, že za sebou neslyším žádné kroky, prudce jsem se otočila a má tvář v ten moment jako by vypadla z nějakého kresleného vtipu. Brada mi spadla málem až na zem a oko povyjelo z důlku.
E...co to kruci je?
zeptala jsem se překvapeně.
Snad mi nechcete říct, že jste to jako zabalili?

Meiki Ookami

"Ne! Vůbec ne, Ookami-sensei," zvolal jsem a rozeběhl se směrem k sensei, netrvalo to ani dvě sekundy, než jsem zakopl o svou vlastní nohu, svalil se na zem, udělal pár kotrmelců a během tohoto všeho stačil i usnout. Když jsem přestal dělat kotrmelce, ležel jsem na zemi v klidu, pokoji, míru a hlavně v blaženém spánku, který se o to zlepšil, jak mi na hlavě krásně vyrašila boule.

Motohiro

Chtěl jsem zvednout hlavu a podívat se jak je sensei daleko, ale únava mi to nedovolila. Vpřed jsem se pohyboval jen silou vůle.

Aya

Obrátila jsem oči v sloup.
Fajn, fajn tak si dáme pauzu už teď...
zamručela jsem a zamířila zpátky k nim.
Ovšem za trest se nebude rozdělávat žádný oheň, to znamená žádná teplá večeře...být vámi rychle usnu, protože zítra musíme dojít do cíle
varovala jsem je, když jsem si sedala k jejich polomrtvé skupince a opřela se zády o strom. To že si beru hlídku na celou noc jsem ani nezdůrazňovala.

Sora

Celou dobu jsem si drhnul oblečení od Meikiho slin a s nechuceným pohledem jsem si tam něco žbrbtlal, to už ale Meiki udělal další komický výstup a já se jen zahihňal.. Tak přece jen jsme jí donutili k přestávce.. Pomyslel jsem si s úsměvem a dobelhal jsem se k Meikimu tělu přičemž jsem si na něj hlavou lehl.. Tak a za to triko si zněj udělám polštář..

Aya-další den ráno

Následujícího dne v šest hodin ráno vás pomalu ale jistě začala budit příjemná vůně. V okamžiku, kdy se probudíte si můžete všimnout že kousek od vás nad malým ohníčkem něco mýchám v plechovém kotlíku a pobrukuji si u toho jakousi veselou melodii. Podle vůně v tom nebudou žádné vojenské příděly, spíše čerstvě chycený králíček.

Meiki Ookami

"Králík!" Vyburcovala mě vůně, tak sladká, opojná a vítaná vůně masa. Vystartoval jsem, jako raketa se přiřítil k sensei, ani jsem si nevšiml, že za sebou vláčím jakési tělo, Soru. "OHAYOU! SENSEI!!!" Zakřičel jsem nahlas s nadšením a začal ze sebe setřepávat Soru, který se mě držel jako klíště. "Kde jste to chytla, Ookami-sensei? Rád bych taky něco takového chytil." Nepočítal jsem s tím, že by mi něco jen tak dala, takže jsem se rovnou zeptal, kam na takovou lahůdku.